Česká kuchyně není celosvětovým pojmem tak jako například italská kuchyně, přesto se i my můžeme chlubit řadou chutných a zajímavých jídel. O české kuchyni se říká, že je tučná a kalorická, ale například bramborový knedlík není kaloricky výrazně vydatnější než například italské gnocchi.
Naši kuchyni ovlivnila poloha země ve středu Evropy. Velký vliv můžeme pozorovat především ze strany německých a rakouských sousedů. Především bavorská kuchyně je nám blízká podobně jako společná láska k pivu. Podobnost můžeme najít i v počtu pacientů se střevními záněty. Na základě epidemiologických dat se odhaduje, že v České republice je přibližně 40–50 tisíc osob, které trpí Crohnovou nemocí nebo ulcerózní kolitidou. Procentuálně to odpovídá 0,3–0,5 % populace. Tyto hodnoty se blíží situaci v západní a severní Evropě.
Základem české kuchyně obvykle bývá polévka. Velmi populární je tzv. bramboračka nebo česnečka. Často jíme různé vývarové polévky se zavářkami nebo také zeleninové či luštěninové polévky. Přesto tou, na kterou uvedeme recept, je dýňová polévka. Dýňová polévka může být z různých typů dýní. Například z dýně Hokkaidó. Ano, dýně Hokkaidó není původně česká zelenina, ale podmínky pro pěstování tohoto druhu dýně jsou v ČR ideální, a tak nám tu tato zelenina rychle zdomácňuje. Nehledě na to, že dýně jsou obvykle pro pacienty se střevními záněty lehce stravitelné. Dýně Hokkaidó je bohatá na vitamíny a minerální látky. Konzumace dýně může pomoci našemu trávení při onemocnění slinivky břišní, sleziny, žaludečních potížích, ale také při poruchách ledvin a srdečních potížích (RECEPT).
Hlavní jídlo obvykle sestává z masa a sacharidové přílohy. Zapomíná se při tom na dostatek zeleniny, která by měla být na talíři zastoupena až 1/3. V případě výživy pacientů se střevními záněty by měla být konzumována jen individuálně stravitelná zelenina, zelenina vařená nebo jinak upravená. Tedy taková, která konkrétnímu pacientovi nezhoršuje jeho zdravotní obtíže.
Brambory jsou zeleninou, kterou však do zmiňované 1/3 porce nepočítáme. Nejčastěji je používáme jako přílohu ve vařené, pečené nebo smažené podobě. Z brambor si rádi dáme také třeba bramboráky nebo bramborové knedlíky. Zajímavou přílohou z brambor mohou být tzv. sluníčkové knedlíky, tedy dle známého českého filmu Pelíšky spíše noky (RECEPT). Tyto noky nejsou příliš známé, ale stejně jako nepříliš často konzumované jáhly mohou být vhodnou přílohou k masu upravenému dle chuti a vlastních nápadů.
Jáhly jsou jedinou obilovinou (zrna loupaného prosa), která má zásaditý vliv na naše zažívání a může pomoci uklidnit naše trávení. Jáhly byly častým jídlem našich předků a v posledních letech začínají slavit návrat do běžné stravy. Jenže hodně lidí si neví rady, jak je upravovat a jíst. Jáhly jsou ale jednoduché na uvaření a je možné je jíst jako přílohu anebo v podobě různých kaší (sladkých i slaných). Velmi chutné jsou například s tuňákem a opraženou zeleninou (RECEPT).
Tradiční součástí naší kuchyně jsou také omáčky s knedlíky. Knedlíky jsou různé – houskové, bramborové, žemlové, plněné apod. Ke knedlíkům a omáčce se obvykle ještě servíruje pečené nebo dušené maso. Nejznámějšími omáčkami jsou rajská, koprová nebo houbová či omáčka na svíčkovou.
Ze sladkostí můžeme jmenovat české buchty a koláče, plněné ovocné knedlíky, palačinky pomazané marmeládou nebo povidly anebo různé bublaniny. České dezerty jsou na první pohled spíše klasická jídla než lehké svěží moučníky, ale není přece potřeba sníst celý plech buchet. Proto si ke kávě nebo k čaji můžeme dát kousek například nadýchané bublaniny a radovat se z toho, že jsme si při jejím pečení provoněli celý byt nebo dům a jako dezert nemáme kupovaný zákusek, ale voňavou domácí buchtu (RECEPT).
