#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Iatrogenní postižení gastrointestinálního traktu


Iatrogenic injury of the gastrointestinal tract

Iatrogenic or drug-induced injury to the gastrointestinal tract (GIT) is relatively common and continues to increase with the introduction of new treatment methods, including biologic and targeted therapies. Identification of drug-induced changes is often very difficult and not always identified by pathologists. The mucosa of the gastrointestinal tract can be injured by a variety of drugs including frequently used types as nonsteroidal anti-inflammatory drugs as well as drugs with narrow spectrum of indication as chemotherapy or radiation therapy. Unfortunately, there is a limited spectrum of mucosal reactions and histological changes can be often nonspecific or overlap with the morphology of other histologically defined diseases. Moreover, a single drug or group of drugs can induce different histological changes in the mucosa, including their combinations; conversely, a single morphological pattern may be shared by multiple drugs. The aim of this text is to explore the patterns of drug-induced changes in the gastrointestinal tract with focus on the esophagus, stomach, small and large bowel but also highlight certain morphological patterns of selected medication classes. The role of the pathologist is to consider the possibility of drug-induced injury but also rule out other primary or underlying disease. Therefore, careful clinical correlation including confirmation of the medication history and causal relationship is essential.

Keywords:

side effects – Gastrointestinal tract – iatrogenic – drug-induced injury – histopathology of drug-induced changes


Autori: Kateřina Kamarádová 1,2
Pôsobisko autorov: Fingerlandův ústav patologie, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Hradec Králové, Hradec Králové 1;  Unilabs Pathology k. s., Laboratoř Praha, Praha 2
Vyšlo v časopise: Čes.-slov. Patol., 62, 2026, No. 3, p. 137-162
Kategória: Přehledový článek

Súhrn

Iatrogenní resp. polékové poškození gastrointestinálního traktu (GIT) je poměrně časté a s nástupem nových léčebných metod včetně biologické a cílené léčby nadále přibývá. Rozpoznání polékových změn je často velice obtížné a patology ne vždy rozpoznané. Sliznice trávicího traktu může být poškozena širokým spektrem léčiv od často užívaných, jako jsou nesteroidní antiflogistika až po léky s užším spektrem využití jako je protinádorová chemoterapie či radioterapie. Sliznice trávicího traktu má zároveň relativně omezené možnosti, jak reagovat a histologické změny jsou často necharakteristické anebo se naopak překrývají s morfologií jiných histologicky definovaných onemocnění. Pro polékové změny v trávicím traktu zároveň platí, že jeden lék či skupina léčiv může ve sliznici vyvolat obraz různých histologických změn včetně vzájemné kombinace, a naopak jeden morfologický obraz může být společný pro více léků. Cílem textu je přiblížit problematiku polékových změn v jednotlivých etážích GIT se zaměřením na jícen, žaludek a tenké i tlusté střevo a zároveň upozornit na některá morfologická specifika vybraných lékových skupin. Protože úlohou patologa je pomýšlet na možnou patologii vyvolanou léky, ale zároveň také vyloučit jiné základní onemocnění, je pečlivá klinická korelace s potvrzením farmakologické anamnézy a kauzální spojitosti zásadní.

Klíčová slova:

gastrointestinální trakt – vedlejší účinky – iatrogenní – polékové poškození – histopatologie polékových změn

Iatrogenní, resp. polékové poškození gastrointestinálního traktu je poměrně časté, ale patology ne vždy rozpoznané. Nejčastějším důvodem jsou chybějící klinické údaje v kombinaci s necharakteristickou morfologií nebo naopak nález mikroskopických změn, které připomínají jiné, histologicky definované onemocnění. Nežádoucí účinky v gastrointestinálním traktu se vyskytují u zhruba 5-10 % pacientů užívajících běžné léky. Nejčastějším viníkem jsou nesteroidní protizánětlivé léky (non -⁠ -steroidal anti-inflammatory drugs; NSAIDs) a antibiotika (1,2). Výskyt polékového poškození GIT nicméně narůstá, a to í díky novým typům léčiv včetně biologické léčby či terapie modifikující reakci imunitního systému (např. immune checkpoint inhibitory -⁠ ICI) (3). Sliznice trávicího traktu má však relativně omezené možnosti jak reagovat a morfologické změny jsou často velice necharakteristické nebo se naopak překrývají s morfologií jiného onemocnění, což značně ztěžuje stanovení definitivní diagnózy polékové etiologie. Zároveň také platí, že jeden lék či skupina léčiv může ve sliznici vyvolat obraz různých histologických změn, které se navíc navzájem kombinují, a naopak jeden morfologický obraz může být společný pro více léků či lékových skupin (2). Úlohou patologa je tedy pomýšlet na možnou patologii vyvolanou léky a zároveň vyloučit jiné základní onemocnění, což může být bez znalosti farmakologické anamnézy téměř nemožné. Klinická korelace s potvrzením časové souvislosti mezi podáním léku a rozvojem příznaků či zlepšením stavu po vysazení léku je tedy kruciální.

V textu bude zohledněno, že některé léky postihují více etáží trávicího traktu současně a u jiných se změny projevují lokalizovaným či predominujícím postižením jednoho orgánu. V první části článku budou popsány polékové reakce v jednotlivých orgánech s důrazem na některé specifické morfologické změny či vybraná léčiva. V druhé části budou naopak u vybraných skupin léčiv charakterizovány jejich účinky a histologické změny napříč celým tubulárním GIT

 

POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ JÍCNU

Polékové poškození jícnu bylo popsáno u více než stovky léků (4,5). Základní mechanismy lékového poškození sliznice jícnu zahrnují jednak přímé toxické působení léčiva na sliznici, nebo lék podporuje rozvoj gastroezofageálního refluxu snížením tonusu dolního jícnového svěrače, případně ovlivňuje motilitu jícnu (4,6,7). Morfologické změny mohou být vcelku nenápadné od edému, přes známky ezofagitidy až po vznik vředů s granulační tkání. Někdy lze zastihnout rezidua léčiva v podobě krystalického materiálu v polarizovaném světle. Zánětlivý infiltrát bývá bohatý na eozinofily, některé léky jsou pak spíše spojeny s nápadnou lymfocytární zánětlivou komponentou a nejčastější diferenciální diagnóza zahrnuje refluxní, eozinofilní a lymfocytární ezofagitidu (6,7). Mezi méně časté nálezy pak patří morfologie superficiální disekující ezofagitidy. V této části budou shrnuty některé lokálně specifické změny, u některých léků pak bude poškození jícnu zmíněno v příslušné kapitole.

 

Poléková „tabletková“ ezofagitida (pill esophagitis)

K přímému poškození sliznice dochází obvykle při zpomaleném průchodu či přímo uvíznutí tablety v jícnu, které podporuje např. snížení tvorby slin u Sjögrenova syndromu, požití léků vleže či porušení motility jícnu. Nejčastěji bývá postižena střední část jícnu v oblasti aortálního oblouku, ale poškozen může být i distální jícen (7). Endoskopické změny zahrnují erytém, denudaci sliznice a tvorbu erozí a vředů. Někdy se mohou vyskytovat tzv. líbající se vředy (kissing ulcers) vznikající při kontaktu sliznice s ulpívající tabletou, jejíž zbytky je možné někdy na sliznici zastihnout (4,7).

Vlastní poškození vzniká obvykle na podkladě hyperosmolárního poleptání (lék absorbuje tekutinu z okolní sliznice a způsobí lokální dehydrataci či cévní poškození) či z důvodu odlišného pH (spíše kyselého) (6). Mezi nejčastější léky spojené s rozvojem polékové ezofagitidy patří antibiotika (tetracykliny –⁠ především doxycyklin, dále např. klindamycin či amoxicilin). Druhou největší skupinou jsou nesteroidní analgetika a antiflogistika (NSAIDs) včetně aspirinu. Mezi další léky patří bisfosfonáty, tablety chloridu draselného, některá antidepresiva (fluoxetin) či inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE-inhibitory, např. kaptopril). Do skupiny iritantů sliznice jícnu lze zařadit i preparáty železa a vitaminové přípravky. Jako samostatnou skupinu lze počítat také léky, které jsou součástí chemoterapeutických režimů (daunorubicin, bleomycin, methotrexát, 5-fluorouracil aj.) (5,6). Mezi léky s podpůrně refluxním účinkem patří nitroglyceriny, anticholinergika, beta-adrenergní agonisté, bronchodilatancia (aminofylin, teofylin) a benzodiazepiny (4,6-8). Nejčastější histopatologické změny v jícnu a léky či skupiny léků s nimi spojené jsou shrnuty v tabulce č. 1.

Tab. 1. Morfologické znaky iatrogenního poškození jícnu a léky s nimi spojené.
Morfologické znaky iatrogenního poškození jícnu a léky s nimi spojené.
ACE = angiotenzin konvertující enzym; ASA = acetylsalicilová kyselina; ICI = immune checkpoint inhibitory (inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce); NSAIDs = nesteroidní protizánětlivé léky; SIRT = selektivní vnitřní radiační terapie; SSRI = selektivní inhibitory zpětného vstřebávání serotoninu

Mikroskopicky biopsie vykazují akutní zánětlivé změny a tvorbu ulcerací, často s velmi nespecifickými znaky. Zánětlivý infiltrát je smíšený s lymfocyty, neutrofily a příměsí eozinofilů. Hlubší ulcerace se mohou později hojit strikturami. Pokud jsou zastiženy fragmenty léku, např. ve formě krystalického materiálu, je možné využít jejich detekce v polarizovaném světle (obr. 1). Polékové postižení může nejčastěji připomínat refluxní ezofagitidu nebo v případě větší příměsi eozinofilů také eozinofilní ezofagitidu (EoE) (5). Studie, která porovnávala polékové a refluxní změny v jícnu, a zaměřila se na širokou škálu znaků včetně složení zánětlivého infiltrátu, našla pouze dva statisticky odlišné parametry, a to difúzní rozšíření intercelulárních prostor až tvorbu spongiotických vezikul u polékových změn a přítomnost reaktivních atypií v epitelu u refluxu. Složení zánětlivého infiltrátu bylo u obou etiologií obdobné (4). Diagnózu EoE pak podpoří splnění nejen početního limitu eozinofilů, ale také jejich shlukování a tvorba abscesů, vrstvení pod povrchovým epitelem, degranulace či přítomnost subepiteliální fibrózy (9,10). Pro detailní popis morfologických charakteristik ezofagitidy s refluxní i nerefluxní etiologií pro účely komparace pak doporučuji přehledové články z pera prof. Dauma v prvním čísle tohoto časopisu z roku 2016 (11,12).

Obr. 1. Obraz polékové „tabletkové“ ezofagitidy s téměř neznatelnými fragmenty léčiva (šipky, A, hematoxylin-eosin, 100x) a převažujícím povrchovým zánětlivým infiltrátem s lymfocyty a neutrofily (B, hematoxylin-eosin, 200x). Krystalky léčiva jsou lépe patrné při využití polarizovaného světla. (C, hematoxylin-eosin, 400x)
 Obraz polékové „tabletkové“ ezofagitidy s téměř neznatelnými fragmenty léčiva (šipky, A, hematoxylin-eosin, 100x) a převažujícím povrchovým zánětlivým infiltrátem s lymfocyty a neutrofily (B, hematoxylin-eosin, 200x). Krystalky léčiva jsou lépe patrné při využití polarizovaného světla. (C, hematoxylin-eosin, 400x)

Vybrané histomorfologické změny jako obraz polékového poškození

Korozivní ezofagitida

Korozivní ezofagitida představuje těžké chemické poškození, resp. poleptání sliznice jícnu s ulceracemi, nekrózou a zánětem. Nejčastěji vzniká požitím žíravin (kyseliny, louhy), ať už nedopatřením nebo při pokusu o sebevraždu (13). Vzácněji může nastat i uvíznutím lokálně agresivních léčiv v jícnu. Jícen je nejčastěji postižen při působení alkalických substancí (např. hydroxid sodný či draselný), které vedou k rychlému rozvoji kolikvační nekrózy, která může postihnout celou stěnu jícnu a vést až k perforaci. Poškození kyselinami bývá v jícnu méně časté, více je postižen žaludek a změny jsou méně závažné. Léky, které mají lokálně zásaditý efekt jsou např. bisfosfonáty (alendronát), naopak s tvorbou kyselého prostředí jsou spojeny soli železa a kyselina askorbová (13,14). Histologicky jsou při těžkém poškození jícnu přítomny hluboké vředy s granulační tkání a transmurální zánět (14) (obr. 2).

Obr. 2. Změny po kaustickém poškození jícnu tekutým dusíkem (stp. nedokonaném suicidiálním pokusu) s hojící se ulcerací (A). Fokální suspektní atypie v epitelu (B, hematoxylin-eosin, 400x) neodpovídají dysplázii, ale nasedající infekci herpes simplex. (C, imunohistochemický průkaz HSV, 400x)
Změny po kaustickém poškození jícnu tekutým dusíkem (stp. nedokonaném suicidiálním pokusu) s hojící se ulcerací (A). Fokální suspektní atypie v epitelu (B, hematoxylin-eosin, 400x) neodpovídají dysplázii, ale nasedající infekci herpes simplex. (C, imunohistochemický průkaz HSV, 400x)

Histopatologické změny po požití žíraviny byly popsány ve čtyřech fázích. První fází je nekróza s infiltrací neutrofily. Druhou fází je cévní trombóza, která dále podporuje poškození stěny jícnu. Třetí fází je odumírání a odlučování povrchových tkání, které může trvat až 3 týdny a vést k oddálené perforaci. Posledním stádiem je tvorba granulační tkáně s depozicí kolagenu a jizvením, které vede až k tvorbě striktur (13-15). Polékové poškození je obvykle mírnějšího rázu, jak je popsáno výše.

 

Superficiální disekující ezofagitida / sloughing ezofagitida

Superficiální disekující ezofagitida (esophagitis dissecans superficialis, SDE) a ezofagitida s odlučováním (sloughing esophagitis, SE) jsou dva pojmy, které popisují vzácnou formu poškození jícnu spojenou s odlučováním povrchového epitelu. Dlouhodobě panuje jistá neshoda mezi autory, zda by měla být definice založena na endoskopickém obrazu odlučování cárů epitelu či na histologických změnách s dvěma vrstvami epitelu odlišných tinkčních vlastností, nebo by se mělo jednat o kombinaci obého. Odlišně je přistupováno i k účasti zánětlivých elementů v postiženém epitelu (16-20). Z daného důvodu je pak rozdílné i možné etiologické zařazení. Endoskopický obraz odlupování sliznice jícnu se může vyskytovat u vícero onemocnění jako je reakce štěpu proti hostiteli či postižení jícnu při některých autoimunitních a bulózních onemocněních. Tato onemocnění by však mělo být možné odlišit na základě klinické korelace a anamnézy (20).

SDE/SE podle literatury může postihovat celý jícen nebo častěji střední a distální úsek. Nejčastěji vzniká jako nežádoucí reakce na některá léčiva, chemické iritanty či po požití horkých nápojů. Častěji postihuje starší ženy, ale popsána byla i u dětských pacientů (17,19,21). SDE je tradičně spojována s užíváním selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo norepinefrinu (SNRI) při léčbě úzkostných stavů a deprese. Mezi další léky spojené s tímto onemocněním patří inhalační kortikosteroidy, opiáty, benzodiazepiny, bisfosfonáty, některá perorální antikoagulancia, klindamycin či methotrexát (18,19,22).

Nejčastěji prezentovaná kritéria endoskopických změn zahrnují odlučování povrchové vrstvy epitelu ve formě bělavých či průhledných cárů v délce alespoň 2 cm, nepřítomnost přilehlých ulcerací a normální vzhled sliznice mimo postiženou část jícnu. Histologický obraz je pak nejčastěji charakterizován dvoubarevným vzhledem sliznice s povrchovými nekrotickými keratinocyty, parakeratózou a pyknotickými či vybledlými jádry v části epitelu, který se odlučuje. Rozštěpení může být v různém místě šíře epitelu, obvykle ve střední třetině a mohou být patrné i drobné puchýře při zachované vitální bazální části epitelu s normálními jádry (16-19) (obr. 3). Tato „charakteristická“ léze může být spojena se zánětlivými buňkami lokalizovanými specificky v místě odloučení nebo může vzniknout bez přítomnosti zánětu, na což se zaměřují některé recentní studie (19). V případě odlučování epitelu bez přítomnosti zánětu je navrhován pojem ezofagopatie a tento typ je častěji spojen i endoskopickým obrazem odlupování epitelu. Léze se zánětem by si pak ponechaly název ezofagitida, která by byla dále rozdělena podle predominujících zánětlivých elementů (neutrofilní či eozinofilní sloughing ezofagitida) (19). U některých případů, včetně dětských, byla také popsána asociace s eozinofilní ezofagitidou, která může SDE předcházet či na ni navazovat (19,21). Naopak s nápadnou neutrofilní příměsí v odloučeném epitelu, ale také s přítomností vředů, které by u klasické SDE/SE neměly být přítomny, pak může být spojena ezofagitida indukovaná dabigatranem, který spadá do nové generace antikoagulancií (23-25).

Obr. 3. Superficiální disekující ezofagitida s charakteristickou dvojí tinkcí epitelu a štěpením ve střední vrstvě sliznice. Vlevo je světle eosinofilní část s nekrotickými keratinocyty a vpravo vitální epitel s příměsi eosinofilních leukocytů. (hematoxylin-eosin, 200x) Obrazovou dokumentaci laskavě poskytl doc MUDr. O. Fabián, Ph.D., IKEM
Superficiální disekující ezofagitida s  charakteristickou dvojí tinkcí epitelu a štěpením ve střední vrstvě sliznice. Vlevo je světle eosinofilní část s nekrotickými keratinocyty a vpravo vitální epitel s příměsi eosinofilních leukocytů. (hematoxylin-eosin, 200x) Obrazovou dokumentaci laskavě poskytl doc MUDr. O. Fabián, Ph.D., IKEM

Lymfocytární, lichenoidní a lymfocytárně-predominantní ezofagitida

Intraepiteliální lymfocytóza se může vyskytovat jako přidružený až nespecifický nález v rámci řady onemocnění jícnu, kam spadá např. gastroezofageální reflux, kandidiáza jícnu či poruchy motility jako achalázie či hyperkontraktilní (louskáčkový) jícen (26-28).

Pojem lymfocytární ezofagitida poprvé představil v roce 2006 Carlos Rubio jako variantu chronické ezofagitidy s možným vztahem ke Crohnově chorobě (29). Iniciální popis zahrnoval přítomnost intraepiteliální lymfocytózy s peripapilární distribucí bez nápadné příměsi neutrofilů. Později byly k definici přidány také známky spongiózy, známky epiteliálního poškození (dyskeratotické epitelie, edém), hyperplázie bazální části epitelu a zároveň nepatrná příměs neutrofilů bez početní definice. Zároveň by se mělo jednat o postižení jícnu, které není limitované pouze na GE-junkci (27,29-32). Hraniční počet intraepiteliálních lymfocytů pro stanovení diagnózy LyE nebyl dlouho stanoven a rozmezí udávané v jednotlivých studiích se pohybovalo mezi 20-50 lymfocyty/HPF (zorné pole velkého zvětšení mikroskopu) (29,31,32). Následně byla navržena cutoff hodnota  ≥  40 IELs/ HPF v průkazu CD3 (30). Recentní expertní panel nicméně použití imunohistochemického vyšetření pro stanovení diagnózy LyE nevyžaduje a zůstává pouze u hraniční hodnoty ≥ 40 lymfocytů/HPF (28). U lymfocytární ezofagitidy může být také patrná eozinofilní komponenta zánětu a některé případy tedy vykazují překryvný nebo kombinovaný obraz s EoE (28,30,33). S EoE část pacientů sdílí také klinický projev dysfágie a endoskopický obraz, kam patří přítomnost podélných rýh, tvorba prstenců, bílé plaky, edém a posléze tvorba striktur (32). Tyto změny jsou ale u LyE zastiženy v menší míře a část pacientů má naopak endoskopický nález normální (32). Protože je obvykle postižena střední část jícnu a přiléhající proximální či distální část, zahrnují další klinické příznaky také bolest na hrudi, pálení žáhy, nauzeu a/nebo zvracení či bolesti břicha.

Dle recentního názoru expertní skupiny patologů lze definovat tři morfologické varianty ezofagitidy se zvýšenou intraepiteliální lymfocytózou. Případy s intraepiteliálními lymfocyty nad hranicí 40 / HPF, u kterých chybí další zánětlivá příměs neutrofilů či eozinofilů a Civatteho tělíska by měl být rezervován termín lymfocytární ezofagitida (obr. 4A). Klinicky se může jednat buď o nálezy přidružené k jinému známému onemocnění jako je porucha motility, Crohnova choroba či polékové změny nebo je etiologie nejasná (28,31). Pro případy, ve kterých je přítomen pásovitý infiltrát lymfocytů v lamina propria a v bazálním epitelu je zastiženo ≥ 1 Civatteho tělísko, je vhodný termín lichenoidní ezofagitida (obr. 4B, C). Opět by měla chybět nápadnější příměs eozinofilů či neutrofilů. Klinicky jsou tyto změny spojené s užíváním většího množství léků, revmatologickým onemocněním či virovou infekcí. Zároveň se může jednat o slizniční projev lichen planus (27,28). Poslední variantou je tzv. lymfocytárně-predominantní ezofagitida, u které je kromě lymfocytů zastižena také větší příměs neutrofilů a eozinofilů. Příměs Civatteho tělísek je možná jako překryv s morfologií lichenoidní ezofagitidy. Klinicky se tento typ vyskytuje častěji u žen ve vazbě na různé imunitně podmíněná onemocnění či imunodeficit (28,31).

Obr. 4. Lymfocytární a lichenoidní ezofagitida je spojena s nápadnou lymfocytární zánětlivou celulizací v okolí papil s více než 40 lymfocyty / HPF (A, B - hematoxylin-eosin, 100x resp. 200x). V případě lichenoidní ezofagitidy lze zastihnout i nekrotické keratinocyty (šipky). (C, hematoxylin-eosin, 400x).
Lymfocytární a lichenoidní ezofagitida je spojena s nápadnou lymfocytární zánětlivou celulizací v okolí papil s více než 40 lymfocyty / HPF (A, B - hematoxylin-eosin, 100x resp. 200x). V případě lichenoidní ezofagitidy lze zastihnout i nekrotické keratinocyty (šipky). (C, hematoxylin-eosin, 400x).

Léky spojené se zvýšenou intraepiteliální lymfocytózou a často doprovázené i příměsí eozinofilů jsou NSAIDs včetně aspirinu (28). Podobné změny v kombinaci s depozity kolagenu jsou v jícnu popsány u inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI) (34). Lymfocytárně predominantní zánět vyvolávají v celém GIT také inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce (immune checkpoint inhibitory, ICI) (ipilimumab, nivolumab), kde se k nim v jícnu přidávají také neutrofily a apoptotické epitelie (35). Mezi další léky patří také statiny a fenytoin (28,36).

 

POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ ŽALUDKU

Žaludeční sliznice využívá pro svou ochranu několik obranných mechanismů, mezi které patří sekrece hlenu na povrchu sliznice, kontinuální obnova epiteliálních buněk, funkční mikrocirkulace a dostatečná motilita zajišťující vyprázdnění žaludku směrem do duodena (37). K narušení rovnováhy a poškození sliznice dochází klasicky při infekci Helicobacter pylori (H. pylori). V kategorii polékového poškození mají největší vliv nesteroidní analgetika/antiflogistika (NSAIDs) včetně kyseliny acetylsalicylové, jejichž účinek bude popsán společně s ostatními etážemi GIT (7). Morfologie polékového poškození žaludeční sliznice může být vcelku nespecifická a zahrnovat obraz antrální gastropatie nebo vést k tvorbě erozí a ulcerací. U některých léků se můžeme setkat s obrazem lymfocytární nebo kolagenní gastritidy nebo jsou změny spojeny s cytologickými změnami epitelu či ukládáním depozit lékového materiálu (7,38,39). Žaludek pak může být poškozen v rámci užívání některých systémových a specifických léčiv a tyto změny budou popsány v příslušných sekcích. Nejčastější histopatologické změny v žaludku a léky či skupiny léků s nimi spojené jsou shrnuty v tabulce č. 2. Pro detailní popis morfologických charakteristik gastritid různé etiologie pak doporučuji přehledý článek z pera prof. Dauma v druhém čísle tohoto časopisu z roku 2022 (40).

Tab. 2. Morfologické typy gastritidy a léky s nimi spojené.
Morfologické typy gastritidy a léky s nimi spojené.
HAIC = jaterní intraarteriální infuzní chemoterapie (hepatic artery infusion chemotherapy); ICI = immune checkpoint inhibitory (inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce);
MFA = mykofenolová kyselina; mmF = mykofenolát mofetil; NSAID = nesteroidní protizánětlivé léky; PPI = inhibitory protonové pumpy; SIRT = selektivní vnitřní radiační terapie;
SSRI = selektivní inhibitory zpětného vstřebávání serotoninu

Inhibitory protonové pumpy

Užívání inhibitorů protonové pumpy (PPI) je spojeno jednak s čistě morfologickou přeměnou korporální sliznice a zároveň může pozměnit charakter průběhu infekce H. pylori se zhoršením gastritidy a atrofizace v žaludečním těle (7,39).

Inhibitory protonové pumpy (PPI) blokují tvorbu žaludeční kyseliny vazbou na H/K-ATPázu na povrchu membrány parietálních buněk. U téměř 90 % pacientů se v důsledku hypergastrinémie vyvine hyperplázie parietálních buněk, charakterizovaná zvětšenými a početnějšími parietálními buňkami, které vyčnívají do žlázy a dodávají lumen žlázek roztřepený až pilovitý vzhled (5,7,38,41) (obr. 5).

Obr. 5. Inhibitory protonové pumpy vyvolávají ve sliznici žaludku především hyperplázii parietálních buněk, které vyčnívají do žlázy a dodávají lumen žlázek roztřepený až pilovitý vzhled. (A, B – hematoxylin-eosin, 100x resp. 400x)
Inhibitory protonové pumpy vyvolávají ve sliznici žaludku především hyperplázii parietálních buněk, které vyčnívají do žlázy a dodávají lumen žlázek roztřepený až pilovitý vzhled. (A, B – hematoxylin-eosin, 100x resp. 400x)

I přes určité počáteční kontroverze obecně platí, že užívání PPI vede k rozvoji polypů z fundických žlázek (FGP) (7,39,42,43). FGP se mohou vyvinout až u 35 % pacientů po 12 měsících užívání PPI terapie a riziko oproti běžné populaci je až devítinásobné (7,43). Fundic gland polypy jsou při užívání PPI typicky početné, sesilní a častěji menší velikosti do 10 mm (42). Vyznačují se cystickou dilatací oxyntických žlázek, které jsou lemovány hlavními, parietálními a mucinózními buňkami. Při povrchu pak mohou být také známky foveolární hyperplázie. Tyto změny spadají typicky do morfologie ne-syndromických FGP (44). PPI může také ovlivnit přesun bakterií H. pylori z antra do fundu a z foveolárního povrchu do hlubších oxyntických žlázek, dokonce i do intracelulárních kanálků parietálních buněk, což může ztížit detekci infekce. Morfologické změny způsobené PPI obvykle při ukončení užívání PPI ustupují (7,39).

 

Postižení horního GIT při užívání preparátů železa –⁠ iron pill ezofagitida a gastritida

Užívání preparátů železa je často spojeno s klinickými nežádoucími účinky jako jsou bolesti v epigastriu, nauzea či zvracení. Železo se v preparátech vyskytuje buď ve dvojmocné formě (síran železnatý nebo chelátová forma bisglycinát železnatý) nebo v trojmocné formě např. jako železitá sůl polymaltózy. V obou případech může vést přítomnost železa k indukci oxidativního stresu a slizničního poškození. V endoskopickém vyšetření pak mohou být zastiženy známky poranění sliznice jícnu i žaludku včetně hemoragií a erozí až ulcerací (7, 41,45,46).

V žaludku spadá histologický obraz do spektra tzv. gastrické siderózy, v rámci které je možné popsat tři různé morfologické obrazy a charakter depozit (47). Nález typický pro užívání preparátů železa je spojen s ulpíváním hnědavě rezavého pigmentu na povrchu sliznice nebo případně v erozi (tzv. typ B) (47,48) (obr. 6). Z důvodu lokálně korozivního účinku preparátů železa může dojít při předávkování až k rozvoji koagulační nekrózy podobné infarktu s následným hojením strikturami (např. v jícnu) (13,14). Depozita pak mohou být vzácně zastižena i v trombozovaných cévách (7). Ve spodině erozí a ulcerací se tvoří granulační tkáň. Okolní sliznice obvykle vykazuje známky gastropatie s hyperplastickými foveolami místy až do obrazu hyperplastického polypu (7,38).

Obr. 6. Kombinovaný obraz gastrické siderózy při užívání preparátů železa a po opakovaných transfuzích. Zastiženo je jak ulpívání hnědavě rezavého pigmentu na povrchu sliznice, tak depozice ve žlázovém epitelu, který má lehce rezavý nádech sliznice. (A - hematoxylin-eosin, 100x). Depozita při povrchu i v epitelu lze znázornit průkazem železa. (B – pruská modř, 100x)
Kombinovaný obraz gastrické siderózy při užívání preparátů železa a po opakovaných transfuzích. Zastiženo je jak ulpívání hnědavě rezavého pigmentu na povrchu sliznice, tak depozice ve žlázovém epitelu, který má lehce rezavý nádech sliznice. (A  - hematoxylin-eosin, 100x). Depozita při povrchu i v epitelu lze znázornit průkazem železa. (B – pruská modř, 100x)

Diferenciálně diagnosticky může být sideróza patrná i v terénu antrální gastropatie včetně NSAIDs etiologie a u H. pylori gastritidy. Depozita železa jsou v tomto případě obvykle ve stromálních elementech včetně makrofágů (tzv. typ A). Třetím typem (tzv. typ C) jsou depozita železa ve žlázovém epitelu antra či těla žaludku, převážně v dolní části sliznice („bottom heavy“), jejichž tvorba je obvykle spojena s celkovým navýšením zásob železa při hereditární hemochromatóze či po opakovaných transfuzích (47,48). V menší míře může docházet k depozitům železa i ve sliznici duodena, nejčastěji se jedná o makrofágy uložené v lamina propria vrcholků slizničních klků a někteří autoři pro tuto morfologii používají také označení typ D siderózy horní části GIT (49). Recentně pak byl popsán možný imitátor iron pill gastritidy či ezofagitidy, a to artefakt po použítí špendlíků pro připevňování endoskopických resekátů na korkovou podložku (tzv. push pin artefact) (50). Dalším preparátem, který může mimikovat depozita železa je tzv. OsmoPrep (monohydrát fosforečnanu sodného), silné laxativum používané pro přípravu před kolonoskopií, který ale nemá v ČR registraci (51).

 

Lymfocytární a kolagenní gastritida

Obraz lymfocytární gastritidy (LG) patří mezi méně časté morfologické formy a představuje chronický typ gastritidy s nadbytkem intraepiteliálních lymfocytů (IEL) (Obr. 7A,B). Lymfocytární gastritida je definovaná přitomností >25 IEL/100 epiteliálních buněk (jeden IEL na čtyři epiteliální buňky) (52,53). Nejčastěji je obraz LG dáván do souvislosti s celiakií a infekcí H. pylori. V kategorii polékových změn je LG nejčastěji spojena s užíváním NSAIDs, checkpoint inhibitory (pembrolizumab) nebo užíváním olmesartanu (39,53). LG související s NSAIDs se často podobá LG pozorované u celiakie, avšak na rozdíl od antrální formy se vždy jedná o pangastritidu. Stupeň zánětu lamina propria je obvykle mírný, ale také může mít superficiální pásovitý charakter a připomínat tedy infekci H. pylori. LG u užívání sartanů pak může vykazovat podobnou morfologii nebo se kombinovat s kolagenní gastritidou (54-56). Při postižení checkpoint inhibitory pak kromě přítomné intraepiteliální lymfocytózy může být součástí obrazu i chronická aktivní gastritida nebo fokální enhancovaná gastritida nebo i přítomnost granulomů. Přítomnost apoptotických tělísek je pak také užitečným vodítkem k možnému ICI poškození (39,57).

Obr. 7. Lymfocytární a kolagenní gastritida představují chronické podtypy gastritidy spojené se zmnožením intraepiteliálních lymfocytů (A – hematoxylin-eosin, 400x), které jsou pozitivní v průkazu CD3 (B, imunohistochemický průkaz CD3, 400x) resp. s depozity kolagenu subepiteliálně (C, hematoxylin-eosin, 400x).
Lymfocytární a kolagenní gastritida představují chronické podtypy gastritidy spojené se zmnožením intraepiteliálních lymfocytů (A – hematoxylin-eosin, 400x), které jsou pozitivní v průkazu CD3 (B, imunohistochemický průkaz CD3, 400x) resp. s depozity kolagenu subepiteliálně (C, hematoxylin-eosin, 400x).

Kolagenní gastritida (CG) je histologická diagnóza charakterizována zesíleným subepiteliálním kolagenním pruhem silnějším než 10  μm, zánětlivým rozšířením lamina propria a zavzetím tenkostěnných kapilár do vrstvy kolagenu (anglický termín trapillaries –⁠ entrapped capillaries) (39,54,57) (obr. 7C). Povrchový epitel může být ztenčený a příležitostně dochází i jeho odloučení. Obraz kolagenní gastritidy může být kombinován se zmnožením eozinofilů, intraepiteliálních lymfocytů nebo naopak s atrofizací. Kombinované postižení žaludku s tenkým a tlustým střevem pak může být součásti polékového poškození sartany (olmesartan) nebo méně často NSAIDs (7,55-57).

 

Lanthan karbonát

Lanthan karbonát představuje bezvápníkový typ vazače fosfátu při léčbě hyperfosfatémie u pacientů s chronickým selháním ledvin na dialýze. Uhličitan lantanu se v trávicím traktu špatně vstřebává a tvoří nerozpustné komplexy a zabraňuje vstřebávání fosfátů z diety. Přesto může docházet k jeho ukládání (nejčastěji ve formě fosforečnanu lantanitého), které je popsáno převážně v žaludku, ale také v jícnu či dvanáctníku (58–62). Endoskopicky pak depozita odpovídají drobným bělavým ploškám na sliznici (63). Především v asijské literatuře jsou pak popisovány případy těchto depozit i v  endoskopických resekátech časných karcinomů žaludku, ale i v  lymfatických uzlinách z chirurgických resekcí (64-66). Lantan se akumulaje v histiocytech v lamina propria, kdy může v některých případech evokovat až histiocytózu (60). Histiocyty jsou naplněny zrnitým jemným až hrubým materiálem, který má různou barvu, s odstíny hnědé, šedé a fialové (7,58,65,66). Histiocyty mohou být pozitivní v průkazu PAS, PAS s diastázou a ojediněle také v barvení pruskou modří (7,67). Mezi méně dostupné metody detekce patří také skenovací elektronová mikroskopie v kombinaci s energeticky disperzní rentgenovou spektroskopií nebo imunofluorescenční mikroskopie (64,68). Diferenciálně diagnosticky je pak nutné vyloučit především infekce (Tropheryma whipplei, mykobakteriózy atp) (60). Ukládání lanthana ve sliznici je pak odvislé od celkové aplikované dávky a ukládání v histiocytech představuje patrně normální reakci na cizorodý materiál. Klinický význam dlouhodobého ukládání lanthana ve sliznici však zůstává neznámý (69).

 

Poléková kalcinóza žaludeční sliznice

Kalcinóza žaludeční sliznice vzniká nejčastěji v terénu hyperkalcémie a hyperfosfatémie při renálním selhání nebo v terénu sekundárního hyperparatyroidismu. Méně často může být kalcinóza spojena s polékovým poškozením. V takovém případě se prezentuje přítomností malých, sytě růžových a někdy jen částečně kalcifikovaných refraktilních krystalů, které se typicky vyskytují pod povrchovým epitelem antra nebo těla žaludku. Depozita mohou být obklopena histiocyty. Žaludeční sliznice může být jinak bez nálezu nebo vykazovat změny reaktivní gastropatie (38,70,71). Většina popsaných případů s tímto onemocněním jsou buď pacienti po ortotopické transplantaci, nebo pacienti s chronickým selháním ledvin, kteří užívali antacida obsahující hliník sukralfát (sacharóza oktasulfát s hliníkem). Krystaly u těchto popsaných případů obsahovaly hliník, fosfor, vápník a chlór (38,70,71).

 

POLÉKOVÉ POSTIŽENÍ TENKÉHO STŘEVA

Polékové postižení tenkého střeva se buď prezentuje jako převažující léky indukovaná enteropatie nebo se kombinuje s poškozením dalších etáží GIT (5,72,73). Rozdíly v klinické prezentaci jsou velké, od asymptomatických lézí až po chronické zánětlivé onemocnění či perforaci. Obdobně variabilní může být i endoskopický obraz se známkami atrofie, erytémem, vznikem erozí a vředů či tvorbou striktur. Léky asociované s postižením tenkého střeva jsou ze skupin protizánětlivých léků (NSAID), imunosupresiv a imunomodulačních látek (mykofenolát mofetil, checkpoint inhibitory), chemoterapeutik, antibiotik a blokátorů angiotenzinového receptoru (olmesartan) (5,41,45,73,74). Mezi histologické znaky poškození patří tvorba erozí a ulcerací sliznice, fokální aktivní enteritida, atrofie klků s intraepiteliální lymfocytózou napodobující celiakii, subepiteliální depozita kolagenu s obrazem kolagenní sprue, zvýšená apoptotická aktivita v epitelu nebo nekrotizující enteritida/enterokolitida (5,41,73,74). Kombinace více morfologických obrazů je možná. V rámci tenkého střeva je jednou z nejvýraznějších lézí enteropatie vázaná na blokátory angitenzinového receptoru, především olmesartan, která bude popsána zde. Postižení tenkého střeva v rámci užívání NSAIDs či poškození checkpoint inhibitory nebo mykofenolátem apod. bude popsáno v příslušných kapitolách. Nejčastější histopatologické změny v tenkém střevě a léky či skupiny léků s nimi spojené jsou shrnuty v tabulce č. 3.

Tab. 3. Histopatologický grading akutní intestinální GVHD.
Histopatologický grading akutní intestinální GVHD.
GVHD = graft versus host disease (reakce štěpu proti hostiteli)

Protože jedním z hlavních morfologických znaků polékového poškození v tenkém střevě může být zvýšená intraepiteliální lymfocytóza kombinovaná v různé míře s oploštěním až atrofizací klků, patří na první místo diferenciální diagnózy celiakie. Léky napodobující časnou fázi celiakie, tedy se zvýšeným počtem IELs s minimální atrofizací, patří především NSAIDs (75). Léky spojené s oploštěním klků, a tedy mimikující pozdní fází celiakie, jsou především olmesartan, ipilimumab, kolchicin, mykofenolát mofetil (MMF) nebo methotrexát (75). Možnosti odlišení celiakie od ne-celiakální etiologie stojí na posouzení morfologických i fenotypických parametrů. Pro ne-celiakální etiologii obecně platí, že distribuce intraepiteliálních lymfocytů je nepravidelná, a to jak v rámci vzorku, tak i v rámci zastižených klků a na rozdíl od celiakie nebývá u jiných etiologií tak výrazná akumulace IEL ve vrcholcích klků (76). Z novějších možností přichází v úvahu vyšetření přítomnosti intraepiteliálních T-lymfocytů s expresí γδ T-buněčného receptoru pomocí imunohistochemického průkazu exprese TCR-delta. Vyšší podíl γδ intraepiteliálních T-lymfocytů je typický pro celiakii (77-79) (Obr. 8A-C). U ne-celiakálních lymfocytóz včetně olmesartanové enteropatie je počet těchto γδ T-lymfocytů v epitelu velice nízký včetně jejich podílu vůči CD3-pozitivním IEL (77,80) (Obr. 8D-F). Dalším imunohistochemickým markerem, který se recentně dostává do popředí zájmu je FOXP3 (forkhead box protein P3), který je exprimován na regulačních T-lymfocytech (Tregs). Jeho funkcí je udržování imunitní homeostázy včetně sliznice gastrointestinálního traktu. U celiakie dochází ke zmnožení dysfunkčních Tregs ve slizničním stromatu, čehož lze opět využít v diferenciální diagnóze.

Obr. 8. Intraepiteliální lymfocytóza v tenkém střevě u pacienta s potvrzenou celiakií s rovnoměrnou distribuci lymfocytů v epitelu (A, hematoxylin-eosin, 100x), pozitivitou lymfocytů v CD3 v počtu až 48 / 100 enterocytů (B, imunohistochemický průkaz CD3, 100x) a vyšším počtem i podílem lymfocytů pozitivních v imunohistochemickém průkazu TCR-delta (C, 100x) v počtu 18 / 100 enterocytů (podíl k CD3 = 37,5 %). Lymfocytóza u suspektně polékové etiologie s nepravidelnou distribucí lymfocytů (A, hematoxylin-eosin, 200x), pozitivitou lymfocytů v CD3 s počtem okolo 35 / 100 enterocytů (B, imunohistochemický průkaz CD3, 200x) a nízkým počtem i podílem lymfocytů s expresí TCR-delta (C, 400x) v počtu 3 / 100 enterocytů (podíl k CD3 = 8, 6 %).
Intraepiteliální lymfocytóza v tenkém střevě u pacienta s potvrzenou celiakií s rovnoměrnou distribuci lymfocytů v epitelu (A, hematoxylin-eosin, 100x), pozitivitou lymfocytů v CD3 v počtu až 48 / 100 enterocytů (B, imunohistochemický průkaz CD3, 100x) a vyšším počtem i podílem lymfocytů pozitivních v imunohistochemickém průkazu TCR-delta (C, 100x) v počtu 18 / 100 enterocytů (podíl k CD3 = 37,5 %). Lymfocytóza u suspektně polékové etiologie s nepravidelnou distribucí lymfocytů (A, hematoxylin-eosin, 200x), pozitivitou lymfocytů v CD3 s počtem okolo 35 / 100 enterocytů (B, imunohistochemický průkaz CD3, 200x) a nízkým počtem i podílem lymfocytů s expresí TCR-delta (C, 400x) v počtu 3 / 100 enterocytů (podíl k CD3 = 8, 6 %).

Vyšší počet FOXP3+ T-lymfocytů s hraniční hodnotou více než 14 FOXP3+ T-ly / HPF svědčí spíše pro celiakii, naopak nižší počet FOXP3+ T-lymfocytů je spojen spíše s non-CD etiologií (81).

 

Blokátory receptoru pro angiotenzin II (olmesartan aj.) -⁠ poškození tenkého střeva a žaludku

Antagonisté receptoru pro angiotenzinu II se běžně používají u pacientů s hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční či diabetickou nefropatií. První série případů s obrazem enteropatie podobné celiakální sprue a autoimunitní enteropatii byla popsána v roce 2012 ve vazbě na terapii olmesartanem (82). Od té doby byly popsány další případy spojené i s jinými typy sartanů (83-86). Pacienti se prezentují často až po několika letech užívání sartanu, obvykle náhlým nástupem těžkého průjmu, často po zvýšení dávky (7,86-88). Příznaky mohou být velice závažné, včetně život ohrožujícího průjmu s dehydratací, selháním ledvin a metabolickou acidózou, které zároveň vylučují opětovné podání léku z důvodu možné recidivy nežádoucích účinků (7,86,89).

Nejčastěji je postiženo tenké střevo, dále pak žaludek a vzácně tlusté střevo (82-92). Spektrum histologických nálezů je široké, ale biopsie duodena ve většině případů vykazují úplné nebo částečné oploštění klků, hyperplázii krypt a intraepiteliální lymfocytózu, které ve většině případů spadají do kategorie B1/B2 klasifikace celiakie dle Corrazzy-Villanacciho (86). V lamina proprii je zároveň zvýšený počet lymfocytů a plazmatických buněk. Tyto nálezy mohou být doprovázeny subepiteliálním zmnožením kolagenu zhruba ve čtvrtině případů a někdy také výraznou apoptózou kryptových buněk. Floridní zánětlivá celulizace je přítomná v části případů v podobě neutrofilní kryptitidy nebo je patrná příměs eozinofilů (82,87,88,91,92) (Obr. 9).

Obr. 9. Enteropatie při užívání olmesartanu. Ve sliznici tenkého střeva je patrné téměř kompletní oploštění klků, intraepiteliální lymfocytóza a zmnožení lymfoplazmocytárního zánětu v proprii s příměsi eozinofilů (A). Fokálně je aktivní zánět s neutrofily v povrchovém epitelu a kryptách a degenerativní změny žlázek (B). (A, B – hematoxylin-eosin, 100x)
Enteropatie při užívání olmesartanu. Ve sliznici tenkého střeva je patrné téměř kompletní oploštění klků, intraepiteliální lymfocytóza a zmnožení lymfoplazmocytárního zánětu v proprii s příměsi eozinofilů (A). Fokálně je aktivní zánět s neutrofily v povrchovém epitelu a kryptách a degenerativní změny žlázek (B). (A, B – hematoxylin-eosin, 100x)

Morfologický obraz je v základu velice podobný celiakii včetně fenotypu lymfocytů s expresí CD3 a CD8. Pro odlišení od celiakie je tedy nutná korelace s dalšími nálezy včetně negativní sérologie či nedostatečná reakce na bezlepkovou dietu. Z novějších možností přichází v úvahu vyšetření fenotypu intraepiteliálních T-lymfocytů se zaměřením na podíl lymfocytů s expresí γδ T-buněčného receptoru (viz výše) (77-79). Bohužel HLA typizace a průkaz haplotypů DQ2 a DQ8 nelze spolehlivě využít z důvodu průkazu těchto haplotypů i pacientů se sartanovou enteropatií.

To zároveň vyvolává otázku, zda olmesartan může narušovat imunitní regulaci ve střevě a způsobit imunitně zprostředkovanou, celiakii podobnou, enteropatii (7,80,87,88). Dále je u sartanové enteropatie popsána i redukce až ztráta pohárkových i Panethových buněk, což znemožňuje odlišení od autoimunitní enteropatie, pro kterou jsou tyto změny typické z důvodu přítomnosti autoimunitních protilátek (80,87).

Kromě tenkého střeva může být také postižen žaludek. Olmesartan je spojen se známkami chronické aktivní gastritidy s povrchovým poškozením epitelu a s možnou atrofizací žlázové komponenty, které jsou podobné atrofické autoimunitní gastritidě, která nicméně postihuje tělo i antrum žaludku (pangastritida) (56,82,90). Zhruba polovina případů vykazuje obraz lymfocytární gastritidy a zhruba čtvrtina je spojena i s depozity kolagenu ve formě kolagenní gastritidy (56,82,88,89) (obr. 10A,B). Mezi popsané nálezy v jejunu a terminálním ileu patří oploštění klků, subepiteliální depozita kolagenu, zvýšený počet IEL, apoptóza nebo naopak hyperplázie krypt a chronický zánět lamina propria se zvýšeným počtem eozinofilů. Biopsie tlustého střeva mohou vykazovat zvýšený počet IEL nebo depozita kolagenu do obrazu lymfocytární nebo kolagenní kolitidy (obr. 10C). Nález bývá doprovázen zmnožením zánětlivého infiltrátu v proprii, méně často byly popsány apoptózy krypt tlustého střeva (88,92).

Obr. 10. Změny při užívání sartanů v žaludku a tlustém střevě mohou být spojeny s obrazem lymfocytární nebo kolagenní gastritidy (A, B – hematoxylin-eosin, 200x), resp. kolitidy (C – hematoxylin-eosin, 100x). V epitelu jsou četné lymfocyty, v proprii je příměs eozinofilů a variabilní depozita kolagenu (šipky).
Změny při užívání sartanů v žaludku a tlustém střevě mohou být spojeny s obrazem lymfocytární nebo kolagenní gastritidy (A, B – hematoxylin-eosin, 200x), resp. kolitidy (C – hematoxylin-eosin, 100x). V epitelu jsou četné lymfocyty, v proprii je příměs eozinofilů a variabilní depozita kolagenu (šipky).

POLÉKOVÉ POŠKOZENÍ TLUSTÉHO STŘEVA

Polékové poškození tlustého střeva může opět způsobit celá řada léčiv a stále platí, že léky mohou vyvolat kolitidu téměř jakékoliv morfologie a obvyklá je i kombinace nálezů, která může zároveň napomoci identifikaci možného iatrogenního poškození (93,94). Změny mohou zahrnovat makroskopicky patrné léze jako vředy, striktury či známky zánětu a ischemie. Histologické změny pak kopírují obvyklé zánětlivé vzorce, kam patří kolitidy s převažující akutní zánětlivou složkou jako akutní kolitida, fokálně aktivní kolitida a pseudomembranózní kolitida. Pro akutní kolitidu je typická zachovaná architektonika krypt s aktivním zánětem s neutrofily v proprii a v  okolí krypt, případně i s kryptitidou, kryptovými abscesy či drobnými erozemi. Zánět je obvykle nápadnější superficiálně a směrem k bazi krypt ubývá. U těchto morfologií je nejčastěji v diferenciální diagnóze infekční etiologie. V případě mikroskopického obrazu hemoragické a ischemické kolitidy je nutné vyloučit kromě infekcí i kardiovaskulární či vaskulopatickou etiologii (95,96). Velmi častým obrazem je chronická kolitida, která typicky vykazuje změny související s delším průběhem zánětu a regenerací či reparací jako je distorze či úbytek krypt, přítomnost denzního lymfoplazmocytárního zánětu, bazální plazmocytóza, metaplázie Panethových buněk či fibróza v lamina propria. Známkou aktivity zánětu v chronickém terénu je pak kryptitida, kryptové abscesy či eroze a ulcerace. Tyto změny nejvíce připomínají idiopatický střevní zánět (IBD) typu ulcerózní kolitidy. V případě přítomnosti granulomů je pak v dif.dg. i Crohnova choroba. Odlišení polékových IBD-like změn od pravé IBD může být velice obtížné, ale k polékové etiologii může navést např. kombinace s jiným histologickým obrazem jako jsou četné apoptózy či intraepiteliální lymfocytóza (95). Zmnožení intraepiteliálních lymfocytů včetně obrazu lymfocytární kolitidy i změny charakteru kolagenní kolitidy také patří do spektra polékových změn a v takovém případě je v dif.dg. autoimunitní etiologie a méně často infekce (41,93-97).

Dalším morfologickým obrazem je zvýšená přítomnost apoptóz s obrazem apoptotické kolonopatie, která je podobná reakci štěpu proti hostiteli (GVHD-like). Mezi histologické znaky klasické akutní GVHD ve střevě patří přítomnost apoptóz v epitelu krypt, destrukce či výpadky krypt (drop-out) a ulcerace povrchového epitelu. Zánětlivý infiltrát v proprii je spíše sporadický a v proprii mohou místo žlázek zůstat pouze hnízda endokrinních buněk. Na výše uvedených parametrech je založen i grading, ale nastavení hraničního počtu apoptóz je předmětem dlouhodobé diskuse (98-105). Dle revidovaných kritérií z roku 2014 stále platí pro diagnózu akutní GVHD podmínka přítomnosti ≥ 1 apoptotického tělíska na tkáňový fragment a apoptózy by měly být hodnoceny v epitelu krypt (106). Apoptózy v povrchovém epitelu by pak neměly být hodnoceny, protože mohou být součástí změn při přípravě střeva před endoskopií (107). Kritérium jednoho apoptotického tělíska je pak rozporováno některými autory, kteří navrhují > 6 apoptotických tělísek v 10 sousedních kryptách pro definitivní diagnózu GVHD (98,100). Pro grading je pak nejčastěji používán tzv. Lernerův systém s tím, že v modifikované verzi je grade 1 definován přítomností více než 6 apoptotických tělísek (100) (viz Tabulka č. 3 a obr. 11).

Obr. 11. Vybrané změny při reakci štěpu proti hostiteli (GVHD). Minimální změny krypt s jednotlivými apoptotickými tělísky (šipky) v rámci grade 1 (A, hematoxylin-eosin, 400x). Výpadky vícečetných sousedních krypt v rámci grade 3 se zachyceným klastrem vitálních neuroendokrinních buněk (šipka, B – hematoxylin-eosin, 100x). Téměř kompletně destruované žlázky a denudovaný povrch v rámci grade 4 (C, hematoxylin-eosin, 400x).
Vybrané změny při reakci štěpu proti hostiteli (GVHD). Minimální změny krypt s jednotlivými apoptotickými tělísky (šipky) v rámci grade 1 (A, hematoxylin-eosin, 400x). Výpadky vícečetných sousedních krypt v rámci grade 3 se zachyceným klastrem vitálních neuroendokrinních buněk (šipka, B – hematoxylin-eosin, 100x). Téměř kompletně destruované žlázky a denudovaný povrch v rámci grade 4 (C, hematoxylin-eosin, 400x).

Přehledný rozbor morfologických typů kolitid byl také součástí doškolovacího textu v tomto časopise v prvním čísle roku 2022 a pro detailnější popis jednotlivých zánětlivých vzorců se dovoluji na tento text odkázat (97).

Nejčastější morfologické typy kolitid a jejich vztah k jednotlivým léčivům jsou shrnuty v Tabulce č. 4. a dále rozebrány v textu v popisu účinků vybraných léků a lékových skupin.

Tab. 4. Morfologické typy enterokolitid a léky s nimi spojené.
Morfologické typy enterokolitid a léky s nimi spojené.

ICI = immune checkpoint inhibitory (inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce); MFA = mykofenolová kyselina; mmF = mykofenolát mofetil; NSAID = nesteroidní protizánětlivé léky;
PPI = inhibitory protonové pumpy; CAR-T = terapie T-lymfocyty s chimerických antigenním receptorem; SSRI = selektivní inhibitory zpětného vstřebávání serotonin

Laxativa a příprava střeva

Na tomto místě je vhodné zmínit potenciální změny spojené s přípravou tlustého střeva na endoskopické vyšetření. K tomuto účelu jsou nejčastěji užívána osmotická projímadla jako je fosforečnan sodný (NaPO₄). Tato projímadla mohou vyvolat ve sliznici střeva morfologické změny včetně aftózních lézí. Mikroskopický obraz obvykle odpovídá fokální aktivní kolitidě, přítomna může být i hojnější superficiální mononukleární zánětlivá infiltrace, odlučování epitelu nebo zvýšená apoptotická aktivita (45,108). Kromě změn po přípravě je s užíváním laxativ spojena ještě tzv. melanosis coli. Melanosis coli obvykle představuje náhodný endoskopický nález tmavého zbarvení sliznice střeva. To je dáno depozicí histiocytů obsahujících lipofuscin ve sliznici, která jinak nevykazuje architektonické či zánětlivé změny. Melanosis coli vzniká v souvislosti s užíváním stimulačních (antrachinonová) laxativ přírodního původu (listy senny, rebarbora aj.) a pigmentace obvykle vymizí po vysazení užívaného přípravku (41).

 

VYBRANÉ SKUPINY LÉČIV

 

Nesteroidní protizánětlivá léčiva -⁠ NSAIDs

Nesteroidní antiflogistika (non-steroidal anti-inflammatory drugs, NSAIDs) představují jednu z nejčastěji užívaných skupin léčiv. Základem jejich účinku je blokáda cyklooxygenázové aktivity a snižování syntézy prostanoidů (prostaglandiny, prostacykliny a tromboxan). Tradiční, tzv. neselektivní NSAIDs jsou kyselina acetylsalicylová, diklofenak, ibuprofen či nimesulid. Selektivní typ NSAIDs jsou tzv. coxiby, které cíleně inhibují aktivitu cyklooxygenázy 2 a patří sem např. celekoxib či parekoxib (109-112). Téměř 40 % pacientů užívajících NSAIDs vykazuje nějakou formu poškození žaludeční sliznice, nejčastěji ve formě peptického vředu. Další komplikace jako krvácení do GIT, vznik erozí nebo intestinální obstrukce pak postihují vždy zhruba 5 % pacientů. Rozvoj těchto změn může být dále potencován současnou konzumací alkoholu a kouřením. Tíže změn je pak odvislá od relativní toxicity preparátu, jeho dávce, délce užívání a současném užívání dalších léků, ať už ze skupiny NSAIDs nebo např. kortikosteroidů (109,110).

Analýza hierarchického shlukování pak odhalila tři komponenty či klastry, podle kterých lze u jednotlivých NSAIDs posoudit a porovnat rizika nežádoucích účinků. Jedna komponenta představuje hodnocení samotného rizika vzniku nežádoucích účinků, které je nejvyšší pro tradiční NSAID v čele s acetylsalicylovou kyselinou a nejnižší pro COX2 inhibitory typu celekoxibu. Ten však paradoxně stojí spolu s meloxikamem v čele druhého klastru, který určuje tíži nežádoucích účinků jako je vznik vředů či perforace. Je tedy zajímavé, že selektivní COX2 inhibitory jsou sice spojeny s nižším rizikem vzniku GIT poškození, pokud se ale objeví, bývají tyto účinky závažnější. Třetí komponenta se týká lokalizace nežádoucích účinků v GIT, kdy např. rofekoxib a naproxen postihují častěji horní GIT a aceklofenac a mefenamová kyselina dolní GIT (113).

Poškození sliznice jícnu NSAIDs vyvolává nejčastěji obraz tabletkové ezofagitidy (viz výše), kdy mohou tablety přijít do prodlouženého kontaktu se sliznicí a způsobit lokální poškození sliznice a lokalizované, obvykle mělké, solitární nebo tzv. „líbající se“ vředy v centrální části jícnu v blízkosti aortálního oblouku s normální okolní sliznicí (5,7,41,45,72). Z histologického hlediska se tento stav vyznačuje akutním zánětem s výraznou příměsi eozinofilních leukocytů a povrchovými erozemi. Tvorba vředů nemusí být přítomná, ale vodítkem k diagnóze může být přítomnost polarizovatelného krystalického lékového materiálu (5,45,72) (obr. 1C). Dále NSAIDs snižují tonus dolního jícnového svěrače a peristaltiku jícnu, čímž podporují reflux žaludečního obsahu a chronickému působení žaludeční kyseliny na sliznici jícnu s obrazem refluxní ezofagitidy (72,113).

Poškození sliznice žaludku NSAIDs může vyvolat v počátku obraz akutní hemoragické gastritidy s destrukcí povrchového epitelu, krvácením ve sliznici a s minimální zánětlivou celulizací, kterou tvoří obvykle neutrofily (41). V epitelu se postupně objevují regenerativní atypie, které by neměly být zaměněny za dysplázii (72). Nejčastější změnou v žaludku je nicméně obraz antrální gastropatie, který byl dlouho spojován především se slizničním poškozením způsobeným refluxem duodenálního obsahu do žaludku (refluxní / chemická gastritida) (7,72). Typický obraz antrální gastropatie zahrnuje hyperplázii foveolární vrstvy sliznice až s vývrtkovitým vzhledem, edém v proprii, nápadnou kongesci povrchových kapilár a variabilní zmnožení hladkosvalových vláken, která mohou prostupovat až k povrchu sliznice. Ve foveolárním epitelu dochází k úbytku hlenotvorby a jádra mohou být hyperchromní (5,7,114). Eroze indukované NSAID jsou častěji v žaludečním těle a hojí se v řádu dnů. Mikroskopicky jsou eroze u NSAIDs tvořeny homogenní eozinofilní ischemickou nekrózou, která se prolíná s přilehlým stromatem lamina propria (obr. 12A). Oproti tomu je v erozích spojených s infekcí H. pylori nekróza spíše nehomogenní a fibrinoidní, prostoupená buněčným detritem a neutrofily. Naopak vředy jsou častěji v antru nebo duodenu, větší velikosti, mnohočetné, nebolestivé a náchylné ke komplikacím (5,114,115). Vředy vzniklé na podkladě COX2 inhibitorů mohou být spojeny i s pomalejším hojením (41,116).

Obr. 12. Slizniční změny vyvolané užíváním NSAID. Žaludeční eroze s homogenní eozinofilní ischemickou nekrózou, která se prolíná s přilehlým stromatem lamina propria, vpravo s reaktivním atypiemi ve zbytcích hyperplastických foveol. (A, hematoxylin-eosin, 200x). Kombinovaný obraz změn v tenkém střevě s intraepiteliální lymfocytózou a zánětem bohatým na eozinofily. (B, hematoxylin-eosin, 200x). Obraz aktivní kolitidy s kryptitidou a kryptovými abscesy. (C, hematoxylin-eosin, 200x C).
Slizniční změny vyvolané užíváním NSAID. Žaludeční eroze s homogenní eozinofilní ischemickou nekrózou, která se prolíná s přilehlým stromatem lamina propria, vpravo s reaktivním atypiemi ve zbytcích hyperplastických foveol. (A, hematoxylin-eosin, 200x). Kombinovaný obraz změn v tenkém střevě s  intraepiteliální lymfocytózou a  zánětem bohatým na eozinofily. (B, hematoxylin-eosin, 200x). Obraz aktivní kolitidy s  kryptitidou a  kryptovými abscesy. (C, hematoxylin-eosin, 200x C).

V tenkém střevě je užívání NSAIDs spojeno opět se vznikem erozí a vředů, nejčastěji v duodenu a terminálním ileu. Morfologicky jsou změny často nespecifické. Na suspekci z možného polékového poškození může upozornit ostrý přechod mezi nekrózou a okolní nepostiženou sliznicí či vyšší účast eozinofilů v infiltrátu (5,7). Užívání NSAIDs může být spojeno i se zvýšeným počtem intraepiteliálních lymfocytů ve vzorcích z duodena a potenciálně mimikovat časné stadium celiakie. Distribuce lymfocytů v epitelu bývá ale nepravidelná a povětšinou není spojena s atrofizací klků. Podezření z polékové etiologie pak může vzbudit příměs neutrofilů nebo eozinofilů v zánětu (41,75,117) (obr. 12B). NSAID IELóza je popisována pouze u některých typů NSAIDs jako je mefanamová kyselina a sulindac, ty ale nemají v ČR registraci (5).

V tlustém střevě je pak zánět vyvolaný NSAIDs jednou z nejčastějších příčin kolitidy v běžné populaci. Výskyt kolitidy se zvyšuje u NSAIDs s prodlouženým uvolňováním. Morfologicky může poškození tlustého střeva vyvolané NSAIDs napodobovat téměř jakýkoli typ kolitidy a připomínat fokálně aktivní či self -⁠ -limited (infekční) kolitidu. Některé případy se mohou prezentovat kryptitidou a kryptovými abscesy a připomínat IBD typu ulcerózní kolitidy (5,94,96). Nepravidelná distribuce zánětlivých změn v tlustém střevě nebo naopak známky terminální ileitidy pak mohou mimikovat Crohnovu chorobu. Diferenciálně diagnostické odlišení změn indukovaných NSAIDs od dalších typů enterokolitid je extrémně problematické a pouze na základě morfologie je mnohdy nemožné. U NSAID kolitidy je obvykle méně nápadná distorze krypt a tvorba granulomů je popisována spíše výjimečně (5, 118) (obr. 12C). V případě kolitidy s ulceracemi mohou některé parametry, jako třeba vyšší věk, nepřítomnost zánětu v okolní sliznici či anamnéze užívání NSAIDs pomoci odlišit polékové změny od diagnózy IBD (41,72). Eroze a nápadnější hyalinóza ve stromatu může evokovat i diagnózu ischemické kolitidy (72). Vyskytnout se může i obraz lymfocytární či kolagenní kolitidy a případně i eozinofilní kolitida. V případě minimálního zánětu s apoptózami pak může nález připomínat reakci štěpu proti hostiteli (GVHD), především u COX2 inhibitorů (41,116).

Dlouhodobou komplikací užívání NSAIDs je tzv. diafragmatická choroba, která se obvykle vyskytuje v tenkém střevě, tlusté střevo je postiženo méně často (119,120). Vzniká v důsledku opakovaných cyklů poškození a hojení erozí a vředů (41,72,94). Ve vrcholcích slizničních záhybů tenkého střeva dochází v rámci hojení k submukózní fibróze a k tvorbě cirkulárních hřebenů, které se makroskopicky jeví jako slizniční membrány či přepážky. Tyto slizniční membrány mohou vést k obstrukci tenkého střeva s ileem a nutností chirurgické resekce (41,72,94). Mezi další dlouhodobé komplikace kolitidy způsobené NSAIDs pak patří tvorba striktur a případně i perforace střeva (112).

 

Antibiotika

Klinicky významná gastrointestinální toxicita se vyskytuje u antibiotické terapie jen zřídka. Vliv antibiotik na GIT je obvykle nepřímý s porušením původní mikroflóry a rozvojem infekčního průjmu. Typickým příkladem je rozvoj pseudomembranózní kolitidy asociované s Clostridium difficile nebo hemoragické kolitidy asociované s Klebsiella oxytoca. Některá antibiotika mohou vykazovat přímý toxický efekt na sliznici GIT. Penicilin a příbuzné látky mohou také vyvolat hypersenzitivní vaskulitidu, která je důsledkem ukládání imunitních komplexů. Klindamycin, tetracyklin a doxycyklin mohou způsobit přímé žíravé poškození sliznic v horní části gastrointestinálního traktu na podkladě snižení pH po rozpuštění ve vodě či slinách (7,72,121). Tento typ poškození je obvykle spojen s tvorbou ulcerací, nejvíce ve střední části jícnu a méně často v těle žaludku. Specifickou změnu pak ve sliznici horního GIT vyvolává doxycyklin.

 

Doxycyklinem indukované poškození horního GIT

Doxycyklin je perorální tetracyklinové antibiotikum, které je spojováno s tvorbou ulcerací v jícnu a žaludku (7,41,72). Teprve nedávno byly popsány specifické histologické změny, ve kterých převažuje povrchová vaskulární degenerace s mikrotromby v rámci poškození žaludku a postižení hlubších cév s perivaskulárním edémem a zánětem endotelu při postižení jícnu (122-124). Popsány jsou i vzácné případy transmurálního poškození stěny žaludku s perforací či přítomnost podobných změn v duodenu (125,126).

Histologické změny v jícnu jsou spojeny s erozemi až ulceracemi v dlaždicobuněčném epitelu. Nejcharakterističtější změnou je pak postižení cév v hlubší lamina propria s výrazným perivaskulárním edémem a rozšířením stěny cév proliferací reaktivních fibroblastů s nápadnou zánětlivou příměsí včetně neutrofilů a eozinofilů. Endotel v postižených cévách může prominovat do lumen, odlučovat se nebo být infiltrován neutrofily do obrazu endotelitidy. Cévy při povrchu pak mohou vykazovat pouze protruze endotelu a infiltraci zánětlivým infiltrátem bez rozšíření stěny (124).

Histologické změny v žaludku zahrnují různou mírou hyperplázie foveol s rysy reaktivní gastropatie s edémem až po přítomnost nekrózy sliznice s odlučováním epitelu a neutrofily v lamina propria. Obraz vaskulární degenerace kapilár v povrchové lamina propria je spojen s fibrinoidní přeměnou až nekrózou cévní stěny. V cévách jsou pak zastiženy vinutá či prstencovitá depozita eozinofilního materiálu oddělená od okolí za vzniku halo-efektu (124,126). Postižení vícečetných cév za sebou pak vytváří až řetízkovité formace. V těchto cévách jsou pak nakupeny intraluminální neutrofily a patrné jsou destičkové mikrotromby (124).

 

Nevstřebatelná léčiva –⁠ sekvestranty, pryskyřice a další krystalická depozita

Sekvestranty jsou léky užívané ke snížení hladin některých iontů či látek v organismu, které mohou ulpívat na sliznici s různou mírou histologických změn. Mezi nejčastěji uváděné látky patří kayexalát (polystyren-sulfonát sodný), využívaný v léčbě hyperkalemie. Kayexalát ale není v ČR registrován a obdobnou funkci zde plní preparát Calcium Resonium (polystyren-sulfonát vápenatý). K léčbě hyperfosfatémie u pacientů na hemodialýze či peritoneální dialýze se využívá přípravek Sevelamer Carbonate. Pro snížení hladin cholesterolu se pak užívají léky ze skupiny sekvestrantů žlučových kyselin jako je cholestyramin a colesevelam, které snižují vstřebávání žlučových kyselin ze střeva (45, 127-129).

Všechny tyto preparáty vytvářejí spolu s cílovou látkou nevstřebatelný komplex, který by měl být vyloučen se stolicí. Vyššímu riziku rozvoje ischemie a nekrózy jsou pak obvykle vystaveni pacienti s renálním onemocněním, po transplantaci či v pooperačním období (kayexalát) nebo i pacienti s diabetem, hypertenzí či jinak poručenou intestinální bariérou (sevelamer) (45,128,130). Pryskyřice typu kayexalátu vytváří krystaly, které mohou poškodit všechny etáže GIT a obykle jsou spojeny s ischemickým poškozením, která může v tenkém a tlustém střevě vyústit až v transmurální nekrózu s perforací (45,131,132). Ischemický účinek vápenatého polystyren-sulfonátu je obdobný (133). Krystaly kayexalátu se obvykle nacházejí v povrchovém odloučeném detritu. Tvarově připomínají polámané sklo, s reliéfem vzhledu rybí šupiny a jsou nápadně bazofilní nachové barvy, kterou lze zvýraznit v barvení dle Ziehl-Neelsena a nepolarizují (45,128) (obr. 13). Polyamidový gel sevelamer je naopak spojen s méně závažným poškozením GIT a obvykle spíše ulpívá na povrchu sliznice, nejčastěji tlustého střeva. Zánětlivé změny popsané v kazuistikách či menších sériích zahrnují známky akutní enterokolitidy, ischemie či vznik ulcerací. Perforace ischemického původu či nasedající na divertikulitidu jsou méně časté (45,132,134). Krystaly sevelameru pak připomínají odštěpky kůry stromu s nepravidelnými zářezy či prasklinami povrchu. Mohou být tmavě eozinofilní nebo dvoubarevné s rezavě hnědou konturou (45,130). Cholestyramin je sekvestrant první generace, obvykle není toxický a krystaly jsou obvykle angulované, homogenní, tmavě růžové až červené barvy. Novější přípravek colesevelam může být spojen s lehkými zánětlivými změnami ve sliznici, ale zanořené krystaly obvykle nezpůsobují přímé poranění epitelu (45,127,129). Krystaly colesevelamu jsou pak obvykle angulované, červenohnědé barvy a povrch může být valchovitě zvlněný (45,128,130). K odlišení jednotlivých tipů pryskyřic je pak možné využít rozdílných tinkčních vlastností v barvení PAS, v konžské červeni a v barvení dle Ziehl-Neelsena (130).

Obr. 13. Krystaly calcium resonium jsou na povrchu sliznice nebo zanořené do žlázek (včetně dysplastických v přilehlém adenomu) s minimem zánětlivých změn. (A, hematoxylin-eosin, 100x). Mají tvar polámaného skla, povrch vzhledu rybí šupiny a tmavě nachové zbarvení je zvýrazněno v barvení dle Ziehl-Neelsena. (B, Ziehl-Neelsen, 400x)
Krystaly calcium resonium jsou na povrchu sliznice nebo zanořené do žlázek (včetně dysplastických v přilehlém adenomu) s minimem zánětlivých změn. (A, hematoxylin-eosin, 100x). Mají tvar polámaného skla, povrch vzhledu rybí šupiny a tmavě nachové zbarvení je zvýrazněno v barvení dle Ziehl-Neelsena. (B, Ziehl-Neelsen, 400x)

Imunosupresiva

 

Mykofenolát mofetil a mykofenolová kyselina napříč GIT

Mykofenolát mofetil (MMF) a mykofenolová kyselina (MFA) jsou selektivní imunosupresiva ze skupiny antimetabolitů, které se běžně používají v kombinaci s cyklosporinem a steroidy nejen k prevenci rejekcí po alogenních transplantacích solidních orgánů nebo kostní dřeně, ale také k léčbě autoimunitních onemocnění (45,121,135,136). MMF i MFA inhibují enzym inosinmonofosfátdehydrogenázu, který je nezbytný pro vývoj T a B buněk. Enterocyty jsou do jisté míry závislé na stejné dráze a poškození MMF/MFA může vést k enterokolitidě. Postižení horních etáží GIT je možné, ale méně časté (136). Pacienti mohou vykazovat široké spektrum klinických příznaků, od dyspepsie přes nevolnost až po přetrvávající průjem, který se vyskytuje až u 40 % pacientů léčených MMF (45,135,137).

V jícnu se může poškození MMF projevit aktivní ezofagitidou s fokálními erozemi, v žaludku pak spíše změnami charakteru těžké reaktivní gastropatie, fokálně aktivní gastritidou nebo balónovitou degenerací parietálních buněk (136,138). Biopsie duodena, ilea a tlustého střeva pak častěji vykazují změny podobné reakci štěpu proti hostiteli (GVHD) nebo idiopatickým střevním zánětům (IBD) (74,135,137-139). Typickým obrazem poškození MMF/MFA je nápadně apoptotická aktivita v epitelu, distorze slizničních krypt či výpadky žlázek a edém stromatu. Krypty vykazují narušenou architektoniku, rozdíly v průměru mezi jednotlivými kryptami a zachovanou nebo mírně zvýšenou sekrecí hlenu. Dalším vcelku typickým obrazem mohou být izolované dilatované krypty lemované oploštěným degenerovaným epitelem (98,137) (obr. 14A). Popisovány jsou i kryptové pseudoabscesy s neutrofily (obr. 14B). Proprie je obvykle edematózní s variabilně zmnoženým zánětlivým včetně příměsi eozinofilů. Epitel také může vykazovat reaktivní změny s jaderným pleomorfismem, které mohou mimikovat dysplázii (45,135,137,138).

Obr. 14. Mykofenolátem indukovaná kolitida podobná IBD s obrazem izolované dilatované krypty lemované oploštěným degenerovaným epitelem (A, hematoxylin-eosin, 100x) a v jiném případu přítomností kryptitidy a kryptových abscesů, ale bez nápadnějších známek chronicity. (B, hematoxylin-eosin, 200x).
Mykofenolátem indukovaná kolitida podobná IBD s obrazem izolované dilatované krypty lemované oploštěným degenerovaným epitelem (A, hematoxylin-eosin, 100x) a v jiném případu přítomností kryptitidy a kryptových abscesů, ale bez nápadnějších známek chronicity. (B, hematoxylin-eosin, 200x).

Diferenciální diagnóza zahrnuje reakci štěpu proti hostiteli (GVHD), ale odlišení čistě na základě histologického nálezu může být obtížné. Mezi možné rozlišovací parametry mezi MMF kolitidou a GVHD patří nápadná eozinofilní příměs (více než 15 eozinofilů / 10 HPF), absence shluků endokrinních buněk a absence apoptotických mikroabscesů, které svědčí spíše pro MMF indukované změny (98). Někteří autoři popisují jako rozlišovací znak také izolované dilatované krypty s degenerovaným epitelem, ale problematické je jejich odlišení od tzv. hypereozinofilních krypt u GVHD (98,107,137). Fokální a segmentální poškození tlustého střeva lze zaměnit za Crohnovu chorobu. Přítomnost granulomů hovoří ve prospěch Crohnovy choroby. Poruchy architektoniky a kryptové pseudoabscesy mohou imitovat ulcerózní kolitidu, u které lze ale očekávat výraznější chronické zánětlivé změny. V diferenciální diagnóze je i případná infekce cytomegalovirem, která se často vyskytuje u stejné populace pacientů a také může být doprovázena apoptózou epitelových buněk a izolovanými degenerovanými kryptami (107,137,139). Mezi další apoptotické kolonopatie k odlišení patří změny při terapii checkpoint inhibitory či změny u pacientů s CVID (35).

 

Takrolimus

Takrolimus, je běžně užívané imunosupresivum používané v udržovací léčbě u pacientů po transplantaci solidních orgánů. Gastrointestinální komplikací může být výskyt průjmu, ale pouze část pacientů podstupuje endoskopické vyšetření a odběr biopsie. Donedávna byly publikovány spíše jen kazuistiky a největší publikovaný soubor čítá 20 pacientů s monoterapií takrolimem (140,141). U většiny pacientů byla endoskopicky zjištěna kolitida nebo eroze či hlubší ulcerace. Mezi nejčastěji popisované histologické změny patří regenerace epitelu krypt s úbytkem mucinu, aktivní kolitida včetně neutrofilní kryptitidy a kryptových abscesů a přítomnost apoptóz (v počtu 1-2 apoptózy na kryptu v méně než 25 % krypt). Naopak nápadná apoptotická aktivita je popisována do 10 % případů. Mezi další nálezy patří denzní plazmocytární celulizace v proprii, příměs eozinofilů v proprii nebo v epitelu krypt a variabilně porušená architektonika krypt (138, 141). Hlavní diferenciální diagnóza při obrazu chronické aktivní kolitidy je IBD typu ulcerózní kolitidy (IBD-UC), a to především v případě nápadné plazmocytózy, distorze krypt a přítomnosti kryptových abscesů. Plazmocytóza u takrolimové kolitidy je ale obvykle difúzně stromální a ne bazální jako u IBD-UC (138, 141). V diferenciální diagnóze je i poškození střeva mykofenolátem, který je často používán v kombinaci s takrolimem. U kolitidy spojené s mykofenolátem je typicky přítomna mnohem výraznější apoptotická aktivita a také nápadnější eozinofilní příměs (138). Pacienti s kombinací imunosupresiv jsou také náchylní k výskytu superponovaných infekcí (např. CMV), kterou je potřeba vyloučit, nejlépe doplněním imunohistochemického vyšetření (138, 141).

 

Nežádoucí účinky chemoterapie a radioterapie

Konvenční chemoterapie

Cílem chemoterapeutik je u buněk s vysokou mírou proliferace indukovat nekrózu, apoptózu nebo autofagii, nicméně podobný efekt může postihnout i epitel trávicího traktu. Poškození gastrointestinální sliznice může způsobit řada chemoterapeutických látek z různých tříd jako jsou platinová cytostatika (cisplatina aj.), interkalační činidla (doxorubicin), antimetabolity (5-fluorouracil, kapecitabin aj.) a v menší míře také alkylační činidla (cyklofosfamid) (94,121). Mezi běžné endoskopické nálezy patří erytém sliznice, eroze a vředy. Závažná toxicita se vyskytuje zřídka, může se však projevit rozsáhlou ulcerací s perforací. V takovém případě je třeba zvážit možnost individuální genetické predispozice k toxicitě způsobené metabolickou poruchou. Přibližně u 20 % pacientů, u nichž se po podání 5-fluorouracilu rozvine závažná gastrointestinální toxicita, se prokáže mutace v genu pro dihydropyrimidin dehydrogenázu (DPYD), jejíž snížená enzymatická aktivita vede k prodlouženému poločasu rozpadu chemoterapeutika v séru a toxickým hladinám léčiva (121). Poškození způsobené chemoterapií se může vyskytnout kdekoli v gastrointestinálním traktu. Mezi základní změny ve sliznici střeva patří roztroušené atrofické krypty či žlázky s oploštěným dystrofickým epitelem s nápadně eozinofilní cytoplazmou, často v kombinaci s nekrotickými epiteliemi v lumen žlázek. V biopsiích tenkého střeva může být patrné oploštění klků se zvýšeným počtem apoptotických tělísek. Některé látky naopak vyvolávají výrazné cytologické abnormality napodobující dysplázii se zvětšením buněk s bizarními a hyperchromními jádry a prominentními jadérky, ale bez změny nukleocytoplazmatického poměru či nápadnějších mitóz (121). Poškození epitelu zároveň vede ke ztrátě integrity sliznice, zvýšené propustnosti a náchylnosti k infekčním agens, které mohou na výše popsané změny nasedat (72,121). V případě, že se pak v rámci chemoterapie rozvine těžká neutropenie, může kombinace poškození sliznice, imunosuprese a superinfekce vést k rozvoji tzv. neutropenické enterokolitidy. Neutropenická enterokolitida (tyflitida) postihuje především ileocékální oblast a vyznačuje se vysokou mortalitou (30 –⁠ 50 % pacientů) (142,143). Mezi hlavní morfologické znaky patří nepravidelné fokusy hemoragické nekrózy sliznice s hlubokými ostře vyseknutými vředy, které mohou vést až k perforaci. Ve tkáni převažuje edém a krvácení a v detritu lze identifikovat četné mikroorganismy včetně mykotických vláken. Charakteristickým nálezem je pak minimum zánětlivého infiltrátu s deplecí neutrofilů z důvodu neutropenie (142,143).

Některá chemoterapeutika, především kolchicin a léky ze skupiny taxanů pak vyvolávají vcelku charakteristické změny ve sliznici trávicího traktu, které je vhodné popsat samostatně. Kolchicin (z ocúnu jesenního) a polosyntetické alkaloidy taxany (z keřů rodu Taxus) patří mezi tzv. mitotické jedy, které poškozují strukturu a funkci mikrotubulů. Kolchicin se využívá např. v terapii dny, a taxany (např. paklitaxel či docetaxel) patří mezi cytostatika užívaná v terapii karcinomu plic, prsu či jícnu. Kolchicin i taxany ovlivňují buněčný cyklus a vedou k zástavě mitotického dělení, které se projeví přítomností četných mitotických figur v metafázi, často kruhovitého / prsténcovitého tvaru (ring mitosis) (obr. 15A). Tyto atypické mitózy jsou doprovázeny zvýšenou apoptotickou aktivitou a epiteliální pseudostratifikací a ztrátou polarity buněk, které mohou až mimikovat dysplázii (3,7,41,45) (obr. 15B). V případě kolchicinu je nejčastěji postižena sliznice tenkého střeva či antrum žaludku. V duodenu může být spojena toxicita i se snížením klků (144). Léze spojené s taxany jsou nejčastější v jícnu, ale mohou se vyskytnout v jakékoli části gastrointestinálního traktu a dokonce i ve žlučníku (41). Účinky těchto léků se projevují především v proliferativní zóně slizničního epitelu. V jícnu se jedná o bazální vrstvu dlaždicového epitelu, v žaludku o oblast krčků žlázek, v tlustém střevě o bazi krypt a v tenkém střevě (zejména v duodenu) o oblast mezi kryptami a klky. Tato oblast lze navíc zvýraznit v průkazu Ki-67 a ještě více podpořit případnou falešnou suspekci z dysplázie (144,145). Toxicita kolchicinu je častější u pacientů s renální insuficiencí či jaterním selháním. Taxany mohou také vyvolat ulcerace (poškození, které se u kolchicinu nevyskytuje) a perforaci tlustého střeva nebo neutropenickou enterokolitidu (45,72,146). V jícnu s Barrettovou sliznicí mohou taxany indukovat vznik prstencových mitóz a apoptózu nebo napodobovat dysplázii, ale bez známek jaderného pleomorfismu či hyperchromázie (146).

Obr. 15. Účinky mitotických jedů jsou spojeny se zástavnou mitotického dělení. V kolické sliznici u pacienta po terapii kolchicinem jsou patrné četné prsténčité mitózy. (A, hematoxylin-eosin, 200x) V duodenu u pacienta po terapii paklitaxelem pro karcinom jícnu jsou zastiženy atypie mimikující dysplázii a zvýšená mitotická aktivita včetně atypických figur. (B, hematoxylin-eosin, 200x). Obrazovou dokumentaci laskavě poskytla dr. Sara Hrg, Department of Pathology and Cytology, University Hospital Centre Zagreb (A) a platforma @ENGIP.
Účinky mitotických jedů jsou spojeny se zástavnou mitotického dělení. V kolické sliznici u pacienta po terapii kolchicinem jsou patrné četné prsténčité mitózy. (A, hematoxylin-eosin, 200x) V duodenu u pacienta po terapii paklitaxelem pro karcinom jícnu jsou zastiženy atypie mimikující dysplázii a zvýšená mitotická aktivita včetně atypických figur. (B, hematoxylin-eosin, 200x). Obrazovou dokumentaci laskavě poskytla dr. Sara Hrg, Department of Pathology and Cytology, University Hospital Centre Zagreb (A) a platforma @ENGIP.

Radioterapie

Radioterapie se podílí na léčbě přibližně 50 % všech zhoubných nádorů (147). Kromě žádoucího účinku na nádorové buňky mohou být ionizujícím zářením poškozeny i okolní tkáně. Nežádoucí účinky přichází buď ve formě akutního poškození v řádu hodin až dnů s přímým účinkem na dělící se buňky nebo v chronické formě s časovým zpožděním oproti podané terapii s rozpětím 6 měsíců až 30 let. Patogeneze chronického typu poškození spočívá v narušení cévní funkce v důsledku radiačního poškození cév a v pozdních účincích ionizujícího záření na pomalu se dělící buňky pojivové tkáně. Postižen může být horní i dolní GIT a četnost a tíže změn je obvykle závislá na výši kumulativně podané dávky (72).

Postradiační ezofagitida se vyskytuje až u 42 % pacientů léčených radioterapií, nejčastěji pro nádory prsu, plic či vlastního jícnu. Obvykle se objevuje 2-3 týdny od zahájení radioterapie a může přetrvávat až několik týdnů po ukončení terapie. Kumulativní dávky okolo 30 Gy jsou pak spojeny s rozvojem dysfágie a odynofagie a při poruše inervace radiačním poškozením Auerbachova plexu také s poruchami motility (148,149). Endoskopicky sliznice vykazuje spektrum změn od erytému a erozí, přes odlučování epitelu až po ulcerace a rozvoj striktur. Ulcerace, striktury, vyšší riziko perforace nebo vznik ezofagotracheální fistuly se častěji vyskytují u pacientů s kombinovanou chemoradioterapií (13,148). Terén radiace může také predisponovat k rozvoji oportunních infekcí, nejčastěji kandidové ezofagitidy (148). Akutní změny jsou patrné především v bazální vrstvě dlaždicobuněčného epitelu, ve kterém se objevují apoptózy a méně často mitózy. Během několika týdnů jsou změny patrné nejen v epitelu, ale i ve stromatu. Rozvíjí se aktivní ezofagitida s erozemi a ulceracemi. Submukózní žlázky jeví degenerativní změny s úbytkem acinů a stagnací sekretu v reziduálních dilatovaných vývodech (148). V dlaždicobuněčném epitelu i ve stromálních elementech přibývají cytologické atypie. Buňky v epitelu mohou být různé velikosti ve všech vrstvách, často s rozšířenou cytoplazmou, ale obvykle se zachovaným nukleocytoplazmatickým poměřem (obr. 16A). Cytoplazma může být vakuolizovaná až napěněná (148,150). Jádra mají nepravidelné kontury, jsou zvětšená, hyperchromní, s patrným jádérkem nebo jsou naopak jádra neostrá s nejasnou konturou. K dalším běžným nálezům patří parakeratóza a atrofie sliznice (148,150). Ve stromatu přibývá zánětlivý infiltrát s hojnou účastí plazmocytů a eozinofilů, které mohou přestupovat i do epitelu. (148) Zánět s fibrózou prostupuje do hlubších vrstev stěny jícnu a může vést k rozvoji striktur nebo i přěmosťujících formací (150,151). Komplikací může být kompletní nekróza stěny jícnu s perforací a rozvojem mediastinitidy. Narozdíl od postradiační proktitidy není patrná nápadnější fibróza stromatu a angiektázie nebo fibrinoidní nekróza cévní stěny (148).

Obr. 16. Radiací indukované změny v biopsii jícnu u pacienta po radioterapii karcinomu jícnu s převahou cytologických atypií, s hyperchromními jádry a atypickou mitózou (šipka, A - hematoxylin-eosin, 400x). V atrofické kolické sliznici jsou patrné atypie stromálních buněk (B - hematoxylin-eosin, 400x) a přítomnost ektatických cév s hyalinózou stěny. (C - hematoxylin-eosin, 200x)
Radiací indukované změny v biopsii jícnu u pacienta po radioterapii karcinomu jícnu s převahou cytologických atypií, s hyperchromními jádry a atypickou mitózou (šipka, A - hematoxylin-eosin, 400x). V atrofické kolické sliznici jsou patrné atypie stromálních buněk (B - hematoxylin-eosin, 400x) a přítomnost ektatických cév s hyalinózou stěny. (C - hematoxylin-eosin, 200x)

Postižení žaludku a tenkého střeva je možné jak při užití zevní radioterapie (např. před transplantací kostní dřeně) tak u brachyterapie, nejčastěji pro terapii tumorů v oblasti břicha. Poškození žaludku vzniká nejvíce při kumulativní dávce ozáření vyšší než 50 Gy a zahrnuje tvorbu vředů u cca 15 % pacientů s možnou progresí do perforace u vyšších dávek (72). V časné fázi po ozáření se histologicky ve sliznici žaludku objevují známky poškození epitelu se zvýšenou eozinofilií cytoplazmy a přítomností karyorhektických jader. Následně se přidává edém stromatu, depozice fibrinu a teleangiektázie. Podíl zánětlivé infiltrace je variabilní, ale přítomna může být i nápadná eozinofilní příměs (152). Následuje nekróza žlázového epitelu doprovázená radiačně indukovanou atypií jader, ulceracemi a krvácením. I přes výrazné atypie není obvykle patrná změna nukleocytoplazmatického poměru. Pozdní radiační účinky zahrnují proliferaci endotelu a fibrinoidní nekrózu cévní stěny (72,152). Po zhojení sliznice může přetrvávat fibróza lamina propria a změny architektoniky žlázek, v části případů zbývají v projizvené proprii pouze skupiny neuroendokrinních buněk (152). V čase se může vyvinout i chronický vřed s hyalinizovaným stromatem s atypickými fibroblasty a fibrózou cév (72). Morfologické změny u radiační enteritidy vykazují některé mikroskopické znaky podobné střevní ischemii, jako je například ztráta povrchového a žlázového epitelu, edém a hyalinizaci stromatu. Ischemickému poškození může ještě předcházet nález zvýšené apoptotické aktivity a postupná ztráta slizničních klků, na které může navazovat syndrom bakteriálního přerůstání (153).

Selektivní vnitřní radiační terapie (SIRT) pomocí pryskyřičných nebo skleněných mikrosfér s Yttriem-90 (Y-90) je využívána pro terapii inoperabilních primárních či sekundárních nádorů jater. Poločas rozpadu je 2,5 dne a zhruba do 11 dne je vyzářena kompletní dávka. Mikrosféry s Y-90 jsou injikovány do hepatální arterie a v případě úniku mohou být zaneseny do žlučníku, žaludku nebo duodena. Známky poškození GIT jsou vázány téměř výlučně na použití pryskyřičných mikrosfér (154). Ischemické poškození navazující na lokální iradiaci může vést k rozvoji nekrózy a ke vzniku erozí. Mikrosféry mají histologicky typický vzhled tmavě fialových až černých okrouhlých globulí uložených v poškozené sliznici (obr. 17A,B). Epitel může vykazovat postradiační atypie, které mohou imitovat dysplázii (41,72,155). Popsány jsou i případy s relativně pozdním záchytem v řádu několika měsíců od injekce mikrosfér (154). Ty jsou obvykle spojeny s povrchovou ulcerací sliznice, záchytem mikrosfér v cévách a spíše raritní obrovskobuněčnou reakcí na mikrosféry (154).

Obr. 17. Selektivní vnitřní radiační terapie mikrosférami s radioaktivním Yttriem je spojena s rozvojem ischemických změn a atrofie (A, hematoxylin-eosin, 100x) a přítomností fialovo-černých globulí v cévách. (B, hematoxylin-eosin, 200x) Obrazová dokumentace je laskavě zapůjčena platformou @ENGIP.
Selektivní vnitřní radiační terapie mikrosférami s radioaktivním Yttriem je spojena s rozvojem ischemických změn a atrofie (A, hematoxylin-eosin, 100x) a přítomností fialovo-černých globulí v cévách. (B, hematoxylin-eosin, 200x) Obrazová dokumentace je laskavě zapůjčena platformou @ENGIP.

Postradiační kolitida se vyskytuje u pacientů po radioterapii nebo kombinované chemoradioterapii pro karcinomy rekta, prostaty či gynekologických malignity. Postihuje zhruba 10 % pacientů s kumulativní dávkou vyšší než 60 Gy (72). Radiační kolitida se dále dělí na akutní poškození způsobené přímými toxickými účinky ionizujícího záření a chronické poškození způsobené opožděným nepřímým účinkem na střevní stěnu (72,156 -⁠ 158). Akutní radiační kolitida (< 6 měsíců po radiační léčbě) je spojená se změnami v epitelu s degenerativními změnami, atypiemi se zvětšením jader, úbytkem hlenotvorby a apoptotickou aktivitou. Zánět je typicky bohatý na eozinofily včetně eozinofilní kryptitidy a kryptových abscesů. V lamina propria může být patrná proliferace fibroblastů (72,157).

Chronická radiační kolitida (> 6 měsíců po radiační léčbě) je spojena s metaplastickými změnami v epitelu s metaplázií Panethových buněk a mírnými atypiemi v epitelu. Sliznice je atrofická, se změnami architektoniky žlázek a variabilně s tvorbou ulcerací. V proprii je nápadná fibróza a chronický zánět. Atypie jsou výrazněji patrné ve stromálních fibroblastech, které mají zvětšená hyperchromní jádra a mohou mít i cytoplazmatické výbězky (72,156) (obr. 16B). V submukóze lze pak zastihnout změny na cévách s hyalinizací a depozity acidofilního materiálu, fibrózou stěny a zesílením intimy (obr. 16C). Cévy mohou být ektatické nebo naopak zúžené včetně možné trombózy. V některých případech lze zachytit i atypie endoteliálních buněk nebo obliteraci cévního lumen při myointimální proliferaci či akumulaci pěnitých buněk (72,158). Progrese fibrózy může vést i ke stenózám a strikturám, ve kterých mohou být zavzaty také dilatované žlázky až do obrazu colitis cystica profunda. Tato léze by neměla být zaměněna za invazivní adenokarcinom. Recentní studie pak popisuje možnost klasifikace postradiačních změn v celém trávicím traktu dle převažující morfologie na čtyři podtypy –⁠ teleangiektatický, fibrózní, vředovitý a smíšený, který je zároveň nejčastější (156). Při správném klinickém zasazení je obvykle diagnóza radiační kolitidy snadná. V širší dif.dg. pak může být čistě ischemické poškození střeva a v případě stenózy i další onemocnění spojená jizvením jako změny při užívání NSAIDs či Crohnova choroba (72,96).

 

Nežádoucí účinky cílené, imunodulační a biologické léčby

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce / immune check-point inhibitory

Inhibitory kontrolních bodů imunitní reakce (immune checkpoint inhibitory, ICI) jsou monoklonální protilátky s imunomodulačním účinkem, které blokují brzdné mechanismy aktivace T buněk. Kontrolní body imunitní reakce se nacházejí jak na povrchu vlastních T-lymfocytů (PD-1, CTLA-4), tak na antigen prezentujících buňkách (LAG3), ale také na povrchu různých nádorových buněk (PD-L1). Mezi nejčastěji používané checkpoint inhibitory patří nivolumab a pembrolizumab (anti-PD-1) a tezolizumab (anti-PD-L1) a ipilimumab (anti-CTLA-4) (41,159). Léčba ICI je schválena k terapii řady nádorových onemocnění jako je maligní melanom, triple negativní karcinom prsu, karcinomy trávicího traktu s poruchou mismatch repair systému aj. (147,152). Tato terapie vede ke stimulaci imunitního systému s výsledným efektem na protinádorovou imunitu. Důsledkem je i rozvoj imunitně podmíněných nežádoucích účinků (immune related adverse effects -⁠ irAE), které jsou poměrně časté a v různé tíži postihují až polovinu pacientů (161-163). Gastrointestinální trakt je po kůži druhým nejčastěji postiženým systémem. Komplikace v tubulárním GIT se vyskytují u cca 10-20 % pacientů, nejčastěji ve formě průjmu a kolitidy (159,162,164,165). Nejvyšší incidenci komplikací vykazuji inhibice CTLA-4 (ipilimumab) nebo kombinovaná terapie více inbibitory (35,164).

Na rozdíl od vedlejších účinků klasické chemoterapie se irAE obvykle projevují s relativně velkým  časovým zpožděním od ukončení terapie (někdy měsíce až roky) a trvají delší dobu, což komplikuje jejich diagnostiku i léčbu (35,138,159,164,166). irAE mohou postihnout jak horní, tak dolní části trávicího traktu a při izolovaném orgánovém posouzení mohou být morfologicky nerozlišitelné od celé řady dalších onemocnění. Mezi vážné komplikace kolitidy pak patří krvácení, ischemie s nekrózou a perforace střeva (35,164). Vyhodnocení biopsií z horního i dolního gastrointestinálního traktu a pečlivá klinická korelace pak může pomoci odlišit gastrointestinální irAE od onemocnění, která se jim podobají (164).

V rámci postižení horního GIT je nejméně časté postižení jícnu, kde jsou popsány spíše jednotlivé případy spojené se vznikem ulcerací nebo s obrazem lymfocytární ezofagitidy (28,38,158,164,167-169). V žaludku jsou irAE spojeny s morfologií chronické gastritidy v neaktivní i aktivní formě. Neutrofily mohou tvořit i drobné agregáty v lumen krypt (167,170). Nález může být podobný zánětu při infekci Helicobacter pylori. Zánětlivý infiltrát je ale u ICI méně hojný, s menším podílem plazmocytů a přítomna může být nápadná intraepiteliální lymfocytóza, s převahou CD8 pozitivních lymfocytů, které jsou zmnožené i v rámci proprie (164,171). Přítomny mohou být také fokusy periglandulárního zánětu s lymfocyty, podobné tzv. fokálně enhancované (akcentované) gastritidě (FEG). V případě zánětu vázaného na terapii ICI však chybí příměs plazmocytů a histiocytů. Dalším nálezem, který je častější u CTLA-4 inhibitorů, může být tvorba ne-nekrotizujících granulomů, obvykle bez vazby na destruovanou kryptu (167). V případě ICI vázaných změn jsou ve sliznici žaludku také hojnější apoptózy (170,171). Nicméně FEG i granulomy jsou součástí extraintestinálních projevů Chrohnovy choroby a odlišení IBD od ICI poškožení může být bez znalosti anamnézy obtížné (164,171).

V duodenu je nejčastěji poškození ICI spojené s oploštěním slizničních klků (cca 43 % případů) se ztrátou kartáčového lemu a úbytkem pohárkových buněk. Přítomna je intraepiteliální lymfocytóza a krypty mohou být hyperplastické. Tento obraz je téměř neodlišitelný od celiakie (138,164,167,172). Tyto změny mohou a nemusí být spojeny se zmnožením lymfoplazmocytárního infiltrátu v proprii. Dále může být patrná aktivní komponenta zánětu s neutrofily včetně tvorby erozí, která může napomoci v rámci diferenciální diagnózy (75). V rámci duodena byla popsány i tvorba granulomů u zhruba pětiny případů. Změny typu snížení klků, rozšíření proprie a zánět s přítomností neutrofilů mohou být pozorovány i v terminálním ileu (164,167).

Zároveň byly popsány případy rozvoje celiakie v terénu terapie ICI, a to včetně serologicky prokázané přítomnosti protilátek proti tkáňové transglutamináze. Tyto případy popsané jako celiakie vzniklá na terapii ICI (ICI-CeD) se pak odlišovaly od ICI duodenitidy (ICI-duo) nepřítomnostíneutrofilního infiltrátu, ale sdílely podobné množství intraepiteliálních lymfocytů a snížení slizničních klků (172). Nicméně při imunohistochemickém vyšetření přítomnosti γδ T-lymfocytů nevykazovaly případy ICI-CeD zvýšený počet těchto lymfocytů, na rozdíl od klasické celiakie. Tento rozdíl naznačuje, že ICI-CeD může mít odlišnou imunitní etiologii. Naopak oba typy zánětu, ICI-CeD i ICI-Duo, vykazovaly v proprii vyšší podíl histiocytů exprimujících PD-L1 (172).

V tlustém střevě se nálezy překrývají se změnami spojenými s jinými léky typu monoklonálních protilátek, mykofenolátem či změnami při GvHD. Poškození ICI může vyvolat různé histologické typy poškození, nicméně není neobvyklé, že se ve sliznici kombinuje více morfologických obrazů kolitidy (38,159,164). Nejčastějším typem je obraz aktivní nebo chronické aktivní kolitidy s neutrofilním infiltrátem v lamina propria, kryptitidou a/nebo kryptovými abscesy (obr. 18A). Difúzní aktivní kolitida bez známek chronicity je více popisována u ipilimumabu (anti -⁠ -CTLA-4) (173,174). Příměs chronického zánětu v lamina propria je variabilní a nález může být kombinován s intraepiteliální lymfocytózou a zvýšenou apoptotickou aktivitou ve žlázovém epitelu (159,164,166,173) (obr. 18B). Na destruované krypty mohou být navázané kryptolytické granulomy, ale tvorba epiteloidních granulomů obvykle popisována není (159,164). Kolitida při terapii ICI také může vykazovat obraz lymfocytární nebo kolagenní kolitidy obvykle s rozšířením lamina propria lymfoplazmocytárním infiltrátem. V příměsi mohou být i hojné neutrofily, jejichž přítomnost svědčí spíše pro polékové poškození. Některé případy ICI poškození pak vykazují nález apoptotické kolonopatie s izolovaným zvýšením apoptóz v kryptách (>5 apoptóz na 10 HPF) bez přítomnosti chronického či aktivního zánětu (159,164). Jednotlivé typy ICI se pak mohou lišit v histologickém typu kolitidy, respektive vykazovat preferenci některého zánětlivého vzorce. Například kolitida po terapii ipilimumabem se projevuje převážně jako difúzní aktivní kolitida, naopak změny u nivolumabu častěji odpovídají chronické aktivní nebo mikroskopické kolitidě, kterou také preferuje pembrolizumab (173) (obr. 18C).

Obr. 18. Postižení tlustého střeva při terapii checkpoint inhibitory. Obraz aktivní kolitidy po terapii ipilimumabem s obrazem chronické aktivní kolitidy s kryptovými abscesy. (A, hematoxylin-eosin, 200x) Nápadná apoptotická aktivita je spojena s terapií ipilimumabem. (B, hematoxylin-eosin, 400x) Obraz chronické aktivní kolitidy s dystrofickými žlázkami je patrný u terapie nivolumabem. (C, hematoxylin-eosin, 100x)
Postižení tlustého střeva při terapii checkpoint inhibitory. Obraz aktivní kolitidy po terapii ipilimumabem s obrazem chronické aktivní kolitidy s kryptovými abscesy. (A, hematoxylin-eosin, 200x) Nápadná apoptotická aktivita je spojena s terapií ipilimumabem. (B, hematoxylin-eosin, 400x) Obraz chronické aktivní kolitidy s dystrofickými žlázkami je patrný u terapie nivolumabem. (C, hematoxylin-eosin, 100x)

Diferenciální diagnóza ICI-kolitid je široká a dle morfologie zahrnuje infekce, de novo mikroskopické kolitidy, GvHD, poškození jinými léky s podobnou morfologií (mykofenolát mofetil, idelalisib) a IBD. V rámci suspekce na ICI kolitidu je vždy vhodná korelace s postižením horní části GIT, např. ve formě periglandulárního zánětu v žaludku, které by spíše podpořilo diagnózu irAE (167). Známky chronického poškození sliznice typické pro IBD jako je bazální lymfocytóza, poruchy architektoniky krypt a metaplázie Panethových buněk pak byly popsány i u léčby nivolumabem a ipilimumabem, což výrazně ztěžuje odlišení od pravé IBD a de fakto znemožňuje rozlišení IBD od ICI-kolitidy u pacientů s již existující anamnézou resp. diagnózou IBD (95,164,173).

 

Enterokolitida spojená s terapií inhibitory fosfatidylinositol-3-kináz

Dysregulovaná signální dráha fosfatidylinositol-3-kinázy (PI3K) hraje roli v rozvoji více typů malignit a inhibitory PI3K jsou schváleny např. v léčbě metastatického karcinomu prsu (inhibitory PI3KCA, alpelisib) nebo v terapii některých indolentních B-buněčných lymfomů (inhibitory PI3K-delta, idelalisib) (147,175). Častou komplikací léčby idelalisibem i alpelisibem je mírný až těžký průjem s opožděným nástupem v řádu několika měsíců od zahájení terapie. Endoskopické změny v tenkém i tlustém střevě jsou variabilní od normálního nálezu přes fokálního erytém až po těžkou pankolitidu (175-177).

Nejvíce jsou popsané změny v tlustém střevě při terapii idelalisibem. Nejčastěji popsanými změnami je intraepiteliální lymfocytóza, zvýšená apoptotická aktivita v epitelu včetně velkých (explodujících) apoptotických tělísek, neutrofilní kryptitida nebo tvorba kryptových abscesů (176-178) (obr. 19). Lymfocyty v epitelu jsou obvykle pozitivní v průkazu CD3 a CD8 vykazují přítomnost receptoru TCR α/β. Ve stromatu pak byl prokázán vyšší podíl FOXP3+ T-regulačních lymfocytů (176,177). Některé případy mohou vykazovat až ischemický charakter změn (177). V případě, že převažuje apoptotická aktivita může nález nabývat vzhledu reakce podobné štěpu proti hostiteli (GvHD-like), často ale v kombinaci s IELózou a neutrofilní kryptitidou (179). Méně častým přidruženým nálezem mohou být poruchy architektoniky, úbytek krypt či metaplázie Panethových buněk popsané až u pětiny případů (178). Příměs eozinofilních leukocytů je variabilní a obvykle méně nápadná. (176,177). Výše popsané změny se dále mohou kombinovat s nálezem infekčních agens typu CMV, adenovirů či HHV6, které patrně představují sekundární nasedající infekci (175,176). U menšího počtu pacientů se (především u idelalisibu) mohou objevit histologické změny i v tenkém střevě s oploštěním až atrofií klků a nápadnou intraepiteliální lymfocytózou, které mohou připomínat celiakii. Tyto změny se vyskytují nejen v duodenu, ale i v distálních etážích včetně ilea a mohou být opět doprovázeny apoptózou epitelu krypt (176,177). V diferenciální diagnóze je poškození asociované s mykofenolátem, které vykazuje mnohem hustší eozinofilní infiltrát v lamina propria, spolu s apoptózou epiteliálních buněk, ale minimální lymfocytózou (107). Změny mohou napodobovat Crohnovu chorobu nebo ulcerózní kolitidu, což může být obtížná diferenciální diagnóza (95).

Obr. 19. Kolitida spojená s terapií inhibitory fosfatidylinositol-3-kináz (idelalisib) se zvýšenou apoptotickou aktivitou v epitelu s příměsí intraepiteliálních lymfocytů včetně velkých (e
Kolitida spojená s terapií inhibitory fosfatidylinositol-3-kináz (idelalisib) se zvýšenou apoptotickou aktivitou v epitelu s příměsí intraepiteliálních lymfocytů včetně velkých (e

CAR-T terapie (terapie T-lymfocyty s chimérickým antigenním receptorem)

Mezi jednu z moderních metod využívaných především v terapii hematologických malignit patří léčba T-lymfocyty s chimerickým antigenním receptorem, tzv. CAR-T terapie. CAR-T léčba spočívá v genetické modifikaci vlastních T-lymfocytů pacienta za účelem specifického rozpoznání a zničení nádorových buněk. Tyto T-lymfocyty jsou extrahovány z krve pacienta a následně jsou v laboratoři geneticky upraveny tak, aby na svém povrchu exprimovaly chimérické antigenní receptory (CAR) (180-183).

Hlavními antigenními cíli je CD19, antigen přítomný u různých B-buněčných lymfomů a leukémií a BCMA (maturační antigen B-buněk), typický pro plazmatické buňky a využívaný při léčbě myelomu. Aktivace CAR-T buněk po kontaktu s nádorem vede k produkci cytokinů a přímému lytickému účinku na cílové buňky, podobný efekt ale může postihnout i normální elementy exprimující cílový antigen (plazmatické buňky, B-lymfocyty). S CAR-T terapií se pojí víceré nežádoucí účinky včetně postižení gastrointestinálního traktu, popsané v sériích kazuistik a recentně i v několika retrospektivních studiích (180-183).

Morfologické změny spojené s léčbou CAR-T buňkami mohou postihnout horní i dolní část trávicího traktu (180,184). Nástup změn je variabilní, pohybuje s v řádu několika dnů až po několik měsíců či let od započetí léčby (181,182). Nejčastěji je postižené tlusté střevo, méně často pak tenké střevo (duodenum i ileum) a žaludek (182). Konzistentním rysem je výrazné snížení nebo úplné vymizení plazmatických buněk a B-lymfocytů v lamina propria. Tento nález souvisí s mechanismem účinku terapie, která zasahuje i nenádorové B-buňky a plazmatické buňky produkující IgA. Mezi další časté změny patří zvýšená apoptotická aktivita v epitelu, která postihuje sliznici tlustého střeva a připomíná tak změny při GVHD, ale apoptózy mohou být i součásti obrazu chronické aktivní kolitidy s rysy IBD (181-183). Apoptózy mohou být zastiženy i v  tenkém střevě a v  žaludeční sliznici. Chronický aktivní zánět je pak popisován kromě tlustého střeva i v žaludku, kde může být doprovázen intraepiteliální lymfocytózou a apoptózami (182). V tenkém střevě převažuje obraz aktivního zánětu s vilitidou a kryptitidou. V duodenu je nález kombinován s intraepiteliální lymfocytózou, oploštěním klků a foveolární metaplázií, naopak v ileu převažuje obraz s převahou apoptotické aktivity (182). Z důvodu deplece B-buněk a plazmocytů pak ve stromatu převažuje populace T-lymfocytů, s vyšším podílem CD8-pozitivních buněk nad CD4-pozitivními lymfocyty. Popsány jsou i případy překvapivě denzního T-buněčného infiltrátu v proprii s atypickými lymfocyty budící suspekci z T-lymfoproliferativního onemocnění (183). Vzácně byla pozorována hyalinizace lamina propria připomínající ischemické poškození (180).

 

Inhibitory tyrozinkináz

Inhibitory tyrozinkináz jsou léky ze skupiny cílené protinádorové léčby, které mohou blokovat selektivně pouze jeden typ proteinové kinázy nebo je jejich efekt neselektivní a blokují více typů kináz současně. Spektrum jejich použití zahrnuje hematologické malignity i solidní nádory jako nemalobuněčný karcinom plic, karcinom kolorekta či mléčné žlázy (147,175). Gastrointestinální nežádoucí účinky postihují zhruba 10 % pacientů léčených některým ze zástupců TKI a nejčastějším projevem je průjem s kolitidou. Mezi nejčastěji reportované TKI spojené s kolitidou je afatinib, tucatinib a dasatinib (175). Endoskopický obraz je variabilní, od zánětlivých změn bez erozí až po hemoragickou kolitidu u dasatinibu. Histologické změny zahrnují známky akutní aktivní nebo chronické aktivní kolitidy a popsány jsou i změny ischemické (175,185). U dasatinibu je pak popsána reaktivace CMV, kterou doprovází kromě známek těžké kolitidy s variabilní aktivitou také příměs NK buněk a cytotoxických T-buněk (175,186,187). Recentně pak byla popsána i série případů s chronickou aktivní kolitidou s nepravidelnou distribucí zánětu a s granulomy podobná Crohnově chorobě. Aktivní zánět je u této formy nejčastěji v proprii a v epitelu v podobě kryptitidy, ale kryptové abscesy příliš patrné nejsou (186).

 

Rituximab

Rituximab je chimérická monoklonální protilátka typu IgG1-κ namířená proti CD20, která se široce používá při léčbě B-buněčných lymfoproliferativních poruch a autoimunitních onemocnění. Gastrointestinální toxické účinky byly popsány relativně nedávno, a to v podobně chronické aktivní kolitidy připomínající IBD nebo ve formě enteropatie připomínající CVID (175,184). V případě kolitidy převažují známky aktivního zánětu s různou mírou chronických změn či s ulceracemi, obvykle ale bez tvorby granulomů. Tento obraz podobný IBD se pak kombinuje s obrazem lymfocytární kolitidy nebo s přítomností apoptotických tělísek v kryptách (175,188,189). Histologické spektrum enteropatie podobné CVID spojené s rituximabem zahrnuje snížený počet nebo úplnou absenci plazmatických buněk v lamina propria, doprovázené atrofií klků a zvýšeným počtem intraepiteliálních lymfocytů. Časté je poškození epitelu krypt, které se projevuje četnými apoptotickými tělísky a někdy i superponovaným aktivním zánětem s fokálními kryptovými abscesy. Mezi další změny může patřit úbytek pohárkových a Panethových buněk, subepiteliální ztluštění kolagenu, fokální výpadky krypt a vzácně i granulomy (175,184,190,191).

Podobně jako u enterokolitidy spojené s terapií CAR-T-buňkami je diferenciální diagnóza tohoto lékově podmíněného typu poškození široká a zahrnuje CVID, GVHD, poškození sliznice indukované jinými léky, autoimunitní enteropatii a infekční procesy. Hlavním klíčem k odlišení jednotlivých etiologií je přesná anamnéza, výsledky serologických testů či mikrobiologické vyšetření (175,184,190,191).

 

Protizánětlivá biologická léčba a paradoxní reakce

V rámci biologické léčby inflamatorních či autoimunitních onemocnění se využívá inhibice či blokace prozánětlivých faktorů nebo cytokinů, mezi které patří tumor nekrotizující faktor alfa (TNF-α), interleukin-17 nebo interleukin-6. Inhibitory TNF-α jako infliximab, adalimumab či etanercept se používají například v terapii revmatoidní či psoriatické artritidy, psoriázy a IBD. Inhibitory IL-17 (secukinumab, ixekinumab) jsou indikovány u psoriázy nebo ankylózující spondylartritidy. Antagonista IL-6, tocilizumab, se pak využívá v léčbě revmatoidní či juvenilní idiopatické artritidy a u některých vaskulitid (175,192). Přestože se jedná v základu o protizánětlivou terapii, mohou tyto léky vést k rozvoji gastrointestinálních zánětlivých změn, a to i po několika letech od zahájení terapie (193,194). Nejčastěji je postiženo tlusté střevo ve formě kolitidy podobné IBD, která vzniká buď de novo (IL-17 nebo TNF-α indukované IBD) nebo jako exacerbace či tzv. paradoxní kolitida, v případě, že je lék využíván v terapii samotné IBD (175,192). Morfologický obraz splní kritéria buď pro ulcerózní kolitidu nebo pro Crohnovu chorobu včetně přítomnosti epiteloidních granulomů (193-195) (obr. 20). Postižena může být i horní část GIT ve formě aktivní duodenitidy či chronické fokálně aktivní gastritidy, a to včetně tvorby granulomů (192). Kromě IBD-like změn jsou pak popsány i jednotlivé případy s obrazem lymfocytární a kolagenní kolitidy či ischemických změn (196-198).

Obr. 20. Kolitida při terapii adalimumabem (anti-TNF-alfa) s obrazem aktivní kolitidy s kryptovými abscesy a spíše minimem chronických změn (hematoxylin-eosin, 200x)
Kolitida při terapii adalimumabem (anti-TNF-alfa) s obrazem aktivní kolitidy s kryptovými abscesy a spíše minimem chronických změn (hematoxylin-eosin, 200x)

Odlišit kolitidu indukovanou biologickou léčbou od pravého IBD může být mimořádně náročné, protože klinický obraz, endoskopický nález i histologické rysy se často vzájemně velmi podobají. Morfologicky je pak vhodné zaměřit se na absenci chronických změn nebo atypickou distribuci histologických změn. Za nejdůležitější rozlišovací faktor je nicméně považována změna průběhu onemocnění po vysazení léku. U indukované kolitidy typicky dochází k rychlému zlepšení nálezu až k úplnému zhojení sliznice v kontrolní biopsii (95,175). Naopak u pacientů, u kterých se jednalo o exacerbaci stávající nebo dosud nepoznané IBD, pokračuje onemocnění v relabujícím/remitujícím průběhu i po vysazení léčby (192).

 

Malakoplakie gastrointestinálního traktu jako příznak imunosuprese

Malakoplakie je vzácné zánětlivé onemocnění, které se obvykle vyskytuje u osob s oslabenou imunitou a vzniká patrně na podkladě kombinace infekce a poruchy baktericidní funkce makrofágů. Nejčastěji se malakoplakie spojována s infekcí enterickými gramnegativními bakteriemi (zejména E. coli) (199). Mezi predisponující stavy imunitní dysregulace pak spadá systémová imunosuprese, expozice cytotoxické terapii i stavy po transplantaci solidních orgánů. Malakoplakie postihující GIT je druhou nejčastější lokalitou po urogenitálním traktu (200). Obvykle se jedná o náhodný nález v rámci screeningového vyšetření, kdy může malakoplakie imponovat jako polyp či tumor (201). Histologicky je malakoplakické ložisko tvořeno denzním infiltrátem histiocytárních elementů, ve kterých jsou variabilně zastiženy okrouhlé až terčovité inkluze, tzv. Michaelis-Guttmanova tělíska (obr. 21A). Ta lze zvýraznit v barvení PAS a podle von Kossy (obr. 21B). V zánětlivém infiltrátu je obvykle příměs lymfocytů, plazmocytů a variabilně neutrofilů či eozinofilů. V jedné sérii případů s malakoplakií GIT tvořili pacienti s nějakou formou imunosuprese více než třetinu souboru a recentně byl popsán i případ ve vazbě na terapii rituximabem (201,202). Přestože se jedná o vzácný nález, je vhodné na malakoplakii myslet, a to především ve vazbě na imunosupresi.

Obr. 21. Malakoplakie tlustého střeva s difúzní slizniční infiltrací histiocyty s nápadně eosinofilní cytoplazmou. (A, hematoxylin-eosin, 100x) Typická Michaelis-Guttmanova tělíska jsou zvýrazněna v barvení dle von Kossy. (B, barvení dle von Kossy, 600x)
Malakoplakie tlustého střeva s difúzní slizniční infiltrací histiocyty s nápadně eosinofilní cytoplazmou. (A, hematoxylin-eosin, 100x) Typická Michaelis-Guttmanova tělíska jsou zvýrazněna v barvení dle von Kossy. (B, barvení dle von Kossy, 600x)

ZÁVĚR

Rozpoznání a potvrzení histologických polékových změn v GIT patří mezi náročné diagnostické úkoly. Na jedné straně je obvykle zaslepení patologa vůči farmakologické anamnéze pacienta a na druhé zase široké spektrum morfologických změn či jejich kombinací, se kterými se mohou polékové změny pojit. Protože patolog v rámci diagnostiky pracuje obvykle s definovanými zánětlivými vzorci (pattern-based přístup), měl by v případě neobvyklých kombinací, netypickém věkovém zasazení či jiné diskrepanci využít jakýsi šestý smysl, zbystřit a nabídnout v rámci diagnózy i potenciální polékovou etiologii. Oproti možnému polékovému poškození může být totiž zaslepen i klinik (endoskopista), a to především u léčiv bez nutné preskripce (NSAID) nebo u léků, které svoje projevy oddalují v čase (ICI, radioterapie). Komunikace s kliniky či jejich zpětná vazba je nedocenitelná i retrospektivně. Může totiž vést k potvzení diagnózy iatrogenních změn, zároveň ale může také ovlivnit další terapeutický přístup k pacientovi, ať už ve formě změny či vysazení kauzativního léku nebo naopak k nasazení terapie k utlumení nežádoucích účinků.

 

PODĚKOVÁNÍ K FOTODOKUMENTACI

Není-li uvedeno jinak, pochází fotodokumentace z archivu Fingerlandova ústavu patologie FN Hradec Králové a Unilabs Pathology, Praha. Dále bych ráda poděkovala za zapůjčení fotodokumentace Ondřeji Fabiánovi a Saře Hrg, a také Cordu Langnerovi za možnost využít vzácných případů z online knihovny evropské sítě gastrointestinálních patologů (European network of gastrointestinal pathologists, @ENGIP), kterou je možné nalézt na následujícím odkazu (https://www.medunigraz.at/themen-projekte/engip) (obr. 22).

Obr. 22. QR kód pro přístup ke knihovně vzácných případů Evropské sítě pro gastrointestinální patologii ENGIP.
QR kód pro přístup ke knihovně vzácných případů Evropské sítě pro gastrointestinální patologii ENGIP.

DEDIKACE

Tento výstup vznikl v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti DIAG a byl podpořen projektem BBMRI-CZ LM2023033 a MZ ČR –⁠ RVO (FNHK, 00179906).

PROHLÁŠENÍ

Autor práce prohlašuje, že v souvislosti s tématem, vznikem a publikací tohoto článku není ve střetu zájmů a vznik ani publikace článku nebyly podpořeny žádnou farmaceutickou firmou.


Zdroje

1. Gordon IO, Konda V, Noffsinger AE. Drug -⁠ -induced Injury of the Gastrointestinal Tract. Surg Pathol Clin 2010;3(2):361-393.

2. Parfitt JR, Driman DK. Pathological effects of drugs on the gastrointestinal tract: a review. Hum Pathol 2007;38(4):527-536.

3. Angerer L, Zauner T, Langer R. Rare non-neoplastic gastrointestinal diseases-drugs and bugs. Seltene nichtneoplastische gastrointestinale Erkrankungen –⁠ Medikamente und Parasiten. Pathologie (Heidelb) 2026;47(Suppl 1):51-58.

 4. Kim JW, Kim BG, Kim SH, et al. Histomorphological and Immunophenotypic Features of Pill-Induced Esophagitis. PLoS One 2015;10(6):e0128110.

5. De Petris G, Caldero SG, Chen L, et al. Histopathological changes in the gastrointestinal tract due to medications: an update for the surgical pathologist (part II of II). Int J Surg Pathol 2014;22(3):202-211.

 6. Saleem F, Sharma A. Drug-Induced Esophagitis. In: StatPearls. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; June 20, 2023.

7. Shih AR, Misdraji J. Drug-induced pathology of the upper gastrointestinal tract. Diag Histopathol 2017; 23 (2): 84-95

8. Noffsinger AE. Update on esophagitis: controversial and underdiagnosed causes. Arch Pathol Lab Med 2009;133(7):1087-1095.

9. Collins MH, Martin LJ, Alexander ES et al. Newly developed and validated eosinophilic esophagitis histology scoring system and evidence that it outperforms peak eosinophil count for disease diagnosis and monitoring. Dis Esophagus 2017; 30(3):1-8.

10. Scalese G, Ribichini E, Covotta F et al. Drug-Induced Versus Eosinophilic Esophagitis: A Challenging Case Report. Ann Case Report 2024; 9 : 1653.

11. Daum O, Kokošková B, Švajdler M. Morfologie gastroezofageálního refluxu. Cesk Patol 2016;52(1):15-22.

12. Daum O, Dubová M, Švajdler M. Patologická diagnostika nerefluxních ezofagitid. Cesk Patol 2016;52(1):23-30.

13. Bae HJ, Choe Y. Esophageal Mucosal Injuries From Drugs, Radiation, and Caustic Agents. Korean J Helicobacter Up Gastrointest Res 2025;25(2):126-133.

14. Shah J, Jena A, Shweta S, et al. Corrosive induced esophageal and gastric injury: Histopathological evaluation of surgically resected specimens over a decade in a tertiary care center. Indian J Pathol Microbiol 2024;67(2):379-384.

15. Hall AH, Jacquemin D, Henny D et al. Corrosive substances ingestion: a review. Crit Rev Toxicol 2019;49(8):637-669.

16. Carmack SW, Vemulapalli R, Spechler SJ, Genta RM. Esophagitis dissecans superficialis („sloughing esophagitis“): a clinicopathologic study of 12 cases. Am J Surg Pathol 2009;33(12):1789-1794.

17. Purdy JK, Appelman HD, McKenna BJ. Sloughing esophagitis is associated with chronic debilitation and medications that injure the esophageal mucosa. Mod Pathol 2012;25(5):767-775.

18. Hart PA, Romano RC, Moreira RK et al. Esophagitis Dissecans Superficialis: Clinical, Endoscopic, and Histologic Features. Dig Dis Sci 2015;60(7):2049-2057.

19. Karaaslan S, Qin L, Hissong E, Jessurun J. A reappraisal of oesophageal mucosal biopsy specimens showing sloughing. Histopathology 2025;87(4):598-605.

20. Ettel  mg, Gonzalez RS. Microscopic Esophageal Sloughing Is Not Specific to „Sloughing Esophagitis“. Am J Clin Pathol 2021;155(6):895 -⁠ 902.

21. Rubrecht A, Saulino D, Nasri E, et al. Sloughing Esophagitis in the Pediatric Age Group: Clinicopathologic Characteristics of 12 Cases. Pediatr Dev Pathol 2025;28(3):172-178.

22. Qasim A, Jyala A, Ghazanfar H, et al. Esophagitis Dissecans Superficialis: Unveiling the Enigmatic Entity of Esophageal Mucosal Sloughing. Cureus 2023;15(8):e43549.

23. Toya Y, Nakamura S, Tomita K, et al. Dabigatran-induced esophagitis: The prevalence and endoscopic characteristics. J Gastroenterol Hepatol 2016;31(3):610-614.

24. Zhou Y, Dai Y, Lu L, Fu Z. Dabigatran-induced esophagitis: A case report. Medicine (Baltimore) 2020;99(17):e19890.

25. Zhou Y, Su Y, Li Z et al. Analysis of the clinical characteristics of dabigatran-induced oesophagitis. Eur J Hosp Pharm 2023;30(e1):e24-e28.

26. Rouphael C, Gordon IO, Thota PN. Lymphocytic esophagitis: Still an enigma a decade later. World J Gastroenterol 2017;23(6):949-956.

27. Pittman ME, Hissong E, Katz PO, Yantiss RK. Lymphocyte-predominant Esophagitis: A Distinct and Likely Immune-mediated Disorder Encompassing Lymphocytic and Lichenoid Esophagitis. Am J Surg Pathol 2020;44(2):198 -⁠ 205.

28. Coady LC, Sheahan K, Brown IS, et al. Esophageal lymphocytosis: exploring the knowns and unknowns of this pattern of esophageal injury. Expert Rev Gastroenterol Hepatol 2024;18(9):529-539.

29. Rubio CA, Sjödahl K, Lagergren J. Lymphocytic esophagitis: a histologic subset of chronic esophagitis. Am J Clin Pathol 2006;125(3):432-437.

30. Rubio CA, Ichiya T, Schmidt PT. Lymphocytic oesophagitis, eosinophilic oesophagitis and compound lymphocytic-eosinophilic oesophagitis I: histological and immunohistochemical findings. J Clin Pathol 2017;70(3):208 -⁠ 216.

31. Pittman ME. Lymphocytic Esophagitis: Current Understanding and Controversy. Am J Surg Pathol 2022;46(1):e55-e63.

32. Patil DT, Hammer S, Langer R, Yantiss RK. Lymphocytic esophagitis: an update on histologic diagnosis, endoscopic findings, and natural history. Ann N Y Acad Sci 2018;1434(1):185-191.

33. Rubio CA. Lymphocytic esophagitis updated. Ann N Y Acad Sci 2019;1445(1):3-4.

34. Varelas AI, Fürst S, Langner C. Mixed lymphocytic and collagenous inflammation of the entire gastrointestinal tract under therapy with serotonin and norepinephrine reuptake inhibitors. Virchows Arch 2022;481(5):779-783.

35. Karamchandani DM, Chetty R. Immune checkpoint inhibitor-induced gastrointestinal and hepatic injury: pathologists‘ perspective. J Clin Pathol 2018;71(8):665-671.

36. Nelson KK, Clayton SB, Champeaux AL et al. Caustic Injury and Stricture of the Esophagus After Long-Term Phenytoin Use. ACG Case Rep J 2015;2(2):83-85.

37. Laine L, Takeuchi K, Tarnawski A. Gastric mucosal defense and cytoprotection: bench to bedside. Gastroenterology 2008;135(1):41 -⁠ 60.

38. Srivastava A, Lauwers GY. Pathology of non-infective gastritis. Histopathology 2007;50(1):15-29.

39. El-Zimaity H, Riddell RH. Beyond Helicobacter: dealing with other variants of gastritis-an algorithmic approach. Histopathology 2021;78(1):48-69.

40. Daum O, Daumová M, Švajdler M. Diferenciální diagnostika nenádorových onemocnění žaludku. Cesk Patol 2022;58(2):77-87.

41. Vieth M, Montgomery E. Medication-associated gastrointestinal tract injury. Virchows Arch 2017;470(3):245-266.

42. Jalving M, Koornstra JJ, Wesseling J et al. Increased risk of fundic gland polyps during long-term proton pump inhibitor therapy. Aliment Pharmacol Ther 2006;24(9):1341-1348.

43. Zelter A, Fernández JL, Bilder C, et al. Fundic gland polyps and association with proton pump inhibitor intake: a prospective study in 1,780 endoscopies. Dig Dis Sci 2011;56(6):1743-1748.

44. Kővári B, El Naili R, Pereira DV, et al. Fundic gland polyps related to diverse aetiologies show subtle morphological differences: a multicentre retrospective study. Histopathology 2022;80(5):827-835. 45. De Petris G, Gatius Caldero S, Chen L, et al. Histopathological changes in the gastrointestinal tract due to drugs: an update for the surgical pathologist (part I of II). Int J Surg Pathol 2014;22(2):120-128.

46. Ewing D, Brozovich A, Burns E, et al. Gastric Siderosis and Ulceration from Intravenous Iron Supplementation Manifesting as Chronic Upper Gastrointestinal Bleeding: A Case Report and Review of the Literature. Case Rep Gastrointest Med 2019;2019 : 1790686.

47. Marginean EC, Bennick M, Cyczk J et al. Gastric siderosis: patterns and significance. Am J Surg Pathol 2006;30(4):514-520.

48. Tun KM, Naga Y, Mesgun S et al. Gastric Siderosis Due to Oral Ferrous Sulfate Supplements. ACG Case Rep J 2022;9(10):e00870.

49. Kaye P, Abdulla K, Wood J, et al. Iron-induced mucosal pathology of the upper gastrointestinal tract: a common finding in patients on oral iron therapy. Histopathology 2008;53(3):311-317.

50. Olave MC, Manrai P, Nalbantoglu I et al. Push pin induced artifact: A mimic of iron pill injury in gastrointestinal pathology. Hum Patho. 2026; 173 : 106119.

51. Matsukuma K, Gui D, Olson KA et al. OsmoPrep-associated Gastritis: A Histopathologic Mimic of Iron Pill Gastritis and Mucosal Calcinosis. Am J Surg Pathol 2016;40(11):1550-1556.

52. Lynch DA, Dixon MF, Axon AT. Diagnostic criteria in lymphocytic gastritis. Gastroenterology. 1997;112(4):1426-1427. Lynch DA, Dixon MF, Axon AT. Diagnostic criteria in lymphocytic gastritis. Gastroenterology 1997;112(4):1426-1427.

53. Yip RHL, Lee LH, Lee LH et al. Topography, morphology, and etiology of lymphocytic gastritis: a single institution experience. Virchows Arch 2020;476(4):551-559.

54. Arnason T, Brown IS, Goldsmith JD, et al. Collagenous gastritis: a morphologic and immunohistochemical study of 40 patients. Mod Pathol 2015;28(4):533-544.

55. Simas D, Gonçalves AR, Gomes P et al. Olmesartan-Induced Gastropathy: An Important Cause to Think about in Refractory Peptic Ulcer Disease. GE Port J Gastroenterol 2024;32(4):288-292.

56. Storozuk T, Brown I, Lagana S, et al. The histological spectrum of ARB-induced gastritis. Histopathology 2022;81(5):653-660.

57. Li J, Tanager K, Setia N. Collagenous gastritis: clinical features, histologic correlates and unanswered questions. Histopathology 2025;87(6):789-801.

58. Makino M, Kawaguchi K, Shimojo H et al. Extensive lanthanum deposition in the gastric mucosa: the first histopathological report. Pathol Int 2015;65(1):33-37.

59. Tatsuta T, Mikami T, Chinda D, et al. Case report of lanthanum deposition in the esophagus. Clin J Gastroenterol 2020;13(5):683-687.

60. Rothenberg ME, Araya H, Longacre TA, Pasricha PJ. Lanthanum-Induced Gastrointestinal Histiocytosis. ACG Case Rep J 2015;2(3):187-189.

61. Iwamuro M, Urata H, Tanaka T, Okada H. Review of the diagnosis of gastrointestinal lanthanum deposition. World J Gastroenterol 2020;26(13):1439-1449.

62. Song YJ, Liu HX, Yang XG. The deposition of lanthanum carbonate may activate macrophages to induce gastrointestinal mucosal injury in patients with chronic kidney disease: an in vitro caco-2/THP-1 macrophage coculture model study. J Biol Inorg Chem 2024;29(1):101 -⁠ 112.

63. Iwamuro M, Urata H, Tanaka T, et al. Lanthanum deposition corresponds to white lesions in the stomach. Pathol Res Pract 2018;214(7):934-939.

64. Yabuki K, Shiba E, Harada H, et al. Lanthanum deposition in the gastrointestinal mucosa and regional lymph nodes in dialysis patients: Analysis of surgically excised specimens and review of the literature. Pathol Res Pract 2016;212(10):919-926.

65. Fujimoto D, Miyagi A, Tamura U, et al. Early gastric cancer with lanthanum deposition mucosa by endoscopic submucosal dissection: a case report and literature review. Clin J Gastroenterol 2021;14(5):1344-1349.

66. Hirose K, Saito S, Oshiro Y, et al. Novel case of laparoscopically resected gastric adenocarcinoma concurrent with lanthanum deposition. Clin Case Rep 2022;10(12):e6497.

67. Hoda RS, Sanyal S, Abraham JL, et al. Lanthanum deposition from oral lanthanum carbonate in the upper gastrointestinal tract. Histopathology 2017;70(7):1072-1078.

68. Iwamuro M, Urata H, Iwasa S et al. A Novel Method for Detecting Lanthanum Phosphate Deposition in the Gastroduodenal Mucosa Using Fluorescence Microscopy. Cureus 2022;14(10):e30729.

69. Nishida S, Ota K, Hattori K, et al. Investigation of the clinical significance and pathological features of lanthanum deposition in the gastric mucosa. BMC Gastroenterol 2020;20(1):396.

70. Greenson JK, Trinidad SB, Pfeil SA, et al. Gastric mucosal calcinosis. Calcified aluminum phosphate deposits secondary to aluminum-containing antacids or sucralfate therapy in organ transplant patients. Am J Surg Pathol 1993;17(1):45-50.

71. Gorospe M, Fadare O. Gastric mucosal calcinosis: clinicopathologic considerations. Adv Anat Pathol 2007;14(3):224-228.

72. Carneiro F, Chaves P., Ensari A. Eds: Pathology of the Gastrointestinal Tract, Springer 2017

73. Hamdeh S, Micic D, Hanauer S. Review article: drug-induced small bowel injury. Aliment Pharmacol Ther 2021;54(11-12):1370-1388.

74. Scarpignato C, Bjarnason I. Drug-Induced Small Bowel Injury: a Challenging and Often Forgotten Clinical Condition. Curr Gastroenterol Rep 2019;21(11):55.

75. Kamboj AK, Oxentenko AS. Clinical and Histologic Mimickers of Celiac Disease. Clin Transl Gastroenterol 2017;8(8):e114.

76. Kirmizi A, Kalkan C, Yuksel S, et al. Discriminant value of IEL counts and distribution pattern through the spectrum of gluten sensitivity: a simple diagnostic approach. Virchows Arch 2018;473(5):551-558.

77. Popp A, Taavela J, Graziano P, et al. A New Intraepithelial γδ T-Lymphocyte Marker for Celiac Disease Classification in Formalin-Fixed Paraffin-Embedded (FFPE) Duodenal Biopsies. Dig Dis Sci 2021;66(10):3352-3358.

78. Maglio M, Marano A, Mandile R, et al. Immunohistochemistry to Highlight Intraepithelial Lymphocytes in Formalin-Fixed and Frozen Duodenal Biopsies: Comparability of Results and Cut-Off Revision. Dig Dis Sci 2025;70(10):3425-3431.

79. Kozan EN, Kırmızı BA, Kirsaclioglu CT, et al. A new algorithm for coeliac disease based on the ‚long forgotten‘ TCRγδ+ intra-epithelial lymphocytes detected with an antibody working on FFPE sections. Histopathology 2025;86(3):397-409.

80. Scialom S, Malamut G, Meresse B, et al. Gastrointestinal Disorder Associated with Olmesartan Mimics Autoimmune Enteropathy. PLoS One 2015;10(6):e0125024.

81. Yilmaz F, Atay K. FOXP3 expression in duodenal mucosa: Unique role in pathogenesis and differential diagnosis of celiac disease. Ann Diagn Pathol 2025;74 : 152393.

82. Rubio-Tapia A, Herman ML, Ludvigsson JF, et al. Severe spruelike enteropathy associated with olmesartan. Mayo Clin Proc 2012;87(8):732-738.

83. Cyrany J, Vasatko T, Machac J et al. Letter: telmisartan-associated enteropathy -⁠ is there any class effect?. Aliment Pharmacol Ther 2014;40(5):569-570.

84. Marietta EV, Cartee A, Rishi A, Murray JA. Drug-induced enteropathy.  Dig Dis 2015;33(2):215-220.

85. Ianiro G, Bibbò S, Montalto M et al. Systematic review: Sprue-like enteropathy associated with olmesartan. Aliment Pharmacol Ther 2014;40(1):16-23.

86. Costetti M, Schiepatti A, Fraticelli S, et al. Clinical and gastro-duodenal histopathological features of enteropathy due to angiotensin II receptor blockers. Dig Liver Dis 2021;53(10):1262-1267.

87. Burbure N, Lebwohl B, Arguelles-Grande C et al. Olmesartan-associated sprue-like enteropathy: a systematic review with emphasis on histopathology. Hum Pathol 2016;50 : 127-134.

88. Choi EY, McKenna BJ. Olmesartan-Associated Enteropathy: A Review of Clinical and Histologic Findings.  Arch Pathol Lab Med 2015;139(10):1242-1247.

89. Schiepatti A, Minerba P, Puricelli M, et al. Systematic review: Clinical phenotypes, histopathological features and prognosis of enteropathy due to angiotensin II receptor blockers. Aliment Pharmacol Ther 2024;59(4):432-444.

90. Kosaka S, Kamiyama M, Ochi M. Olmesartan-induced gastritis with no lower gastrointestinal symptoms: A case report. DEN Open 2025;6(1):e70124.

91. Djembissi Fotso A, Arvanitakis M, Salame M et al. What do we know today about drug-induced microscopic colitis? A case of lymphocytic colitis on olmesartan. Acta Gastroenterol Belg 2023;86(3):474-480.

92. Gallivan C, Brown I. Olmesartan induced enterocolitis. Pathology 2014;46(4):360-361.

93. Hamdeh S, Micic D, Hanauer S. Drug-Induced Colitis. Clin Gastroenterol Hepatol 2021;19(9):1759-1779.

94. Marginean EC. The Ever-Changing Landscape of Drug-Induced Injury of the Lower Gastrointestinal Tract. Arch Pathol Lab Med 2016;140(8):748-758.

95. Herlihy N, Feakins R. Gut inflammation induced by drugs: Can pathology help to differentiate from inflammatory bowel disease?. United European Gastroenterol J 2022;10(5):451-464.

96. Patil DT, Odze RD. Biopsy diagnosis of colitis: an algorithmic approach. Virchows Arch 2018;472(1):67-80.

97. Fabián O, Kamaradová K. Histopathological diagnosis of colitis: differential diagnosis and interpretation. Histopatologická diagnostika kolitid: diferenciálně-diagnostický přístup a interpretace. Cesk Patol 2022;58(1):11-26.

98. Star KV, Ho VT, Wang HH, Odze RD. Histologic features in colon biopsies can discriminate mycophenolate from GVHD-induced colitis. Am J Surg Pathol 2013;37(9):1319 -⁠ 1328.

99. Washington K, Jagasia M. Pathology of graft-versus-host disease in the gastrointestinal tract. Hum Pathol 2009;40(7):909-917.

100. Lin J, Fan R, Zhao Z, Cummings OW, Chen S. Is the presence of 6 or fewer crypt apoptotic bodies sufficient for diagnosis of graft versus host disease? A decade of experience at a single institution. Am J Surg Pathol 2013;37(4):539-547.

101. Mostafa M, Hartley CP, Hagen CE. Evaluation of the lower histologic threshold for gastric graft versus host disease. Mod Pathol 2020;33(5):962-970.

102. Myerson D, Steinbach G, Gooley TA, Shulman HM. Graft-versus-Host Disease of the Gut: A Histologic Activity Grading System and Validation. Biol Blood Marrow Transplant 2017;23(9):1573-1579. 103. Rowan DJ, Hartley CP, Carrillo-Polanco LF et al. Diagnostic phrasing is independently correlated with the decision to treat for graft -⁠ -versus-host disease: retrospective review of colon biopsies with rare apoptosis. Histopathology 2016;69(5):802-811.

104. Kuş Öztürk S, Kırmızı A, Aras N, et al. Patterns and Grading of Gastrointestinal Graft-Versus-Host Disease: A Clinicopathologic Correlation Study. Turk J Gastroenterol 2023;34(5):516-524.

105. Hippe K, Kreft A, Reu-Hofer S, et al. Round-Robin test for the histological diagnosis of acute colonic Graft-versus-Host disease validating established histological criteria and grading systems. Virchows Arch 2023;483(1):47-58.

106. Shulman HM, Cardona DM, Greenson JK, et al. NIH Consensus development project on criteria for clinical trials in chronic graft -⁠ -versus-host disease: II. The 2014 Pathology Working Group Report. Biol Blood Marrow Transplant 2015;21(4):589-603.

107. Karamchandani DM, Chetty R. Apoptotic colopathy: a pragmatic approach to diagnosis. J Clin Pathol 2018;71(12):1033-1040.

108. Chlumská A, Benes Z, Mukensnabl P, Zámecník M. Histologic findings after sodium phosphate bowel preparation for colonoscopy. Diagnostic pitfalls of colonoscopic biopsies. Cesk Patol 2010;46(2):37-41.

109. Kotolová H, Nováková J. Nejvýznamnější nežádoucí účinky neopioidních analgetik a jejich farmakologické mechanismy Neurol praxi 2020; 21(6): 485–490

110. Sohail R, Mathew M, Patel KK, et al. Effects of Non-steroidal Anti-inflammatory Drugs (NSAIDs) and Gastroprotective NSAIDs on the Gastrointestinal Tract: A Narrative Review. Cureus 2023;15(4):e37080.

111. Tai FWD, McAlindon ME. Non-steroidal anti -⁠ -inflammatory drugs and the gastrointestinal tract. Clin Med (Lond) 2021;21(2):131-134.

112. Bjarnason I, Scarpignato C, Holmgren E et al. Mechanisms of Damage to the Gastrointestinal Tract From Nonsteroidal Anti-Inflammatory Drugs. Gastroenterology 2018;154(3):500-514.

113. Kei M, Uesawa Y. Comprehensive Analysis of Gastrointestinal Injury Induced by Nonsteroidal Anti-Inflammatory Drugs Using Data from FDA Adverse Event Reporting System Database. Pharmaceuticals (Basel) 2025;18(8):1204.

114. Frezza M, Gorji N, Melato M. The histopathology of non-steroidal anti-inflammatory drug induced gastroduodenal damage: correlation with Helicobacter pylori, ulcers, and haemorrhagic events. J Clin Pathol 2001;54(7):521-525.

115. Stolte M, Panayiotou S, Schmitz J. Can NSAID/ASA-induced erosions of the gastric mucosa be identified at histology?. Pathol Res Pract 1999;195(3):137-142.

116. Bakhriansyah M, Souverein PC, de Boer A, Klungel OH. Gastrointestinal toxicity among patients taking selective COX-2 inhibitors or conventional NSAIDs, alone or combined with proton pump inhibitors: a case -⁠ -control study. Pharmacoepidemiol Drug Saf 2017;26(10):1141-1148.

117. Lauwers GY, Fasano A, Brown IS. Duodenal lymphocytosis with no or minimal enteropathy: much ado about nothing?. Mod Pathol 2015;28 Suppl 1:S22-S29.

118. Mekontso JG, Olliverrie A, Pendyala N, et al. Nonsteroidal Anti-Inflammatory Drug-Induced Granulomatous Colitis: A Case Report and Literature Review of a Vanishing Colonic Mass Mimicking Malignancy. Case Rep Gastrointest Med 2025;2025 : 1169139.

119. Saleem N, Marella HK, Ali B, Tombazzi CR. Colonic diaphragm disease secondary to nonsteroidal anti-inflammatory drug use. Proc (Bayl Univ Med Cent) 2020;33(3):391-392.

120. Mazhuppel Rechard E, Al-Talib I et al. The Silent Obstruction: A Rare Complication of Non-steroidal Anti-inflammatory Drug (NSAID)-Induced Diaphragm Disease. Cureus 2025;17(11):e96275.

121. Kwak HA, Hart J. The Many Faces of Medication-Related Injury in the Gastrointestinal Tract. Surg Pathol Clin 2017;10(4):887-908.

122. Medlicott SA, Ma M, Misra T, Dupre MP. Vascular wall degeneration in doxycycline-related esophagitis. Am J Surg Pathol 2013;37(7):1114-1115.

123. Xiao SY, Zhao L, Hart J, Semrad CE. Gastric mucosal necrosis with vascular degeneration induced by doxycycline. Am J Surg Pathol 2013;37(2):259-263.

124. Shih AR, Lauwers GY, Mattia A et al. Vascular Injury Characterizes Doxycycline-induced Upper Gastrointestinal Tract Mucosal Injury. Am J Surg Pathol 2017;41(3):374-381.

125. Hong Y, Staniorski C, Pollack D, Evans S. Doxycycline-Induced Gastric Perforation. Am Surg 2023;89(11):4926-4928.

126. Affolter K, Samowitz W, Boynton K, Kelly ED. Doxycycline-induced gastrointestinal injury. Hum Pathol 2017;66 : 212-215.

127. Arnold MA, Swanson BJ, Crowder CD, et al. Colesevelam and colestipol: novel medication resins in the gastrointestinal tract. Am J Surg Pathol 2014;38(11):1530-1537.

128. Swanson BJ, Limketkai BN, Liu TC, et al. Sevelamer crystals in the gastrointestinal tract (GIT): a new entity associated with mucosal injury.  Am J Surg Pathol 2013;37(11):1686 -⁠ 1693.

129. Karamchandani DM, Hammad H, Chetty R, Arnold CA. New Kids on the Block. Arch Pathol Lab Med 2021;145(12):1569-1584.

130. Ooishi M, Yamada S, Itoh T, et al. Diagnosis of Ion-Exchange Resin Depositions in Paraffin Sections Using Corrective Light and Electron Microscopy-NanoSuit Method. Diagnostics (Basel) 2021;11(7):1193.

131. Harel Z, Harel S, Shah PS et al. Gastrointestinal adverse events with sodium polystyrene sulfonate (Kayexalate) use: a systematic review.  Am J Med 2013;126(3):264.e9-264. e2.64E24.

132. Shakeri H, Panarelli NC. Patterns of gastrointestinal injury in patients with chronic kidney disease: Comparison of cases with and without sevelamer crystals. Histopathology 2024;84(4):624-632. 133. Goutorbe P, Montcriol A, Lacroix G et al. Intestinal Necrosis Associated with Orally Administered Calcium Polystyrene Sulfonate Without Sorbitol.  Ann Pharmacother 2011;45(2):e13.

134. Yuste C, Mérida E, Hernández E, et al. Gastrointestinal complications induced by sevelamer crystals. Clin Kidney J 2017;10(4):539-544.

135. Parfitt JR, Jayakumar S, Driman DK. Mycophenolate mofetil-related gastrointestinal mucosal injury: variable injury patterns, including graft-versus-host disease-like changes. Am J Surg Pathol 2008;32(9):1367-1372.

136. Nguyen T, Park JY, Scudiere JR, Montgomery E. Mycophenolic acid (cellcept and myofortic) induced injury of the upper GI tract. Am J Surg Pathol 2009;33(9):1355-1363.

137. Lee S, de Boer WB, Subramaniam K, Kumarasinghe MP. Pointers and pitfalls of mycophenolate-associated colitis. J Clin Pathol 2013;66(1):8-11.

138. Karamchandani DM, Westbrook L, Arnold CA. Drug-induced digestive tract injury: decoding some invisible offenders. Hum Pathol 2023;132 : 135-148.

139. Liapis G, Boletis J, Skalioti C, et al. Histological spectrum of mycophenolate mofetil-related colitis: association with apoptosis. Histopathology 2013;63(5):649-658.

140. Kurnatowska I, Banasiak M, Daniel P, Wagrowska-Danilewicz M, Nowicki M. Two cases of severe de novo colitis in kidney transplant recipients after conversion to prolonged-release tacrolimus. Transpl Int 2010;23(5):553 -⁠ 558.

141. Hissong E, Mostyka M, Yantiss RK. Histologic Features of Tacrolimus-induced Colonic Injury. Am J Surg Pathol 2022;46(1):118-123.

142. Xia R, Zhang X. Neutropenic enterocolitis: A clinico-pathological review. World J Gastrointest Pathophysiol 2019;10(3):36-41.

143. Inga EE, Badireddy M. Neutropenic Enterocolitis. In: StatPearls. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; August 8, 2023.

144. Iacobuzio-Donahue CA, Lee EL, Abraham SC et al. Colchicine toxicity: distinct morphologic findings in gastrointestinal biopsies. Am J Surg Pathol 2001;25(8):1067-1073.

145. Torbenson M, Montgomery EA, Iacobuzio-Donahue C et al. Colchicine effect in a colonic hyperplastic polyp. A lesion mimicking serrated adenoma. Arch Pathol Lab Med 2002;126(5):615-617.

146. Daniels JA, Gibson MK, Xu L, et al. Gastrointestinal tract epithelial changes associated with taxanes: marker of drug toxicity versus effect. Am J Surg Pathol 2008;32(3):473-477.

147. Kiss I et al. Modrá kniha České onkologické společnosti (32. aktualizace): 2026 https:// www.linkos.cz/lekar-a-multidisciplinarni -⁠ -tym/personalizovana-onkologie/modra-kniha-cos/aktualni-vydani-modre-knihy

148. Murro D, Jakate S. Radiation esophagitis. Arch Pathol Lab Med 2015;139(6):827-830.

149. Wu Q, Li Q, Zhang R, et al. Research progress of radiation esophagitis: A narrative review. Medicine (Baltimore) 2025;104(19):e42273

150. Nesheiwat Z, Akbar H, Kahloon A, Mahajan K. Radiation Esophagitis. In: StatPearls. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; May 23, 2023.

151. Cunningham S, Singla M, Itzkowitz S. Esophageal mucosal bridge in a young man with radiation esophagitis. Gastrointest Endosc 2015;82(6):1121.

152. Birkness-Gartman JE, Hutchings DA, Montgomery EA, Voltaggio L. Injury patterns and potential diagnostic pitfalls associated with radiation and radio-chemotherapy in the stomach and gastroesophageal junction. Hum Pathol 2023;131 : 17-25.

153. Bhutta BS, Fatima R, Aziz M. Radiation Enteritis. In: StatPearls. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; August 17, 2023.

154. Feely M, Tondon R, Gubbiotti M, et al. Gastrointestinal Tract Injury by Yttrium-90 Appears Largely Restricted to Resin Microspheres But Can Occur Years After Embolization. Am J Surg Pathol 2022;46(9):1234-1240.

155. Ogawa F, Mino-Kenudson M, Shimizu M, et al. Gastroduodenitis associated with yttrium 90-microsphere selective internal radiation: an iatrogenic complication in need of recognition. Arch Pathol Lab Med 2008;132(11):1734 -⁠ 1738.

156. Reggiani Bonetti L, Leoncini G, Daperno M, et al. Histopathology of non-IBD colitis practical recommendations from pathologists of IG-IBD Group. Dig Liver Dis 2021;53(8):950-957.

157. Leupin N, Curschmann J, Kranzbühler H, et al. Acute radiation colitis in patients treated with short-term preoperative radiotherapy for rectal cancer. Am J Surg Pathol 2002;26(4):498-504.

158. Wang YT, Zhu YX, Huang RY, et al. Pathological classification of chronic radiation-induced intestinal injury and its clinical implications. Gastroenterol Rep (Oxf) 2025;13:goaf072.

159. Patil PA, Zhang X. Pathologic Manifestations of Gastrointestinal and Hepatobiliary Injury in Immune Checkpoint Inhibitor Therapy. Arch Pathol Lab Med 2021;145(5):571-582.

160. Vaddepally RK, Kharel P, Pandey R, et al. Review of Indications of FDA-Approved Immune Checkpoint Inhibitors per NCCN Guidelines with the Level of Evidence. Cancers (Basel) 2020;12(3):738.

161. Rajha E, Chaftari P, Kamal M, et al. Gastrointestinal adverse events associated with immune checkpoint inhibitor therapy. Gastroenterol Rep (Oxf) 2019;8(1):25-30.

162. Auch LAM, Sieber C, Lehnick D, Hug BL. Adverse drug events of immune checkpoint inhibitors -⁠ a retrospective, descriptive real-world data analysis. BMC Cancer 2025;25(1):1303.

163. Jayathilaka B, Mian F, Franchini F, et al. Cancer and treatment specific incidence rates of immune-related adverse events induced by immune checkpoint inhibitors: a systematic review. Br J Cancer 2025;132(1):51-57.

164. Zhang ML, Deshpande V. Histopathology of Gastrointestinal Immune-related Adverse Events: A Practical Review for the Practicing Pathologist. Am J Surg Pathol 2022;46(1):e15-e26.

165. Carbonnel F, Martin A, Marthey L, et al. Gastrointestinal complications of immune checkpoint Inhibitor therapy. Presse Med 2026;55(2):104326.

166. Arora K, Zhang LM, Goiburú-Chenu MB, et al. Pathology of immune checkpoint inhibitor-induced injury of the gastrointestinal tract and hepatobiliary systém. Diagn Histopathol 2021; 27 (2): 62-68 167. Zhang ML, Neyaz A, Patil D, et al. Immune -⁠ -related adverse events in the gastrointestinal tract: diagnostic utility of upper gastrointestinal biopsies. Histopathol 2020;76(2):233 -⁠ 243.

168. Amin S, Munankami S, Desai P, et al. Immune Checkpoint Inhibitor-Induced Lymphocytic Esophagitis. Cureus 2023;15(6):e39920.

169. Boike J, Dejulio T. Severe Esophagitis and Gastritis from Nivolumab Therapy. ACG Case Rep J 2017;4:e57.

170. Haryal A, Townsend MJ, Baskaran V, et al. Immune checkpoint inhibitor gastritis is often associated with concomitant enterocolitis, which impacts the clinical course. Cancer 2023;129(3):367-375. 171. Irshaid L, Robert ME, Zhang X. Immune Checkpoint Inhibitor-Induced Upper Gastrointestinal Tract Inflammation Shows Morphologic Similarities to, but Is Immunologically Distinct From, Helicobacter pylori Gastritis and Celiac Disease. Arch Pathol Lab Med 2021;145(2):191-200.

172. Badran YR, Shih A, Leet D, et al. Immune checkpoint inhibitor-associated celiac disease. J Immunother Cancer 2020;8(1):e000958.

173. Isidro RA, Ruan AB, Gannarapu S, et al. Medication-specific variations in morphological patterns of injury in immune check-point inhibitor-associated colitis. Histopathology 2021;78(4):532-541. 174. Som A, Mandaliya R, Alsaadi D, et al. Immune checkpoint inhibitor-induced colitis: A comprehensive review. World J Clin Cases 2019;7(4):405-418.

175. Terlato M, Dimovski S, Burkhardt M et al. Drug-induced inflammatory colitis: a review of novel agents. npj Gut Liver 2026;3 : 12

176. Louie CY, DiMaio MA, Matsukuma KE et al. Idelalisib-associated Enterocolitis: Clinicopathologic Features and Distinction From Other Enterocolitides. Am J Surg Pathol 2015;39(12):1653-1660.

177. Yeung CC, Hockenbery DM, Westerhoff M, et al. Pathological assessment of gastrointestinal biopsies from patients with idelalisib -⁠ -associated diarrhea and colitis. Future Oncol 2018;14(22):2265-2277.

178. Weidner AS, Panarelli NC, Geyer JT, et al. Idelalisib-associated Colitis: Histologic Findings in 14 Patients. Am J Surg Pathol 2015;39(12):1661-1667.

179. Hammami MB, Al-Taee A, Meeks M, et al. Idelalisib-induced colitis and skin eruption mimicking graft-versus-host disease. Clin J Gastroenterol 2017;10(2):142-146.

180. Karimi SS, Larman TC, Jain T, Voltaggio L, Birkness-Gartman JE. Chimeric antigen receptor (CAR) T-cell therapy-related gastrointestinal toxicity: Histologic features and morphologic mimics. Hum Pathol 2025;158 : 105791.

181. Osnis L, Hart J, Olivas A, et al. Patterns of Gastrointestinal Injury Associated With CAR-T Therapy for Patients With Multiple Myeloma. Am J Surg Pathol 2026;50(3):292-300.

182. Baroudi I, Abukhiran I, Pai R, Mansour A. Histopathologic Features of Chimeric Antigen Receptor (CAR) T-cell Therapy-associated Gastrointestinal Mucosal Injury: A Case Series and Review of Literature. Am J Surg Pathol 2026;50(7):739-757.

183. Ortiz Requena D, Montgomery EA, Ronquillo NR et al. Multiple Myeloma and Mimicry: Gastrointestinal Tract Histologic Findings in Patients Following Chimeric Antigen Receptor T-cell Therapy and Anti -⁠ -CD38 Monoclonal Antibodies. Mod Pathol 2026;39(5):100991.

184. Ortiz Requena D, Montgomery EA. What‘s new in upper gastrointestinal pathology: Key updates and evolving challenges in 2026. Hum Pathol 2026;169 : 106025.

185. Liu C, Amin R, Shatila M, et al. Clinical characteristics and outcomes of tyrosine kinase inhibitor-related lower GI adverse effects. J Cancer Res Clin Oncol 2023;149(7):3965-3976.

186. Grillo F, Carlin L, Remo A, et al. Dasatinib-induced Crohn‘s-like colitis. J Clin Pathol 2023;76(3):202-205.

187. Yamauchi K, Inaba T, Colvin HS, et al. Dasatinib-induced colitis: clinical, endoscopic and histological findings. Scand J Gastroenterol 2022;57(4):449-456.

188. Tolaymat S, Sharma K, Kagzi Y, Sriwastava S. Anti-CD20 monoclonal antibody (mAb) therapy and colitis: A case series and review. Mult Scler Relat Disord 2023;75 : 104763.

189. Kmeid M, Aldyab M, Brar R, Lee H. Histologic Findings and Tissue B-Cell Depletion in Endoscopic Mucosal Biopsy Specimens of the Gastrointestinal Tract After Treatment With Rituximab. Am J Clin Pathol 2022;157(3):353 -⁠ 364.

190. Jafari P, Hakimian D, Westerhoff M, et al. The Histologic Spectrum of Rituximab -⁠ -Associated Common Variable Immunodeficiency-Like Enteropathy. Mod Pathol 2025;38(8):100770.

191. Hakimian D, Micic D, Alpert L et al. Common Variable Immunodeficiency-Like Enteropathy Associated with Rituximab B-Cell Depletion Therapy. Dig Dis Sci 2025;70(3):996-999.

192. Hutchings D, Miller JA, Voltaggio L. Paradoxical gastrointestinal reactions in patients taking tumor necrosis factor inhibitors: a rare event that broadens the histologic spectrum of medication-associated injury. Hum Pathol 2019;85 : 202-209.

193. Mihai IR, Burlui AM, Rezus II, et al. Inflammatory Bowel Disease as a Paradoxical Reaction to Anti-TNF-α Treatment-A Review. Life (Basel) 2023;13(8):1779.

194. Huynh S, Achalu S, Berry R, et al. Some Drugs Have Two Faces: Paradoxical Colitis in a Patient with Psoriatic Arthritis Previously Treated with Etanercept and IL-17 Inhibitors. Dig Dis Sci 2024;69(5):1602-1607.

195. Deng Z, Wang S, Wu C, Wang C. IL-17 inhibitor-associated inflammatory bowel disease: A study based on literature and database analysis. Front Pharmacol 2023; 14 : 1124628.

196. Obeidat AE, Murakami TT. New-Onset Collagenous Colitis in a Patient With Psoriatic Arthritis: Can It Be Secukinumab?. Cureus 2021;13(7):e16147.

197. Gandu SSK, Khan MH, Vasikaran A, Pandit S. Secukinumab-Induced Lymphocytic Colitis. J Investig Med High Impact Case Rep 2022;10 : 23247096221110399.

198. Sykaras AG, Margellou E, Vallianou NG, et al. Multifaceted Secukinumab-induced Colitis. Inflamm Bowel Dis 2022;28(4):e47-e48.

199. Kwan E, Riley CA, Iqbal M, Hardin CA. Malakoplakia. In: StatPearls. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; March 30, 2026.

200. Zhang Y, Byrnes K, Lam-Himlin D, et al. Gastrointestinal Malakoplakia: Clinicopathologic Analysis of 26 Cases. Am J Surg Pathol 2020;44(9):1251-1258.

201. Lee M, Ko HM, Rubino A et al. Malakoplakia of the gastrointestinal tract: clinicopathologic analysis of 23 cases. Diagn Pathol 2020;15(1):97.

202. Alshatti Y, Alenezi M. Malakoplakia Associated with Diarrhoea and Colonic Lesions After Rituximab Treatment. Eur J Case Rep Intern Med 2024;11(12):005067.

Štítky
Patológia Súdne lekárstvo Toxikológia
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#