Ten probíhal ve Finsku a bylo při něm sledováno 2793 pacientů léčených v letech 1965 až 2002 pro hypertyreózu. Tato skupina byla srovnána se stejným počtem kontrol s korekcí na pohlaví a věk. Doba sledování měla medián přes 9 let. U sledované skupiny nemocných byla pečlivě analyzována jejich diagnóza a diagnostika, datování nálezů a léčby, a také dávkování radiojodu.
Medián věku v obou skupinách byl v době provádění studie 62 let. Medián doby sledování byl 9,8 roku (pacienti) a 10 let (kontroly). Celkové výsledky jasně prokázaly zvýšenou mortalitu ve skupině pacientů. Mortalita byla zvýšena v důsledku častějších kardiovaskulárních příhod (hlavně síňové fibrilace) a neoplastických procesů v oblasti horního gastrointestinálního traktu.
Studie neodhalila, zda je vyšší výskyt kardiovaskulárních a neoplastických komplikací možno připsat na vrub léčbě radiojodem anebo se jedná o jev sdružený se samotným onemocněním.
Lékaři studii uzavřeli sdělením, v němž potvrzují, že u pacientů s hypertyreózou po léčbě radiojodem dochází ke zvýšené úmrtnosti. Zdůrazňují potřebu větší, podrobné a dlouhodobé studie pacientů po terapii radiojodem, která by odhalila a verifikovala kauzální vztahy mezi těmito jevy.
(shmt)
Zdroj: štítná žláza – novinky v léčbě
http://www.thyroidmanager.org
