Redakční pošta

Vážená redakce,

v čísle 8 ročníku 2004 časopisu Vnitřní lékařství je na s. 591–599 uveřejněn jako původní sdělení článek D. Stejskala a spoluautorů Využití stanovení agregability trombocytů po indukci kationickým propylgalátem v odhadu recidiv kardiovaskulárních komplikací. K článku mám řadu připomínek a žádám a o jejich uveřejnění.

Připomínky k článku:

• Autoři uvádějí, že „počty destiček v plazmě bohaté na destičky (PRP) byly upraveny na počet 300 000/ml a počty destiček v plazmě chudé na destičky se pohybovaly pod 7 000/ml“. S těmito hodnotami nelze agregaci krevních destiček v běžných typech agregometrů sledovat. Jde zřejmě o hodnoty 300 000/μl a 7 000/μl. Takovéto vyjádření se však v českém písemnictví nepoužívá. Pro publikování v odborné literatuře je nezbytné respektovat SI-soustavu, která u nás vešla v platnost v roce 1980. Tato soustava v tomto případě připouští pouze hodnoty 300.10⁹/l a 7.10⁹/l. Zlomky hlavních jednotek se používají výjimečně, a to jen tehdy, nelze-li výsledek vyjádřit základní jednotkou.
• Termín „analýza agregační odpovědi“ není v českém jazyce vžit, používá se spíše spojení „zjištění (stanovení) agregační odpovědi“.
• Termín „silná transfuzní jehla“ není přesný, je nutné uvádět světlost jehly G.
• Údaj uvedený v metodice (66 ± 11,7 roků) se liší bez bližšího vysvětlení od údaje uvedeného ve výsledcích (66 ± 12 let).
• U kontrolního souboru není uvedeno, v jakém intervalu byl proveden odběr, zda byla použita dávka 100 mg/den nebo 100 mg během 3 dnů.
• Mírou agregability není „slope“, jak autoři uvádějí, ale „maximální amplituda“. „Slope“ vyjadřuje rychlost změny optické hustoty za jednotku času. „Slope“ tedy ukazuje schopnost tvořit agregáty destiček v daném časovém intervalu (jedná se o tangentu).
• Spontánní agregace je velmi hrubý parametr, zejména ve velmi nízkých hodnotách maximální amplitudy (3–7 %). To potvrdí každý zkušený pracovník, který se problematikou agregace destiček zabývá delší dobu. Dnes, pokud se tento parametr vůbec používá, se za významné berou hodnoty nad 10 %. Na to, že se jedná o hrubý parametr, ukazují i hodnoty naměřené autory u 103 probandů během dvouročního sledování za stejných podmínek (5,7 –⁠ 7,5 –⁠ 4,2 –⁠ 6,3). Vzhledem k tomu, že hodnota tohoto parametru je používána jako jeden z prognostických ukazatelů v rozhodování o tom, zda se jedná či nejedná o nonrespondery ASA, považuji za nutné na tuto okolnost upozornit.
• Zůstává otázkou, k čemu vlastně slouží kontrolní soubor, který se od souboru 103 sledovaných nemocných osob liší jak rozdílnou dobou terapie, tak i zřejmě rozdílnými intervaly odběrů.
• O úrovni práce svědčí i ta skutečnost, že přestože v přehledu použité literatury na konci publikace autor uvádí celkem 31 citací, ve vlastní práci nejsou z tohoto přehledu citovány práce 7, 12, 13, 15, 26, 27, 28, 30 a 31.

Celkově působí práce velmi nesourodě, v některých místech až zmatečně.

doc. RNDr. Miroslav Pecka, CSc.

předseda laboratorní sekce České hematologické společnosti

II. interní klinika –⁠ oddělení klinické hematologie FN a LF UK Hradec Králové

e-mail: pecka@fnhk.cz

www.fnhk.cz

Doručeno do redakce: 24. 11. 2004