#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

KARDIOLOGIE A PNEUMOLOGIE


Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2017; 63(Supplementum1): 28-30
Kategorie: XXXVI. dny mladých internistů 1.–2. 6. 2017, Olomouc

38. Účinnost fixní trojkombinace antihypertenziv v běžné klinické praxi

Kamasová M1, Václavík J1, Kociánová E1, Gaja P2, Táborský M1

1I. interní klinika – kardiologická LF UP a FN Olomouc, Česká republika

2Kardiologická ambulance Šumperk, Česká republika

Úvod: Léčba arteriální hypertenze snižuje kardiovaskulární mortalitu i morbiditu. V současnosti většina pacientů při léčbě nedosahuje cílové hodnoty krevního tlaku (TK). Jednou z častých příčin nedosažení cílových hodnot tlaku je špatná adherence pacientů k léčbě, kterou je možné zlepšit využíváním fixních kombinací.

Cíl: Cílem naší práce bylo analyzovat ovlivnění TK v ordinaci a počtu užívaných léků nasazením fixní trojkombinace perindopril + indapamid + amlodipin.

Metodika: Do souboru bylo zařazeno celkem 126 pacientů (77 mužů, průměrný věk 65,8 let, průměrný BMI 31,6). U všech pacientů bylo provedeno klinické vyšetření a měření TK v ordinaci. Následně byla upravena antihypertenzní léčba dle platných doporučení ESH/ESC s použitím fixní kombinace perindopril + indapamid + amlodipin. Efekt změny terapie byl hodnocen na příští klinické kontrole s průměrným odstupem 16 týdnů.

Výsledky: Průměrné vstupní hodnoty TK v ordinaci byly 162,4 ± 18,6/90,7 ± 12,1 mm Hg. Pacienti užívali průměrně 3,4 ± 1,0 antihypertenziv, což představovalo denně 2,7 ± 1,3 tablet antihypertenzních léků. Po úpravě léčby se nevýznamně zvýšil počet denně užívaných antihypertenziv o 0,5 ± 0,8 (p = 0,17) a významně snížil počet denně užívaných tablet antihypertenziv o 0,74 ± 0,9 (p = 0,004). Systolický krevní tlak po změně léčby průměrně poklesl o 22,7 ± 17,9 mm Hg (p < 0,001) a diastolický tlak o 9,0 ± 10,4 mm Hg (p < 0,001). Průměrný TK v ordinaci dosažený po úpravě terapie byl 139,7 ± 11,4/81,7 ± 9,6 mm Hg.

Závěr: Použití fixní trojkombinace v terapii arteriální hypertenze signifikantně snižuje systolický i diastolický tlak krve ordinaci. Současně dochází k významnému poklesu počtu denně užívaných tablet antihypertenzních léků, což pravděpodobně přispívá k lepší adherenci pacientů k léčbě.

39. Nativní T1 relaxační čas spolehlivě predikuje kontraktilní rezervu levé komory u pacientů s aortální stenózou a zachovalou ejekční frakcí levé komory

Ondrúš T1,3, Mirica D1, Kotrč M2, Kočková R2, Van Camp G1, Mo Y1, Pravečková A2, Pěnička M1

1Cardiovascular Center, OLV Clinic, Aalst, België

2Kardiologické oddělení IKEM, Praha, Česká republika

3Interní kardiologická klinika LF MU a FN Brno, pracoviště Bohunice, Česká republika

Úvod: Absence kontraktilní rezervy (KR) levé komory (LK) u pacientů s aortální stenózou (AS) koreluje s rozsahem myokardiální fibrózy a je spojena s rozvojem symptomatologie srdečního selhávání a vyšší mortalitou. Globální longitudinální strain (GLS) je vysoce senzitivní echokardiografickou metodou umožňující měřit i drobné změny kontraktilní funkce LK.

Cíl: Cílem bylo ověřit hypotézu, zda nativní T1 relaxační čas stanovený pomocí magnetické rezonance je schopen detekovat ty pacienty s významnou aortální stenózou vykazující absenci kontraktilní rezervy během zátěže. Zhodnotit závislost mezi nativním T1 relaxačním časem a hodnotu GLS měřenou v klidu a během zátěže.

Metody: Studiovou populaci tvořilo 25 pacientů se středně až více závažnou AS a zachovalou ejekční frakcí LK (věk 74,8 ± 8,4 roků, 72 % mužů, AVA 0,88 ± 0,2 cm2, ejekční frakce LK 63,1 ± 11 %) a 17 zdravých kontrol (věk 42,5 ± 9,7 roků, 47 % mužů, ejekční frakce LK 63,8 ± 5 %). Hodnota GLS byla stanovena echokardiograficky metodou „speckle tracking“ v klidu a během submaximální zátěže použitím bicyklového ergometru. Nativní T1 relaxační čas byl hodnocen v bazálním segmentu interventrikulárního septa použitím modifikované sekvence Look-Locker na 3T skeneru. Absence kontraktilní rezervy byla definována jako nezvýšení hodnoty GLS během zátěže.

Výsledky: Pacienti s AS vykazovali signifikantně nižší hodnotu GLS v klidu (-19,6 ± 4,6 % vs -22,5 ± 2 %; p = 0,02) a během zátěže (-20,6 ± 6,5 % vs -27 ± 1,4 %; p < 0,001). Absence kontraktilní rezervy byla pozorována u 10 (40 %) pacientů s AS a žádné z kontrol (% Δ GLS -16,5 ± 15,5 % vs +20,9 ± 10,4 %, p < 0,001). Nativní T1 relaxační čas byl signifikantně více prodloužen u pacientů s AS než u kontrol (1 252,8 ± 59,8 ms vs 1 196,8 ± 44,8, p < 0,001). Pozorovali jsme signifikantní korelaci mezi nativním T1 relaxačním časem a hodnotou GLS měřenou v klidu (r = 0,67, p < 0,001) i při zátěži (r = 0,86, p < 0,001). Navíc, T1 relaxační čas nad 1 259 ms vykazoval vysokou přesnost v detekci pacientů vykazujících absenci kontraktilní rezervy (Ss 100 %, Sp 88 %, AUC 0,93).

Závěr: Ve skupině pacientů s aortální stenózou se zachovalou ejekční frakcí levé komory je nativní T1 relaxační čas schopen přesně identifikovat subpopulaci vykazující absenci kontraktilní rezervy levé komory, a tedy pravděpodobně pokročilejší onemocnění.

40. Příčiny úmrtí pacientů se spánkovou apnoe léčených přetlakovou ventilací

Genzor S, Kolek V, Hobzová M

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, Česká republika

Úvod: Pacienti se syndromem spánkové apnoe mají podle různých studií o 8–18 let kratší předpokládanou délku života než populační průměr. Práce se zabývá analýzou příčin úmrtí u pacientů léčených přetlakovou ventilací (Continuous Positive Airway Pressure/Bilevel Positive Airway Pressure – CPAP/BiPAP) a jejich komorbiditami.

Metody: Práce analyzuje období let 2002–2016, subjekty v souboru byly pacienti Spánkové laboratoře Plicní kliniky FN Olomouc (SL). Informace o příčině úmrtí byly získávány od praktického lékaře, z dostupné zdravotnické dokumentace, z dokumentace nemocnic, ve kterých pacienti zemřeli, výjimečně také od příbuzných. Z dokumentace byly získány také informace o důležitých komorbiditách těchto pacientů, apnoe-hypopnoe index a BMI.

Výsledky: SL má ve své péči více než 1 900 pacientů. Za sledované období zemřelo 55 pacientů léčených přetlakovou ventilací. Dobrá kompliance byla u 41 pacientů (75 %). U 5 pacientů (4 ženy a 1 muž) se jednalo o neurologické onemocnění motorického okruhu – 3 pacienti byli nemocní v terminálním stadiu amyotrofické laterální sklerózy, jejich délka života byla s ventilační podporou BiPAP 2–6 měsíců. Ve 2 případech se jednalo o jiné neurologické onemocnění se současným syndromem spánkové apnoe a délka života od zahájení terapie CPAP byla shodně 3,2 roku. Údaje o těchto pacientech byly z další analýzy vyloučeny. V analyzovaném souboru nemocných bylo 50 pacientů, 4 v terapii BiPAP, 46 CPAP; 36 mužů (72 %), 14 žen (28 %). Průměrný věk úmrtí byl 65,3 let (37–88), průměrná délka užívání přetlakové ventilace 3,2 roku (0,2–10 let), BMI 36,3 (24,4–54,8). Příčiny úmrtí: plicní nemoci – 19 (34,5 % z celkového počtu), z toho v 8 případech s podílem kardiálního selhání; 12 malignit (21,8 %), 10 kardiálních selhání s nebo bez infarktu myokardu (18,2 %), v 3 případech se jednalo o náhlou smrt s nejasnou příčinou (v.s. maligní arytmie), v 1 případě nebylo možné příčinu zjistit, jiné příčiny zahrnovaly 5 pacientů. Zastoupení komorbidit: arteriální hypertenze – 70 %, ischemická choroba srdeční – 50 %, diabetes mellitus – 42 %, chronická obstrukční plicní nemoc – 22 %, jiné plicní nemoci – 18 %, fibrilace síní a chronická renální insuficience se vyskytly shodně v 12 %.

Závěr: Naši pacienti léčení přetlakovou ventilací zemřeli přibližně o 13 let dříve, než je nynější průměrná délka života v České republice. Vysoký výskyt plicních komorbidit byl pravděpodobně způsoben výběrovostí pacientů plicní kliniky, četné komor­bidity (zejména kardiální selhání a malignity) mohly být spojeny také s obezitou pacientů. Syndrom spánkové apnoe je závažné onemocnění s komorbiditami, které vedou k předčasné smrti pacientů.

41. Mezoteliom pleury na Olomoucku

Fischer O, Kolek V, Grygárková I, Kulan J

Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc, Česká republika

Maligní mezoteliom (MMP) je nejčastější primární tumor pohrudnice. Pleura představuje 80 % jeho výskytu. Jedná se o onemocnění se špatnou prognózou, prakticky inkurabilní, medián přežití pacientů dosahuje celosvětově jen 12–13 měsíců. Olomoucký kraj tvoří 25 % všech případů v rámci České republiky vzhledem ke své průmyslové historii. Prezentujeme data získaná sledováním nemocných s MMP, získaná analýzou registru TULUNG, léčených pemetrexedem, kombinovaná s daty Ústavu zdravotnické informatiky a statistiky a daty nemocničního NIS. V období leden roku 2008 až březen roku 2016 se v ČR vyskytlo 321 případů, z toho 256 bylo léčeno v pneumoonkologických centrech, z toho 60 případů (23,4 %) ve FN Olomouc, v níž jsme navíc zaznamenali dalších 16 případů v období březen roku 2016 až březen roku 2017, jejichž data v registru nejsou uzavřena a přístupna analýze. MMP se vyskytoval dominantně ve věku 60–70 let, hlavně u mužů, nekuřáků, byl diagnostikován převážně v pozdních stadiích. Jen ve třetině případů byla prokázána expozice azbestu, 25 % případů bylo ryze profesních. Medián přežití pacientů léčených v centrech byl 19,4 měsíce, 1leté přežití činilo 66,2 %, přičemž tato data překonávají celosvětovou statistiku. Zhruba 10–20 % nemocných pak přežívá dlouhodobě, přes 72 měsíců. Součástí souboru je krátký přehled epidemiologie a léčby maligního mezoteliomu.

42. Perikarditída ako príčina opakovanej hospitalizácie: kazuistika

Daruľová S, Stančík M, Michalová R, Galajda P, Mokáň M

I. interná klinika JLF UK a UNM, Martin, Slovenská republika

Úvod: Perikarditída je najčastejším ochorením perikardu vyskytujúcim sa v klinickej praxi. Incidencia hospitalizácií pre akútnu perikarditídu vo Fínsku predstavuje 3,32 na 100 000 obyvateľov ročne, čo predstavuje až 0,20 % zo všetkých hospitalizácií pre kardiovaskulárne ochorenia. V Taliansku výskyt akútnej perikarditídy dosahuje až 27,7 prípadov na 100 000 obyvateľov ročne, pričom je toto ochorenie zodpovedné za 0,1 % všetkých hospitalizácií a za 5 % vyšetrení pre bolesti na hrudníku na oddeleniach urgentného príjmu. Literatúra uvádza aj pomerne vysoký výskyt rekurencie tohto ochorenia, a to 15–30 % a dokonca až 50 % v prípade nezaradenia kolchicínu do liečby. Príčinou pomerne vysokého výskytu tohto ochorenia a jeho rekurencie je okrem iného aj široké spektrum etiologických agens sťažujúce diferenciálnu diagnostiku, ako aj promptné nasadenie kauzálnej terapie. Na našej klinike bolo v priebehu rokov 2006–2016 hospitalizovaných celkom 83 pacientov s perikarditídou s priemerným vekom 48,5 roka, z ktorých 11 bolo prijatých pre túto diagnózu opakovane.

Kazuistika: V príspevku prezentujeme prípad pacienta s viacpočetnými relapsami tohto ochorenia, jeho komplexnú diagnostiku a liečbu. Bližšie rozoberáme problematiku chlamýdiovej infekcie ako etiologického agens zodpovedného za vznik perikarditídy a diskutujeme o ďalších možných súvislostiach, ktoré viedli k rekurencii ochorenia v prezentovanom klinickom prípade.


Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvo
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#