Osobní císařův lékař Christophoro Guarinoni (1534–1604),jeho kolegové a významní pacienti


Emperor’ personal physician Christophoro Guarinoni (1534–1604), his colleagues and eminent patients

The aim of the article is to describe physicians around the Emperor Rudolf II and to bring missing information on the historically underestimated group of courtiers. As an example, the less known emperor’s physician Christophoro Guarinoni (1534–1604) is presented. His work „Consilia medicinalia“ can mediate interesting details on the health status of eminent representatives of the Rudolf’s court, e.g. William of Rozemberk, Ottavio Spinola or Edward Kelly and important information on Emperor Rudolf physicians.

Keywords:
consilia – Christophoro Guarinoni – Ottavio Spinola – Edward Kelly


Autoři: Bohdana Divišová
Působiště autorů: Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK, Praha
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2014; 153: 31-35
Kategorie: Dějiny lékařství

Souhrn

Cílem článku bylo postihnout v krátkosti otázku našich vědomostí o skupině lékařů kolem císaře Rudolfa II. a upozornit na možnosti, jak doplnit chybějící informace o historicky nedoceněné skupině dvořanů. Jako příklad byl uveden nepříliš známý císařův osobní lékař Christophoro Guarinoni (1534–1604), jehož dílo „Consilia medicinalia“ nám zprostředkovává zajímavé detaily o zdravotním stavu nejen významných představitelů rudolfinského dvora, například Viléma z Rožmberka, Ottavia Spinoly nebo Edwarda Kellyho, ale i důležité informace o lékařích císaře Rudolfa II.

Klíčová slova:
konzilia – Christophoro Guarinoni – Ottavio Spinola – Edward Kelly


Panovnický dvůr Rudolfa II. se těší neustále stoupající pozornosti badatelů všech zaměření a zájem vzrůstá i o dlouho opomíjenou skupinu dvořanů, jejíž vnitřní i vnější vztahy a v neposlední řadě i vliv, zůstávaly dosti dlouho nepovšimnuty. Jde o osobní lékaře Rudolfa II., kteří byli v denním kontaktu jak se samotným císařem, tak řadou nejvlivnějších lidí okolo něj. Na základě zpracování oficiálních výplatních listin lze stanovit počet osob v této zvláštní skupině patřící do „Leibkammer“ císaře, na čtrnáct osob.1 I když připočteme dvanáct dvorních lékařů,2 kteří mohli být v některých případech povoláni ke konzultaci, vyjde nám 26 lékařů, jejichž pohyb u dvora je pro dobu panování Rudolfa II. podchycen. Toto číslo – jakkoliv se zdá vysoké – není úplné.3 Předně se v oficiálních seznamech neobjevují jména těch doktorů, kteří nebyli u dvora „v trvalém pracovním poměru“ a mohli se na léčbě císaře podílet jen příležitostně, například v případě vypuknutí vážné zdravotní krize; jako zástupce této skupiny může sloužit slovutný lékař tří císařů Johannes Crato von Krafftheim (1519–1585)4 nebo lékař a zpovědník Johannes Pistorius (1546–1608).5 Přihlédnout by se však mělo i k absolventům medicíny, kteří se nehonosili titulem osobního lékaře císaře, ale pohybovali se po rozličně dlouhou dobu v těsném kontaktu se dvorem i panovníkem; připomeňme alespoň zakladatele lékařské chemie a diplomata Oswalda Crolla (1560–1608)6 nebo lékaře a alchymistu Michaela Maiera (1569–1622).7


1 Hausenblasová J. Der Hof Kaiser Rudolfs II.: eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576–1612. Prag 2002; 404.

2 Hausenblasová J. Der Hof Kaiser Rudolfs II.; 351–353. Devět lékařů je v seznamu označeno jako Hofgesindeärzte a tři mají titul Hofarzt. Důvod tohoto rozlišení není zatím jasný.

3 Další osobnosti viz Purš I, Smolka J. Martin Ruland starší a mladší v prostředí císařských lékařů. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 581–585.

4 K pozici Johanna Cratona von Krafftheim u císařského dvora viz především Ewans R. Rudolf II. a jeho svět. Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576–1612, Praha 1997; 116–117, 126–128 aj.

5 Blíže k této postavě především Ewans R. Rudolf II. a jeho svět, passim.

6 Blíže viz Hausenblasová J. Mezi lékařstvím a politikou. Působení Oswalda Crolla v českých zemích v době vlády Rudolfa II. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 381–386.

7 Blíže viz Hausenblasová J, Purš I. Michael Maier a jeho působení v Praze. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 335–366.


Jakékoli vytváření kategorií je samozřejmě umělé a nepřesné a je odsouzeno k nezdaru nejen díky našemu nedostatku vědomostí o této badateli opomenuté skupině dvořanů, ale i postavám, které se snadnému zařazení vymykají. Jako doklad posledního tvrzení může posloužit například postava vlámského humanisty, právníka a lékaře Anselma Boëtia de Boodt (1550–1632), který se roku 1588 stal dvorním lékařem v Praze, ale přesto jeho jméno ve výplatních seznamech dvorních lékařů nenalezneme.8 Posléze byl roku 1604 povýšen mezi osobní lékaře císaře, ale denní služby u císaře se kromě zvláštního požádání neúčastnil, protože jeho hlavním úkolem se stalo studium mineralogie.9 Podobně spletité osudy lze přirozeně najít i u řady dalších osobností, včetně slavného Martina Rulanda (1532–1602) i jeho syna totožného jména.10


8 Blíže viz Purš I. Anselmus Boëtius de Boodt: lékař, mirealog a alchymista. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 535–579.

9 Purš I. Anselmus Boëtius de Boodt; 537.

10 Blíže viz Purš I, Smolka J. Martin Ruland starší a mladší v prostředí císařských lékařů. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 581–605.


Pokud omezíme svou pozornost pouze na postavy z výše zmíněného oficiálního seznamu osobních lékařů, nalezneme zde jména významných, evropsky proslulých kapacit, jako byl Rembert Dodoens (1517–1585), Christophoro Guarinoni (1534–1604), Anselm Boëtius de Boodt (1550–1632) i méně známé představitele lékařského povolání, jako byl Bartholomeo Guarinoni (1534–1616) nebo Ottavio Rovoretto (1555–1626), a překvapivě i jména lékařů dnes zcela neznámých.11 Této poslední skupině lékařů možná křivdíme, avšak vzhledem k tomu, že se většina z těchto neznámých ocitla v císařských službách až na konci panování Rudolfa II., jsou nasnadě i jiná vysvětlení než naše současná neznalost jejich tehdejšího věhlasu. Je třeba zvážit, zda nemohlo jít o projev nedostatku financí v císařské pokladnici, které nedopřály císaři péči význačných kapacit i na sklonku života, a lze uvažovat i o „prosakování“ informací o císařově beznadějném stavu, což mohlo významné představitele medicíny od nabízené služby odradit – ani dnes úmrtí pacienta pověsti lékaře nijak neprospívá. Potvrzení pravdivosti toho či onoho dohadu však bude muset počkat na budoucí důkladnější výzkum.


11 Zde jsou míněni především lékaři Joann de Secundis, Wilhelm Maior nebo Simon Perger. Téměř nic však zatím nelze říci ani o Wilhelmu Klöppferovi, který byl angažován nejpozději roku 1601. Hausenblasová J. Der Hof Kaiser Rudolfs II.: eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576–1612. Prag 2002; 404.


Mezi postavami označenými jako evropsky proslulé se objevil i lékař, který – ačkoliv si toto označení právem zaslouží – není stále odborné veřejnosti příliš znám. Christophoro Guarinoni (obr. 1) pocházel pravděpodobně z Verony,12 avšak bližší informace o jeho původu či rodině zatím nebylo možno zjistit. Na prestižní univerzitě v Padově vystudoval filozofii a posléze i medicínu, z níž obdržel doktorát 14. května 1560.13 Guarinoni zahájil svou praxi po vstupu do veronského lékařského kolegia v rodném městě a záhy si svými úspěchy získal pozornost zástupců urbinského šlechtického rodu della Rovere, do jejichž služeb vstoupil.14 Od roku 1583 pobýval7 následujících let zřejmě opět ve Veroně a roku 1590 se přestěhoval do Prahy již jako osobní lékař Rudolfa II.15 Zde se prokazatelně zdržoval do roku 1596, kdy zřejmě došlo mezi ním a císařem k jakési roztržce.16 Jeho následující osudy nejsou přesně „zmapovatelné“, ale zdá se, že pobýval po nějakou dobu v Římě, kde se účastnil léčení papeže Klementa VI.17 Do Prahy se vrátil, údajně si ve svém domě zřídil jakousi „lékařskou akademii“, ale o jeho vztazích či práci pro císaře v tomto období nelze nic říci. Diskrepance zřejmě vyvrcholila roku 1600, kdy byl Christophoro Gaurinoni Rudolfem II. vyhozen.18 Návrat do vlasti, po němž údajně toužil, mu však nebyl povolen, takže roku 1604 zemřel v Praze a byl pochován v katedrále sv. Víta19 (obr. 2).

Obr. 1. Portrét Christophora Guarinoniho
Portrét Christophora Guarinoniho

Obr. 2. Náhrobek Christophora Guarinoniho v chrámu sv. Víta v Praze
Náhrobek Christophora Guarinoniho v chrámu sv. Víta v Praze


12 Je možné, že se narodil spíše někde poblíž Verony, protože používal přízvisko „Fontanus“, které se zatím nepodařilo nijak vysvětlit.

13 Palmer R. The Studio of Venice and its Graduates in the Sexteenth Century, Lint 1983, Catalogue of Graduations; 151.

14 Blíže Divišová B. Ärzte mit dem Nachnamen Guarinoni-Alle die Kaiserlichen Guarinoni Studia Rudolphina 1911; 11: 94.

15 Blíže Buršíková B. Sbírka konsilií císařského lékaře Christophora Guarinoniho. Dějiny věd a techniky 2001; 1(XXXIV): 23–38.

16 Blíže Divišová B. Ärzte mit dem Nachnamen Guarinoni; 94.

17 Chiocco A. De Collegii Veronensis Illustribus Medicis et philosophis. Verona 1623; 98–99.

18 Janáček J. Rudolf II. a jeho doba. Praha 1987; 340. Tento autor však uvádí, že císař vyhodil Hippolyta Guarinoniho, který u císařského dvora nikdy nepůsobil. Blíže k problému viz Divišová B. Ärzte mit dem Nachnamen Guarinoni; 95.

19 Foto náhrobku viz Hausenblasová J, Šroněk M. Urbs Aurea: Praha Rudolfa II., Praha 1997; 183, obr. 169.


Kromě toho, že Christophoro Guarinoni byl ve své době jedním z nejuznávanějších diagnostiků, má specifické postavení i mezi osobními lékaři Rudolfa II. Je totiž zatím jediným lékařem z onoho okruhu, který po sobě zanechal písemné dílo umožňující nahlédnutí do řad jeho klientely v období, kdy působil v Praze jako osobní císařův lékař. Kromě několika ceněných filozofických spisů je totiž rovněž autorem sbírky konzilií.20 Lékařská konziliární literatura představovala v Guarinoniho době již upevněný specializovaný odborný žánr a Guarinoni navázal na jeho dlouhou tradici.21 Literární konzilium bylo písemným vyjádřením názoru odborníka na léčbu nemoci určitého pacienta.22 Od dnešního lékařského konzilia se lišilo tedy především formou podání a skutečností, že lékař pacienta ve většině případů ani neznal, natož aby jej osobně vyšetřil. Rada specialisty spočívala na popisu symptomů, které poslal ošetřující lékař pacienta, žádající dotyčného slovutného kolegu o pomoc. Z výše řečeného je zřejmé, že objednavateli konzilií mohli být pouze představitelé vyšších společenských vrstev, kteří si mohli dovolit zaplatit konziliáře a obvykle i ošetřujícího lékaře.


20 Ve své době byl velmi ceněn jeho komentář k Aristotelovi Comentaria in primum librum Aristotelis de historia animalium, Francofurti 1601. Rozbor a hodnocení viz např. Perfetti S. Aristotle´s Zoology And its Renaissance Commentators (1521–1601), Ancient and Medieval Philosophy de Wulf-Mansion Centre, I., XXVII. Leuven 2000; 215–229.

21 Blíže o vzniku a vývoji středověké konsiliární literatury viz Agrimi J, Crisciani Ch. Les consilia medicaux: typologie des sources du moyen age occidental. Louvain 1994; 69. O šíření tohoto druhu literatury do našich zemí viz Buršíková B. Konsiliární literatura a Jan Marek Marci z Kronlandu. Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 1999; Fasc. 1–2: 51–64.

22 Podrobněji o struktuře, jednotlivých částech i dělení konzilií viz Agrimi J, Crisciani Ch. Les consilia medicaux; 18–37.


„Consilia medicinalia“23 Christophora Guarinoniho se skládají z 622 konzilií sepsaných přibližně v letech 1563 až 1596.24 Je logické, že většina konzilií byla určena pro představitele italských šlechtických rodů, církevních představitelů a zástupců bohatého patriciátu, ale řada se týká pacientů z mnohem vzdálenějších zemí, takže vedle příjemců z rodu della Rovere, Gonzagů, Sforzů či Malaspinů najdeme bavorského vévodu Wilhelma, francouzskou královnu Alžbětu (mladší sestru Rudolfa II.) nebo bavorskou jeptišku.25 Pro nás jsou samozřejmě nejzajímavější konzilia, která se týkají postav známých z pražského císařského dvora. Na několik nejvýznamnějších osobností, které lze mezi identifikovatelnými příjemci konsilií objevit, již bylo upozorněno, např. „místokrále“ Viléma z Rožmberka, španělského vyslance v Praze Guilléna de San Clemente nebo rektora pražského Klementina.26 Řadě pozoruhodných pacientů, jimž měla pomoci Guarinoniho konzilia, však ještě bližší pozornost věnována nebyla. Rozhodně mezi ně patří i Ottavio Spinola (†1592) ze starobylého janovského rodu.27 Ve službách císařského dvora byl již pravděpodobně za vlády Maxmiliána II., doprovázel následníka trůnu s jeho bratrem Arnoštem na výchovnou misi do Španělska a posléze získal u císařského dvora v Praze řadu vysokých funkcí.28 V oficiálních výplatních seznamech je uveden spolu s dalšími významnými šlechtici mezi komořími,29 ale patřila mu i pozici nejvyššího podkoního.30 Jeho osobě jsou v Guarinoniho sbírce dochována dvě konzilia, která nám přinášejí nejen doklad zdravotního stavu a okolnosti úmrtí důležité osobnosti, ale i zajímavý důkaz nevraživosti galénsky smýšlejícího lékaře vůči paracelsiánům a potvrzení provádění pitev významných nebožtíků.31


23 Guarinoni Ch. Consilia medicinalia, in quibus universa praxis medica exacte pertractatur. Venetiis 1610.

24 Podrobněji o dataci a místě vzniku konzilií viz Buršíková B. Sbírka konsilií císařského lékaře Christophora Guarinoniho; 27–28.

25 Posledně uvedená ovšem nebyla prostou řeholnicí, ale dcerou kancléře bavorského vévody.

26 Blíže Buršíková B. Sbírka konsilií císařského lékaře Christophora Guarinoniho; 23–38; Divišová B. Dobré rady pro zdraví. Lékařská konsilia rudolfínské doby. Dějiny a současnost 2004; 1: 15–18.

27 Známější je u nás více jeho syn, Bl. Karel Spinola JS (1564–1622), který zemřel mučednickou smrtí v Japonsku.

28 Cemus P. Bl. Karel Spinola SJ a jeho vztah k Čechám ve světle epigrafických památek. In: Roháček J. (ed.) Epigraphica et sepulcralia III. Sborník příspěvků ze zasedání k problematice sepulkrálních památek pořádaných Ústavem dějin umění AV ČR, v.v.i., v letech 2008–2010. Praha 2011.

29 Tuto vysokou funkci zastával například i Kryštof Popel z Lobkovic nebo Ludwig Colloredo. Blíže viz Hausenblasová J. Der Hof Kaiser Rudolfs II.; 394–395.

30 Cemus P. Bl. Karel Spinola SJ a jeho vztah k Čechám ve světle epigrafických památek; 27.

31 Guarinoni Ch. Consilia medicinalia, Consultatio (dále jen Cons.) DLXXXVI., 710–712; Cons. DLXXXCVII., 712–714. Zde je zachycena podrobně smrt vznešeného pána a průběh následující pitvy.


Mnohem významnější postavou, kterou nám Christo-phoro zachytil a jíž nebyla věnována bližší pozornost,je rozporuplná „hvězda rudolfinského dvora“ Angličan Edward Kelly (1555–1596/7).32 Tento alchymista, u něhož ani identita ani jméno nejsou zcela jisté, přicestoval do Evropy společně s mnohem významnějším učencem, matematikem, mystikem a posléze poradcem anglické královny Alžběty I. Johnem Dee (1527–1608) roku 1583.33 Dne 9. srpna 1584 dorazili oba alchymisté do Prahy, kde se zabývali spiritistickými seancemi a odkud byli pro nařčení z nekromancie vykázáni. Útočiště nalezli u Viléma z Rožmberka, díky kterému se mohli v následujících 2 letech věnovat v Třeboni alchymickému bádání. John Dee se navrátil do Anglie, kde si vybudoval kariéru u královnina dvora, Kellymu se podařilo získat přízeň Rudolfa II. V letech 1588–1590 získal inkolát, značný majetek v Čechách a byl císařem nobilitován.34 K nečekanému obratu došlo roku 1591, kdy císaři očekávajícímu od vynášeného alchymisty vděk v podobě transmutovaného zlata či návodu na jeho výrobu, došla trpělivost. Dne 30. dubna 1591 nechal Kellyho zatknout a uvěznit na Křivoklátu, kde byl držen ve velmi tvrdých podmínkách a údajně byl i fyzicky mučen a prošel hladovkou. Z nejasných důvodů byl na podzim roku 1593 propuštěn, získal opět svou bývalou prestiž a důvěru, avšak 3 roky poté se situace opakovala. Tentokrát se Kelly ocitl kvůli dluhům v městském vězení v Mostu, kde mezi roky 1596–1597 zemřel.


32 Veškeré uváděné informace o Edwardu Kellym i Johnu Dee byly čerpány z jedinečného článku autorů Karpenko V, Purš I. Edward Kelly jako hvězda rudolfínské doby. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 489–533.

33 Karpenko V, Purš I. Edward Kelly jako hvězda rudolfínské doby; 502.

34 Karpenko V, Purš I. Edward Kelly jako hvězda rudolfínské doby; 504.


Jeho zdravotní stav je popsán v konziliu „O postižení ledvin a mnohých dalších obtížích pro Angličana Edwarda Kellyho. Senecinovi a Jakobu Crusiovi,“35 které je umístěno až na konci sbírky, takže ačkoliv chybí přesný údaj o čase i místu sepsání, dá se předpokládat, že bylo napsáno v Praze.36 Již z nadpisu konzilia je zřejmé, že žádost o pomoc zároveň s popsanými příznaky byla napsána zatím neidentifikovatelnými osobami, které mohly být buď ošetřujícími lékaři, nebo jen pouhými sloužícími dotyčného pána. Těmto osobám byla také určena Guarinoniho odpověď a rada: „Z dopisu, který mě velmi instruktivně informoval o špatném zdraví pana Edwarda, bych si věc vysvětlil a shrnul hlavní body léčby tímto způsobem: To, co lze nahlížet v tomto případě jako závažnější, je hned zřejmé: je postižen močový měchýř, a to jak sobě vlastním zlem, že nemůže vylučovat moč, tak i postižením společným s ledvinami a celým tělem. Vylučuje totiž moč velmi změněnou, s velmi špatnou tekutinou a odporným zápachem. Kamínky v moči a množství kalu naznačují, že jsou postiženy i vlastní ledviny. …. Konečně postižení celého těla i žil se projevuje skrze samotnou „kachexii“ čili celkový špatný stav, … a skrze vodnatelnost, která zachvátila oblast břicha. …. Ochromení a neprůchodnost močového měchýře tkví v „ischúrii“ čili zadržení moči, kromě mnohého dalšího, co bude následovat…..“ 37


35 Guarinoni Ch. Consilia medicinalia. Cons. DCVI.; 728. „De renum affectu cum multis aliis pro Edoardo Kellero Anglo. Ad Senecinum et Iacobum Crusium.“

36 Guarinoni Ch. Consilia medicinalia. Cons. DCVI.; 728. O předpokládaném uspořádání konsilií ve sbírce viz Divišová B. Ärzte mit dem Nachnamen Guarinoni; 94.

37 Guarinoni Ch. Consilia medicinalia. Cons. DCVI.; 728.


Po tomto stručném zachycení příznaků následuje jejich ztotožnění s nemocí, jejíž podstatou byl – přesně podle galénovského systému humorální patologie – přebytek šťáv v těle.38 Následuje doporučení na provedení chirurgických zákroků, pokyny pro zbavení těla přebytečných, tedy škodlivých šťáv, a receptová část. „…..proto je třeba navoskovaným provázkem uvolnit či zprůchodnit močovod a ústí měchýře, aby mohl být natřen fialkovým olejem, nebo olejem ze sladkých mandlí, nebo tím, který se získává z vaječných žloutků, ale nepříliš horkým. Pokud tam bude nalezen vřed, může být provázek potřen bílou mastí s Tutiovým práškem,39 olejem olova či antimonu,40 nebo jeho usazeninou. Pokud by tam byl nějaký zánět, tak s růžovou mastí smíchanou s Tutiovým práškem. Lze také užitečně užít kozí syrovátku s práškem lithargyru,41 nebo pálenou jitrocelovou či fialkovou vodou s tímtéž, nebo podobné věci z těch, které prý mají stejné účinky. Zvnějšku ohanbí bude třeba dát to, co podporuje sílu měchýře k vylučování, jako heřmánek, růže s vínem, a – pokud bude třeba uvolnit průchod – bylinu skelnou42 se starým máslem nebo celerem s tímtéž jako předchozí, nebo podobné přísady se škorpiónovým olejem. Mezitím se nesmí opomenout léčba nemoci. Celé tělo bude zapotřebí pročistit kvůli silám a tvorbě šťáv a jejich množství – pokud to bude možné skrze zvracení, aby se odvrátila materie od ledvin. Látka musí být připravena z růžového sirupu, ze šťávy bukvice lékařské, z ženského vlasu, růžového medu, sirupu z čekanky s rebarborou, ale vyhnout se všemu, co obsahuje ocet. Rozpustit vše ve vývaru z kořenů slézu vysokého, chmele, jahodníku, mochyně obecné, slézu, polní rutky, podbělu, bedrníku, chlupáčku, kyvoru lékařského, ječmene a podobných věcí….“43


38 O humorální fyziologii a patologii viz blíže např. Kronika medicíny (ed. Schott H.) Praha 1994; 55.

39 Práškovaný oxid zinečnatý. Za pomoc při překladu termínů z oblasti tehdejší farmacie děkuji srdečně RNDr. P. Drábkovi, DrSc.

40 chlorid antimonitý

41 oxid olovnatý

42 drnavec, parietaria čili bylina den a noc

43 Cons. DCVI.; 728.


Receptová část je mnohem delší, než lze soudit z přeložené ukázky. Používání velkého množství přírodních látek, především bylin a částí rostlin či zvířat, bylo pro galeniky typické, u Guarinoniho konzilií se v receptech běžně objevuje kolem padesáti takových položek, často i více. V konziliu pro Edwarda Kellyho ovšem překvapivě narazíme i na léky, které jednoznačně spadají do paracelsiánské medicíny (pulvis Tutiae, antimonium, lithargyrum aj.) vycházející z alchymie.44 Je to o to překvapivější, že Guarinoni v řadě svých konzilií vyjádřil nad paracelsiány jasné opovržení, téměř nenávist.45 Jak je vidět, hranice mezi galeniky a paracelsiány nebyla v praxi tak ostrá, jak by se dalo vyvozovat z teoretických výkladů.


44 O paracelsiánské medicíně. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011, passim. Pozoruhodné je obzvláště užití antimonu, který byl ve Francii zakázán. Podrobnosti o tzv. antimonové válce viz Purš I. Tadeáš Hájek z Hájku a jeho alchymistický okruh. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha 2011; 437.

45 Mimo jiné i v konziliích pro výše zmíněného Ottavia Spinolu, Cons. DLXXXVI.; 710–712; Cons. DLXXXCVII.; 712–714.


I z krátké ukázky je zřejmé, že lékař pravděpodobně svému pacientovi nijak zvláště nepomohl. Ačkoliv je z pohledu dnešní medicíny popis příznaků naprosto nedostatečný, je zřejmé, že Kelly byl ve velmi špatném stavu; zástava vylučování moči představuje i dnes smrtelné nebezpečí. Díky tomu můžeme vyvodit, že pokud by Kelly trpěl takovými problémy před svým prvním zatčením, věznění na Křivoklátu spojené s hladovkou a mučením by nepřežil. Buď tedy byl jeho stav takový po propuštění na podzim roku 1593, nebo ještě v průběhu věznění, kdy k němu sám císař údajně poslal nejmenované „lékaře, dvorního radu a další úředníky“, aby Kellyho udrželi při životě.46 Nelze ani vyloučit, že jmenovaní Senecinus a Crusius měli vztah k městskému vězení v Mostě, ale je to nepravděpodobné. Guarinoni byl nejspíše požádán o konzilium v době své vrcholné slávy před rokem 1596. Bez identifikace postav obou objednavatelů však budeme muset s upřesněním data sepsání konzilia i nemoci alchymisty počkat na výsledky dalšího historického výzkumu.


46 Karpenko V, Purš I. Edward Kelly jako hvězda rudolfínské doby; 512.


Výše nastíněný rozbor konzilia pro Edwarda Kellyho dokumentuje, jak vypadala struktura tohoto literárního žánru a zároveň jakým způsobem může studium konziliární literatury obohatit naše vědomosti z oblasti dějin specializovaných oborů, například farmacie či farmakologie, i z dějin každodennosti nebo tzv. „velkých“ dějin, v nichž hraje hlavní roli politika. Její vrcholní představitelé byli „pouze“ lidé a momentální zdravotní stav mohl leckdy ovlivnit jejich jednání i rozhodování. V neposlední řadě přinášejí i poznatky o samotné skupině lékařů, kteří – ač zastávali vysoké pozice – nepatří k historicky nejprobádanější skupině dvořanů, přestože pečovali o samotného císaře.

ADRESA PRO KORESPONDENCI:

Mgr. Bohdana Divišová

ÚDL CJ 1. LF UK

U Nemocnice 4, 121 08 Praha 2

e-mail: bohdana.divisova@lf1.cuni.cz


Zdroje

1. Agrimi J, Crisciani Ch. Les consilia medicaux: typologie des sources du moyen age occidental. Louvain: Turnhout: Brepols 1994.

2. Buršíková B. Konsiliární literatura a Jan Marek Marci z Kronlandu. Acta Universitatis Carolinae – Historia Universitatis Carolinae Pragensis 1999; Fasc. 1–2: 51–64.

3. Buršíková B. Sbírka konsilií císařského lékaře Christophora Guarinoniho. Dějiny věd a techniky 2001; 1(XXXIV): 23–38.

4. Cemus P. Bl. Karel Spinola SJ a jeho vztah k Čechám ve světle epigrafických památek. In: Roháček J. (ed.) Epigraphica et sepulcralia III. Sborník příspěvků ze zasedání k problematice sepulkrálních památek pořádaných Ústavem dějin umění AV ČR, v.v.i. v letech 2008–2010. Praha: Artefactum 2011; 23–40.

5. Divišová B. Ärzte mit dem Nachnamen Guarinoni-Alle die Kaiserlichen Guarinoni. Studia Rudolphina 1911; 11: 89–101.

6. Divišová B. Dobré rady pro zdraví. Lékařská konsilia rudolfínské doby. Dějiny a současnost 2004; 1: 15–18.

7. Ewans R. Rudolf II. a jeho svět. Myšlení a kultura ve střední Evropě 1576–1612, Praha: Mladá fronta 1997.

8. Guarinoni Ch. Consilia medicinalia, in quibus universa praxis medica exacte pertractatur. Venetiis: apud Thomam Baglionum 1610.

9. Hausenblasová J. Der Hof Kaiser Rudolfs II.: eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576–1612. Prag: Artefactum 2002.

10. Hausenblasová J. Mezi lékařstvím a politikou. Působení Oswalda Crolla v českých zemích v době vlády Rudolfa II. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha: Artefactum 2011; 381–386.

11. Hausenblasová J, Purš I. Michael Maier a jeho působení v Praze. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha: Artefactum 2011; 335–366.

12. Hausenblasová J, Šroněk M. Urbs Aurea: Praha Rudolfa II. Praha: Gallery 1997; 183 (obr. 169).

13. Chiocco A. De Collegii Veronensis Illustribus Medicis et philosophis. Veronae: apud Hieronymum Discipulum 1623.

14. Janáček J. Rudolf II. a jeho doba. Praha: Svoboda 1987.

15. Karpenko V, Purš I. Edward Kelly jako hvězda rudolfínské doby. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha: Artefactum 2011;489–533.

16. Palmer R. The Studio fo Venice and its Graduates in the Sexteenth Century. Lint 1983.

17. Perfetti S. Aristotle´s Zoology And its Renaissance Commentators (1521–1601). Ancient and Medieval Philosophy de Wulf-Mansion Centre. Leuven 2000; I., XXVII.: 215–229.

18. Purš I. Anselmus Boëtius de Boodt: lékař, mirealog a alchymista. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha: Artefactum 2011;535–579.

19. Purš I, Smolka J. Martin Ruland starší a mladší v prostředí císařských lékařů. In: Purš I, Karpenko V. (eds.) Alchymie a Rudolf II.: hledání tajemství přírody ve střední Evropě v 16. a 17. století. Praha: Artefactum 2011; 581–606.

Štítky
Adiktológia Alergológia a imunológia Angiológia Audiológia a foniatria Biochémia Dermatológia Detská gastroenterológia Detská chirurgia Detská kardiológia Detská neurológia Detská otorinolaryngológia Detská psychiatria Detská reumatológia Diabetológia Farmácia Chirurgia cievna Algeziológia Dentální hygienistka
Článek Úvodník

Článok vyšiel v časopise

Časopis lékařů českých

Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou
nový kurz
Autori: doc. MUDr. Martina Doubková, Ph.D.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa