Osm tipů, jak pomoci enuretikovi zvládnout „lyžák“
1 min čítania
Súvisiace
Reklama
Odporúčané
Reklama
Osm tipů, jak pomoci enuretikovi zvládnout „lyžák“
Péče o dítě trpící pomočováním nebývá vždy úplně snadná doma, natož v cizím prostředí. Dospělí často mívají tendence potomka raději nikam nepouštět. Jenže to je chyba. Téměř vždy lze najít způsob, jak výlety nebo třeba lyžařský kurz naplánovat tak, aby to dítě zvládlo i samo, bez rodičů.
Základní a nejdůležitější je nezapomenout léky. Jen vy umíte zvážit, jestli váš potomek zvládne užívat prášky sám, nebo bude lepší je odevzdat učiteli. Jistě víte, zda se doma dítě o léky zajímá a jestli konzumaci připomínáte vy jemu nebo ono vám.
Pokud budou děti spát ve standardních lůžkovinách, dejte enuretikovi s sebou nepropustný potah na matraci – dodá mu klid a jistotu. Domluvte s rodičem některého z kamarádů, že bude s vaším dítětem sdílet pokoj. Zařiďte, aby o problému věděl, nesmál se při případné nehodě a nevyprávěl o ní ostatním.
Pokud budou školáci spát ve spacáku, pořiďte do něj vložku. Přesněji řečeno vložky dvě. Pokud jedna zvlhne, dá se snadno přeprat a usušit a dítě může zatím používat druhou.
Zabalte potomkovi s sebou dostatek teplého oblečení, aby neprochladl. Také několik pyžam a „záchranné“ kalhotky. Pokud dobře vyberete, nemusí nikdo poznat, že je nosí.
Upozorněte své dítě na to, že i v cizím prostředí si musí před spaním dojít na záchod. Vybavte ho spolehlivou svítilnou, aby se nebálo tam vyrazit kdykoli, i v noci, přestože třeba neví, kde najde vypínač.
Pokud se malý enuretik bojí, jak vše sám zvládne, podpořte ho, jak můžete. S léky a dobrou výbavou by to neměl být problém. Navíc tato zkušenost může významně posílit sebevědomí dítěte.
Zajímejte se předem o formu ubytování. Budete samozřejmě chtít, aby bylo možné alespoň základním způsobem přeprat prádlo a usušit je. Pokud budou tyto možnosti omezené, promluvte si s učitelem, jak by v daném prostředí případné selhání řešil.
Na první pohled banální, ale pro dítě důležité, je dát mu s sebou oblíbenou hračku nebo polštářek, aby se v cizí posteli cítilo dobře. Pokud se obáváte, že se mu bude stýskat, přibalte dostatek zábavy – například časopisy a nějakou deskovou hru.
Aktuálne možnosti terapie chronickej zápalovej demyelinizačnej polyradikuloneuropatie (CIDP)
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.
CIDP: epidemiológia, klinický obraz a diagnostika v kocke
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatia (CIDP) je imunopatologicky sprostredkované ochorenie postihujúce myelín periférnych nervov. Nasledujúci stručný prehľad okrem iného vychádza z odporúčaní EAN/PNS 2021 pre diagnostiku a liečbu CIDP.
Facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia u seniorov s imunodeficienciami v reálnej praxi
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
fSCIG v reálnej klinickej praxi u pacientov s hematologickými malignitami
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Subkutánne vs. intravenózne imunoglobulíny u pacientov s CLL
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Mukopolysacharidózy (MPS) patří mezi lysosomová střádavá onemocnění s typicky multisystémovým postižením – od kraniofaciální dysmorfie a skeletálních změn přes kardiální komplikace až po neurologické symptomy. Přestože jde převážně o dětské pacienty s často závažnou prognózou, možnosti léčby se v posledních letech výrazně rozšířily: od transplantace hematopoetických kmenových buněk přes enzymovou substituční terapii až po rozvíjející se genové přístupy. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, kde je soustředěna péče o pacienty s MPS z celého Česka, vysvětluje, na které varovné klinické znaky bychom měli myslet, jak prakticky postupovat v diagnostice a proč je časné stanovení diagnózy klíčové pro skutečný přínos léčby i kvalitu života dítěte a jeho rodiny.
Neuronální ceroidní lipofuscinóza typu 2 (NCL2) je vzácné neurodegenerativní onemocnění, které se typicky manifestuje v raném dětství farmakorezistentní epilepsií, ataxií a progresivní ztrátou nabytých dovedností. Díky dostupnosti kauzální enzymové substituční terapie se však nyní prognóza pacientů výrazně zlepšila – za předpokladu včasné diagnostiky. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze – jediného pracoviště v Česku specializovaného na léčbu NCL2 – v následujícím rozhovoru shrnuje, na které klinické příznaky myslet, jak urychlit diagnostiku a proč je role praktického lékaře pro děti a dorost v časném záchytu onemocnění naprosto klíčová.
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.
