Všechny buňky lidského těla potřebují přísun tepenné krve. Kyslík, který je v ní obsažený, totiž využívají při výrobě energie pro své životní pochody. Když k buňce neproudí čerstvá krev, začne ihned trpět nedostatkem kyslíku, který vede k jejímu odumření. Doba, po které se tak stane, závisí na typu tkáně, na její aktivitě a složitosti. Zatímco u srdečního svalu se pohybujeme v řádu hodin, mozková buňka (neuron) nepřežije bez kyslíku déle než pár minut. A právě tak vzniká mozková mrtvice.
Důsledky hromadného umírání neuronů mohou být nejrůznější – záleží na tom, o kolik buněk a na kterém místě v mozku nás příhoda připraví. Rozeznáváme dva hlavní typy mrtvice:
Někteří pacienti se po mozkové příhodě kompletně zotaví, až dvěma třetinám z nich však zůstávají následky. Ty mohou být, jak jsme již zmínili, nejrůznější. Po malých mrtvicích může vzniknout jen dočasná slabost horní nebo dolní končetiny, větší příhody zpravidla přinášejí ztrátu schopnosti pohybovat polovinou těla – kterou, to závisí na lokalizaci odumřelé oblasti v mozku. Poměrně časté jsou také problémy s řečí. Je obtížné říci, jaké procento mozkových příhod končí smrtelně. Tato čísla se totiž neustále vyvíjejí v souvislosti se změnami životosprávy nebo věkového průměru populace. Obecně však lze konstatovat, že čím mladší pacient je, tím větší má šanci na dobré uzdravení.
V mnoha zemích, Českou republiku nevyjímaje, je cévní mozková příhoda nejčastější příčinou zdravotního handicapu dospělé populace. Dá se jí přitom předcházet vhodnou životosprávou, snížit závažnost již vzniklého stavu správným akutním ošetřením i minimalizovat následky mrtvice důslednou rehabilitací. O tom ale až příště.
(luko)
