Chirurgie na průsečíku generací

J. Ulrych

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

současná chirurgie prochází dynamickým vývojem a často čelí naprosto novým výzvám. Konfrontace generací, kterou dnes pozorujeme napříč společností, je sice méně akcentovaným chirurgickým tématem, přesto se jedná o problém, který si zaslouží naši plnou pozornost. Ještě nikdy v historii nenastala podobná situace jako dnes, kdy se na operačních sálech setkávají hned tři generace chirurgů s tak odlišnými názory, hodnotami, očekáváními a pracovními návyky.

Chirurgové generace X (narození 1965–1980) jsou představiteli tradičních chirurgických metod a podstatnou část svých vědomostí a dovedností získávali od generace svých učitelů. Logicky si tedy cení profesních autorit a hierarchie v lékařském kolektivu je pro ně zcela přirozená věc. Ve vztahu k mladším kolegům jsou zastánci tradičního principu mistrovského modelu (mistr–učeň).

Chirurgové generace Y (narození 1981–1996) jsou označováni také jako „mileniálové“ a jejich medicínské vzdělání bylo významně ovlivněno digitalizací a globalizací. Podporují využívání moderních technologií, na pracovišti preferují spíše partnerský přístup a otevřenou komunikaci. Na rozdíl od předchozí generace více usilují o rovnováhu mezi pracovním a osobním životem (work-life balance).

Chirurgové generace Z (narození 1997–2010) patří mezi tzv. digitální domorodce. Digitální prostřední považují za přirozenou součást svého života a dominantně využívají digitální technologie jak při vzdělávání, tak v pracovním procesu. Při práci v kolektivu vyžadují spíše mentorský přístup s kontinuálním koučováním a rychlou zpětnou vazbou. Upřednostňují flexibilitu a kladou vysoký důraz na well-being.

Digitální revoluce tak chirurgii přinesla vedle inovativních metod (např. robotická operativa) i zcela hmatatelný generační rozkol rezultující v rozpad tradičního formátu chirurgického kolektivu. V současnosti jsme svědky toho, jak původní mistrovský model již není generací mladších lékařů příliš akceptován a způsob mentorského přístupu naráží v praxi na kapacitní limity dnešního předimenzovaného zdravotnického provozu. Tento stav je poněkud alarmující, protože hrozí ztráta know-how. V chirurgii to může být zvlášť velký problém, neboť kromě vědomostí a zkušeností se z generace na generaci dodnes předává i typická chirurgická dovednost, kterou je operování.

Udržet chirurgický kolektiv kompaktní a funkční je dnes daleko obtížnější než kdykoliv dříve. Výzvou pro primáře se stává vytvoření pracovního prostředí, které bude propojovat i usměrňovat jednotlivé generace, a přitom čerpat jejich specifický potenciál (generace X –⁠ zkušenost, generace Y a Z –⁠ inovace a energie). Základním předpokladem úspěšné spolupráce však zůstává pochopení a akceptování rozdílnosti jednotlivých generací, velmi podstatná je pak z tohoto pohledu ochota vzájemně se tolerovat a respektovat.

doc. MUDr. Jan Ulrych, Ph.D.

I. chirurgická klinika –⁠ klinika hrudní, břišní a úrazové chirurgie 1. LF UK a VFN v Praze