Vyšetření čichu pomocí parfémovaných fixů

Souhrn:
Vyšetření čichu není obvykle prováděno standardním postupem. Demonstrujeme vlastní metodu subjektivní kvalitativní olfaktometrie, kterou jsme vypracovali na základě literárních znalostí a dostupných prostředků.

Pomocí parfémovaných fixů a námi zvoleného standardního postupu jsme vyšetřili 100 osob. Soubor byl tvořen personálem a pacienty z Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Neurologického oddělení a z Centra pracovního lékařství. Soubor jsme rozdělili do dvou skupin. První skupina sloužila k vytvoření normy a byli do ní zařazeny lidé, kteří neudávali poruchu čichu, netrpěli onemocněním, které by mohlo čich ovlivnit a byli nekuřáky (zdraví nekuřáci – ZN). Všichni ostatní byli zařazeni do skupiny druhé (ostatní – OS). V testu bylo možné získat podle odpovědí vyšetřovaných osob nula až 27 bodů, přitom vyšší bodový zisk znamenal lepší rozlišení a identifikaci pachových látek. Ve skupině ZN byl průměrný zisk 20,7 bodů, ve skupině OS 14,2. Skupina zdravých nekuřáků byla rozdělena do tří podskupin podle věku. Nejnižšší průměrný bodový zisk byl v nejstarší skupině (nad 60 let věku). Ve skupině OS bodový zisk koreloval se subjektivním pocitem stupně poruchy čichu.

Na základě prvních výsledků usuzujeme, že test umožňuje orientační zhodnocení funkce čichu pacienta.

Klíčová slova:
parfémované fixy, olfaktometrie.

Testing Olfaction Merkers by Means of Perfumed

Summary:
We examined olfaction in 100 people using perfumed markers (six odours), which are commonly available in stationeries. The test consists of two parts, odour discrimination and odour identification. The test of odour discrimination was conducted with two of the six markers. One of them was presented two times and person was asked to tell the sequence of the odour, which he/she smelled only once. The sequence was changed then and examination was repeated with the other four markers. The highest score to reach was 9 points. The test of odour identification was conducted with three of the six markers. The examined person was asked to name the odours first. Then he/she was presented with the same odours, but in different sequences and was asked to recognize them. This part was repeated with the other three markers. The highest score a person could get in the odour identification part was 18 points.

Our set of the examined people was compounded from staff and patients from Department of Otolaryngology and Head and Neck Surgery, Neurology and Centre of Occupational Medicine. The range of points the people could gain was from zero to 27. a Higher score meant a better odour discrimination and identification. People (50 persons), who did not smoke and did not suffer from any disease, which could influence smell ability (healthy and non smokers – HN) reached average score 20.7 points. The rest of the patients (RP, 50 persons) reached average score 14.2 points. HN were divided in three subgroups depending on their age. The lowest average score reached people older than 60 years. The score of the RP was in correlation with the subjectively assessed smell ability.

Based on our first results we conclude that our test can serve for orientational evaluation of the olfaction.

Key words:
parfumed merkers, olfectometry.

Autoři: J. Vodička ¹; P. Zajíčková ²; J. Šalandová ³
Působiště autorů: Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, Krajská nemocnice Pardubice ; přednosta prof. MUDr. A. Pellant, DrSc. Neurologické oddělení, Krajská nemocnice Pardubice ¹; primář doc. MUDr. E. Ehler, CSc. Centrum pracovního lékařství, Krajská nemocnice Pardubice ²; primářka MUDr. J. Šalandová ³
Vyšlo v časopise: Otorinolaryngol Foniatr, 54, 2005, No. 1, pp. 47-51.
Kategorie: Původní práce