Diabetes 1. typu přichází většinou jako blesk z čistého nebe – rodinná historie onemocnění existuje jen asi v jednom z 10 případů. Dítě, dosud naprosto zdravé, se najednou musí vyrovnat s břemenem celoživotní nemoci, jeho vyděšení rodiče se zase učí zacházet s léčbou a zjišťují, co choroba pro jejich potomka znamená. To vše zákonitě nabourá běžný chod domácnosti, překazí plány a je ohromnou zátěží na psychiku. Nenechte se proto zahltit a postupujte rozvážně – poradíme vám, jak na to.
Přečtěte si něco o chorobě. Vyhněte se při tom pochybným zdrojům, jakými jsou například internetové diskuse – mohly by vás zmást či zbytečně vystrašit. Důvěryhodné informace a doporučení, kde se o nemoci dozvědět víc, vám jistě poskytne i lékař. My přinášíme stručný přehled toho nejzákladnějšího:
Tato látka je nezbytná pro to, aby buňky těla měly dostatek cukru a tím energie na své fungování. Diabetikům 1. typu ji tedy musíme podávat injekčně. Jistě vás zajímá, proč nejde jednoduše spolknout inzulinovou tabletku. Je to proto, že inzulin je protein, který by se z trávicího systému nevstřebal do krve, ale rozštěpil by se a strávil. Nutnost píchat dítěti injekce může zpočátku v rodičích vyvolávat nesmírnou úzkost. Věřte však, že ze všeho se časem stane rutina. Dítě se naučí si injekce podávat samo pomocí jednoduchého aplikátoru, který je téměř bezbolestný. Může využít i tzv. inzulinovou pumpu, zařízení, které na základě nastavení na přístroji vydává inzulin do podkoží.
Jelikož vaše dítě nemá funkční slinivku, která by kontrolovala krevní cukr a podle toho uvolňovala inzulin, do budoucna budete muset „myslet za ni“.
I přes všechnu snahu zůstat klidný a rozumný může vás i vaše dítě někdy přepadnout úzkost, beznaděj nebo deprese. V této situaci se nestyďte a vyhledejte pomoc. Ta může pocházet od vašich blízkých, od zdravotnického personálu, který vám pomáhá s diabetem, nebo i od psychologa či psychiatra. Ještě jednou a naposledy však opakujeme: Nebojte se. Vy i vaše dítě budete žít normálně a téměř bez omezení. Vše je jen otázkou času.
(luko)
Zdroje:
www.joslin.org
www.diabetes.org
