Workshop: ERAS téměř na dosah, a přece tak daleko – jak na to?

V rámci 2. národního chirurgického kongresu se ve středu 14. 5. 2025 dopoledne konal workshop zaměřený na koncepci ERAS (Enhanced Recovery After Surgery). Byl koncipován ve snaze spojit současné teoretické poznatky a doporučení s implementací do každodenní chirurgické praxe. Desítka přednášejících se v 3hodinovém bloku věnovala vybraným kapitolám celého perioperačního období.

Na úvod zazněla přednáška o prehabilitaci (Ryska O., Lancaster), která zdůraznila fyzickou přípravu před hospitalizací. Prehabilitace prokazatelně zvyšuje fyzickou kondici, a pacient tak z toho v pooperačním období profituje. Problémem implementace zůstává méně aktivní postoj pacientů k doporučení, někdy skutečná fyzická i mentální limitace nemocného. Následovalo sdělení dvou nelékařských zdravotnických pracovníků (Navrátilová M., Gorgol K., Havířov) – v první části byla popisována každodenní činnost ERAS sestry na chirurgickém pracovišti, která jednak koordinuje předoperační došetření a přípravu jednotlivého pacienta, jednak navazuje se samotným pacientem úzký osobní kontakt, který je nemocným pozitivně vnímán. V druhé části fyzioterapeut na názorných videoukázkách popisoval předoperační edukaci pacienta pro časné poope­rační období. Korekce předoperační anemie (Grolich T., Brno) bylo tématem další prezentace, která podala jasné důkazy pozitivního vlivu korekce na pooperační výsledky. Indikace a dávkování se mohou lokálně lišit, přesto by měly být nedílnou součástí předoperační přípravy. Problémem může být hrazení aplikace nitrožilního železa samotným pacientem. Stále aktuálním krokem v ERAS koncepci je praktické zavedení zkrácené doby lačnění a žíznění do běžného provozu na chirurgickém pracovišti (Slováček R., Vsetín) a jeho akceptace anesteziology. Právě mezioborový konsenzus je nutnou podmínkou úspěšné implementace. Vedle ovlivnění pooperační inzulinové rezistence je předoperační sipping spojen se snížením pacientovy stresové zátěže. O pozitivním vlivu indikovaného profylaktického podávání antibiotik není pochyb (Šerclová Z., Praha), přesto v praxi může být problematické samo dodržení doporučené doby aplikace těsně před výkonem. Byla diskutována i otázka dávky a doby profylaxe.

Po přestávce byla tématem tekutinová bilance v den operace a v prvních dnech po výkonu (Satinský I., Havířov). Tradiční hypervolemie je spojena s výraznými nežádoucími účinky. Proto byla nahrazena spíše restriktivním přístupem k i.v. aplikaci krystaloidními roztoky s cílem nepřekročit tekutinovou bilanci o více než 2,5 l/den. Jedním z nežádoucích vlivů hyperhydratace může být i pooperační ileus, stále častý po velkých operačních výkonech. V tomto sdělení (Ryska O., Lancaster) byly prezentovány možné způsoby, jak pozitivně ovlivnit pooperační střevní motilitu – od před­operační/pooperační medikace přes časné zatížení stravou po nutnou pohybovou aktivitu. S bohatou fotodokumentací byla následná přednáška týkající se hojení operační rány (Páral M., Brno), kde byly prakticky popisovány možnosti i zkušenosti s preventivním použitím negativního podtlaku na operační ránu. Závěrečná přednáška byla věnována ERAS protokolu u pankreatikoduodenektomie (Vinklerová K., Hradec Králové). Z výsledků vlastní studie na pracovišti byly identifikovány faktory vedoucí k selhání protokolu.

Celý blok ERAS měl dostatečnou časovou kapacitu i přátelskou atmosféru, což vedlo k plnohodnotné výměně názorů i vlastních zkušeností.