Za profesorem MUDr. Stanislavem Havelkou

4. října 2004 nás opustil lékař, vědec, organizátor, básník a především dobrý člověk profesor MUDr. Stanislav Havelka, DrSc. Když jsem v roce 1997 psal laudatio k jeho sedmdesátinám, musel jsem se vypořádat s obrovským životním záběrem tohoto doslova renesančního člověka. Musel jsem postihnout trojjedinnost jeho osobnosti –⁠ Havelku, vynikajícího pediatra, kterého můžeme označit za zakladatele české pediatrické revmatologie, dále Havelku osteologa (sám označoval obor, který doma i v cizině prosazoval, za osteoartrologii), bez jehož tvrdohlavosti a trvalé bojovnosti na všech fórech by osteologie jako obor u nás v přítomné době na tak vysoké úrovni neexistovala, a konečně třetí tvář jeho osobnosti, kterou je Havelka básník.

Před jeho životním dílem se musíme sklonit. V oblasti pediatrické revmatologie je třeba vzpomenout pedagogickou činnost v desítkách kurzů, sympozií a setkání pediatrů, mezinárodně uznávaný výzkum epidemiologie a imunogenetiky juvenilní chronické artritidy a v neposlední řadě organizace proslavených mezinárodních symposií PIPERS (což je Havelkou vytvořený kryptogram pro Prague International Pediatric Rheumatology Symposium). Málokdo ví, že jedno ze sympozií PIPERS zahajovali pražští trubači intrádami, které zkomponoval prezident sympozia profesor Havelka.

To, co vykonal v oblasti pediatrické revmatologie, by samo stačilo na naplnění života jednoho lékaře.

A pak tu byla jakási paralelní láska jeho bytosti –⁠ osteologie. Celá velká kapitola aktivity výzkumné a organizační, která jej vynesla do řady významných funkcí mezinárodních a národních. A výsledkem bylo i založení samostatné Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu a časopisu Osteologický bulletin. Havelka vykonával funkci předsedy společnosti (posléze čestného) a vedoucího redaktora časopisu. Opět vše pro náplň života jednoho lékaře, výzkumníka a pedagoga nadměrné.

Konečně přichází ta třetí, tajemnější část bytosti profesora Havelky –⁠ jeho tvorba básnická. Zařadil se tak mezi lékaře-literáty, i když jeho dílo je známo spíše přátelům. A to jeho knihu básní Glosy uvádí sám Jakub Deml mimo jiné slovy: „Jste básník pane Stanislave Havelko…“ A tak jako epitaf nechť poslouží Havelkova báseň z této sbírky:

Protože

Ne snad, byste mne četli,

Ne snad pro pomník světlý,

Bůh chraň, nechci být králem,

Že však zalk’ bych se málem,

musím vydechnout duší

hlas, jejž druzí jen tuší.

Budeme na Tebe vzpomínat a dík za vše, co jsi vytvořil a zůstalo trvalé.

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.