Poslední měsíce přinesly několik nových studií týkajících se vedení léčby u pacientů s karcinomem prostaty (CP). Ukázaly, že časně provedená operace nepřináší u mužů s lokalizovaným CP po 20 letech sledování významné prodloužení života v porovnání s pouhým sledováním. Navíc je spojena s častějšími nežádoucími účinky, i když s nižším rizikem nutnosti terapie z důvodu progrese onemocnění. Jiná práce, která analyzovala zpětný pohled mužů na terapii CP, ukázala, že rozhodnutí ohledně způsobu léčby lituje 15 % těch, kteří podstoupili operaci, a 16,6 % těch, u nichž byla provedena radikální radioterapie. Hlavním důvodem nespokojenosti byly sexuální dysfunkce a dále poruchy funkce střeva. Dalším zajímavým zjištěním je vyšší riziko high-grade CP a úmrtí na toto onemocnění u mužů vyššího vzrůstu a s vyšším BMI.
První studie, publikovaná v New England Journal of Medicine1, zahrnovala 731 mužů s lokalizovaným CP, kteří byli sledováni průměrně 19,5 roku. Celková mortalita činila ve skupině 364 mužů, kteří podstoupili radikální prostatektomii, 61,3 % a ve skupině 367 mužů se sledováním 66,8 % (HR 0,84; 95% CI 0,70–1,01; p = 0,06). K úmrtí v souvislosti s CP došlo u 7,4 % mužů po operaci a u 11,4 % mužů se sledováním (HR 0,63; 95% CI 0,39–1,02; p = 0,06). Celková mortalita byla po operaci nižší pouze u mužů se středně rizikovým onemocněním.
Léčba z důvodu progrese onemocnění byla častější ve skupině se sledováním, a to zejména z důvodu asymptomatické, lokální nebo biochemické progrese. Ve skupině s operací byla zjištěna častější erektilní dysfunkce a močová inkontinence v průběhu 10 let a větší omezení každodenních aktivit související s léčbou po dobu 2 let.
Cílem další studie, publikované v Journal of Clinical Oncology2, bylo zhodnotit důvody, kvůli kterým muži litují svého rozhodnutí o terapii CP. Zařazeno bylo 934 pacientů s časným lokalizovaným CP do 75 let věku v letech 1994 a 1995 s délkou sledování nejméně 15 let. 89,2 % podstoupilo aktivní léčbu. Celkově litovalo svého rozhodnutí 14,6 % dotázaných, a to 8,2 % z těch, kteří se rozhodli pro konzervativní léčbu, 15,0 % s operací a 16,6 % s radioterapií. U 39 % mužů, kteří svého rozhodnutí litovali, byly hlavním důvodem sexuální dysfunkce, u 7,7 % porucha funkce střev a část uváděla obavy ze zvýšení PSA.
Méně často litovali svého rozhodnutí o léčbě starší pacienti a pacienti, jejichž rozhodnutí o léčbě bylo informované. Autoři proto doporučují pro zlepšení dlouhodobých výsledků léčby karcinomu prostaty lepší informovanost pacientů o terapeutických možnostech, zejména o konzervativní léčbě.
V rámci studie European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition (EPIC) byla u kohorty 141 896 mužů hodnocena souvislost mezi tělesnou výškou a váhou, incidencí CP a mortalitou na toto onemocnění3. Po průměrné délce sledování 13,9 roku došlo k 7024 případů CP a k 934 úmrtím na toto onemocnění. Tělesná výška nesouvisela s celkovým rizikem CP, ale s rizikem high-grade CP (HR 1,54; 95% CI 1,08–2,03) a také s mortalitou na toto onemocnění (HR 1,43; 95% CI 1,14–1,80). Vyšší body mass index (BMI) rovněž koreloval s vyšším rizikem pokročilého (HR 1,11; 95% CI 0,92−1,33) a high-grade CP (HR 1,32; 95% CI 1,01−1,72) a s rizikem úmrtí na toto onemocnění (HR 1,35; 95% CI 1,09–1,68). Podobné byly i výsledky u obvodu pasu.
(zza)
Zdroje:
