Psychické potíže jako příčina primární noční enurézy nebývají časté. I děti s emocionálními problémy však mohou příznivě reagovat na obvyklou léčbu nočního pomočování.
Žádné dítě se nechce probudit mokré, zvláště pokud dojde k pomočení na škole v přírodě či na jiné společné akci s vrstevníky. Vlhká postel umí nepříznivě ovlivnit sebevědomí a společenský život jedince. Děti, které se stále počůrávají, mohou být velmi nešťastné a uzavřené do sebe.
Pomočování je docela běžný problém provázející 15–20 % pětiletých dětí, 10 % sedmiletých, 5 % desetiletých a 3 % dvanáctiletých. Je velmi pravděpodobné, že se v okolí takového jedince vyskytuje alespoň jeden dospělý, který se s podobnými obtížemi též potýkal a své zkušenosti a pocity má ještě v živé paměti. Může tak dítěti přinést potřebné uklidnění, pokud se mu se svými zážitky svěří a dá mu tím najevo, že se svým problémem zdaleka není samo.
Jakýkoliv postih potomka za počůrávání je nesmyslný, uvědomíme-li si fakt, že to nedělá schválně. Pokud ho požádáte, aby vám pomohl s převlečením mokrého ložního prádla, neměl by to chápat jako trest, ale jako sdílení domácích povinností.
Přestože procento počůrávajících se jedinců skutečně s věkem klesá, existují i osmnáctiletí, kteří se s tímto problémem potýkají i nadále. Puberta tak nic nevyřeší, proto není sebemenší důvod otálet s léčbou až do tohoto věku. Rodiče by měli věc řešit s pediatrem nejpozději od pátého roku věku, kdy je již pomočování dítěte považováno za chorobný jev.
(veri)
