Dopisy redakci

Vážený pane šéfredaktore,

dovolil jsem si sepsat odpověď na dopis redakci MUDr. Otto Langa, Ph.D. 

Nukleární bouře ve sklenici vody

Dopis kolegy Langa jsem přečetl se zájmem, a to i proto, že si jej jako odborníka v otázkách nukleární kardiologie velice vážím. Zdá se mi, že po přečtení mého editorialu cítil nutnost obhájit svůj obor, a učinil tak výše uvedeným dopisem. Je tedy na mne, abych ně­kte­ré věci uvedl na pravou míru, s jinými polemizoval a na ně­kte­ré také upozornil. Otevírá se nám tím rovněž prostor pro diskusi o postavení nejen metod nukleární kardiologie, ale i dalších zobrazovacích metod v současné české kardiologii. Hned na počátku možné polemiky je však třeba upozornit na určitou asymetrii mezi polemizujícími. Na jedné straně stojí „poskytovatel“ jedné z možných metod, a tudíž dosti silný proponent nukleární kardiologie, a na druhé straně klinik, který se snaží na základě svých znalostí, zkušeností a dostupnosti metod komentovat možnosti českých kardiologů.

Dovolím si svou odpověď shrnout do několika bodů:

1. Z hlediska odborného nemůže býtmezi názory mými nebo MUDr. Langazásadní rozdíl. Pokud každý z nás uvádí jiné literární zdroje, a tím pádem o jednotky procent jiná čísla, nejedná se o zásadní odborný nesoulad. Rovněž problematika, kterou zpracovali oba uvedené články [1,2], je klasickou součástí všech základních kardiologických učebnic –⁠ a to již po mnoho let. Metody nukleární kardiologie potvrdily na velkém počtu studií svůj význam a jsou nedílnou součástí vyšetřovacích metod v kardiologii.
2. Zpochybňování zátěžové echokardiografie MUDr. Langem nevychází, dle mého názoru, tolik z reálných omezení této metody, ale spíše z pozice proponenta konkurenční metody. O senzitivitě a specificitě dobutaminové echokardiografie při detekci viabilního myokardu pohybující se kolem 90% (!) jsme na stránkách Vnitřního lékařství referovali již téměř před 12 lety [3]!
3. Lékař –⁠ klinik nemůže hodnotit snahu o detekci koronární aterosklerózy se stenózami nedosahujícími ještě hemodynamické významnosti jako irelevantní. Naopak, pomocí různých dalších metod, jako je měření tloušťky intimy a medie na karotických tepnách nebo měření kalciového skóre věnčitých tepen, se snažíme o kvalifikovaný odhad rozsahu stávající koronární aterosklerózy. V důsledku toho můžeme řídit nejen medikamentózní léčbu, ale i opatření k úpravě životosprávy.
4. Hybridní způsoby zobrazování jsou podle mého názoru budoucností vyšetřovacích metod v kardiologii. Pro upřesnění se jedná o kombinaci pozitronové emisní tomografie a výpočetní tomografie (PET/CT), jednofotonové emisní tomografie a CT (SPECT/CT), ale nově již i elektroanatomického mapování a CT (CARTO/CT), či dokonce PET/CT/CARTO. Nejde o žádné velké spekulace, ale o reálný pohled na současný vývoj zobrazovacích metod. Zda je tento vývoj vítán všemi českými nukleárními kardiology, je otázkou, protože vzniká nutnost zapojit do hodnocení těchto vyšetření i radiology, a tím se otvírá možnost kompetenčních sporů.
5. Postradatelnost či nepostradatelnost metod nukleární kardiologie není v současné české kardiologii určována odbornými hledisky, ale především dostupností těchto metod. Tudíž celá polemika je jen minimálně vedena na odborné úrovni. Můj editorial se snažil vystihnout možnosti českých kardiologů v reálné praxi, ve které se spoléhají více na jiné metody, především ergometrii a echokardiografii. Na základě dat, která jsem uvedl, se nedomnívám, že by tím poskytovali po odborné stránce (a rovněž i z pohledu ekonomického) svým pacientům špatnou službu. Samozřejmě je při užívání těchto vyšetřovacích algoritmů někdy nutné doplnění další vyšetřovací metody, v ně­kte­rých případech z oblasti nukleární kardiologie.
6. Sám dlouhá léta výborně spolupracuji s Klinikou nukleární medicíny FN v Motole. Naši pacienti z toho mají, aspoň doufám, velký užitek. My, kliničtí kardiologové, rovněž. Současně si kladu otázku, proč jsou však metody nukleární kardiologie využívány v naší zemi relativně málo, proč je počet pracovišť referujících kontinuálně v této oblasti své výsledky velice nízký (jistě nižší než 5, ale možná jen 2) a kdo by se na prvním místě měl snažit o nápravu tohoto stavu ve prospěch našich nemocných. Za stavu bližšího západnímu standardu v této oblasti by jistě nevznikl editorial s názvem „Nukleární kardiologie: postradatelná, či nepostradatelná?“ ani následný komentář jednoho z nejvýznamnějších českých nukleárních kardiologů.

Doručeno do redakce: 20. 12. 2008

prof. MUDr. Josef Veselka, CSc., FESC, FSCAI, FICA

www.fnmotol.cz

e‑mail: Veselka.josef@seznam.cz