Úvodem

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dva týdny před Vánoci byl na mezivládní konferenci v marockém Marrákeši přijat Globální pakt OSN o migraci (Global compact for safe, orderly and regular migration). Česká republika – podobně jako Slovensko, Polsko, Maďarsko, ale také Švýcarsko, Izrael, Austrálie, USA a několik dalších zemí – dohodu odmítla. Toto rozhodnutí samozřejmě mohu komentovat jako občan, jako lékaře mne však zaujalo, jakou pozornost věnují zdravotnímu stavu migrantů významné lékařské organizace a periodika. The Lancet společně s University College of London při příležitosti této konferenci uveřejnil sérii článků se širokým záběrem od etického a lidskoprávního rozměru po epidemiologická zjištění. Přehled a metaanalýza mortality mezinárodních migrantů (Aldridge RW, Nellums LB, Bartlett S et al. Lancet 2018), vycházející z údajů od více než 15,2 milionu osob, ukazují, že celková úmrtnost mezinárodních migrantů je o 25–30 % nižší než u hostitelské populace. Tyto údaje vyvracejí představu o zátěži zdravotních systémů migranty jako nositeli závažných onemocnění. Samozřejmě prevalence infekčních onemocnění je celkově vyšší a zahrnuje i parazitární choroby, v našem regionu celkově málo časté. Této problematice se věnuje nečekaně aktuální příspěvek doktora Michala Gibody.

Hlavním tématem čísla je ovšem dětská gynekologie. Jako pověstná červená nit se všemi příspěvky vine zdůraznění odlišnosti nálezů i přístupu k dětským a dospívajícím pacientkám, a tedy potřeba specializace. S tím bohužel kontrastuje analýza perspektivy odborníků v dětském a dorostovém praktickém lékařství. Stále skvělá celková úroveň českého zdravotnictví stojí především na lidech. Přes úžasné možnosti informačních technologií a rozvoje telemedicíny jsou vyhlídky bez vzdělaných odborníků, schopných s takovou technikou pracovat, neradostné.

Petr Sucharda