SLE neboli systémový lupus erytematodes je chronické, relabující autoimunitní onemocnění. Podstatou je tvorba protilátek proti jaderným antigenům. V klinickém obraze se mohou objevit příznaky kožní a kloubní a často dochází k poškození řady orgánů. Přes možné příčiny genetické, enviromentální či hormonální je pravá příčina onemocnění dosud neobjasněná.
Během posledního roku se objevily pozitivní výsledky s použitím monoklonální protilátky belimumabu. Belimumab je plně lidská monoklonální protilátka zaměřená na stimulátor B-lymfocytů (BLyS), který je kritický pro přežití a vývoj lymfocytu po opuštění kostní dřeně. B-lymfocyty jsou důležité v patogenezi SLE z hlediska produkce autoprotilátek, prezentace antigenů a sekrece cytokinů.
Jedná se o chimérickou monoklonální protilátku, která má schopnost navázat se na antigen CD20, který je exprimován na B-buňkách. Poprvé byl použit v roce 1997 pro léčbu CD20 pozitivních nonhodgkinských lymfomů a pak v roce 2006 pro léčbu revmatoidní artritidy.
Cílem tohoto léku je inhibovat kostimulaci T-buněk. Jedná se o solubilní fúzní protein tvořený extracelulární doménou CTLA4 a modifikovanými doménami IgG1 protilátek označovanými CH2 a CH3. CTLA4–Ig se pak naváže na struktury B7–1 a B7–2 na antigen prezentujících buňkách a snižuje tak aktivaci T-buněk.
Cílená léčba SLE přináší novou naději pro lidi s tímto onemocněním. Pro přesné popsání účinku těchto látek a pochopení jejich role v léčbě SLE je však nutné proniknout hlouběji do patogeneze SLE, o které toho zatím víme jen málo.
(ena)
Zdroj:
Discovery Medicine, 9 (44): 20–23, January 2010.
