Vojenská chirurgie a poskytování polní chirurgické péče v podmínkách Armády České republiky

Súhrn

Vojenská chirurgie je jedním ze základních oborů vojenské medicíny. Vychází z principů chirurgie prováděné v době míru, ale realizací za specifických podmínek se významně odlišuje. Cílem článku je popsat tyto odlišnosti a představit aktuální stav poskytování chirurgické péče v poli v podmínkách Armády České republiky. Zdravotnické zabezpečení v poli, resp. léčebně-odsunový systém zdravotnických služeb armád členských zemí NATO je organizován na čtyřech úrovních, kterým odpovídají zdravotnická zařízení označovaná jako Role 1−4. Poskytování chirurgické péče v polních podmínkách probíhá zpravidla na úrovni Role 2 a 3. Zatímco v podmínkách zahraniční vojenské mise směřuje chirurgická léčba k dosažení definitivního léčebného standardu, pak při typicky válečném konfliktu je jediným cílem záchrana života a končetin a příprava raněného vojáka k dalšímu odsunu. Důležitou součástí poskytování zdravotní péče v poli na jednotlivých úrovních je i třídění raněných, jehož význam narůstá zejména za situace jejich hromadného příjmu. V případě vojenské zdravotnické služby Armády České republiky jsou v rámci výstavby a rozvoje schopností definovány cíle, které by měly rozšířit a posílit současné možnosti poskytování chirurgické péče v poli – aktuálně to jsou dvě polní nemocnice schopné zabezpečit úrovně Role 2, ev. 3. Ambiciózní plán výstavby dalších polních zdravotnických prvků je reálně obtížně dosažitelný v předpokládaném časovém horizontu a navíc naráží i na výrazný nedostatek vojenských chirurgů vzhledem k plánovanému rozsahu navýšení kapacit.

I přes všechny objektivní obtíže mají čeští vojenští chirurgové vysoký kredit v očích aliančních spojenců získaný během působení české polní nemocnice či samostatného polního chirurgického týmu v rámci mnohonárodních uskupení.

Klíčová slova:

třídění – chirurgická péče v poli – léčebně-odsunový systém – polní nemocnice – vojenský chirurg

ÚVOD

Vojenská chirurgie je jedním ze základních oborů vojenské medicíny. Vychází z principů chirurgické péče poskytované v době míru, ale je prováděna ve specifických podmínkách a kromě odborných medicínských znalostí a dovedností klade na vojenského chirurga požadavky i na vědomosti a schopnosti všeobecně vojenské.

Systém chirurgické péče o raněné a nemocné ve vojenských, resp. polních podmínkách se od civilního prostředí významně odlišuje. Hlavním rozdílem je její poskytování na určitých stupních a ve většině případů v předem stanoveném rozsahu, který je ovlivněn zejména typem a místem vojenské operace, personálními a materiálními možnostmi, ale také časem a měnícími se podmínkami v místě nasazení. Nezbytnou součástí takové péče je i funkční odsunový systém. Hovoříme o tzv. léčebně-odsunovém systému.

Vojenští chirurgové Armády České republiky (AČR) mají zejména díky vstupu České republiky do NATO v březnu 1999 možnost účastnit se zahraničních misí v rámci vyslání polní nemocnice či minimálně chirurgického týmu působícího ve struktuře aliančních partnerů. Další možností zapojení a zvyšování jejich odborných schopností je pak účast především na mezinárodních vojenských cvičeních zdravotnických služeb jednotlivých členských států.

Cílem článku je poskytnout širší chirurgické veřejnosti nejen základní představu o zabezpečení chirurgické péče v polních podmínkách obecně, ale také o konkrétních možnostech a personálních a materiálních kapacitách polních zdravotnických prvků AČR a jejich případném zasazení do aliančních struktur. Problematika poskytování chirurgické péče v mírových podmínkách na území vlastního státu, která je prováděna ve vojenských, ale i civilních zdravotnických zařízeních, není součástí tohoto sdělení.

Úrovně poskytování zdravotní péče

Zdravotnické zabezpečení v poli, resp. léčebně-odsunový systém zdravotnických služeb armád členských zemí NATO je organizován na čtyřech úrovních (stupních), kterým odpovídají určená zdravotnická zařízení, tzv. Role 1−4. Požadavky na minimální rozsah schopností jsou definovány ve zdravotnických standardech NATO [1,2].

Role 1 – poskytování zdravotní péče zahrnuje třídění, přednemocniční neodkladnou péči a základní diagnostiku. Péče na tomto stupni je realizována cestou útvarových obvazišť a je plně v národní odpovědnosti. Pokud ji nelze poskytnout vlastními silami, musí být smluvně zabezpečena v místě nasazení.

Role 2 – zdravotní péče zahrnuje schopnosti odpovídající Roli 1, které jsou doplněny o spektrum resuscitačních výkonů vedoucích k záchraně života, končetin a funkce orgánů a stabilizaci pacienta před jeho transportem a další léčbou. Tato role může být členěna do několika podkategorií:

Role 2 forward (Role 2F) – vysoce mobilní, nasaditelná ve vzdáleném, neznámém a takticky nezabezpečeném prostředí. Zdravotní péče je zaměřena na resuscitační a chirurgickou léčbu směřující ke kontrole krvácení, zachování či obnovení oběhu, které vedou k záchraně života, končetin a funkcí orgánů. Hovoříme zde o tzv. damage control resuscitation (DCR) a damage control surgery (DCS), včetně podání krevních přípravků.

Role 2 basic (Role 2B) – tato úroveň se od předchozí liší možností krátkodobé pooperační intenzivní péče a hospitalizace. Chirurgická péče je zabezpečena minimálně jedním chirurgickým týmem (2 chirurgové).

Role 2 enhanced (Role 2E) – kapacita je navýšena nejméně na 2 chirurgické týmy (4 chirurgové). Jsou zde prováděny nejen urgentní stabilizující chirurgické zákroky, ale i plánované operace. Pacienti jsou hospitalizováni a připravováni na strategický zdravotnický odsun. K standardním součástem patří rentgenové pracoviště, laboratoř, krevní banka, lékárna a sterilizace.

Role 3 – zahrnuje soubor specializovaných a rozvinutelných schopností (plné spektrum chirurgické péče v poli) včetně použití výpočetní tomografie a produkce kyslíku jako doplnění schopností deklarovaných pro úroveň Role 2. Její schopnosti mohou snižovat potřebu repatriace a představují vyšší standard zdravotní péče před strategickým odsunem. Péče je poskytována minimálně 4 chirurgickými týmy (8 chirurgů).

Role 4 – zdravotní péče je plně v národní odpovědnosti a zahrnuje celé spektrum vysoce specializovaných schopností. Je zabezpečena cestou vojenských nemocnic, jejichž prostřednictvím je poskytována např. i rekonstrukční chirurgie, protetika a dlouhodobá rehabilitace.

Z výše uvedeného vyplývá, že chirurgická péče v poli je standardně poskytována jen na Roli 2 a 3. Na Roli 1 poskytuje zdravotní péči všeobecný praktický lékař nebo lékař jiné, většinou nechirurgické odbornosti. V současnosti dochází k určitým změnám v systému se snahou dostat chirurga blíže k bojové linii, a tím zajistit časnější poskytnutí chirurgické péče. Prostředkem k tomu je vytváření menších předsunutých chirurgických prvků (viz dále), které by měly posílit Roli 1. Roli 4 představují stacionární „kamenné“ nemocnice na území vlastního či aliančního státu.

 

Rozsah a náplň chirurgické péče v poli

Poskytování chirurgické péče raněným a chirurgicky nemocným v polních podmínkách probíhá na úrovni Role 2 a 3. Většinou se jedná o standardizovaná mobilní zařízení, která slouží k soustředění raněných, jejich třídění, ošetření a přípravě k dalšímu odsunu. Jedním ze základních požadavků je jejich modularita, což znamená schopnost přizpůsobit velikost a strukturu charakteru vojenské operace. Jednotlivé moduly jsou vytvářeny ve stanech či kontejnerech, v současnosti nejčastěji jako kombinace obou variant. Moduly musejí být vzájemně propojeny tak, aby byla umožněna kontinuita péče a ideálně zachován „jednosměrný tok“ raněných či nemocných skrze dané zařízení [3,4]. Základními součástmi takových polních zařízení bývají příjímací a třídící oddělení, operační sál, oddělení JIP, oddělení dočasné hospitalizace a složky komplementu. Jednu z možných podob rozvinuté polní nemocnice ukazuje Obr. 1.

Jak již bylo uvedeno, chirurgická péče neprobíhá jednorázově, ale postupně na jednotlivých úrovních v rámci léčebně-odsunového systému. Souhrn zdravotnických opatření, preventivních i léčebných, která se na dané úrovni provádějí, se nazývá rozsah pomoci. Rozsah podléhá změnám, které jsou určovány zejména specifickými vlivy bojové činnosti, ale i řadou dalších faktorů. Rozlišujeme tedy plný rozsah pomoci (stano ven úkolem, personálními a materiálními kapacitami), zúžený rozsah pomoci (prakticky vždy při hromadném výskytu raněných) a rozšířený rozsah pomoci (např. obklíčení, váznoucí odsun apod.) [4].

 

 

Tab. 1: Rozdíly v taktice chirurgického ošetření u jednotlivých orgánových systémů (volně dle Gerngrosse [6])
Tab. 1: Differences in the tactics of surgical procedures in particular organ systems (modified from Gerngross [6])

	Válečná chirurgie	Vojenská mise
Hlava	trepanace	trepanace, kraniotomie, maximální ošetření
Krk	koniotomie, stavění krvácení	tracheotomie, cévní steh
Hrudník	hrudní drenáž	torakotomie, resekce plic, cévní steh
Břicho	proximální GIT – NG sonda, drenáž, primární sutura tenké střevo – primární sutura, resekce bez anastomózy tlusté střevo – stomie ev. primární sutura játra, slezina, ledviny – tamponáda jater, splenektomie, tamponáda retroperitonea žlučník a ŽC, slinivka – cholecystostomie, drenáž urogenitální systém – cévka, drenáž	proximální GIT – sutura, resekce s anastomózou tenké střevo – resekce s anastomózou tlusté střevo – resekce s anastomózou (ev. resekce a stomie) játra, slezina, ledviny – resekce jater, záchovné operace ev. splenektomie či nefrektomie žlučník a ŽC, slinivka – cholecystektomie, resekce urogenitální systém – rekonstrukce
Zlomeniny	zavřené – sádrová dlaha, extenze, zevní fixace otevřené – sádrová dlaha s okénkem, zevní fixace bez repozice	zavřené – osteosyntéza otevřené – repozice a zevní fixace
Poranění cév	arterie 1. řádu – amputace arterie 2. řádu a velké žíly – ligatura	arterie 1. řádu – cévní steh, záplata, bypass arterie 2. řádu a velké žíly – cévní steh, záplata
Páteř	transversální míšní léze: polohování	transversální míšní léze: laminektomie, repozice, stabilizace zlomeniny

 

 

Poskytování chirurgické péče v polních podmínkách se děje v omezených podmínkách, většinou bez možnosti rychlé návaznosti na specializovaná centra. Na druhou stranu nároky na kvalitu péče jsou srovnatelné s péčí, která je poskytována v domácích podmínkách. Zatímco v podmínkách zahraniční vojenské mise směřuje chirurgická léčba k dosažení definitivního léčebného standardu, pak při typickém válečném konfliktu je jediným cílem záchrana života a končetin a příprava raněného vojáka k dalšímu odsunu [5]. Pro ilustraci lze uvést několik případů rozdílných chirurgických výkonů prováděných za těchto odlišných podmínek (Tab. 1).

Proces stanovení správné indikace a taktiky chirurgické péče v poli tedy představuje jeden z hlavních úkolů, které vojenský chirurg musí řešit s ohledem na konkrétní situaci a podmínky.

Nedílnou součástí poskytování zdravotní péče v poli na jednotlivých úrovních je třídění raněných („triáž“). Na základě stanovení diagnózy, resp. určení rozsahu a závažnosti poranění je pacientovi přiřazena priorita ošetření (vnitroetapové třídění). Současně jsou určena i kritéria pro další směřování raněného (odsunové třídění). Třídění není jednorázovým, ale opakovaným procesem, který probíhá na každé úrovni poskytované zdravotnické péče, nebo dokonce i v rámci jedné etapy na jejích odděleních. Jde o činnost náročnou, vysoce zodpovědnou, a proto jsou jí pověřováni zpravidla nejzkušenější lékaři na daném stupni. Význam třídění narůstá zejména při poskytování chirurgické péče ve válečných podmínkách nebo v případě hromadného příjmu raněných, který přináší nutnost zúžení rozsahu péče. Za těchto situací je nutné vytřídit ty, kterým je nutné pomoc poskytnout neodkladně; ostatní, u kterých ji lze odložit, a případně vyčlenit raněné s infaustní prognózou. Vlastní třídění vychází z fyzikálního vyšetření pacienta, při němž jsou hodnoceny celkový stav, anatomické změny a zejména základní fyziologické funkce (kvalita dýchání a dechová frekvence, stav cirkulace). Systém by měl být jednoduchý, rychlý, opakovatelný a spolehlivý, aby mohl být použit i nezdravotníkem. Možné třídící síto s určením léčebných priorit ukazuje Obr. 2.

V případě „nevyvážené“ situace (hromadné ztráty, kdy počet zraněných převyšuje možnosti zdravotnické služby) platí tzv. T systém třídění. Ranění jsou roztříděni do 4 priorit:

T 1 – immediate treatment – nutný okamžitý zásah (resuscitace, chirurgický zákrok). Zásadou je, že postup nesmí trvat dlouho, je nutno se soustředit na zraněné s vyšší šancí na záchranu (např. obstrukce dýchacích cest, amputace, viditelné či pokračující krvácení).

T 2 – delayed treatment – zranění vyžaduje velký chirurgický zákrok (po odpovídající přípravě) nebo léčbu, během níž je tento zákrok možno odložit bez ohrožení života (např. otevřené zlomeniny dlouhých kostí, popáleniny 10–30 % tělesného povrchu).

T 3 – minimal treatment – relativně nezávažná poranění, kdy lze využít svépomoc a vzájemnou pomoc (např. malé tržné rány, nekomplikované zlomeniny).

T 4 – expectant treatment – závažné mnohočetné poranění vyžadující rozsáhlou léčbu nebo poranění s malou šancí na přežití (např. těžké poranění hlavy, páteře, popáleniny přesahující 30 % tělesného povrchu).

Zemřelí – dead

 

Polní chirurgické prvky v AČR a možnosti další výstavby a rozvoje

Vojenská zdravotnická služba (VZdrSl) je primárně určena a cvičena pro zdravotnické zabezpečení v rámci vedení bojové činnosti. Při nasazení do vojenských mírových misí nebo humanitárních operací jsou na ni kladeny odlišné požadavky a spektrum poskytované specializované péče může být rozšířeno. V NATO existuje snaha o sdílení sil a prostředků vyčleňovaných jednotlivými členskými státy, což pro VZdrSl znamená zejména schopnost nasazení mnohonárodních polních zdravotnických prvků úrovně Role 2 a 3.

V případě VZdrSl AČR jsou v rámci výstavby a rozvoje schopností definovány cíle, které mají rozšířit a posílit možnosti poskytování zdravotní (chirurgické) péče v poli. Na úrovni Role 1 je cílem doplnění a zčásti zřízení útvarových obvazišť ve struktuře útvarů v podřízenosti Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil, kde ale prakticky chybějí. Pokud jde o rozšíření vlastní chirurgické péče, pak na úrovni Agentury vojenského zdravotnictví (AVZdr) jako hlavní výkonné složky VZdrSl je v plánu nově vytvořit dvě polní nemocnice úrovně Role 2B se schopností vyčlenění předsunutého chirurgického prvku (forward surgical element, FSE), dvě odsunové sběrny raněných (casualty staging unit, CSU) a další rotu nemocniční (logistické) podpory. Stávající 6. a 7. polní nemocnice (PN) sloučené od ledna 2020 pod zdravotnický prapor mají být materiálně obměněny a personálně doplněny. V první fázi se jedná především o modernizaci zdravotnického vybavení (materiál a chybějící zdravotnické moduly) 6. PN, do roku 2025 pak i 7. PN. Začleněním obou nově vybudovaných CSU by tak došlo k dosažení úrovně Role 2E a Role 3 u jednotlivých PN. FSE pak bude schopen nasazení jako chirurgická jednotka k posílení Role 1 v operaci zejména v případě praporního úkolového uskupení (PÚU). Kapacity a schopnosti polních zdravotnických prvků by tak měly v cílovém stavu umožnit souběžné nasazení až dvou PN k zabezpečení zdravotnické podpory dvou brigádních úkolových uskupení (BÚU), ideálně s možností rotace. Pro představu dodejme, že PÚU čítá cca 1500 a BÚU pak 3000–5000 osob. Aktuálně je VZdrSl schopna cestou PN úrovně Role 2E/3 zabezpečit pouze jedno BÚU bez rotace nebo PÚU s rotací.

Do roku 2025 by měly být dokončeny projekty pořízení terénních odsunových zdravotnických vozidel pro potřeby PN a útvarových obvazišť včetně odsunových vozidel s balistickou ochranou. Tento rozsah výstavby a požadovaných schopností vznikl na základě auditu, který provedla AVZdr již v roce 2017 a je obsažen v dosud platné Koncepci rozvoje VZdrSl z roku 2018 [7].

 

Vojenský chirurg

Hlavní vzdělávací institucí resortu obrany pro přípravu vojenského lékařského personálu je Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany (FVZ UO). Vychovává budoucí vojenské lékaře, z nichž je část po promoci zařazena do specializační přípravy v oboru chirurgie či jiného chirurgického oboru dle potřeb AČR. Zařazení čerstvých absolventů, vojáků z povolání v hodnosti nadporučíka, do příslušných oborů je v gesci ředitele Sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany. Vlastní odborná příprava vojenského chirurga, resp. jeho specializační vzdělávání se řídí Zákonem č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta ve znění pozdějších předpisů. Minimální délka specializačního vzdělávání v oboru chirurgie se od roku 2009 ustálila na 6 letech (pozn. traumatologie je v současnosti nástavbovým oborem po získání atestace z chirurgie). Z tohoto úhlu pohledu se tedy neliší od civilního prostředí. Vojenský lékař (chirurg) nicméně prochází i systémem vojskové přípravy, a to zejména cestou kariérových kurzů (kurz nižších a vyšších důstojníků, ev. kurz Generálního štábu). Jejich absolvování je dáno platným kariérním řádem AČR a je nezbytným předpokladem k povýšení do vyšší vojenské hodnosti. V závislosti na typovém služebním zařazení může vojenský chirurg po absolvování základního kmene dosáhnout hodnosti kapitána, po získání atestace pak hodnosti majora až plukovníka. Na tomto místě je třeba zmínit, že počty absolventů FVZ UO zařazovaných do chirurgických oborů jsou vzhledem k plánovaným potřebám AČR nedostatečné, situaci neřeší ani případná rekrutace z civilního prostředí. Důvodů této neutěšené situace je několik. Prvním z nich je klesající zájem absolventů lékařských fakult o obor chirurgie, a to zejména mezi muži. To potvrdila analýza provedená v roce 2018 Českou chirurgickou společností [8]. Dalším důvodem je bohužel také nízká konkurenceschopnost AČR vůči civilnímu prostředí. Příčinou je hlavně striktní sepětí platového ohodnocení vojenských lékařů s dosaženou hodností a neexistence zamýšleného specifického kariérního řádu po příslušníky VZdrSl. Na konci roku 2019 bylo mezi vojenskými chirurgy provedeno dotazníkové šetření k získání přehledu o jejich odborných zkušenostech, jejich aktuálním pracovním zařazení, míře splnění kvalifikačních předpokladů, ale i názorech na situaci VZdrSl AČR v oblasti vojenské chirurgie. Osloveno bylo celkem 38 lékařů AČR, kteří měli specializaci v oboru chirurgie, úrazová chirurgie (ev. traumatologie) nebo byli alespoň zařazeni do některého z výše uvedených oborů specializačního vzdělávání. Návratnost dotazníku činila 63,2 % a podrobné výsledky tohoto šetření byly zpracovány v závěrečné práci v kurzu Generálního štábu a publikovány v odborném vojenském periodiku [9,10]. Výsledky sice ukázaly vysokou odbornou úroveň a připravenost chirurgů AČR k nasazení do vojenských operací, nicméně poukázaly na neutěšený personální stav, který kontrastuje hlavně s ambiciózními plány rozvoje a výstavby VZdrSl. Zcela výmluvným faktem dokreslujícím závažnost situace je zařazení pouhých 6 lékařů, absolventů FVZ UO, do oboru chirurgie v letech 2015–2019! Od té doby se bohužel příliš nezměnilo.

 

ZÁVĚR

Vojenská chirurgie je dlouhodobě specifickou a v dnešní geopolitické situaci navíc i poměrně mediálně exponovanou oblastí vojenské medicíny. Lze předpokládat, že do budoucna bude mít vojenský chirurg nadále zcela zásadní postavení v celém léčebně-odsunovém systému, který je uplatňován ve zdravotnických službách armád členských zemí NATO. Nároky kladené na specialisty chirurgických odborností se budou nepochybně stále zvyšovat a tomu bude nutné přizpůsobit i systém jejich odborné přípravy a celoživotního vzdělávání. Již dnes je evidentní, že s pouhým „civilním“ vzděláním, resp. v některých případech pouhou rutinní praxí v chirurgických zařízeních neposkytujících nejvyšší stupeň chirurgické péče v mírových podmínkách si nevystačí. Ke zvážení a další diskuzi je vytvoření např. zdokonalovacího kurzu pro vojenské chirurgy před jejich výjezdem do zahraniční mise. Jeho náplní by mohly být postupy v rámci DCS a taktika ošetření specifických válečných poranění v závislosti na reálných možnostech v místě nasazení. Využitelnost takto zaměřeného kurzu i pro civilní chirurgy je diskutabilní vzhledem k jejich možnému zapojení pouze v rámci Role 4, kde by náplní práce byla spíše plánovaná definitivní chirurgická péče nelišící se zásadně od standardních postupů. Výjimkou by samozřejmě byla situace spojená např. s vyhlášením válečného stavu na území vlastního státu a tím související mobilizací, nicméně řešení této problematiky svou složitostí a komplexností přesahuje rámec tohoto sdělení.

VZdrSl AČR se už od války na Balkáně v 90. letech 20. století podílela na zdravotnickém zabezpečení spojeneckých vojsk v operacích formou vyslání české polní nemocnice úrovně Role 2E (opakovaně i jako vedoucí země) nebo poskytnutím nejčastěji polního chirurgického týmu začleněného do struktury polní nemocnice Role 2 a 3 aliančních partnerů. Cenné zkušenosti získali její příslušníci i v rámci humanitárních či pozorovacích misí. Vysoká spolehlivost a odbornost našeho zdravotnického personálu jsou dlouhodobě opakovaně oceňovány ze strany aliančních partnerů či nejvyšších představitelů postižených států.

VZdrSl ve své koncepci z roku 2018 plánuje výstavbu a rozvoj schopností s horizontem roku 2025, nicméně rozsah úkolů v oblasti výstavby nových polních chirurgických prvků je poměrně široký a již nyní se zdá být v uvedeném časovém období a deklarovaném rozsahu obtížně splnitelný. Navíc pouhé personální zabezpečení dvou BÚU by znamenalo při souběžném nasazení dvou PN mít na tabulkách AVZdr více než dvojnásobný počet chirurgů, než kterými VZdrSl AČR disponuje dnes!

Přes všechny problémy, kterým VZdrSl čelí a nadále čelit bude, by v žádném případě nemělo dojít k jakémukoliv odchýlení od jedné z hlavních premis vojenské medicíny, a sice, aby každému raněnému byla zajištěna odpovídající a správně načasovaná léčba či péče v odpovídajícím zařízení.

Seznam zkratek:

 

Práce byla podpořena MO ČR – DZRO Univerzity obrany, Fakulty vojenského zdravotnictví Hradec Králové – Klinické obory II (DZRO-FVZ22-KLINIKA II).

 

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.

doc. MUDr. Petr Lochman, Ph.D., MBA, FACS
Fakulta vojenského zdravotnictví UO
Třebešská 1575, 500 01 Hradec Králové
e-mail: petr.lochman@unob.cz
ORCID: 0000-0002-5789-8152