Výsledky prospektivní kohortové studie z Finska
Zajímavá studie byla před krátkým časem provedena ve Finsku. Vědci sledovali 179 branců ve věku 18–20 let, středem zájmu byl výskyt pravděpodobných rizikových faktorů pro vznik námahových zlomenin (stress fracture) u těchto mladých mužů. Pozorování probíhalo po dobu 6–12 měsíců.
Pokusné osoby byly vyšetřeny velmi pečlivě – byl měřen celkový objem a denzita kostí pomocí absorpčního RTG a ultrazvuku, v krvi byly sledovány hodnoty steroidních hormonů, kostních markerů, provitaminu D, intaktního parathormonu. Taktéž byl sledován genetický polymorfismus receptorů pro estrogeny a androgeny. Branci odevzdávali moč ke stanovení telopeptidu kolagenu typu I. (používaného pro posouzení stupně resorpce kosti). Dále jim byla měřena svalová síla a vyplňovali dotazník ohledně své fyzické aktivity, kouření, pití alkoholu a příjmu vápníku.
V období sběru dat došlo u 15 sledovaných osob ke vzniku námahové zlomeniny. Vznik tohoto úrazu kupodivu nesouvisel s hladinami provitaminu D v krvi, ačkoliv nedostatek vitaminu D byl u branců zaznamenám často. Stejně tak hladina pohlavních hormonů, a v kontrastu s očekáváním vědců ani hladina markerů kostního obratu nesouvisely se vznikem fraktur. Nezjistily se významné genetické rozdíly mezi osobami, u nichž později ke vzniku námahové zlomeniny došlo, a ostatními vojáky.
Ze všech sledovaných hodnot se ukázaly být rizikovými faktory pro vznik námahových zlomenin pouze vyšší tělesná výška, horší fyzická kondice, nižší kostní denzita, celkový objem kostní hmoty a hladina parathormonu v séru. Tělesná výška a zřejmě též vyplavování parathormonu se dají těžko ovlivnit. Z výsledků studie však vyplývá, že správná životospráva ve smyslu zvýšení fyzické kondice a například vyššího příjmu vápníku má v prevenci námahových zlomenin své opodstatnění, a to především u mužů s vyšší postavou.
(hul)
Zdroj: Risk factors for clinical stress fractures in male military recruits: A prospective cohort study. Välimäki V-V, et al. Bone 2005;37:267–273.
