Kniha

Casemore R.

Na osobu zaměřená psychoterapie

Praha: Portál 2008; 152, cena neuvedena. ISBN 978-80-7367-454-0.

Recenzovaná knížka poskytuje stručný a čtivý úvod do psychoterapeutického směru nazývaného na osobu zaměřenou psychoterapií. Tento poněkud zvláštní název vyjadřuje, že terapeut při psychoterapeutické léčbě důsledně vychází z klienta, tedy z toho, jak on sám skutečnosti prožívá, myslí a hodnotí, přičemž zvláštní zájem věnuje jeho vnitřním rozporům (inkongruencím). Je tomu proto, že přetrvávající inkongruence bývají zdrojem tenze i vyšší anxiety a mohou se podílet, případně příčinně utvářet mnohé poruchy zdraví zvláště z oblasti psychosomatiky. Psychoterapeutická léčba pak spočívá v tom, že inkongruence společně s klientem v rámci opakovaných rozhovorů nalézáme a řešíme.

Zmíněný proces poznávání a změny se odehrává ve vhodných psychologických podmínkách, pro které je příznačné bezpečí a psychická blízkost mezi terapeutem a klientem, případně klienty při skupinové formě léčby.

Autorem uvedeného přístupu je americký psycholog Carl R. Rogers (1902–1987), který přesně vymezil tři základní postoje terapeuta, jejichž projevování vzhledem ke klientovi je nutnou a často i postačující podmínkou zdárného průběhu psychoterapeutického procesu. Jedná se o opravdovost (pravdivost, ryzost) v chování terapeuta, bezpodmínečnou akceptaci klienta a třetím postojem je projevovaná empatie (porozumění vcítěním) vůči klientovi.

Knížka sestává ze šesti kapitol, přičemž za každou z nich je uvedena základní literatura. Názvy kapitol jsou následující: 1. Přehled na osobu zaměřeného přístupu k psychoterapii a k životu; 2. Začátek terapeutického vztahu; 3. Přesvědčení, která jsou podkladem přístupu zaměřeného na osobu; 4. Výzva tří hlavních podmínek; 5. Proces změny osobnosti v psychoterapii a v životě a 6. Vztah je terapie.

Recenzovaná práce je konkrétní, názorně a čtivě napsaná. Anglický psychoterapeut Roger Casemore popisuje a na krátkých kazuistických zlomcích ilustruje svoji práci s klienty, tedy to, jak a o čem s nimi hovoří. Zjišťujeme, že důraz je položen na určitých kvalitách meziosobního vztahu, jedná se tedy o terapii vztahovou. Sympatické je i přesvědčení a východisko na osobu zaměřené psychoterapii o pozitivní podstatě nás lidí a o naší tendenci k sebeuskutečňování dané přirozeným sklonem k růstu a rozvoji, který je vlastní celé přírodě.

Za hlavní přínos této útlé knihy považuji skutečnost, že na poměrně málo stránkách knížky kapesního formátu získáme živou (a přesvědčivou) představu o zajímavém a v klinické praxi dobře uplatnitelném psychoterapeutickém směru. Této kvality bylo dosaženo i díky výbornému překladu psycholožky Hany Drábkové. Knížka se opravdu dobře čte a nelze vznést ohledně překladu žádné terminologické námitky. Jak již tomu bývá, přísný hodnotitel však najde vždy nějaké drobné chyby –⁠ kupříkladu je uvedeno nesprávné datum úmrtí C. R. Rogerse, jména některých autorů nejsou přesně napsána a v seznamu literatury nenalezneme všechny práce, které jsou průběžně v textu citovány.

Recenzovanou knížku lze rozhodně doporučit jako poučné čtení všem klinicky pracujícím lékařům a psychologům. Poučí se o psychoterapeutickém přístupu, jenž tvoří základ komunikace v pomáhajících profesích.

Jan Vymětal

Karlovo náměstí 40, 128 00 Praha 2