Léčba diabetu není zdaleka jen o injekcích a pilulkách. Lidé by se neměli přehnaně spoléhat na medicínu, ale začínat vždy u sebe – změnou životního stylu. V momentě, kdy cvičení a dieta nestačí, se však bez léků neobejdeme. Co vše mohou odborníci předepsat?
Pacientům s cukrovkou 1. typu, kterým chybí buňky produkující inzulín, jej musíme dodávat uměle. Podobná situace může nastat i u diabetika 2. typu v případě, že se jeho příliš namáhaná slinivka vyčerpá a rovněž sníží produkci inzulínu.
Složitější situace je u pacientů, kterým inzulín nechybí, ale problém je jinde – v tělesných buňkách, hlavně v tukové a svalové tkáni, které hormon „nevidí“. Kvůli tomu je znemožněn prostup glukózy do těchto buněk. Ty tak zůstávají bez energie, zatímco krevní cukr nebezpečně stoupá. Proti tomuto fenoménu, zvanému inzulínová rezistence, bojujeme léky, které působí na inzulínové receptory buněk svalů, tuku a jater a zvyšují jejich citlivost na hormon. Pilulky, které se používají k léčbě cukrovky, souhrnně nazýváme „perorální antidiabetika“ – tedy prášky na cukrovku podávané ústy. Kromě právě zmíněných tabletek zvyšujících citlivost na inzulín máme i řadu jinak působících léčiv, jejichž cíl je vždy stejný: snížit hladinu glukózy v krvi.
Aby to bylo ještě složitější, diabetici 2. typu nemají všichni inzulínovou rezistenci. Je velké procento těch, kteří mají funkční jak svalové a tukové buňky, tak i slinivku, ale inzulín jim nestačí – třeba proto, že mají výraznou nadváhu. Možností léčby jsou v tomto případě látky, které stimulují vylučování inzulínu ze slinivky břišní. Ta, pokud není poškozená, je schopná zvýšit svůj výdej hormonu. Může se jednat buď o pilulky s látkou povzbuzující slinivku, nebo o injekce hormonů inkretinů. Ty se běžně v organismu vytvářejí po jídle, kdy fungují jako signál pro slinivku, aby zvýšila svou produkci inzulínu, a jejich hladina je u mnoha diabetiků snížená.
Mechanismů, jak snížit množství cukru v krvi uměle (cestou, která není pro organismus přirozená), je rovněž celá řada a vědci stále přicházejí s novými. Patří mezi ně například:
Konkrétní názvy léčivých látek a kombinace, ve kterých se podávají, přesahují rámec tohoto článku – i samotní lékaři se je musí učit mnoho let. Doufáme však, že jsme osvětlili alespoň základní cesty jejich působení. I tyto znalosti vám mohou velice usnadnit čtení příbalových letáků nebo příští rozhovor s vaším lékařem.
(luko)
