Recenze (Z odborné literatury)

Vachek J, Tesař V, Zakiyanov O et al. Farmakoterapie v těhotenství a při kojení. Praha: Maxdorf 2013. 361 strana. ISBN 978-80-7345-333-6.

Publikace má příhodný podtitulek „Průvodce pro každodenní praxi“. Vždyť před otázkou, jaký lék podat (či nepodat) těhotné ženě či ženě po porodu, může stát nejen porodník, neonatolog či pediatr, ale i praktický lékař či odborník z každého oboru, je-li požádán o odborné konzilium a doporučení terapie. A právě tato příručka bude pro něho velkým pomocníkem.

Předmluva zdůrazňuje, že není řešením neléčit ženu, která má v těhotenství či v laktaci nějaké onemocnění –⁠ je však třeba vědět, jak léčit. Nelze se nekriticky spoléhat na údaje poskytované výrobci léčivých přípravků, které jsou často příliš opatrné až alibistické. Vždyť neléčená choroba může způsobit výrazně větší poškození těhotné ženy či plodu, případně kojence, než indikovaná a správně dávkovaná farmakoterapie.

Publikace má 2 oddíly: Farmakoterapie v období těhotenství a Farmakoterapie v období kojení. U obou je nejprve obecná část. Zde jsou uvedeny principy vzniku vrozených vad v těhotenství a hodnocení rizik pro novorozence, včetně jejich klasifikace dle FDA (USA) a dle ADEC (Austrálie). Zmínka je i o potenciálním riziku, vyplývajícím z léčení muže v prekoncepčním období. Též je zmíněna fyziologie kojení, mechanizmy přestupu léků do mateřského mléka a základní principy farmakoterapie v laktaci.

V obou oddílech příručky pak následuje speciální část věnovaná léčení těhotných resp. kojících žen léky s posouzením jejich rizika pro plod a kojence, a to podle jednotlivých systémů: běžné i méně běžné léky užívané v onemocnění dýchacího ústrojí, trávicího ústrojí, při kardiovaskulárních chorobách, v neurologii, psychiatrii atd., je zmínka i o fytoterapii. Každá kapitola je doplněna přehledem použité literatury.

Čtenář najde mnoho informací, možná i překvapivých. Např. mnozí lékaři mají představu, že dávky léků v těhotenství by měly být spíše nižší, aby nedošlo k poškození plodu. Autoři ale dokládají, že v některých případech jsou naopak nutné podstatně vyšší dávky, aby bylo dosaženo žádoucího účinku (např. u některých antibiotik). Rovněž neplatí automaticky, že léky s nejmenším rizikem pro plod v graviditě jsou spojeny s nejmenším rizikem pro kojence (např. lamotrigin při léčení epilepsie). Podobných poučných případů je uvedeno více.

Na závěr odborné části je připojena tabulka vhodných léků v různých indikacích, která je sice přehledná, ale zjednodušená. Recenzent proto doporučuje údaje o zvoleném léku vždy konfrontovat s textovou částí knihy. Sympatické je, že autoři zmiňují také nefarmakologické přístupy, které jsou mnohdy šetrnější pro ženu a bez rizika pro plod či kojence.

Na konci knihy, která má celkem 361 stránek, jsou medailonky autorů a rejstřík.

Je třeba konstatovat, že tato příručka již dlouho chyběla na trhu české lékařské literatury. Zároveň je nutné uvést, že v souvislosti s prudkým rozvojem lékařských poznatků a tempem vývoje nových léků, jde o „nikdy nekončící příběh“ a že si jistě příručka vyžádá v blízké budoucnosti nová a aktualizovaná vydání.

Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.

I. interní klinika LF UK a FN Plzeň

www.fnplzen.cz

e-mail: MOTAN@fnplzen.cz

Doručeno do redakce: 9. 12. 2013