Metaanalýza zahrnula 20 studií případů a kontrol. V rámci těchto studií bylo provedeno 19 analýz kontinuálních dat (stanovení sérové koncentrace vitaminu D) od celkem 1 782 pacientů a 1 821 kontrol. Dále bylo z vybraných studií získáno 9 analýz dichotomických dat (hodnocení přítomnosti deficitu vitaminu D) od 994 pacientů a 1 035 kontrol. Zařazeny byly pouze studie, které předem splňovaly několik parametrů, především vysokou kvalitu dle stupnice Cochrane Newcastle-Ottawa Scale.
Z metaanalýzy vyplynulo, že pacienti s autoimunitními onemocněními štítné žlázy měli nižší sérové koncentrace vitaminu D (p < 0,01) a rovněž vyšší riziko výskytu deficience vitaminu D (p < 0,01) než zdravé osoby. V rámci analýzy podskupin byly tyto závěry potvrzeny i pro jednotlivé skupiny nemocných: pacienti s Gravesovou–Basedowovou nemocí měli 3,5× vyšší riziko deficience vitaminu D (celkové riziko OR 3,50; 95% CI 1,86–6,56) a pacienti s Hashimotovou tyreoiditidou 4× vyšší riziko (OR 4,07; 95 % CI 2,1–7,8).
Gravesova–Basedowova nemoc je charakteristická přítomností velkého množství TH2-lymfocytů, které produkují prozánětlivý interleukin 4 (IL-4). Hashimotova tyreoiditida je spojena s vyšším výskytem TH1-lymfocytů, které produkují interferon gama (IFN-γ). Obě autoimunitní onemocnění jsou také spojena s nadprodukcí cytokinů TH17-lymfocytů. Vitamin D ovlivňuje všechny tři zmíněné populace lymfocytů (TH1, TH2 i TH17) a rovněž sekreci cytokinů.
V několika prvních klinických studiích již bylo naznačeno, že suplementace vitaminu D také snižuje tvorbu protilátek vůči tyreoglobulinu a tyreoperoxidáze. K přesnějšímu objasnění patogenetické role vitaminu D a jeho možného terapeutické potenciálu u autoimunitních onemocnění štítné žlázy je však třeba provést další prospektivní klinické studie.
(jvrb)
Zdroj: Wang J., Lv S., Chen G. et al. Meta-analysis of the association between vitamin D and autoimmune thyroid disease. Nutrients 2015 Apr 3; 7 (4): 2485–2498; doi: 10.3390/nu7042485.
