C-reaktivní protein (CRP) je obvykle využíván jako sérový marker zánětu nebo infekce. Avšak různé genetické varianty CRP mohou mít velký význam a klinicky relevantní důsledky při hodnocení aktivity zánětu u pacientů s revmatoidní artritidou. To pak v konečném důsledku může významně ovlivnit i další terapeutické rozhodování.
Tento poznatek, publikovaný nedávno britskými lékaři v PloS Medicine, může být vztažen i opačně – tedy pokud nevezmeme v potaz zmíněný možný vliv genetické varianty, důsledkem může být například neadekvátní nebo špatně vedená terapie.
Autoři zkoumali dva nezávislé soubory pacientů s revmatoidní artritidou z Anglie, Nového Zélandu a Austrálie. Ve své studii pak využili genetickou techniku tagSNP (single nucleotide polymorphism, tj. záměna jednoho nukleotidu v sekvenci za jiný) a lineární modelování, aby prokázali, že běžné genetické varianty lokusu CRP jsou asociovány se sérovou hladinou CRP v akutní fázi onemocnění, a to u obou skupin pacientů. Rozdíl v očekávané sérové hladině CRP u dvou běžných variant CRP může být přibližně 3,5násobný. Například při sedimentaci 50 mm/hodina je očekávaná sérová hladina CRP pro jednu běžnou variantu CRP 43,1 mg/l a pro další je to 14,2 mg/l.
Tato zjištění evokují otázku stran interpretace sérových hladin CRP v akutní fázi, a to nejen u pacientů s revmatoidní artritidou. Hladiny CRP jsou totiž využívány jako diagnostická komponenta a hrají poměrně důležitou roli v rozhodování lékaře nejen při diagnostice zánětlivých onemocnění, ale také v následném léčebném postupu.
(pes)
Zdroj:
