Některé děti jedí zeleninu samy, jiné vůbec. Chcete, aby se jí i u vás snědlo víc? Máme návod, jak na to.
Pro začátek si řekněme jednu důležitou věc: jste dobří rodiče. To, že se zajímáte o toto téma, znamená, že vám na dětech záleží a chcete pro ně to nejlepší. A teď k věci: jak je naučit jíst zeleninu?
Reklama
Vzbuďte jejich zájem! Ať si potomci v obchodě zeleninu sami vyberou a doma si ji omyjí a připraví. Pocit vlastní účasti omezí případný sklon kritizovat.
Přidávejte zeleninu k jídlům, která mají děti rády. Pokud je to třeba pizza se šunkou, přidejte na ni rajčata nebo papriky. Pokud si ratolesti budou dávat zeleninu na pizzu samy, je šance, že budou při přípravě ochutnávat.
Méně oblíbené druhy zeleniny zkuste zatraktivnit vtipnou úpravou – co takhle udělat ze zeleniny zvířátka? Pobavíte se všichni a zelenina opravdu zmizí.
Rozhodně se kvůli konzumaci zeleniny nehádejte. To v dětech kladný vztah k ní nerozvine.
Pokud se bojíte, že děti nepřijmou neznámý druh zeleniny, držte se zpátky a představte jim novinku ve směsi s něčím známým. Zvládnou to snadněji, a když nový druh opravdu nebudou chtít, aspoň nezůstanou o hladu.
Nevzdávejte to. Chutě dětí se mění, a když něco nechtějí, nemusí to být jednou provždy. Dejte jim pár týdnů nebo měsíců a pak to zkuste znovu.
Mají vaše děti kamarády, kteří zeleninu jedí? Pozvěte je na oběd. Potomci uvidí, že je normální zeleninu jíst, a možná se budou chtít vrstevníkům vyrovnat.
Zkuste zeleninu upravit jinak. Pokud nemá úspěch vařená nebo syrová, můžete ji třeba grilovat nebo péct s olejem a solí. Buďte vynalézaví!
Servírujte zeleninu v podobě nakrájených tyčinek, které si budou děti máčet v oblíbené omáčce – dipu. Je to hravé a děti se snadno nechají strhnout. Jestli nemáte oblíbenou omáčku, zkuste obyčejnou zakysanou smetanu se solí.
Ať je zelenina pořád k dispozici. Děti si rády něco zakousnou při hraní nebo sledování televize, a když budou mít po ruce talíř zeleniny, dost možná ji zkusí a časem si na ni zvyknou.
Dejte jim příklad. Když děti uvidí, že zeleninu běžně jíte a nepozastavujete se nad tím, máte velkou šanci, že váš přístup převezmou.
Neztrácejte trpělivost a jděte si za svým. Děláte dobrou věc.
(pez)
Reklama
Zdroj: www.webmd.com
Aktuálne možnosti terapie chronickej zápalovej demyelinizačnej polyradikuloneuropatie (CIDP)
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.
CIDP: epidemiológia, klinický obraz a diagnostika v kocke
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatia (CIDP) je imunopatologicky sprostredkované ochorenie postihujúce myelín periférnych nervov. Nasledujúci stručný prehľad okrem iného vychádza z odporúčaní EAN/PNS 2021 pre diagnostiku a liečbu CIDP.
Facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia u seniorov s imunodeficienciami v reálnej praxi
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
fSCIG v reálnej klinickej praxi u pacientov s hematologickými malignitami
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Subkutánne vs. intravenózne imunoglobulíny u pacientov s CLL
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Mukopolysacharidózy (MPS) patří mezi lysosomová střádavá onemocnění s typicky multisystémovým postižením – od kraniofaciální dysmorfie a skeletálních změn přes kardiální komplikace až po neurologické symptomy. Přestože jde převážně o dětské pacienty s často závažnou prognózou, možnosti léčby se v posledních letech výrazně rozšířily: od transplantace hematopoetických kmenových buněk přes enzymovou substituční terapii až po rozvíjející se genové přístupy. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze, kde je soustředěna péče o pacienty s MPS z celého Česka, vysvětluje, na které varovné klinické znaky bychom měli myslet, jak prakticky postupovat v diagnostice a proč je časné stanovení diagnózy klíčové pro skutečný přínos léčby i kvalitu života dítěte a jeho rodiny.
Neuronální ceroidní lipofuscinóza typu 2 (NCL2) je vzácné neurodegenerativní onemocnění, které se typicky manifestuje v raném dětství farmakorezistentní epilepsií, ataxií a progresivní ztrátou nabytých dovedností. Díky dostupnosti kauzální enzymové substituční terapie se však nyní prognóza pacientů výrazně zlepšila – za předpokladu včasné diagnostiky. MUDr. Robert Šáhó z Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu 1. LF UK a VFN v Praze – jediného pracoviště v Česku specializovaného na léčbu NCL2 – v následujícím rozhovoru shrnuje, na které klinické příznaky myslet, jak urychlit diagnostiku a proč je role praktického lékaře pro děti a dorost v časném záchytu onemocnění naprosto klíčová.
Sekundárna protilátková imunodeficiencia patrí medzi bežné komplikácie pacientov s chronickou lymfocytovou leukémiou (CLL) a infekcie sú najčastejšie príčinou smrti týchto pacientov spolu so sekundárnymi malignitami. Hypogamaglobulinémiu možno riešiť podávaním substitučnej imunoglobulínovej terapie (IGRT). Okrem klasickej intravenóznej formy (IVIG) je dostupná aj forma subkutánna (SCIG). Porovnaniu ich účinnosti pri sekundárnej imunodeficiencii pacientov s CLL sa venovala retrospektívna talianska štúdia zverejnená v časopise Current Oncology.
Poznatky z reálnej praxe prezentovanej v nižšie citovanej práci gréckych autorov ukazujú, že podanie facilitovaných subkutánnych imunoglobulínov (fSCIG) je u pacientov so sekundárnou imunodeficienciou sprevádzajúcou hematologickú malignitu účinné a znižuje potrebu podpornej starostlivosti v nemocnici.
Rekombinantnou hyaluronidázou facilitovaná subkutánna imunoglobulínová terapia (fSCIG) umožňuje podávať väčšie objemy v dlhších intervaloch a v domácom prostredí, bez nutnosti prítomnosti zdravotníka. Nižšie citovaná štúdia prináša bližší pohľad na to, ako sa fSCIG reálne používa u seniorov s imunodeficienciami − primárnymi (PID) aj sekundárnymi (SID) − a aké sú praktické parametre, bezpečnosť a vykonateľnosť jej domácej aplikácie.
Chronická zápalová demyelinizačná polyradikuloneuropatie (CIDP) je označenie pre skupinu získaných dysimunitných periférnych neuropatií. Nasledujúci prehľad stručne uvádza základné možnosti v rámci iniciálnej aj udržiavacej terapie a jej hodnotenie.