Dietní opatření představují základní pilíř léčby syndromu dráždivého tračníku. Je bezlepková dieta či dieta s nízkým obsahem fermentovatelných sacharidů účinnější než stravování podle pravidel racionální výživy? Na tyto otázky se pokusila odpovědět recentně publikovaná britská studie.
Dietní opatření představují první linii léčby syndromu dráždivého tračníku (IBS), a to navzdory chybějícím nebo nedostatečným důkazům. V poslední dekádě patří mezi nejpopulárnější dietní intervence takzvaná tradiční dietní opatření, strava s nízkým obsahem FODMAP, tj. fermentovatelných oligosacharidů, disacharidů, monosacharidů a polyolů (LFD − low FODMAP diet), a bezlepková dieta.
Tradiční dietní opatření jsou založena na principu zdravého stravování. Pacientům je doporučován pravidelný příjem potravy v rozumných porcích, adekvátní příjem tekutin, redukce příjmu alkoholu, kofeinu, sycených nápojů, tučných, kořeněných a zpracovaných potravin, redukce příjmu čerstvého ovoce na 3 porce denně, redukce příjmu vlákniny a nadýmavých potravin (například luštěniny, pečivo či sladidla) a identifikace potravinových intolerancí.
Dieta LFD je charakterizována úplnou eliminací potravin s obsahem FODMAP po dobu 4–6 týdnů s následným postupným zaváděním těchto potravin do stravy podle individuální tolerance. Metoda je založena na tom, že FODMAP způsobují zvýšení objemu vody v tenkém střevě s následnou produkcí střevních plynů, což u senzitivních jedinců může vyvolat gastrointestinální symptomy.
Mechanismus účinku dobře známé bezlepkové diety je předmětem rozsáhlých debat. Příznivý účinek této diety u osob se syndromem dráždivého tračníku je nejspíš dán nikoliv vynecháním samotného lepku ze stravy, ale redukcí příjmu FODMAP díky vyloučení obilné stravy.
Doporučení stran dietních opatření jsou založena především na klinických zkušenostech. Z výsledků publikovaných studií se nedá vyvodit, která metoda je pro osoby se syndromem dráždivého tračníku nejvhodnější. Cílem recentně publikované studie proto bylo přímé porovnání všech tří metod z hlediska efektivity a řady dalších parametrů.
Do studie byli zařazeni pacienti ve věku ≥ 18 let se syndromem dráždivého tračníku s průjmem nebo smíšeným typem dle IV. revize Římských kritérií se vstupní hodnotou skóre závažnosti IBS-SSS > 75. Účastníci byli rovnoměrně randomizováni k jednotlivým dietním opatřením (bezlepková dieta nebyla tak striktní jako u celiaků a byla povolena kontaminace potravy lepkem, například při využívání stejného opékače topinek v jedné domácnosti).
Na počátku studie pacienti podstoupili konzultaci s nutričním specialistou (osobně nebo on-line v důsledku probíhající pandemie COVID-19). Hodnocení výsledků bylo provedeno po 4 týdnech od zahájení dietního opatření. Přibližně u poloviny zúčastněných byl také zhodnocen vzorek stolice před zahájením diety a po 4 týdnech.
Primárním cílem studie bylo zhodnocení klinické odpovědi definované redukcí IBS-SSS skóre o ≥ 50 bodů. Mezi sekundární cíle studie patřilo například zhodnocení jednotlivých položek skóre IBS-SSS u jedinců s odpovědí na terapii, akceptability dietního opatření, kvality života související s dietním opatřením a změn v nutričním příjmu.
Studii dokončilo celkem 99 pacientů, 33 v každém rameni léčby. Mezi skupinami nebyl pozorován rozdíl v rámci vstupních charakteristik. Průměrný věk účastníků činil 37 let, 71 % studijní populace představovaly ženy, 75 % trpělo syndromem dráždivého tračníku s průjmem a 25 % smíšeného typu. Průměrná vstupní hodnota IBS-SSS dosahovala 301 bodů, přičemž 9 % pacientů trpělo mírnou, 47 % středně těžkou a 45 % těžkou formou onemocnění.
Primární cíl studie charakterizovaný poklesem skóre IBS-SSS o ≥ 50 bodů byl pozorován u 42 % pacientů na tradičním dietním opatření (n = 14), 55 % na LFD (n = 18) a 58 % na bezlepkové dietě (n = 19). Rozdíl mezi skupinami nebyl statisticky signifikantní (p = 0,43).
Ve všech skupinách byla pozorována signifikantní redukce příjmu FODMAP, nejvíce ve skupině na LFD (27,7 g/den na počátku vs. 7,6 g/den po 4 týdnech terapie), méně ve skupině na tradičních opatřeních (24,9 g/den vs. 15,2 g/den) a na bezlepkové dietě (27,4 g/den vs. 22,4 g/den; p < 0,01).
U všech skupin byla pozorována obdobná redukce příjmu mikro- a makroživin s trendem větší redukce příjmu vlákniny ve skupině na LFD (p = 0,06). Podíl osob splňujících doporučené referenční hodnoty pro příjem makroživin se na počátku studie i po 4 týdnech terapie mezi skupinami nelišil. V rámci doporučeného příjmu mikroživin byla ve skupině na tradičním opatření zaznamenána signifikantní redukce příjmu draslíku a železa, v ostatních skupinách pak thiaminu a hořčíku.
V rámci indexu dysbiózy stolice nebyl mezi skupinami pozorován signifikantní rozdíl. U 22–29 % pacientů došlo k jeho zlepšení, u 35–39 % pacientů nebyly zaznamenány změny, a u 35–40 % došlo dokonce k zhoršení. Vstupní charakteristiky a změny v indexu dysbiózy stolice nepredikovaly úspěšnost dietní intervence.
Účastníci studie hodnotili tradiční opatření v porovnání s LFD a bezlepkovou dietou jako levnější (p < 0,01), vyžadující menší množství času stráveného nakupováním (p < 0,01) a snadněji proveditelné při konzumaci potravin mimo domov nebo s rodinou či přáteli (p = 0,03). Do běžného života bylo pro účastníky snadnější začlenit tradiční dietní opatření a bezlepkovou dietu v porovnání s LFD (p = 0,02).
Z výsledků přímé komparativní studie vyplývá, že všechny terapeutické modality jsou u pacientů se syndromem dráždivého tračníku bez zácpy efektivní, přičemž tradiční dietní opatření představují nejsnáze proveditelnou a nejlevnější formu dietního opatření (viz obr.). Autoři studie tak doporučují tradiční dietní opatření jako první volbu terapie, zatímco dieta s nízkým obsahem FODMAP a bezlepková dieta by měly být vyhrazené pro speciální případy nebo indikované podle preference pacientů.
Obr. Shrnutí výsledků studie (1)
Výživu pacientů je možno podpořit i produkty s obsahem přírodních látek s příznivými účinky na střevní sliznici. Extrakt z Aloe vera měl dle metaanalýzy 3 klinických studií u pacientů s IBS příznivý vliv na příznaky onemocnění (p = 0,02 oproti placebu), a to bez přítomnosti vedlejších účinků spojených s léčbou.
(holi)
Zdroje:
1. Rej A., Sanders D. S., Shaw C. C. et al. Efficacy and acceptability of dietary therapies in non-constipated irritable bowel syndrome: a randomized trial of traditional dietary advice, the low FODMAP diet, and the gluten-free diet. Clin Gastroenterol Hepatol 2022 Feb 28; S1542–3565(22)00202-6, doi: 10.1016/j.cgh.2022.02.045 [Epub ahead of print].
2. Hong S. W., Chun J., Park S. et al. Aloe vera is effective and safe in short-term treatment of irritable bowel syndrome: a systematic review and meta-analysis. J Neurogastroenterol Motil 2018; 24 (4): 528–535, doi: 10.5056/jnm18077.
