Náš jubilant – MUDr. Emilie Nevšímalová

Kdo by neznal naši dlouholetou kolegyni, která pracovala v Ústí nad Labem. Bohužel poslední roky máme především kontakty přes e-mail nebo telefon. Ale při společných cestách na jednání jsme vždy probraly řadu osobních i profesních zážitků. Samozřejmě si je nepamatuji tak přesně, proto jsem požádala Emu o jejich písemnou formu. Je to jistě zajímavý pohled do osobního i profesního života.

A tak necháme Emu vyprávět:

Narodila jsem se 13. 3. 1935 v Chomutově. Na počátku 2. světové války došlo k evakuaci českých obyvatel z pohraničí –⁠ tzv. Sudet, a tak bez domova jsme museli hledat nový byt –⁠ ten jsme našli po určité době v Praze. Tam jsem začala obecnou školu.

Po válce jsme se vrátili zpět do Chomutova, kde jsem absolvovala střední školu a poté gymnázium. To však bylo zkráceno, takže obsah celé náplně oktávy jsme studovali během prázdnin a poté složili maturity 26. srpna 1953. Důvod byl údajně ten, že oktáva, která maturity složila začátkem prázdnin, byla početně slabší, a tak náš počet “prázdninových maturantů”měl doplnit uchazeče o studium z oktáv. Má prázdninová maturita ze 26. srpna 1953 byla s vyznamenáním. Rozdílné časové přístupy k přijímacím zkouškám (u oktavánů v začátku prázdnin proti „prázdninovým maturantům“) nebyly šťastné pro dlouhodobé nejisté ukotvení v oborech medicíny.

I já jsem byla po 2 roky posluchačkou zubního lékařství (v té době společně s všeobecným lékařstvím). Na začátku mého 3. ročníku –⁠ ještě na stomatologii v touze být všeobecnou lékařkou –⁠ jsem se objednala u pana profesora stomatologie a požádala o možnost uvolnění ze stomatologie a možnost přechodu na obor všeobecného lékařství. Následoval důkladný rozhovor s obapolnou vstřícností, empatií a pochopením mladých lidí, jejich záměrů a vizí. Po týdnu mi sám pan profesor potvrdil převedení na všeobecný obor. Tím mi otevřel nové cesty. Díky za to. Po uvolnění ze stomatologie na všeobecné lékařství jsem konečně začala v listopadu být řádnou posluchačkou II. lékařské fakulty UK. Na Karlově univerzitě jsem studovala v letech 1953–1959. Datum mé promoce je 1. července 1959.

Následně po promoci jsem nastoupila na interní oddělení nemocnice Most a zde jsem pracovala též na infekci do roku 1960. V letech 1960–1978 jsem pracovala na poliklinice v Litvínově a zároveň jako obvodní lékař a závodní lékař závodu RICO Šumná Litvínov. V roce 1978 jsem přešla na posudkové oddělení NsP Most a do listopadu 1984 jako vedoucí. Od roku 1985 po konkurzu jsem přešla na místo krajského posudkového lékaře v Ústí nad Labem, a to včetně znalecké posudkové činnosti.

Od roku 1991 jsem byla pověřena vedoucím lékařem oddělení nemocí z povolání. Když se přiblížil termín mého odchodu do důchodu (29. 2. 1996), tak jsem dále pracovala v úvazku 0,8, a to až do 30. 11. 2015. Od tohoto data jsem ve starobním důchodu.

Když bilancuji, tak mi vychází, že na Mostecku mám odpracováno 25 let a v Ústí nad Labem 31 let. Tedy celkem 56 let. I když jsem prošla různými obory, všechny přinášely nová poznání, nové výzvy a různé stereotypy. Nicméně jsem je ráda vnímala i aplikovala.

Pokud jde o mé záliby: chalupa, zahrada, krásné knihy, cestování po zemích blízkých i vzdálených a řada dalších.

A tak nám Ema doplnila své cestovatelské zážitky:

V první řadě jsme hodně cestovali po naší vlasti od Aše po Čop a pokud čas dovolil, rádi jsme vyrazili s manželem za hranice za novými poznatky.

V roce1963 jsme 22 dnů cestovali po SSSR –⁠ Lvov-Oděsa-Soči-Suchumi-Batumi-Tbilisi-Moskva.

V roce 1976 jsme projeli autem po Evropě 5 782 km –⁠ Nizozemí-NSR-ČR-Francii-Švýcarsko-Rakousko a Lichtenštejnsko.

A další země? Opakovaně návštěvy evropských zemí –⁠ Anglie, Belgie, Nizozemsko, Dánsko, Švédsko, a země jižní Evropy –⁠ návštěva Jugoslávie, Španělska, Francie, Itálie Turecka, Řecka, z dalších zemí Středozemního moře Maroko, Tunis, Egypt, Izrael, Libanon, z dalších arabských zemí Spojené arabské emiráty, Omán, z dalších zemí Asie –⁠ Srí lanka, Thajsko a také Azorské ostrovy, Kapverdské ostrovy, Keňa, země Střední Ameriky –⁠ Panama, Kostarika, Nicaragua…

Ema je velká cestovatelka, z cest má plno krásných zážitků, které jsem velmi rády poslouchaly. A to vždy při společných cestách, především do Olomouce. S Emou a Danou Čermáků jsme přijížděly vždy den předem a nikdy jsme si nenechaly ujít večerní divadelní představení, někdy i v avantgardním divadle. Vždy to bylo velmi příjemné a rády na to vzpomínáme.

Milá Emo přejeme Ti hodně zdraví a spokojenosti a těšíme se na Tvé další vyprávění.

MUDr. Vendulka Machartová, Ph.D.