Bolest lze vnímat jako nepříjemný smyslový nebo emocionální zážitek spojený s poškozením tkání či jako upozornění, že by k tomu mohlo dojít. Podle délky trvání můžeme rozlišit bolest akutní a chronickou. Druhá jmenovaná je taková, která přetrvává déle než tři měsíce navzdory adekvátní terapii. Bolest je vždy subjektivní a její míru může určit pouze pacient. Snaha o objektivizaci vedla k vytvoření mnoha hodnoticích škál, příkladem je třeba tzv. vizuální analogová stupnice. Pacient má k dispozici body od 1 do 10, přičemž stupeň 1 je vnímán jako nejmenší bolest, stupeň 10 jako nesnesitelný stav. Své obtíže hodnotí několikrát denně a lékař tak může kontrolovat efekt léčby, případně upravit její intenzitu.
Můžeme rozlišit několik typů bolestí. Každá z nich má jinou příčinu, jinak reaguje na léčbu a má odlišný charakter. Vždy je proto důležité zjistit:
Po zjištění typu bolesti lze zvolit odpovídající terapii, při které je nutné brát ohledy také na věk, možnosti pacienta a příčinu vzniku potíží. Řešení bolesti lze jednoduše rozdělit na farmakologické a nefarmakologické. V prvním případě je léčba zajištěna aplikací preparátů v různých lékových formách. Nefarmakologický směr zahrnuje například výkony chirurgické, radioterapii, chemoterapii, hormonální léčbu nebo alternativní metody, jako je akupunktura, aromaterapie, magnetoterapie nebo užívání homeopatik či rostlinných přípravků.
Při nástupu bolesti řada pacientů nejprve zvolí běžné preparáty, což jsou vesměs tzv. nesteroidní antirevmatika. Většinou tato léčiva známe ve formě prášků, možností podání je však podstatně více. Patří mezi ně například náplasti, krémy nebo šumivé granule. Náplasti jsou vhodnou formou pro seniory, kteří zapomínají léky užívat pravidelně – účinná látka se uvolňuje postupně a působí až tři dny. Pro děti se zase hodí šumivé granule, které se jednoduše rozmíchají ve vodě a vypijí.
Pokud základní léčiva od bolesti nepomohou, postižený obvykle navštíví svého lékaře, který léčbu dále upraví. Druhým stupněm farmakologické terapie je přidání slabých opiátů, což je třeba kodein nebo dihydrokodein. Při silných chronických bolestech, hlavně v paliativní léčbě, se užívají opiáty jako morfin, pethidin, metadon či tramadol. Jejich nevýhodou je občasný výskyt nežádoucích účinků v podobě nevolností, zvracení, zácpy, ospalosti nebo vznik závislosti. Ve vyšších dávkách může dojít k významnému snížení krevního tlaku nebo útlumu dechových center v mozku. Pomoci mohou i tzv. doplňkové čili podpůrné preparáty doplňující základní terapii. K těmto léčivům patří:
K chirurgické léčbě se přistupuje v případě nesnesitelných bolestí, které nelze vyřešit farmakologicky, tedy pomocí léků. Podstatou je přerušení některé z nervových struktur, přičemž zákrok je nevratný. Tímto krokem se zamezí přenosu všech informací po nervovém vláknu.
V neposlední řadě je důležité zmínit postupy, které nejsou zcela tradiční. Farmakologickou a chirurgickou léčbu však mohou vhodně doplnit. Patří sem například akupunktura, aromaterapie, magnetoterapie, užívání homeopatik nebo bylinných přípravků.
Nikdy nezapomínejte, že při nadužívání léků i rostlinných přípravků se může dostavit mnoho nežádoucích účinků. Některé z nich mohou i nevratně poškodit vybrané orgány, například ledviny nebo játra. Vlastně všechny látky mohou účinkovat jako jedy, záleží pouze na množství, které použijeme. Při dávkování je proto nutná velká opatrnost.
(idav)
Zdroj:
http://patient.info
