Výzkumy změn v psychice nemocných s hepatitidou C během léčby interferonem se často zabývaly jen psychicky zdravými jedinci. Hepatolog se však nesetkává ve své ordinaci s vybraným souborem pacientů. Jaké tedy budou výsledky, pokud se nebude zkoumaná populace selektovat podle psychického stavu?
Většina studií zabývajících se psychickými problémy pacientů s hepatitidou C po podání interferonu či ribavirinu měla rigidní vstupní kritéria a často byli předem vylučováni nemocní s psychickou poruchou (včetně zneužívání návykových látek). Tato metodika výzkumu je vhodná, pokud se budeme snažit najít odpověď na prostou otázku: Zhoršuje protivirová léčba psychický stav léčeného? Podobné soubory však nepředstavují reprezentativní vzorek pacientů tak, jak se s ním setkáváme v praxi.
Proto se vědci z USA rozhodli doplnit průzkum incidence psychiatrických symptomů v souboru osob léčených interferonem včetně pacientů, kteří nebyli zahrnuti do výzkumných studií. Zajímal je vývoj psychiatrických příznaků v průběhu léčby. Za tím účelem provedli retrospektivní analýzu 215 nemocných s hepatitidou C, kteří podstoupili terapii pegylovaným interferonem v letech 2002–2006.
Podle očekávání se potvrdil vztah mezi výskytem psychických poruch v minulosti a rozvojem psychiatrických symptomů během léčby interferonem. Kumulativní výskyt psychických poruch byl 67 %. Z těchto osob užívalo 39 % psychofarmaka již před zahájením terapie pegylovaným interferonem. Celkem 80 % pokračovalo v užívání psychofarmak i po nasazení interferonu. Během vlastní léčby peginterferonem došlo u 46 % zkoumaných osob k rozvoji depresivní symptomatiky, u 19 % se zvětšila úzkost a u 46 % pacientů se zhoršila podrážděnost. Kumulativní výskyt poruch nálady během terapie byl 64 %.
Většina příznaků se objevila mezi druhým a osmnáctým týdnem terapie pegylovaným interferonem, jen velmi vzácně se komplikace projevily později. U 66 % osob byl podán lék ke zmírnění psychických obtíží, přerušení léčby nebylo ve většině případů nutné.
Rozsáhlá studie znovu ukázala, jak mohou být výsledky zkresleny výběrem pacientů (tento jev se nazývá selekční bias). Pozorované jevy jako komorbidita, užívání psychofarmak a výskyt poruch nálady byly mnohem častější, než referovaly předchozí výzkumy.
Víme však, že benefit léčby převyšuje rizika. Dokončení terapie totiž ani vysoký výskyt psychiatrických symptomů neovlivnil, většina případů reagovala dobře na léčbu psychofarmaky. Navíc některé výzkumy poukazují na to, že samotný zánět způsobený virem hepatitidy C je asociován s vyšším výskytem deprese. Bez léčby by tedy část pacientů stejně trpěla poruchami nálady.
Momentálně představuje kombinace pegylovaného interferonu s ribavirinem to nejlepší, co můžeme pacientovi nabídnout.
(hul)
Zdroje:
1. Evon DM, Verma A, Simpson K, Galanko JA, Dougherty KA, Fried MW. Psychiatric symptoms during interferon treatment for hepatitis C: experiences from a tertiary care hepatology centre. Aliment Pharmacol Ther 2008;27(11):1071–1080.
2. Loftis JM, Huckans M, Ruimya S, Hinrichs DJ, Hauser P. Depressive symptoms in patients with chronic hepatitis C are correlated with elevated plasma levels of interleukin-1β and tumor necrosis factor-α. Neuroscience Letters2008;430:264–268.
