Chrápání je poměrně častou spánkovou poruchou u těhotných žen. Turečtí vědci z univerzity v Burse zkoumali změny dýchání ve spánku u těhotných žen, jejich dopad na matku a plod a různé možnosti léčby. Svůj výzkum publikovali v odborném tureckém medicínském časopise Tüberküloz ve toraks. Chrápání, syndrom rezistence horních cest dýchacích, syndrom spánkové apnoe a hypoventilační syndrom způsobený obezitou patří podle platných definic do poruch dýchání během spánku. V těhotenství jsou mnohé změny v dýchacím systému způsobeny jak v důsledku fyzických, tak i hormonálních změn těla budoucí matky.
Díky rostoucímu plodu v děloze matky dochází u těhotných ke zvedání bránice a zvětšování subkostálních úhlů. To způsobuje snížení jak celkové kapacity plic, tak i reziduálního objemu. Působení progesteronu má zase za následek stimulaci centrálních chemoreceptorů a s tím spojené zvýšení dechového úsilí již při normokapnii. Naopak při spánku na zádech se zejména ve 3. trimestru objevuje hypoxémie.
Dopad na spánek je v těhotenství následující. V prvním trimestru dochází u těhotných žen k prodloužení jak celkové doby spánku, tak i zvýšené denní ospalosti, častějšímu nočnímu buzení a zhoršení kvality spánku. V druhém trimestru těhotenství se sice celková doba spánku znovu normalizuje, ale dochází ke zvýšenému nočnímu buzení. Během třetího trimestru se pak celková doba spánku znovu snižuje, převládá ospalost během dne a REM fáze se zkracuje. Podle provedeného výzkumu se většina žen v tomto období budí 3–5× za noc a často také trpí chrápáním.
U těhotných žen se velmi často objevuje chrápání nebo jiné poruchy dýchání během spánku. Mezi hlavní vyvolávající příčiny patří zvýšení rezistence horních cest dýchacích, snížení průměru laryngu a estrogeny indukovaná rinitida. Progesteron pak způsobuje hypokapnii a respirační alkalózu, na druhou stranu ale působí jako ochranný faktor, protože jednak stimuluje dýchání a také dilataci musculus genioglossus, což vede k „odblokování“ horní cesty dýchací.
Poruchami dýchání a chrápáním ve spánku trpí asi 14 % těhotných, což je o 4 % více než u netěhotných žen. Daleko více se ale chrápání v těhotenství a delší apnoické pauzy objevují u žen, které jsou buď obézní již před těhotenstvím, nebo v jeho průběhu příliš ztloustnou. Chrápání během těhotenství pak může být spojeno s těhotenstvím indukovanou hypertenzí, preeklampsií, intrauterinní retardací růstu plodu a nízkým skóre Apgarové u kojenců. Proto je třeba těhotenské chrápání léčit. Jako nejúčinnější se osvědčila metoda CPAP (kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách), která může být bez obav indikována i těhotným, aniž by ohrozila matku či plod. Tato metoda navíc snižuje výskyt hypertenze a preeklampsie u těhotných.
(kam)
Zdroj: Ursavaş A. et al: Sleep breathing disorders in pregnancy, Tuberk Toraks. 2009; 57 (2): 237–43.
