MUDr. Oldřich Marek, Ph.D., in memoriam

Ve své práci býváme nezřídka konfrontováni se smrtí, se situací kdy nezvládnutelná choroba navzdory intenzivní léčbě i statečnému postoji nemocného si vyžádá svoji daň. Profesně i svojí zkušeností jsme na to připraveni. Tam, kde se toto týká blízkého člověka, kolegy a přítele zůstáváme však touto ztrátou hluboce zasaženi.

Kolega Marek byl členem výboru naší odborné společnosti a jedním z nezaměnitelných představitelů oboru anesteziologie a resuscitace. Intenzivně vnímal současné problémy našeho zdravotnictví, postavení zdravotníků v něm i našeho oboru. Činil tak s hlubokým ohledem a pocitem závazku vůči svým spolupracovníkům i všem těm, kteří ho do výboru společnosti delegovali. Nikdy nebyl ješitný, zištný a nic nepodnikal výhradně ve svůj prospěch. Svoji angažovanost vnímal především jako službu ostatním. Jeho postoj vycházel z pocitu hluboké sounáležitosti se spolupracovníky z olomoucké fakultní nemocnice a ze zkušeností lékaře, který dobře znal poměry i v malých nemocnicích. Intenzivně vnímal potřeby nemocných a ze všech sil se jim snažil prospět. V diskusi dokázal uplatňovat svůj smysl pro realitu a její znalost; činil tak pevně a s humorem, pro nějž jsme ho měli všichni rádi. Konstatování, že byl dobrým lékařem –⁠ svým vzděláním, zkušeností i zaujetím –⁠ lze vyslovit beze zbytku. Své okolí si dokázal získat nejen profesní úrovní, ale i milým a laskavým vystupováním. Pokud bych stonal, byl bych rád, aby takový lékař stál u mého lůžka.

Ztráta blízké osoby bolí. Vždy a opakovaně si uvědomujeme starou pravdu, že hodnotu druhých, cenu našeho vztahu k nim či prostě jen jak moc jsme je měli rádi, si nezřídka uvědomíme až poté, co je ztratíme. Náš obor ztratil svoji výraznou tvář a my přišli o znamenitého kolegu a přítele. Sdílíme bolest pozůstalých a je na místě jim vyslovit naši hlubokou účast. Pro nás –⁠ jeho kolegy a spolupracovníky –⁠ zůstane setkání s Oldou Markem nezapomenutelnou zkušeností a obohacením našich životů. Myslím, že by byl rád, kdybychom si ho zapamatovali jako vlídného, milého a vždy optimistického kolegu, který nikoho nezarmoutil, dokázal do nezřídka v kruhu se točících debat vnést zdravý rozum a jasné uvažování. Měli bychom si ho pamatovat i jako člověka, který se dokázal utkat s nevyléčitelnou chorobou s odvahou, kterou mu možná jednou, až se naplní náš čas, budeme všichni závidět.

Čest jeho památce.

Za výbor ČSARIM

Prof. MUDr. Karel Cvachovec, CSc., MBA