Několik slov k imprimatur a ke článku „Přednosti klasického operačního přístupu v chirurgické léčbě plicních metastáz“ (Rozhl. Chir., 2011, roč. 90, č. 3, s. 162–165).

Výbor Chirurgické společnosti ČLS JEP znovu a znovu diskutuje o potřebě „imprimatur“ vedoucího pracoviště na textech odesílaných k publikaci v Rozhledech v chirurgii, naposledy při výboru ČCHS 12. 5. 2011. Vedoucí redaktor časopisu tehdy referoval o zasedání redakční rady časopisu, která zastává shodné stanovisko, totiž, že „imprimatur“ je potvrzením, že text odeslaný k publikaci je kvalitní, že údaje jsou pravdivé a že názory a stanoviska autorů jsou ve shodě s názory, koncepcí a trendy autorova pracoviště. Imprimatur je také potvrzením, že v případě, že se jedná o klinickou práci, že sestavy pacientů jsou řádné a údaje o nich jsou uvolněny k prezentaci. Imprimatur ale není vyžadováno důsledně, i s odkazem na dosavadní technické nesnáze při odesílání rukopisů v elektronické formě. Výsledkem může být situace jako v článku autorů P. Horáka, R. Pospíšila a P. Poloučka.

Autoři v souhrnu a v závěru práce uvádějí, že soubor nemocných je z Chirurgické kliniky UK 2. LF a FNM, tedy jejich dřívějšího pracoviště, na kterém ale žádný z nich již nepůsobí. Téma a hlavní teze práce dokonce vznikly na motolské klinice, ale hlavní autor je tehdy nepublikoval. S víceletým odstupem se autorská skupina k publikaci odhodlala, ale žádný z nich nevyžádal souhlas vedoucího pracoviště, na němž byli nemocní ošetřováni a zařazeni do hodnocené sestavy. Bez pochybnosti o odborných kvalitách autorského týmu však cítím potřebu sdělit, že mne překvapilo, jak snadno autoři porušili pravidla, sic nepsaná, a dopustili se vědomě „odborné krádeže“, v tomto případě sestavy nemocných. Ačkoli prvý je primářem kliniky, druhý primářem oddělení a třetí dokonce náměstkem ředitele nemocnice, odcizení datového souboru žádný z nich zřejmě nevnímá jako krádež. Ani jeden z autorů se nezeptal ani mne, ani členů týmu Chirurgické kliniky, zda souhlasí, aby publikovali výsledky ze sestavy, která byla léčena ve FN Motol. Považují-li takové počínání za správné, je třeba se ptát, jakou morální garancí a jakým příkladem mohou být svým kolegům jako vedoucí lékaři různých pracovišť a proč tato okolnost nevadila ani jim, ani přednostovi kliniky, představenému prvého autora.

Získaná zkušenost mne utvrzuje v názoru, že „imprimatur“ na textu odesílaném k publikaci není překonanou formalitou, ale zárukou kvality, pravdivosti sdělovaného a snížením svůdnosti publikovat cizí nebo nepravdivé údaje.

Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc.
přednosta Chirurgické kliniky UK 2. LF a FN Motol