Aby člověk pochopil, proč u něj dochází k výkyvům hmotnosti, musí rozumět cukrovce. To, co se při ní v těle děje, zjednodušeně osvětlíme v následujících bodech:
Následující řádky jsou věnovány především diabetikům 2. typu – tedy těm, kteří cukrovkou onemocněli až v dospělosti či ve stáří. Za jejich nemoc mnohdy může obezita, způsobená nedostatkem pohybu a nezdravým jídelníčkem. První, co takový člověk uslyší od svého lékaře, je „zhubněte“. Vychytralého pacienta by mohlo napadnout, že hubnutí půjde samo. Stačí přece nechat svoji cukrovku v nezvládnutém stavu a hladovějící buňky samy začnou pálit tělesný tuk. Před takovými úvahami však musíme varovat. Tento způsob hubnutí rozhodně nepomůže, neboť při něm dochází k tomu, co je na cukrovce nejhorší – ke zvýšené glykémii neboli hladině cukru v krvi. A to vede k nejrůznějším zdravotním komplikacím, od dehydratace až po nevratné poškození ledvin, cév a nervů. Po diagnóze cukrovky je tedy zásadní:
Přebytečná kila musí dolů, ale má se tak dít pomalu a zdravě, při udržení krevního cukru v normě.
Léčba injekčním dodáváním inzulínu se týká v první řadě diabetiků 1. typu. V tomto případě je vše trochu jinak. Pacienti, většinou mladí štíhlí lidé, začínají při léčbě inzulínem přibírat. Udržení stálé váhy je přitom nejen možné, ale pro jejich zdraví dokonce nezbytné. Klíčem je rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Člověk s cukrovkou 1. typu může sníst téměř cokoliv, pokud si hlídá glykémii a správně podává inzulín. Nadbytek energie pro buňky ale, stejně jako u zdravých lidí, vede k tloustnutí. Proto je třeba počítat přijaté kalorie, jíst pravidelně a zdravě a být fyzicky aktivní.
Pro diabetiky 1. typu přitom platí stejné varování jako pro předchozí skupinu: Nevynechávejte ani nesnižujte své dávky inzulínu proto, aby hladové buňky spálily tuk a vrátily vám štíhlou postavu. Léčit je třeba hlavně cukrovku, nikoliv nadváhu!
(luko)
