Neléčený nebo špatně kompenzovaný diabetes způsobuje výrazné hubnutí. Buňky totiž nejsou schopny přijímat glukózu, která se nachází v krevním řečišti. Buď schází klíč ke vstupu do buněk, kterým je inzulin (u diabetu I. typu), nebo je porouchaný zámek, takže tento klíč nefunguje (u diabetu II. typu). Hladina glukózy tedy stále stoupá, zatímco buňky trpí hladem. Když její hladina přesáhne tzv. ledvinný práh, začne se vylučovat močí. S sebou odnáší také vodu, kterou na sebe váže. To může mít za následek další pokles tělesné hmotnosti, takže si můžete opět myslet, že jste zhubli.
Někteří lidé dávají přibírání na váze za vinu inzulinu jako léčivu, považují to za jeho nežádoucí účinek. Ve snaze omezit hmotnostní vzestup pak svévolně snižují jeho dávky. Toto jednání má dokonce očekávaný výsledek: během několika dnů viditelně zhubnou, protože glukóza opět přestane vstupovat do buněk a je vylučována spolu s vodou. Je to však velmi nešťastné řešení. Udržování vysoké glykémie vede k těžkým komplikacím, které mohou být nezvratné.
V ideálním případě by měli být pacienti na možné potíže s váhou upozorněni ještě před začátkem léčby. Také by měli vědět, jak se chovat, aby přírůstek kil nebyl zbytečně velký. Lehká hodnotná strava a dostatek pohybu jsou to správné řešení. A to nejen k udržení váhy, ale především k dlouhodobé kvalitní kompenzaci diabetu.
(pez)
Zdroj: http://www.joslin.org
