Lucja Freyová – životopis

Súhrn

Lucja Freyová byla polská neuroložka. V článku autor nabízí její krátký životopis. Je to smutný příběh špičkové lékařky, která navzdory osudu zanechala trvalou stopu v historii našeho oboru.

Klíčová slova:
Lucja Frey, aurikulotemporální syndrom, syndrom Freyové, Polsko, válka.

Lucja Freyová se narodila 3. listopadu 1889 ve Lvově (nyní Ukrajina) v ortodoxní židovské rodině. Po dokončení střední školy studovala na Lvovské univerzitě a promovala z matematiky (jejím učitelem byl profesor Smoluchowski) na filozofické fakultě (obr. 1).

Medicínského vzdělání pak dosáhla v roce 1913. Místo její další praxe není známo, ale mezi lety 1921-1928 pracovala pod vedením Kazimierze Orzechowského (který zemřel během holocaustu) na neurologické klinice Varšavské univerzity. V roce 1923 uveřejnila svou práci „Zespol nerwu uszno-skroniowego“ (Polska Gazeta Lekarska), která byla posléze přeložena do francouzštiny a publikována  pod názvem „Le syndrome du nerf auriculo-temporal“ v Revue Neurologique. Stala se tak známou po celém světě, ačkoliv ještě ani neměla licenci praktického neurologa. V práci popsala případ 25letého pacienta, který pět měsíců po střelné ráně do krajiny gl. parotis začal během jídla v postižené oblasti trpět pocením a červenáním. I  když již byly takové případy v literatuře popsány, dr. Freyová jako první spojila tyto obtíže s poruchou autonomní inervace. Během svého pobytu na Varšavské univerzitě také uveřejnila práce na téma efektu rostlinných jedů na degenerativní procesy míchy, práci o topografii mozku, anatomických změnách v Charcotově kloubu a aneuryzmatu v oblasti míšního plexu. O její práci v letech 1928-1935 je známo velmi málo, ale v roce 1936 pracuje v Židovské nemocnici na ulici Rappaporta ve Lvově (obr. 2). Vzhledem k narůstajícímu antisemitismu ve východní Evropě se vrátila do relativního bezpečí domova.

To již byla vdaná (rok svatby není znám) za právníka Mordekhai-Meir Gottesmana a v roce 1930 porodila dceru jménem Danuta. V roce 1938 dosáhli manželé takového stupně úspěchu, že si mohli pořídit byt na ulici Syktuska, nedaleko na sever od nejbohatší čtvrti Lvova. Jak dlouho zde spolu žili, není bohužel známo, ale po okupaci města sověty zatkla manžela jako kontrarevolucionáře NKVD. Stalo se to někdy v letech 1939-1941 a jako mnoho bohatých občanů Lvova zmizel beze stopy a už o něm nikdo neslyšel. Dr. Freyová byla povolána k práci lékařky za tehdejší obvyklý lékařský plat (200 rublů/14 dnů). Pracovala až do 30. června 1941, kdy Rusové město opustili a přenechali ho tak nacistům.Ti hned po okupaci města znásobili násilí vůči židům a komunistům. Jako mnoho jiných židů přežila pravděpodobně dr. Freyová toto období násilí v úkrytu, nevycházejíc na ulici.

V době německé invaze žila dr. Freyová v ulici Syktuska, v módní části Lvova. Nacisté město rozdělili do tří částí: první německou, druhou „ne-německou“ (Poláci, Ukrajinci) a třetí židovskou. Do srpna 1942 mohli židé bydlící v „árijských částech“ města zůstat na místě.

Poté však touha německých úředníků po získání kvalitního bydlení zvítězila, a tak začali vydávat příkazy k přesídlení. To se pravděpodobně přihodilo i Freyové. Její nová adresa zněla: ulice Balonowa 6, pokoj 12. Bylo to téměř rok před masivním, násilným uzavřením židů do ghetta. Pokoj měl přinejlepším tři čtvereční metry. Pokud bylo ubytování shodné s ostatními na ulici Balonowa, pak ona a její dcera Danuta sdílely místo nejméně s osmi dalšími osobami.

Krátce po okupaci Lvova nacisty byla dr. Freyová povolána k práci jako lékařka. K obnovení pořádku a zajištění spolupráce s německými úřady ustanovili nacisté Židovský koncil (Judenrat). Jmenovali do něj několik vybraných vůdců židovstva. Ti pak byli zodpovědní za uplatňování politiky nacistů vůči židům a činili tak s různou mírou nechuti. Jejich nejtěžším břemenem bylo urychlení deportací židů do koncentračních táborů. Prováděli to v katastrofálních podmínkách, jenž jim stanovili nacisté, veřejnou správu (bydlení, zdravotnictví, policie atd.). Freyová v té době byla vedena jako zaměstnankyně Židovského koncilu. Měla, jako všichni ostatní židé, jen málo na výběr, a tak pracovala pro stejnou organizaci, která urychlovala její odsun směrem k jisté smrti. V té době však o tom velmi pravděpodobně neměla nejmenší tušení. Němci obsadili Židovskou nemocnici na ulici Rappaporta a zmocnili se veškerého zařízení a nemocničních zásob. Vystěhovaný židovský personál pracoval v nemocnicích na ulici Alembekowa, Kuszeiczova a Zamarstynowska. Pracovali s naprostým nedostatkem peněz a se zcela neodpovídajícím vybavením. Ambulantní část sídlila na náměstí Misjonarski. Zde velmi pravděpodobně pracovala i dr. Freyová. Nemoci jako skvrnitý a břišní tyfus zde byly zcela běžnou záležitostí. Práce však nabízela jedinou příležitost přežít. Mnoho židů žádalo po Židovském koncilu život zachraňující pracovní povolení. Kupříkladu lékaři a právníci byli s oblibou zařazeni k práci praktiků, ale i elektrikářů či instalatérů. Do 1. dubna 1942 povolili Němci vydání asi 70 000 pracovních povolení (židů ve Lvově žilo přibližně 150 000), z nichž 20 000 bylo vydáno ženám. Dr. Freyová tak patřila k menšině šťastných, když své povolení 1. 4. 1942 obdržela. O postavení její dcery není nic známo. 1. dubna 1942 je tak poslední datum, o kterém víme, že dr. Freyová žila (obr. 3).

Od této chvíle až do června 1943, doby, kdy došlo ke konečnému zničení ghetta, ji mohla postihnou celá řada osudů. Je možné, ač velmi nepravděpodobné, že s dcerou uprchla, skrývala se a přežila válku. Pokud by byla na útěku chycena, byla by okamžitě zastřelena a pohřbena do masového hrobu. Mohla zemřít na tyfus nebo byla zastřelena během častého pouličního zabíjení židů. I tak by skončila v masovém hrobu nedaleko židovského hřbitova.

Mohla také zemřít během druhé masivní deportace židů v srpnu 1942. V té době nacisté deportovali do Belzecu 50 000 lvovských židů. Jednotky SS procházely domy a kontrolovaly doklady. Zcela nezávisle na pravdě považovaly pracovní povolení s červeným razítkem za neplatné a k záchraně bylo nutné razítko černé. Osoby s červeným razítkem byly deportovány do Belzecu a zavražděny, osoby s černým razítkem odsunuty do pracovního tábora Janowska. V srpnu 1942 podnikli nacisté rovněž zátah na nemocnice a do Belzecu deportovali personál i pacienty. Ti, co nemohli chodit, byli zastřeleni na místě. V listopadu 1942 Němci rozhodli, že ze zbylých 25 000 židů dostane povolení jen 12 000. Belzec se měl uzavřít, a tak byli židé bez pracovního povolení odvlečeni k písečným jámám Gora Piaski, vysvlečeni a zastřeleni do masových hrobů. Na začátku roku 1943 přežívalo již jen několik tisíc ze 150 000 lvovských židů. Nemáme žádné zprávy, že by dr. Freyová a její dcera byly mezi nimi. Do konce července 1943 SS povraždilo i zbývající obyvatele ghetta. Jen velmi malý počet židů, čítající maximálně desítky, mohlo přežít v domech křesťanů, v kanalizaci či v lesích kolem Lvova až do konce války. Jaký osud potkal dr. Freyovou se však asi nikdy nedovíme.

V literatuře se dozvídáme tuto charakteristiku osobnosti dr. Freyové: mimořádně skromná, tichá, pilná, vyznačující se bezbřehou inovativní tvořivostí. Její výzkum se vyznačoval výjimečnou přesností, zasahoval do veliké šíře a směřoval k všestrannému pochopení problému i k odhalení jeho podstaty. Je těžké pochopit, jak takového člověka mohl postihnout tak strašný osud.

Poznámka: Historie na dr. Freyovou téměř zapomněla, takže je těžké vypátrat jakoukoliv zmínku o jejím životě. Měla sourozence? Jaký osud potkal její rodiče? Je spousta nezodpovězených otázek. Poslední léta jejího života však pomohly objasnit tyto události:

Dne 25. srpna 1941 vyplnila dr. Freyová čtyřstránkový formulář „Fragebogen“, dotazník vypracovaný nacisty pro židovské odborníky v různých profesích (lékaře, policisty, atd.), který potřebovali při správě lvovského ghetta.

V roce 2000 koupil tento dotazník v internetové aukci americký soudce Todd Singer jako narozeninový dar pro svou ženu, doktorku Kelley Singerovou. Jejím koníčkem je shromažďování historických materiálů týkajících se žen v lékařské profesi. Společně zjistili, že se nejedná jen o lékařku Freyovou, ale o špičkového neurologa, po kterém je pojmenován syndrom.

Dne 1. dubna 2002, u příležitosti návštěvy kongresmana Johna Sullivana v Muzeu holocaustu v USA, darovali dokument manželé Singerovi tomuto muzeu, které započalo pátrání po osudech židovské lékařky a umožnilo získat výše uvedené informace o poslední etapě života dr. Freyové..

Došlo 4. 6. 2007

MUDr. Ondřej Němeček

ORL oddělení NsP Karviná-Ráj

Vydmuchov 399

734 01 Karviná