V současné době platí pravidlo, že by strippingem nemělo být odstraněno více než 50 % šířky sklovinné vrstvy. Míra strippingu tedy závisí na individuální morfologii každého zubu a síle jeho skloviny. Obecně se nedoporučuje u řezáků strippovat více než 0,5 mm na jeden mezizubní prostor (v případě gracilních dolních řezáků je to někdy jen 0,2–0,3 mm) a v distálních úsecích by míra strippingu neměla přesáhnout 1 mm na jeden mezizubní prostor (tedy 0,5 mm na jednu plošku).
K provedení strippingu lze použít různé techniky, mezi které patří:
Po samotném strippingu by měl následovat finnishing a leštění ošetřených plošek, kdy se nejčastěji používají jemné diamantové pásky nebo jemné disky Sof-Lex. Kvalitou vyleštění povrchu se zabývalo několik studií a bylo zjištěno, že při dobrém vyleštění (zejména s použitím disků Sof-Lex) je dosaženo hladšího povrchu než u přirozeně se vyskytující skloviny.
Následná flouridace není zpravidla nutná a většina autorů se přiklání k názoru, že spíše než jednorázová ordinační fluoridace koncentrovaným preparátem je vhodnější pravidelná domácí péče preparáty s obsahem fluoridů, která zajistí rovnoměrnější a hlubší průnik fluoridů do skloviny. Samozřejmostí by v této souvislosti mělo být provádění strippingu pouze u pacientů s dobrým hygienickým standardem (což ovšem platí nejen pro stripping, ale pro celou ortodontickou léčbu). Nezbytnou součástí poskytnuté péče je ostatně i hygienická edukace pacienta.
Studie vzniku zubního kazu v souvislosti se strippingem jsou prováděny po celém světě po dlouhou řadu let. Většina studií jednoznačně potvrzuje, že při správném provedení strippingu se riziko zubního kazu nezvyšuje.
Na tomto místě bychom rádi zmínili nedávno provedenou českou studii (Šťástková, Kučera, Tycová, 2018), kde bylo zkoumáno kariézní riziko při strippingu v distálním úseku s použitím diamantových brousků a následným leštěním pomocí disků Sof-Lex. Do studie bylo zařazeno celkem 40 pacientů. Všem byly zhotoveny bite-wing rtg. snímky a provedeno důkladné intraorální vyšetření ke zjištění stavu skloviny a výskytu případných kazů po ukončení ortodontické léčby (průměrná doba od provedení strippingu po toto vyšetření činila 52,8 měsíce – vyšetření bylo prováděno s časovým odstupem od ukončení léčby).
V této studii se míra výskytu kazů na strippovaných ploškách statisticky významně nelišila od míry výskytu kazu na ploškách, které strippovány nebyly. Zatímco u strippovaných plošek zubů se kaz vyskytoval ve 28 případech (7,61 %) a bez kazu bylo 340 plošek zubů (92,39 %), u nestrippovaných plošek zubů byl kaz na 30 (7,09 %) z nich a bez kazu bylo 393 (92,91 %) plošek.
Při dodržení vhodné indikace a lege artis postupů, zaleštění ošetřených plošek a udržování dobré hygieny ze strany pacienta není třeba se obávat zvýšeného rizika vzniku zubního u strippingem ošetřených plošek zubů.
(norg)
Zdroje:
1. Šťástková K., Kučera J., Tycová H. Interdentální stripping a riziko vzniku zubního kazu. LKS 2018; 28 (1): 10–18.
2. Bhambri E., Kalra J. P. S., Ahuja S. et al. Evaluation of enamel surfaces following interproximal reduction and polishing with different methods: a scanning electron microscope study. Indian J Dent Sci 2017; 9 (3): 153–159, doi: 10.4103/IJDS.IJDS_12_17.
