Už naše babičky říkávaly, že na jídlo si máme udělat čas, že máme jíst v klidu a v pokud možno příjemném prostředí.
Může se nám to zdát jako nepodstatná maličkost, ale naše rozpoložení a prostředí, ve kterém jíme, mohou výrazně ovlivnit naše zažívání.
V každodenním kolotoči může být složité najít si na jídlo potřebný čas a klid. Vše začíná již ráno snídaní, na kterou často nemáme čas vůbec, jindy ve spěchu vypijeme hrnek horké kávy a po cestě do školy či do práce sníme kousek rohlíku.
V době oběda pak často vůbec nemáme čas přemýšlet nad tím, co kde a s kým budeme jíst, a vezmeme zavděk první příležitostí, která se nám naskytne.
A po příchodu domů nás přepadne takový hlad, že spořádáme vše, co se před námi objeví, a na kulturu stolování už moc nemyslíme.
Jistě jste už někdy na vlastní kůži poznali, že v náročných a stresujících situacích máme tendenci konzumovat spíše potraviny bohaté na kalorie. Tabulky čokolády, balíčky chipsů a litry koly… I tak může vypadat nevědomá reakce na náročnou situaci.
Stres vysílá jakýsi poplašný signál pro náš mozek – sněz co nejvíc, připrav se na útěk, bude hůř. Ale je jídlo v momentě, kdy nás někdo rozčílí, nebo jsme naopak smutní či v depresi, případně když stojíme před těžkým úkolem, to pravé, co nám pomůže?
Když jíme ve stresu, máme málo času nebo jsme rozčílení, máme také tendenci jíst rychleji, jídlo nevnímat a polykat jedno sousto za druhým. Pak může dojít nejen k tomu, že jídlo je nedostatečně natrávené a rozmělněné – mimochodem, věděli jste, že správně bychom měli každé sousto rozkousat až dvacetkrát? –, ale i k tomu, že nevnímáme, kolik jsme toho už vlastně snědli, jsme nenasycení a kalorické bomby v nás mizí jako v popelnici.
Na každé jídlo bychom si měli udělat dostatek čau, jíst na hezkém místě, v příjemné a klidné atmosféře a nejlépe i v příjemné společnosti (i když to vždycky není možné). Snídaně v rodinném kruhu, oběd s milými kolegy a dobrá večeře s přáteli jistě bude i příjemným společenským zážitkem a určitě nám bude chutnat víc, než když se „nakrmíme“ o samotě a ve spěchu.
Důležité je při jídle neřešit žádné rozpory, hádky ani pracovní záležitosti – na to si můžeme udělat čas jindy a nepříjemná témata prostě k jídlu nepatří.
Nesmíme zapomenout ani na vzhled jídla – ne nadarmo se říká, že jíme i očima. Uspokojeny by zkrátka měly být všechny smysly. Pak bude spokojený i náš žaludek.
(hak)
