Spojitost mezi autoimunitními chorobami, infekcemi, genetickými vlivy a vlivy prostředí je komplexní a zatím stále ne zcela objasněná. Nabízejí se například otázky, proč zrovna lidé žijící v blízkosti letišť jsou více vnímaví vůči autoimunitním chorobám, jako jsou revmatoidní artritida a lupus, nebo jak mohou hormony obsažené v mase danou chorobu spustit.
Naše bezprostřední okolí se navzájem ovlivňuje s naším genetickým naprogramováním a tím může vymezit, zda autoimunitní nemoci podlehneme. Profesor Ehrenfeld z Tel Avivu, který se tímto tématem zabývá, nedávno publikoval článek v Autoimmune Reviews, v němž se věnuje tomu, jak je právě životní prostředí pravděpodobným spouštěčem spondyloartropatií. Jeho další výzkum je pak orientován na Sjögrenův syndrom, u něhož se předpokládá podobný mechanismus.
Rozvoj autoimunitních nemocí je směsicí genetických vlivů, které se nemohou změnit, a vlivů životního prostředí, které se naopak v některých případech měnit mohou. Nelze nezmínit znečištění ovzduší, ale existuje i řada dalších faktorů, kterým je již těžší se vyhnout. Příkladem může být reaktivní artritida, která je u některých pacientů vyvolána těžkými gastrointestinálními, močovými či sexuálně přenosnými infekcemi.
Zatím stále není možné říci, které geny tyto choroby kódují a tím činí některé pacienty k autoimunitním chorobám vnímavější. Existují však určité formy chování, které rozvoj nemoci podporují. Jednou z klíčových příčin artritidy je extrémní stres. U některých pacientů mohou být s rozvojem lupusu spojeny některé léky, jako například antikoncepce. A vyšší „šanci“ pro rozvoj autoimunitní nemoci, například revmatoidní artritidy nebo tyroiditidy, mají samozřejmě pacienti s rodinnou zátěží.
Velkou aktuální otázkou u geneticky predisponovaných jedinců je pak znečištění životního prostředí. Pasivní kouření, chemikálie v ovzduší, výfukové plyny, UV záření a další formy znečištění prostředí jsou považovány za spouštěče, které rozvoj autoimunitních chorob vyprovokují. Průmyslové oblasti, zejména severní Evropa a Severní Amerika, jsou stále na předních místech v procentuálním výskytu většiny autoimunitních chorob. Ale prof. Ehrenfeld zdůrazňuje také místní vlivy a jako příležitostné spouštěče jmenuje například laky na vlasy nebo rtěnky.
Mnoho lidí si bohužel stále myslí, že artritida souvisí s věkem. Ale tento názor je samozřejmě mylný. Existuje pouze jeden významný typ artritidy u starších pacientů a tou je osteoartritida, která vzniká na podkladě degenerativních změn v organismu. Tedy to, co pozorujeme u starších pacientů, jsou obvykle nezánětlivé a neautoimunitní formy artritidy. Naopak většina zbývajících forem artritidy jsou oslabující a zánětlivé formy, které se obvykle vyskytují u mladých žen mezi 20 a 40 lety věku. Vědci doufají, že jejich výzkum povede ke snížení výskytu a rozvoje zmíněných chorob.
(pes)
Zdroj:
