Chronický stres je často doprovázen obtížemi somatického charakteru. Stanovení přesné diagnózy je v takových případech komplikované a somatické symptomy mnohdy zůstávají z lékařského hlediska neobjasněny. Přesto je potřeba jim věnovat pozornost a zvyšovat informovanost na poli psychosomatiky.
Medicínsky nevysvětlitelné symptomy bývají klasifikovány jako somatizační poruchy. Pro ně jsou typické projevy připomínající některá onemocnění, bolesti různého typu či jiná omezení na straně pacienta, aniž by byly prokázány strukturální či funkční abnormality.
K funkčním poruchám patří například syndrom dráždivého tračníku, tenzní bolest hlavy, chronický únavový syndrom, fibromyalgie či poruchy menstruačního cyklu. Somatické projevy, které nejsou podloženy žádnou konkrétní diagnózou a z psychiatrického hlediska se považují za somatoformní poruchy, musejí podle Diagnostického a statistického manuálu (DSM) Americké psychiatrické asociace (APA) splňovat podmínku významného zásahu do společenského, pracovního či osobního života.
Somatické projevy stresu se vysvětlují pomocí pojmů, jako je somatizace, somatosenzorická amplifikace nebo katastrofizace. Při somatosenzorické amplifikaci vnímají pacienti tělesné vjemy silněji a bolestivěji. Pro katastrofizaci je typické přisuzování tělesných vjemů zásadním funkčním změnám či závažným chorobám.
Na klinickou charakteristiku pacientů se sklony k somatizaci se soustředili odborníci z psychosomatické kliniky japonské univerzitní nemocnice Toho v Tokiu. Ze 600 pacientů se somatickými symptomy jich část splňovala kritéria pro funkční somatický syndrom a u části se projevovala somatizace související s poruchami nálady a úzkostí.
K léčbě byl u některých z nich využit autogenní trénink coby jedna z možných léčebných technik. Trénink se skládal ze 3 edukačních seminářů a individuálních cvičení, kterým se pacienti věnovali 2× denně, vždy po dobu 3 minut. Díky programu se upravila narušená regulace autonomního nervového systému, což bylo hodnoceno na základě amylázy ve slinách coby ukazatele stresu. Trénink přispěl ke zmírnění úzkosti i intenzity somatických projevů. Již dříve provedené metaanalýzy poukazují na pozitivní účinek autogenního tréninku na tenzní bolest hlavy, migrénu, mírnou primární hypertenzi, bronchiální astma, somatoformní bolestivou poruchu nebo poruchy spánku.
Další možnou intervencí je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), například formou internetových konzultací se zapojením lékaře nebo bez něj. Terapie je účinná jak při somatizaci, tak v případě související úzkosti a dalších psychických obtíží. Nesporným benefitem tohoto typu terapie je kromě jeho účinnosti také nižší ekonomická náročnost ve srovnání s jinými formami psychoterapie či farmakoterapie.
Zodpovědný přístup k problematice somatizace nejen v souvislosti s dlouhodobým stresem a zejména vhodná léčebná metoda nebo kombinace více intervencí podporují kvalitu života pacientů a přispívají k efektivnímu využívání zdrojů ve zdravotnictví.
(pak)
Zdroj: Nakao M. Somatic manifestation of distress: clinical medicine, psychological, and public health perspectives. Biopsychosoc Med 2017 Dec 18; 11: 33, doi: 10.1186/s13030-017-0119-3.
