Využití antivirové terapie v případě rekurentní infekce virem hepatitidy C (HCV) po transplantaci jater je v klinické praxi pořád sporné. Některé zdroje upřednostňují antivirovou terapii, zatímco jiná data vyplývající z metaanalýz dosud publikovaných studií nedoporučují tuto terapii s ohledem na časté nežádoucí účinky a nedostatečný klinický přínos.
Italští vědci z Univerzity v Bari v Itálii se proto zaměřili na pacienty po transplantaci jater, kteří podstoupili antivirovou terapii pro rekurentní HCV infekci jaterního štěpu. Autoři vyhodnocovali data z 12 italských transplantačních center (získaná za více než 20leté období), přičemž svou pozornost zaměřili zejména na dlouhodobý účinek této terapie.
Setrvalé virologické odpovědi (SVR) bylo dosaženo u 35 % ze 448 sledovaných pacientů. Autoři zaznamenali, že pacienti, kteří dosáhli SVR, obdrželi štěpy od mladších dárců, podstoupili déle trvající léčbu a byla jim podávána kumulativní dávka interferonu. Tito pacienti byli také v menším procentu nuceni léčbu předčasně ukončit a byla u nich pozorována i nižší incidence diabetu. Nebyly u nich však zjištěny žádné rozdíly ve strategii imunosupresivní terapie.
Ze 134 pacientů, kteří po transplantaci zemřeli, zemřelo 73 % v důsledku HCV infekce, přičemž pouze jeden z těchto pacientů dosáhl SVR. Pomocí univariantní i multivariantní analýzy autoři prokázali, že pacienti s rekurentní HCV infekcí, kteří nedosáhli SVR, vykazovali vysoké riziko úmrtí v důsledku jaterního onemocnění.
Závěry této práce jednoznačně poukazují na význam eradikace HCV infekce. Právě eradikace totiž chrání pacienty před úmrtím v důsledku jaterního onemocnění, a musí být na ni proto kladen velký důraz.
(mik)
Zdroj: M Rendina, N Castellaneta, S Fagiuoli, et al. SVR to antiviral therapy is highly protective against liver-related death in patients with HCV recurrence on the graft after liver transplantation. Prezentováno 29. 10.–2. 11. 2010 na kongresu AASLD 2010 (Annual Meeting of the American Association for the Study of Liver Diseases) v Bostonu (USA).
