Recenze

Vilém Weiss: Dějiny chirurgie v Čechách

V říjnu t.r. se podařilo vydat ve spolupráci s nakladatelstvím Univerzity Karlovy v Praze Karolinum reprint knihy prvního přednosty České chirurgické kliniky v Praze. Publikace vyšla v roce 1890 a v době jejího vydání byla srovnávána s Palackého Dějinami národu českého Čechách a na Moravě. Šlo o dílo, které vzniklo v touze české inteligence o osamostatnění národní i ve vědě. Sám prof. Weiss, první děkan české lékařské fakulty a první rektor české univerzity, se podílel na vzniku českého odborného názvosloví od 70. let 18. století, patřil k dopisovatelům Časopisu lékařů českých a ke spolupracovníkům nově založeného Spolku lékařů českých. Svým dílem –⁠ vlastním nákladem vydaným –⁠ se zasloužil o přehledné dílo, popisující vývoj chirurgie v Čechách. Zmiňuje stav výuky chirurgie na území Čech v době založení vysokého učení v Praze, postavení lazebníků, bradýřů, ranhojičů a jejich postupné zařazování k lékařství královskými a císařskými majestáty a posléze zařazení chirurgie k vysokému učení. Je málo oborů, které mají podobně zpracovanou minulost, jako je tomu v díle Weissově. Je třeba poděkovat za vydání knihy v edici uvedeného nakladatelství „K dějinám českého myšlení“, prorektorovi prof. PhDr. Mojmíru Horynovi a redaktoru Martinu Janečkovi. V neposlední řadě je třeba zmínit zásluhu PhDr. Jirsy, který stál u samého začátku.