Komplikace chirurgické léčby štítné žlázy – retrospektivní analýza

Súhrn

Úvod: Tyreoidektomie je považována za relativně bezpečný operační výkon s nízkým rizikem pooperačních komplikací, které však mohou mít zásadní impakt na kvalitu života pacientů.

Metody: Byla provedena retrospektivní analýza naší prospektivní databáze pacientů po operaci štítné žlázy na Chirurgické klinice 2. LF UK a FN Motol, Praha. Operace probíhaly v období 2021–2024. Do studie byli zařazeni pacienti, kterým byla provedena totální tyreoidektomie nebo lobektomie štítné žlázy.

Výsledky: Operováno bylo 1 559 pacientů s průměrným věkem 52,1 let. V souboru bylo 1 280 žen (82,1 %). Maligní onemocnění se vyskytlo u 375 pacientů (22,9 %). Totální tyreoidektomie (TTE) byla provedena u 1 086 operovaných (69,9 %), lobektomie (LE) u 473 pacientů (30,1 %). Počet nervů v riziku byl 2 645. Přechodnou jednostrannou parézu zvratného nervu (recurrent laryngeal nerve –⁠ NLR) jsme identifikovali celkem u 39 pacientů (1,47 %), z toho u 29 pacientů po TTE a 10 pacientů po LE. Trvalou jednostrannou parézu má 20 pacientů (0,75 %). Oboustranná pooperační paréza NLR se vyskytla u 4 pacientů (0,36 %). Pooperační hypokalcemie se vyskytla u 66 pacientů po TTE (6,1 %). K rozvoji pooperační hypokalcemie došlo u 66 % pacientů do 24 hod od operace a v 96 % do 48 hod. Pooperační krvácení s nutností operační revize se vyskytlo u 45 pacientů (2,8 %). Interval reoperace, od původní operace, byl 10,4 ± 10,3 hod, medián 6,5 hod.

Závěr: Chirurgická terapie štítné žlázy je spojena s nízkou mírou komplikací, které však mohou mít zásadní dopad na kvalitu života pacientů. Dokonalá znalost anatomie štítné žlázy spolu s precizní operační technikou a důslednou hemostázou jsou základem bezpečné operace štítné žlázy.

Klíčová slova:

hypokalcémie – pooperační komplikace – tyreoidektomie

Úvod

Operace štítné žlázy patří již léta mezi nejčastější operace v endokrinochirurgii. Zvyšuje se počet výkonů, onemocnění štítné žlázy mají vzrůstající incidenci. Vzrůstá počet indikací pro benigní diagnózu i pro maligní onemocnění štítné žlázy. V období mezi roky 1990 a 2023 se dle ÚZIS zvýšil počet pacientů s karcinomem štítné žlázy z 294 na 1 244. Na rozdíl od výrazného zvýšení incidence karcinomu se mortalita karcinomu štítné žlázy za stejné období snížila ze 114 na 64.

Operace štítné žlázy jsou spojeny s možnými komplikacemi, které mohou mít zásadní dopad na kvalitu života pacientů. Incidence těchto komplikací se často používá jako meřítko kvality operačních výkonů. Mezi komplikace, které se vyskytují u pacientů po operaci štítné žlázy, patří pooperační krvácení a hematom vyžadující chirurgickou intervenci s incidencí 0,4–4,3 % [1–6]. Další komplikací je poranění příštítných tělísek s hypokalcemií s četností 1,6–32 % [7–9]. Mezi nejvážnější komplikaci patří poranění zvratného nervu (nervus laryngeus recurrens –⁠ NLR). Přechodná jednostranná paréza NLR se vyskytuje u 4–8 % nemocných, oboustranná u 0,2–1,2 % [10–15]. Cílem práce je analyzovat incidenci pooperačních komplikací na našem pracovišti.

 

Metody

Provedli jsme retrospektivní analýzu naší prospektivní databáze pacientů operovaných pro tyreopatii na Chirurgické klinice 2. LF UK a FN Motol, Praha, v letech 2021–2024. Všichni pacienti měli endokrinologické vyšetření, které obsahovalo vyšetření funkčního stavu štítné žlázy, dále morfologického stavu štítné žlázy na základě ultrasonografie, případně CT krku nebo biopsie s Bethesda klasifikací. Mezi sledované faktory patřil věk a pohlaví pacientů, histologický nález štítnice a typ provedených operačních výkonů. Nemocní byli k operaci štítné žlázy indikováni na doporučení endokrinologa. Všichni pacienti měli v rámci předoperačního vyšetření také vyšetření hybnosti hlasivek laryngoskopicky. Operace byly provedeny v celkové anestezii, v beachchair pozici se záklonem hlavy. Mezi standardizovaný postup konvenčního otevřeného přístupu patří uvolnění horního pólu štítnice. Postupuje se na žláze s podvazem větví a. thyreoidea superior, bez selektivní vizualizace nervus laryngeus superior. Dále postupujeme k dolnímu pólu laloku. Dále pokračujeme lateromedialním směrem s vizualizací NLR s maximálním šetřením příštítných tělísek. Aktivně po všech čtyřech tělískách nepátráme. V případě devaskularizace příštítných tělísek nebo incidentní paratyreoidektomie je příštítné tělísko po fragmentizaci autotransplantováno do infrahyoidního svalu. Neuromonitoring NLR na klinice neprovádíme. Na konci operace každému pacientovi zavádíme Redonův drén. Mezi sledované chirurgické výkony jsme do studie zařadili totální tyreoidektomii (TTE) a lobektomii (LE) štítné žlázy. Totální tyreoidektomii jsme rozdělili na jednodobou nebo dvoudobou (2DTTE). Ta se prováděla pacientům, u kterých se detekovala malignita na základě pooperačního histologického nálezu nebo u kterých jsme výkon z důvodu bezpečnosti pacienta stran poranění NLR rozdělili do dvou dob. Pacienty po reoperaci pro recidivu po strumektomii v minulosti nebo odstraňování lymfatických uzlin po provedené strumektomii jsme do souboru nezařadili. V pooperačním období byla standardně sledována hladina vápníku 1. pooperační den. Rutinně laryngoskopické vyšetření po operaci neprovádíme. V případě změny hlasu, chrapotu nebo jakéhokoliv stupně dušnosti pacienta bylo provedeno laryngoskopické vyšetření.

Mezi sledované komplikace patřilo pooperační krvácení vyžadující operační výkon, kdy jsme sledovali dobu do operační revize a zdroj krvácení. Ten byl rozdělen mezi arteriální, žilní a difuzní krvácení bez jednoznačného zdroje. Další sledovanou pooperační komplikací byla incidence pooperačních hypokalcemií. Ta byla definována jako pooperační hladina celkového vápníku v séru < 2,0 mmol/l. Dále musela být přítomna klinická symptomatologie –⁠ parestezie nebo křeče současně s nutností suplementace vápníku nebo derivátů vitaminu D. Další sledovanou komplikací bylo poranění zvratného nervu. V případě změny fonace, dušnosti a podezření na poranění NLR bylo provedeno laryngoskopické vyšetření. V případě parézy byli pacienti indikováni k foniatrické péči a kontrolnímu laryngoskopickému vyšetření. Pokud přetrvávaly důsledky poranění NLR i po více než 6 měsících od operace, hodnotili jsme komplikaci jako trvalé poranění NLR.

 

Výsledky

V průběhu 4 let, mezi lety 2021 a 2024, bylo do studie zařazeno 1 559 pacientů s průměrným věkem 52,1 ± 14,5 roku, medián 52,5, rozpětí 19–83 let. Celkem bylo operováno 279 mužů (17,9 %) a 1 280 žen (82,1 %). Benigní onemocnění štítné žlázy bylo u 1 184 pacientů (77,1 %), s maligním onemocněním štítnice bylo odoperováno 375 pacientů (22,9 %). V této skupině se nejčastěji jednalo o pacienty s papilárním karcinomem (91 %). Celkem 473 pacientů (30,1 %) pacientů podstoupilo lobektomii štítné žlázy. Totální tyreoidektomie byla provedena v 1 086 případech (69,9 %). Za celou dobu byl počet exponovaných zvratných nervů (nerves at risk –⁠ NAT) 2 645.

Pooperační jednostrannou parézu NLR jsme identifikovali celkem u 59 pacientů (2,22 %), z toho u 47 pacientů po TTE a u 12 pacientů po LE (tab. 1). Maligní diagnóza byla přítomna u 13 pacientů. Trvalou jednostrannou parézu má 20 pacientů (0,75 %). Oboustranná paréza NLR se po operaci vyskytla u 4 pacientů po totální tyreoidektomii (0,36 %). Z tohoto počtu byly 3 ženy (75 %). Jedna pacientka má trvalou bilaterální parézu NLR (0,09 %). Tyreotoxikóza byla přítomna u 3 pacientů (75 %) s bilaterální parézou NLR. Dvě pacientky s bilaterální parézou NLR jsme vzhledem k dobrému klinickému stavu, bez známek respirační insuficience a dobrou vizualizací NLR během TTE nereoperovali. Tyto 2 pacientky mají kompletní úpravu funkčnosti NLR. Jeden pacient po operaci s bilaterální parézou NLR měl známky respirační insuficience, proto byl hned reoperován, NLR byl při reoperaci makroskopicky intaktní. Pacientovi byla zavedena tracheostomická kanyla, která byla 5. pooperační den odstraněna. Přetrvává trvalá paréza levé hlasivky. Poslední pacientku s pooperační bilaterální parézou NLR jsme reoperovali 1. pooperační den pro krvácení. Během této reoperace byla potvrzena makroskopická intaktnost NLR. Tato pacientka má trvalou parézu NLR bez nutnosti tracheostomické kanyly.

 

Pooperační hypokalcemie s klinickými příznaky a nutností suplementace vápníku po totální tyreoidektomii se vyskytla u 66 pacientů (6,1 %; tab. 2). Převažovaly ženy, přičemž komplikace se vyskytla u 60 pacientek (90 %). Průměrný věk byl 50,7 ± 11,9 roku, medián 52 let. Průměrný BMI (body mass index) byl u této komplikace 26,9. Tento typ komplikace se vyskytl u 20 pacientů s tyreotoxikózou, 14 pacientů mělo diagnózu chronické tyreoiditidy a 32 pacientů koloidní strumy. V 10 % se vyskytl u pacientů s maligním onemocněním, kdy u 1 pacienta byl karcinom v terénu tyreotoxikózy, u 4 pacientů v terénu tyreoiditidy u 5 pacientů v terénu koloidní strumy. K rozvoji pooperační hypokalcemie došlo u 66 % pacientů do 24 hod od operace a v 96 % do 48 hod. Tři pacienti (4 %) měli nástup této komplikace po 48 hod od operace.

 

Pooperační krvácení s nutností operační revize se vyskytlo u 45 pacientů (2,8 %; tab. 3). Celkem mělo tuto komplikaci 14 mužů (31 %) a 31 žen (69 %). Průměrný věk pacientů byl 50,3 ± 14,7 roku, medián 48. Pacienti měli průměrný BMI 27. V této skupině pacientů mělo 13 pacientů lobektomii a 32 pacientů totální tyreoidektomii. Interval reoperace od původní operace byl 10,4 ± 10,3 hod, medián 6,5 hod. Celkem 4 pacienty jsme reintubovali a reoperovali hned na operačním sále pro rychlý a zvýšený odpad do Redonova drénu. Tyreotoxikóza byla přítomna u 12 pacientů, chronickou tyreoiditidu mělo 9 pacientů a 24 pacientů mělo koloidní strumu. Z této skupiny pacientů měli přechodnou pooperační parézu NLR 2 pacienti. Vzhledem k laryngoskopickému vyšetření až po reoperaci nemůžeme říct, jestli k této komplikací došlo při primární operaci, nebo při reoperaci. V této skupině pacientů se vyskytla pooperační hypokalcemie u 6 pacientů po TTE (18,8 %).

 

Diskuze

I když se v poslední době operace štítné žlázy staly bezpečnou léčebnou metodou s nízkým rizikem komplikací, jsou tyto potenciální komplikace spojeny s možným snížením kvality života našich pacientů. K těmto komplikacím patří poranění zvratného nervu, krvácení s potřebou chirurgické revize nebo pooperační hypokalcemie.

V literatuře je popisované poranění zvratného laryngeálního nervu během tyreoidektomie v 0,2–8 % [10–14]. Tomuto poranění lze předejít pečlivou chirurgickou technikou a preparací v blízkosti pouzdra štítné žlázy s minimálním použitím energetických zařízení v blízkosti nervu a zároveň se vyhnout mechanickému traumatu tahem. V literatuře je identifikováno více rizikových faktorů, při kterých je poranění NLR při operacích štítné žlázy vyšší. Pacienti podstupující reoperaci štítné žlázy mají zvýšené riziko poranění NLR [11,15,16]. Při reoperacích jsou anatomické podmínky změněné v důsledku zjizvení po primárním zákroku, což může vést k obtížné identifikaci NLR a zvýšené nervové trakci. Jizevnatý terén může nerv obalit, což má za následek obtíže s disekcí a vystavuje nerv většímu riziku. Studie Jatzka et al. uvádí, že při sekundární operaci pro recidivující benigní strumu se incidence poranění NLR blíží 8 % ve srovnání s téměř nulovou incidencí u primooperací [15]. Tato studie dále uvádí, že u 30 % u reoperačních zákroků nebylo možné nerv identifikovat peroperačně. Prospektivní studie Thomusche et al. uvádí zvýšené relativní riziko 3,1 % pro poranění NLR u reoperace ve srovnání s primární operací benigní strumy [16]. Hayward et al. ve své studii uvádějí statisticky významný nárůst trvalého poranění NLR u reoperací ve srovnání s primární operací, a to s mírou 0,74, resp. 0,13 % u primárních výkonů [11]. Operace nádorového onemocnění štítné žlázy vystavuje NLR vyššímu riziku intraoperačního poškození, často v důsledku invaze nádoru do okolní měkké tkáně a někdy i do samotného nervu. Prospektivní studie Lo et al. uvádí statisticky významný nárůst poranění NLR při operaci maligního onemocnění (5,26 %) ve srovnání s benigním onemocněním (0,7 %) [17].

Několik studií sledovalo zkušenosti chirurgů jako rizikový faktor pro poranění NLR. Sosa et al. ve své práci dospěli k závěru, že chirurgové s ročním počtem operací štítné žlázy více než 100 mají významně nižší riziko komplikací a kratší dobu hospitalizace [18]. Bylo pozorováno, že zkušení chirurgové prováděli větší podíl složitějších zákroků (malignity a reoperace). Dralle et al. ve své studii uvádějí signifikantně nižší míru poranění NLR (0,72 %) u chirurgů provádějících více než 45 operací štítné žlázy ročně ve srovnání s 1,06 % u chirurgů s méně než 45 operacemi štítné žlázy ročně, přičemž obě skupiny měly podobné typy chirurgických zákroků [19]. Dle sdělení Kanceláře zdravotního pojištění bylo v roce 2019 v České republice provedeno 5 468 operací štítné žlázy. Z toho na chirurgických pracovištích se provedlo 2 491 operací a na ORL pracovištích 2 977. Rozložení jednotlivých výkonů na chirurgických pracovištích je znázorněno na grafu 1. Z grafu je patrné, že více než 50 výkonů ročně se provádí na 11 chirurgických pracovištích v České republice.

 

Existují rozdíly v anatomii pravého a levého NLR. Levý nerv má delší průběh, obtáčí se kolem ligamentum arteriosum v aortálním oblouku a prochází tracheoezofageální štěrbinou. Pravý nerv se obtáčí kolem podklíčkové tepny, a v důsledku toho je obvykle anterolaterální k tracheoezofageální štěrbině. Studie Dionigiho neuvádí žádnou dominanci strany při poranění NLR a celková data nepotvrzují žádný rozdíl v lateralitě poraněného nervu [20]. Ve studii Haywarda et al. se neprokázal statisticky signifikantní rozdíl v lateralitě poraněného NLR [11]. U 51 poranění NLR byl levý nerv poraněn u 24 pacientů (1,37 %) a pravý nerv v 27 případech (1,35 %). V naší studii bylo poranění NLR v 25 případech na pravé straně (42,4 %) a v 34 případech na straně levé (57,6 %).

Definice retrosternální strumy je založena na variabilních kritériích, což vede ke značným rozdílům v hlášené incidenci, která se udává 0,2–45 % [21,22]. Li et al. ve své studii ukázali, že skupina, která podstoupila torakotomii pro retrosternální strumu, vykazovala statisticky významně vyšší riziko přechodné hypokalcemie a trend směrem k významnosti pro přechodnou parézu zvratného laryngeálního nervu ve srovnání se skupinou, která podstoupila operaci strumy z krčního přístupu [21]. Švorcová et al. publikovali výsledky u 202 retrosternálních strum. Ve skupině 31 pacientů vyžadujících sternotomii k provedení totální tyreoidektomie byla incidence jednostranné přechodné parézy NLR 19,4 % a jednostranné trvalé parézy 9,3 % [22]. Pooperační hypokalcemie byla ve skupině pacientů přítomna v 32,3 %. Operace retrosternálních strum patří na specializované pracoviště, které se této problematice věnuje.

Jednou z peroperačních možností, jak se dozvědět o stavu a funkčnosti NLR, je intraoperační neuromonitoring (IONM). Studie Al-Hakamiho si kladla za cíl určit přesnost neurostimulace pomocí laryngeální palpace (NSLP) a intermitentního intraoperačního neuromonitorování (I-IONM) pro predikci pooperační dysfunkce NLR [23]. Přechodná paréza NLR se vyskytla u 1,1 % (IONM) vs. 1,9 % (NSLP) a trvalá paréza NLR se vyskytla u 0,5, resp. 0,8 % pacientů, bez signifikantního rozdílu. Prospektivní studie Calò et al. v roce 2014 obsahovala 2 034 pacientů po tyreoidektomii a porovnala pacienty, kteří podstoupili neuromonitoring, a pacienty, kteří podstoupili operaci pouze s vizualizací NLR [24]. Ve skupině neuromonitoringu bylo pozorováno 28 poranění NLR (2,82 %), z toho 21 (2,11 %) přechodných a 7 (0,7 %) trvalých. Ve skupině vizualizace NLR bylo pozorováno 23 poranění NLR (2,21 %), v 17 případech (1,63 %) přechodných a v 6 případech (0,58 %) trvalých. Rozdíly nebyly statisticky významné. Studie konstatovala, že zraková identifikace nervu zůstává zlatým standardem při operacích štítné žlázy. Neuromonitoring pomáhal identifikovat NLR, zejména v obtížných případech, ale nesnížil počet poranění nervů ve srovnání s pouhou vizualizací. Astl et al.ve své retrospektivní práci porovnávali skupinu pacientů se 780 exponovanými NLR po operacích štítnice a vizualizací NLR nebo s provedeným IONM [25]. Ve skupině IONM byla přechodná paréza NLR 5,84 %, ve skupině vizualizovaného NLR byla 3,26 %, rozdíl nebyl statisticky signifikantní. Vzhledem k vysoké senzibilitě a specificitě lze IONM považovat za užitečný nástroj pro operaci štítné žlázy. Použití IONM sice nesnižuje paralýzu nervů, ale jeho správné použití může eliminovat riziko bilaterální paralýzy, což je vodítkem pro plánování dvoudobé tyreoidektomie.

Pooperační krvácení a hematom na krku po operaci štítné žlázy představuje pro chirurgy problém, který může vést k závažným anebo život ohrožujícím komplikacím, jako je komprese dýchacích cest a respirační insuficience. Účinná hemostáza během a na konci operace je důležitým faktorem při operacích štítnice. Pooperační hematom a revize pro krvácení se vyskytuje s incidencí mezi 0,1 a 6,5 % [1–3]. Drtivá většina těchto komplikací se vyskytuje během prvních 6 hod po operaci. Přibližně 20 % krvácení se vyskytne mezi 6 a 24 hod po strumektomii. Po 24 hod je riziko vzniku krvácení menší. Základním kamenem prevence vzniku této komplikace je precizní a jemná operační technika. Mezi rizikové faktory krvácení patří pohlaví, kdy riziko hematomu po tyreoidektomii je 1,86× vyšší u mužů než u žen [3]. Důvodem tohoto kromě jiných faktorů může být stavba cév u mužů, které jsou silnější, a tím je větší průtok krve štítnici. Fan ve své metaanalýze identifikoval jako rizikovým faktor pro hematom krku věk pacientů [3]. Se zvyšujícím se věkem dochází ke zvyšování křehkosti cév. A mohou se stát méně elastické. Po tyreoidektomii u Gravesovy nemoci byl pozorován vyšší výskyt krvácení ve srovnání s jinými diagnózami [1]. Vaskularizace je u této nemoci štítnice zvýšená, to může zvýšit riziko peroperačního krvácení, zvýšit obtížnost operace, což má za následek zvýšený výskyt komplikací u této diagnózy. Studie Fana et al. analyzovala vztah počtu provedených operačních výkonů ročně ve vztahu k riziku pooperačního krvácení, kdy při objemu < 75 operací za rok je signifikantně zvýšeno riziko pooperačního krvácení [3]. Weiss et al. publikovali incidenci výskytu pooperačního hematomu v 1,25 % [1]. Riziko hematomu zvyšoval věk pacientů (> 45 let), zánětlivé onemocnění štítné žlázy, parciální tyreoidektomie, chronické onemocnění ledvin a poruchy krvácivosti. Celková úmrtnost byla 0,32 % pro celou skupinu a 1,34 % u pacientů s pooperačním hematomem. De Carvalho et al. publikovali výskyt pooperačního krvácení u 62 (1,1 %) pacientů po operaci štítné žlázy [2]. Většina případů krvácení se objevila během prvních 6 hod po tyreoidektomii, 12,5 % hematomů bylo pozorováno po 24 hod. Zjevné zdroje krvácení byly během reoperace zjištěny u 58,1 % pacientů, přičemž nejčastějšími zdroji krvácení byly větve dolní a horní tyreoidální cévy. Komplikace jako trvalá hypokalcemie (12,1 vs. 5,1 %) a poranění NLR (11,3 vs. 7 %) byly ve studii signifikantně častější po reoperaci pro krvácení než u pacientů bez této komplikace.

Přechodná neboli tranzitorní hypokalcemie je relativně častou komplikací po operacích štítné žlázy. Její incidence po totálních tyreoidektomiích se uvádí mezi 1,6 a 30 %, kdy její definice obsahuje klinické příznaky hypokalcemie, laboratorní pokles celkového vápníku v séru pod 2 mmol/l a nutnost suplementace vápníku [8,10]. Při trvání pooperační hypokalcemie déle než 6 měsíců již mluvíme o trvalé hypokalcemii. Chirurgické odstranění a cévní poranění příštítných tělísek jsou dva hlavní mechanizmy pooperační hypokalcemie. Studie van Dijka et al. porovnávala 366 pacientů po tyreoidektomii, kdy u 44 (12,0 %) pacientů se rozvinula perzistující hypoparatyreóza v prvním roce sledování po operaci [10]. Multivariační logistická regresní analýza ukázala, že silnými prediktory perzistující hypoparatyreózy byly: změna hladiny parathormonu den po operaci, korigované kalcium den po operaci a neidentifikování alespoň jednoho příštítného tělíska během operace. Vidura na souboru 520 pacientů, z nichž přechodnou hypokalcemii mělo 21 % pacientů, identifikoval jako rizikové faktory mladý věk, Graves-Basedowou tyreotoxikózu a malý objem štítnice [7]. Studie Robertsa et al. zahrnovala 133 pacientů [26]. Přechodná hypokalcemie byla u 15 % pacientů, 5 % pacientů mělo trvalou hypokalcemii. Histologická diagnóza malignity byla jediným významným rizikovým faktorem pro přechodnou i trvalou hypokalcemii. Pro peroperační identifikaci příštítných tělísek bylo navrženo několik technik, vč. autoflorescence příštítných tělísek v blízké infračervené oblasti. Tato metoda využívá autofluorescenci (AF) příštítných tělísek. Zjistili, že příštítná tělíska přirozeně září jasněji než okolní tkáň, když jsou vystavena blízkému infračervenému světlu, což umožňuje přesnější identifikaci v reálném čase [27]. V roce 2019 zkoumala studie Rudina et al. účinnost indocyaninové zeleně (indocyanin green –⁠ ICG) pro zachování příštítných tělísek během totální tyreoidektomie [28]. Studie zahrnovala 210 pacientů, z nichž 86 podstoupilo ICG angiografii, zatímco 124 bylo v kontrolní skupině. Angiografie ICG úspěšně identifikovala příštítná tělíska u 82 % pacientů. Ačkoli zobrazování AF i ICG může potvrdit přítomnost příštítných tělísek, nenahrazuje přesnost a preciznost disekce zkušeného chirurga. Selektivní identifikace příštítných tělísek zachovává cévní zásobení a také šetří operační čas.

 

Závěr

Výsledky naší retrospektivní analýzy ukazují, že naše komplikace po operaci štítné žlázy jsou srovnatelné s výsledky v literatuře. Každopádně tato operativa vyžaduje dostatečně zkušeného chirurga s dokonalou znalostí anatomických struktur v okolí žlázy. Precizní technika a dokonalá hemostáza je předpokladem nízké incidence pooperačních komplikací.

 

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

 

Práce byla prezentována na 2. národním chirurgickém kongresu, který se konal ve dnech 14.–16. 5. 2025 v Olomouci.