Když jeden z partnerů onemocní cukrovkou, bývá to zátěžová zkouška pro vztah. Pokud si však dvojice najde způsob, jak zvládnout tuto obtížnou situaci, může to společné soužití nakonec ještě více stmelit.
Důležité je, abyste stáli na jedné straně barikády. Soustřeďte se na věci, jež vás spojují, a společně bojujte proti těm, které vás rozdělují. Jak na to?
Reklama
Vyhledejte si dostupné poznatky o diabetu. Když jsou oba partneři dostatečně informovaní, aby si věděli rady a cítili se sebejistě, pomáhá to jak léčbě, tak vztahu. Hodně vám toho sdělí lékař, můžete jeho ordinaci navštívit spolu. Tam dostanete příležitost pokládat otázky, které jsou pro vás důležité. Další věci, jako je třeba individuální léčebný plán, pak můžete probírat spolu.
Mluvte. Zejména o svých potřebách a očekáváních. Sdělujte si, co vám pomáhá a co škodí. Snažte se nebýt kritičtí, ale spíše otevření a přátelští.
Naslouchejte. Ptejte se svého partnera na jeho názory a pocity. Ponechte mu dostatek prostoru na to, aby řekl, co má na srdci. Nepřerušujte ho, nehádejte se, nesnažte se ho o ničem přesvědčovat. Pouze poslouchejte, ale nejen slova. Vnímejte pocity toho druhého a snažte se je prožívat s ním.
Stanovujte si společné cíle. Když jste parťáci, sbližujete se. Naplánujte si třeba společné procházky po večeři nebo jiné aktivity. Můžete si klást cíle i pro váš vztah, třeba jakým způsobem budete řešit problémy.
Nebojte se vyjádřit negativní emoce. Každodenní život s cukrovkou občas přináší problémy a z nich plyne únava, vztek, strach, deprese nebo pocit viny. A to nejen u pacienta, ale nezřídka i u jeho partnera. Pokud tyto stavy přetrvávají po delší dobu, mohou vést k hádkám, výbuchům hněvu nebo pocitu beznaděje. A to jsou překážky spokojeného vztahu. Naučte se rozpoznat svoje pocity, pojmenovat je, akceptovat a pracovat s nimi. Je to velký kus práce, který se vyplatí.
Přijímejte podporu od ostatních. I když je pro vás partner hlavním zdrojem opory, nestraňte se ani přátel a rodiny. Nikdo z vás se nebude cítit ve své snaze osamoceně a vaši blízcí budou rádi, že vám mohou pomoci.
Pečujte o svůj vztah. Pokud se něco děje, přiznejte si to. Mluvte o tom, hledejte řešení, vyjádřete, že vám na společném soužití záleží. Myslete jeden na druhého, udělejte si na sebe čas a dávejte si najevo lidskou i fyzickou náklonnost. Pokud potřebujete pomoc, nebojte se spolu navštívit odborníka. Pár sezení s nestranným pozorovatelem může problémy vyřešit.
Aktuálne možnosti terapie chronickej zápalovej demyelinizačnej polyradikuloneuropatie (CIDP)
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.
CIDP: epidemiológia, klinický obraz a diagnostika v kocke
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatia (CIDP) je imunopatologicky sprostredkované ochorenie postihujúce myelín periférnych nervov. Nasledujúci stručný prehľad okrem iného vychádza z odporúčaní EAN/PNS 2021 pre diagnostiku a liečbu CIDP.
Facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia u seniorov s imunodeficienciami v reálnej praxi
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
fSCIG v reálnej klinickej praxi u pacientov s hematologickými malignitami
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Subkutánne vs. intravenózne imunoglobulíny u pacientov s CLL
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Mukopolysacharidózy (MPS) patří mezi lysosomová střádavá onemocnění s typicky multisystémovým postižením – od kraniofaciální dysmorfie a skeletálních změn přes kardiální komplikace až po neurologické symptomy. Přestože jde převážně o dětské pacienty s často závažnou prognózou, možnosti léčby se v posledních letech výrazně rozšířily: od transplantace hematopoetických kmenových buněk přes enzymovou substituční terapii až po rozvíjející se genové přístupy. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, kde je soustředěna péče o pacienty s MPS z celého Česka, vysvětluje, na které varovné klinické znaky bychom měli myslet, jak prakticky postupovat v diagnostice a proč je časné stanovení diagnózy klíčové pro skutečný přínos léčby i kvalitu života dítěte a jeho rodiny.
Neuronální ceroidní lipofuscinóza typu 2 (NCL2) je vzácné neurodegenerativní onemocnění, které se typicky manifestuje v raném dětství farmakorezistentní epilepsií, ataxií a progresivní ztrátou nabytých dovedností. Díky dostupnosti kauzální enzymové substituční terapie se však nyní prognóza pacientů výrazně zlepšila – za předpokladu včasné diagnostiky. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze – jediného pracoviště v Česku specializovaného na léčbu NCL2 – v následujícím rozhovoru shrnuje, na které klinické příznaky myslet, jak urychlit diagnostiku a proč je role praktického lékaře pro děti a dorost v časném záchytu onemocnění naprosto klíčová.
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.
