Nově objevené dokumenty o Janu Evangelistovi Purkyně v Anatomickém ústavu 1. LF UK

ÚVOD

Jan Evangelista Purkyně před odchodem do Vratislavi působil v letech 1819–1822 jako prosektor na anatomickém ústavu pražské univerzity –⁠ stran na toto téma bylo popsáno už nemálo (1, 2). Na jakých preparátech tehdy pracoval a jaké další stopy po něm v dnešním Anatomickém ústavu 1. LF UK v Praze zůstaly? Nejnovější poznatky z pořádání sbírek při tamní knihovně a muzeu přinášejí nové indicie a poodhalují jeho působení opět o trochu dál, než se dosud udává.

Při katalogizaci a restaurování dokumentů uchovávaných při muzeu a knihovně Anatomického ústavu 1. LF UK se objevily nové a dosud nezpracované dokumenty. Soudě podle původního zaprášeného stavu před konzervátorsko-restaurátorskými zásahy byly dlouho nedotčené. Naštěstí nesdílely osud značné části listin Archivu Univerzity Karlovy –⁠ řada dokumentů z něj zmizela koncem 2. světové války, například „personální akta (...) 1818–1850“ v takzvané „jedenácté bedně“ (A XI) (3) zůstávají nezvěstná od evakuace od roku 1945: „Osobní spisy učitelů LF, uložené před válkou v rámci fondu inventarizovaného 1890 A. Bachmannem, se ztratily v r. 1945. Dochovaly se pouze písemnosti týkající se odchodu Purkyně do Vratislavi a přijetí jeho nástupce J. Reisicha (kart. 106, BI –⁠ C 124).“ (2)

Dřívější nálezy purkyňovských dokumentů na půdě Karlovy univerzity jsou souborně shrnuty ve výroční publikaci „J. E. P. v Archivu Univerzity Karlovy“ (2), obsáhlý archiv se uchovává také v Památníku národního písemnictví (pečlivě ho mapuje docent Otakar Brázda a stále nachází nové poznatky) (4), dále v Národní lékařské knihovně (5) a na řadě dalších míst. Dokumenty, o nichž zde budu referovat, představují jen zlomek z bývalého Purkyňova působiště, který výše popisované ztrátě unikl zejména proto, že nebyl součástí Archivu UK. Ani v nejmenším není cílem v tomto ohledu konkurovat ostatním paměťovým institucím, ale informace o nových detailech je i přesto hodna pozornosti –⁠ a má smysl souborně představit, co se na půdě Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze o Purkyněm dochovalo.

Ve spolupráci s pracovníky Ústavu vědeckých informací 1. LF UK a VFN v Praze se celému souboru dokumentů dostalo péče –⁠ konzervování a třídění. V původním uložení totiž byly časově i tematicky „zpřeházené“ a o jejich obsahu byla jen orientační představa. Restaurátorka fondu vše očistila od vrstvy letité špíny (např. silných nánosů sazí) a já provedla jejich prvotní soupis a identifikaci. Postupně se podařilo identifikovat jednotlivé střípky a informace uchovávané z různých důvodů spojit do koherentních celků.

KONTEXT DOCHOVÁNÍ DOKUMENTŮ PŘI ANATOMICKÉM MUZEU, RESPEKTIVE ÚSTAVU

Na Anatomickém ústavu 1. LF UK v Praze se traduje, že se jedná o všehochuť snesenou z různých koutů budovy na jedno místo někdy ve 20. století. Celý soubor obsahuje především katalogy muzea založeného ze sbírek shromažďovaných a vytvářených profesorem anatomie Johannem Georgem Ilgem (1771–1836), značnou část tvoří kopie katalogů posluchačů přednášek anatomického ústavu. Ty nejstarší pocházejí z poslední čtvrtiny 18. století. Dokumenty týkající se Jana Evangelisty Purkyně jsou ze širokého časové rozpětí let 1813–1864. Tehdy se ústav (v nich nazývaný Unterrichtsanstalt a Museo) samozřejmě ještě nacházel v Karolinu, kde sídlil až do roku 1877.

Profesor Ilg „... v budově Karolína vymohl zřízení nového anatomického ústavu (1830) a výstavbu nové pitevny. Svými preparáty položil základy anatomického muzea, které dobudoval jeden z Ilgových nástupců, profesor Hyrtl.“ (6). Souborný katalog preparátů, jež profesor Ilg „na památku a jako plod osobního mnohaletého snažení“ muzeu při anatomickém ústavu daroval, je z ledna 1831. V Anatomickém ústavu 1. LF UK v Praze je uchováván dodnes.

Podle zprávy profesora Josefa Hyrtla o fungování ústavu v roce 1841 tehdy 2. patro budovy v Karolinu „tvoří byt prosektora, druhá pracovna spolu s anatomickou nástřikovou kuchyní ke zvláštnímu užití profesora, kdež jsou současně uchovávány spisy ústavu a Instrumentarium anatomicum, a dále anatomické muzeum“ (7). Níže popisované soupisy a katalogy, zachycující Purkyněho působení na ústavu, bychom tehdy s největšší pravděpodobností nalezli právě tam.

Později se dokumenty spolu s ústavem přestěhovaly do nové budovy v ulici U Nemocnice. Tomu, že by byla tato část dokumentů někdy uložena v budově české lékařské fakulty v Kateřinské ulici po roce 1882/1883, v analyzovaných dokumentech ani v jejich nejbližším okolí nic nenasvědčuje. Je jednodušší předpokládat, že i po rozdělení fakulty na českou a německou část zůstaly kdesi v budově U Nemocnice. Po více než 35 letech od Hyrtlova svědectví se tedy archivní materiál s největší pravděpodobností přesunul z Karolina do nynější budovy Anatomického ústavu 1. LF UK, ovšem vystopovat jeho pohyby po samotné budově s určitostí nelze. (6)

PROČ NA ANATOMICKÉM ÚSTAVU 1. LF UK V PRAZE ZŮSTALY KOPIE ZÁZNAMŮ?

V ústavu, kde Purkyně studoval anatomii v akademickém roce 1813, byl zaměstnán po obhajobě své doktorské práce (8) a působil zde jako prosektor a asistent mezi lety 1819 a 1822 (9). K této době se váží exempláře katalogů studentů z anatomického ústavu a evidence preparátů zdejšího anatomického muzea. Jedná se o vlastní (mnohdy pracovní) kopie zápisů úřední povahy, dokumentace muzea v těsné blízkosti, součást celého –⁠ ač zpřeházeně uchovaného –⁠ celku. V téže sbírce dále Purkyně figuruje v dokumentech z lékařské fakulty, které se týkají chodu anatomického ústavu a patří do doby po Purkyněho návratu z Vratislavi. Spolupodepsal je v letech 1858 a 1864, přičemž z Vratislavi do Prahy přešel v roce 1850 (9), tato úřední korespondence tudíž nepatří ani do posledních let jeho života, ani do období těsně po jeho návratu. Uchovala se však dodnes z důvodu věcného obsahu, ne kvůli Purkyněmu samému; dalo by se říci, že z provozních důvodů. Úcta k tradici a šťastná náhoda je pak ochránila před zničením v pozdějším období.

Všechny níže uvedené nalezené dokumenty jsou v němčině, uvádím u nich svůj překlad textu, jak jsem ho transkribovala. Při kontrole znění českých ekvivalentů jsem zohlednila Latinsko-české anatomické názvosloví profesora Josefa Zrzavého (10). Německá terminologie originálu byla mnohdy zastaralá, sledovala jsem dobové užití latinského názvosloví a při překladu přihlížela i ke stylistickým specifikum konkrétního textu.

PURKYŇOVO PŮSOBENÍ VE FUNKCI PROSEKTORA

Prvním zásadním dokumentem, který je vhodné uvést už na začátku, je koncept zprávy o stavu anatomického ústavu za školní rok 1821. Datován je 24. srpna 1821 a psán i podepsán je profesorem Ilgem. Připomíná v něm Purkyňovo prodloužené setrvání na pozici prosektora. Ačkoliv jsou ve zprávě škrtány celé pasáže, část o prosektorovi je zařazena hned na začátku textu a ponechána bez zásahů. Zpráva tudíž byla pravděpodobně poslána v tomto znění:

„Slavný c. k. lékařský studijní direktoráte!

Zpráva o stavu vyučovacího ústavu anatomického na c. k. pražské universitě v roce 1821

A. Co se týká personálu zaměstnaného při vyučovacím ústavu anatomickém kromě učitelů.

Místo prosektora při anatomické stolici zastává dr. medicíny pan Johann Purkinge. Pro jeho píli a prospěch a s ohledem na jeho úsilí stále se zdokonalovat v praktické technické anatomii byla řečenému vysokým dekretem gubernia ze dne 1. února min. roku tato úloha přiřčena ještě na dva následující roky.“

Tolik Ilgova slova o důvodech zaměstnání Purkyně, zaznamenaná vlastní rukou –⁠ formalizovaně se vyjadřuje k nezbytným otázkám jeho prospěchu a nasazení při studiích. Ačkoli ve zprávě zaznívají očekávané formulace, fakticky musely odpovídat skutečnému stavu věci.

O zmíněné žádosti o Purkyňovo jmenování prosektorem a prodloužení ve funkci psala Eva Rozsívalová (1), ve svých pracích udává čísla odpovídajících podacích protokolů. V roce 1986 (2) bylo uváděno, že tento protokol je dnes ztracen. Tyto jednací protokoly se dnes v Archivu UK ale skutečně fyzicky nalézají –⁠ a jejich obsahem je zápis o podání, ne doslovné citace listin, a tak mají Ilgova vlastní slova nemalou cenu.

V roce 1986 byl otištěn alespoň zrcadlový protějšek k žádosti o obsazení Purkyněho nástupce na uvolněné asistentské místo, tedy „žádosti prof. Rottenbergera z 20. 11. 1822 o obsazení místa asistenta anatomie a fyziologie, které se uvolní odchodem dr. Purkyně. Jako nástupce je navrhován medik Josef Reisich.“ (2) Tato žádost je doslovně zaznamenána v příslušném kopiáři nacházejícím se dnes v Anatomickém ústavu 1. LF UK v Praze („Kopiář obdržených nařízení i podaných úředních zpráv a učiněných oznámení. Od 1. listopadu 1821 až do 20. ledna 1823“). Tamtéž si můžeme přečíst i zprávu o tom, že Purkyně svědomitě a obětavě plnil své povinnosti prosektora, a v neposlední řadě vysvědčení profesorů Ilga a Rottenbergera o jeho tříletém působení v této funkci, jež si Purkyně při svém odchodu vyžádal. I toto hodnocení bylo excelentní.

PREPARÁTY, KTERÉ PURKYNĚ VYTVOŘIL

O konkrétní náplni činnosti Jana Evangelisty Purkyně při anatomickém ústavu vypovídají přehledy anatomického muzea o přírůstcích a odpisech inventáře. Mezi nejcelistvější prameny staršího data patří celkový katalog „Soupis zvířecích skeletů vystavených v mé sbírce zootomických preparátů.“ V tomto inventárním seznamu je však nejasná otázka datace; pravděpodobně pocházejí ještě z dob Purkyněho studií, a měly by proto předcházet jeho působení ve funkci prosektora. Dle něj vytvořil pro zdejší muzeum pro profesora Ilga 6 preparátů označených jako „příspěvek pana Purkyně“ –⁠ jediným zástupce savců je liška, ostatní jsou ptáci: dřemlík obecný, datel černý, bažant obecný, perlička kropenatá a pižmovka velká.

Celý soupis čítá přibližně 120 položek. Původ sbírky je detailně rozepsán, v první řadě preparáty zhotovoval profesor Ilg sám, zaznamenává i nákupy a dary –⁠ mimo jiné tu jsou profesoři Bernt, Tögel či Bayer. Často se na práci podíleli posluchači lékařství a chirurgie v letech 1812 a 1813, např. posluchač chirurgie Bran, Purkyněho spolužák posluchač lékařství Bolzano, studenti Čapek, Černý a další. Figurují zde ale i dary hrabat Nostitze a Kolowrata či hraběnky Thunové. Purkyněho účast nebyla pro vznik celku sbírky nezbytná, není však ani zanedbatelná a dle zápisů se studenti jeho běhu anatomie na jejím budování podíleli systematicky.

Katalog není datován explicitně, vyskytují se v něm pouze letopočty 1812 a 1813 a neobsahuje viditelně pozdější přípisy. Nejpravděpodobnějším obdobím vzniku bude rok 1813, za poslední položku seznamu Ilg připsal své zápisky: „Popis sokolovitého dravce, jehož jsem obdržel 24. ledna 1813 jako přírůstek do mé sbírky zoologických preparátů od pana hraběte Nostitze a jehož poznávám jako varietu káněte lesního či káněte myšilova (Falco Buteo).“ Preparáty pro anatomické muzeum vytvářel Jan Evangelista Purkyně prokazatelně ještě dříve, než se stal prosektorem.

Dnes tyto Purkyněho preparáty pravděpodobně již neexistují –⁠ podle „Průvodce sbírkami“ (11, 12) se dnes z exponátů, o něž se zasloužil Purkyně, nalézají v muzeu Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze exempláře ze sbírky jím založené až na fyziologickém ústavu. Jak ukážu, podstatná část preparátů, které Purkyně vytvořil, je podchycena pouze proto, že se nám dochoval záznam o jejich ztrátě.

Tím totiž nejsou Purkyněm vytvořené preparáty ani zdaleka vyčerpány. V souboru dokumentů se nachází také nedatovaný pozdější soubor přehledů o chybějících, a tedy z inventáře vyřazovaných preparátech, i zde se jménem uvádí Purkyně jako zhotovitel. Soupis s názvem „Angiologické preparáty jsou nepoužitelné“ takto jmenuje č. 1336 –⁠ sušenou pánev s nástřikem cév.

U čísla 1336 se ve sbírce listin na jiném místě dochoval i záznam o vzniku preparátu –⁠ zřejmě Ilgův vlastní duplikát výkazu, který si ponechal (obr. 1). Ten je jakožto jeden list vložen do objemného fasciklu inventárních seznamů muzea z různých let (3 –⁠ III –⁠ 51). Za akademický rok 1819 čítá seznam pouhé 4 kusy (č. 1333–1336), Purkyně vytvořil jeden z nich. Druhou sadu listin představují soupisy týkající se jím zhotovených preparátů č. 1345, 1346, 1347, 1348 a 1359 (3 –⁠ III –⁠ 49 a 3 –⁠ III –⁠ 51, kam jsou zařazeny dva přepisy stejného obsahu) a nalezneme mezi nimi 3 kopie téže evidence chybějících preparátů v lihu. Patří mezi ně mimo jiné „v lihu a kyselině dusičné vytvrzený Varolův most“, „děloha s vaječníky s vazivovou přestavbou“ či „skirhotický žaludek se značným poškozením vředy“.

Obr. 1  Ilgův „Soupis přírůstků muzea“ za rok 1819

K přehledu chybějících preparátů ve sbírce anatomického ústavu již neexistuje samostatný soupis přírůstků, obdobný jako pro celý školní rok 1819. Klíčem k jejich dataci je souborný Ilgův katalog přírůstků sbírky (obr. 2), neboť v jeho druhé polovině se objevují přípisy po jednotlivých letech, lze z něj proto čerpat jak přesná data, tak pořadová čísla –⁠ a z nich vyplývá, že Purkyně výše uvedené preparáty vytvořil v průběhu školního roku 1821 a 1823. Tento katalog je nadepsán „Sbírka anatomicko-fyziologicko-patologických preparátů na pražské universitě uložené v universitní budově Karolina“. Číslování začíná od jedničky, řazení je zprvu tematické a poslední zápis (č. 1360) se vztahuje se školnímu roku 1824, přičemž tento preparát je datován 10. prosince 1823 od profesora Jungmanna. Purkyňovo výše zmiňované číslo 1336 je zde „za rok 1819“ zapsáno následovně: „1336. Jedna sušená pánev s nástřikem cév, která ukazuje arteria pudenda jakož i další svalové arterie| P. prosektor Dr Purkinie.“

Obr. 2  Doplňovaný soupis „Sbírka anatomicko-fyziologicko-patologických preparátů“

Datace se shoduje s údaji v „Soupisu nových přírůstků“ za školní rok 1819. Odlišný je jen gramatický tvar téhož slovesa darstellen, rozdíl by ale zmizel už při překladu –⁠ je to totéž.

Stejně tak zde ovšem mezi exempláři vzniklými ve školním roce 1821 figurují i po letech „pohřešované“, a z toho důvodu odepisované preparáty č. 1345 a 1346 („chrupavky hrtanu, nosu, očních víček a ucha“ a „svaly hrtanu, jazyka a hltanu spolu s dolní čelistí“).

Nicméně ani zde ještě Purkyněho stopa v dokumentech anatomického ústavu nekončí. Pečlivě vedeny a uchovávány zde byly kopie katalogů posluchačů anatomie a Purkyněho zápis z 1. ročníku se neztratil.

DVA DUPLICITNÍ ZÁPISY V KATALOZÍCH POSLUCHAČŮ ANATOMIE

Prvním je Ilgem ručně nalinkovaný i psaný tabulkový přehled „Katalog posluchačů Anatomie na pražské universitě, ze školního roku 1810 až...“ [2. letopočet Ilg nevyplnil], kde Purkyně figuruje v seznamu „Lékaři školní rok 1813“ (obr. 3). zapsány jsou výsledky za oba semestry. Budou to interní záznamy anatomického ústavu, které se hlásily výš, i zde jsou zapsány Purkyněho eminenter z mravů, píle i prospěchu.

Obr. 3  Zápisy o obou semestrech anatomie prvních ročníků lékařství 1813

Jakým způsobem Ilg studijní výsledky předával, demonstruje druhý dochovaný katalog studentů. To už je úřední tiskopis vyplněný Ilgovou rukou „Katalog za školní rok 1813 posluchačů lékařství v prvním ročníku na c. k. pražské universitě za druhý semestr od profesorů...“ [jméno nevyplněno]. Je to kopie podkladů pro vyplnění katalogu uloženého v Archivu UK, který je přetištěn v souborném vydání dokumentů z roku 1986 (2) –⁠ jedná se o týž tiskopis vyplněný profesorem Ilgem, ovšem zde se na první stranu nepřipsal a svůj podpis připojil až na konec zápisu.

Faktograficky tyto zápisy v katalogu studentů samozřejmě nové informace nepřinášejí, neboť mají protějšky v Archivu UK –⁠ a byly publikovány v „Dokumentech“ v roce 1986 (2). Kompletní data z katalogů posluchačů v Archivu UK pro všechny roky studia Jana Evangelisty Purkyně vyčerpávajícím způsobem prezentuje Rozsívalová (1). Svou cenu mají ty z Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze především tím, že uchovávány na patřičné půdě zůstaly i zde v původním kontextu. První z nich, celý psaný ručně, obsahuje výsledky za oba semestry výlučně anatomie prvního ročníku 1813. Druhý, vyplněný tiskopis se od vyhotovení z Archivu UK liší tím, že centrálně uložený katalog studentů z akademického roku 1813 má vedle výsledků anatomie opsány i záznamy z botaniky a speciální přírodovědy.

POZDĚJŠÍ ÚŘEDNÍ PODPISY

Nejmladší vrstva listin, které se Jana Evangelisty Purkyně týkají, už spadá do let po jeho návratu z Vratislavi. Dva dopisy jsou dochovány v rámci dokumentů o financování ústavu a Purkyně je spolupodepsal jako člen profesorského kolegia lékařské fakulty. Adresovány byly profesoru Bochdalkovi, který je nepochybně uschoval pro případ, že by později vznikly nejasnosti.

Jedná se o dva podpisy na úřední korespondenci týkající se Bochdalkova vyúčtování anatomického ústavu za rok 1858 (ad Nr. 8. 254. ze dne 4. září 1858 a dále Nr. 8. 261. ze dne 27. září 1858). Jako ilustrativní příklad zde uvádím dokument ze 4. září 1858 (obr. 4), Purkyněho podpis je umístěn pod podpisem tehdejšího děkana lékařské fakulty, jímž byl profesor Matyáš Popel (1798–1865), dřívější rektor univerzity.

Obr. 4  Kontext dochování Purkyňova podpisu na úřední korespondenci anatomického ústavu, ilustrační příklad z listiny ze září 1858

Purkyně podepsal rovněž oznámení o výši dotace, která byla anatomickému ústavu přiznána na školní rok 1864/65, opět určené Bochdalkovi. To znamená, že se dochovala celkem tři spolupodepsání ohledně formální záležitosti z titulu funkce. K Purkyněho vlastní výzkumné a pedagogické činnosti nemají přímý vztah.

DOCHOVALY SE NĚKTERÉ Z PREPARÁTŮ, KTERÉ J. E. PURKYNĚ VYTVOŘIL?

Některé z objevených soupisů zmiňují chybějící, respektive nepoužitelné preparáty, které připisují Purkyněmu. Že není dochován zápis o vyřazení ze sbírek, ovšem neznamená, že se tyto preparáty dochovaly dodnes.

Preparáty Purkyňovy sbírky na Anatomickém ústavu 1. LF UK v Praze pocházejí z kolekce, kterou on sám budoval na fyziologickém ústavu: „Blumenbachova kolekce a kolekce posmrtných masek byly původně v Purkyněm založeném fyziologickém ústavu Pražské univerzity, po Purkyňově smrti je fyziologický ústav předal anatomickému ústavu a ve zdejších sbírkách jsou uchovávány dodnes.“ (11) Srov. též: „Je v ní frenologická lebka ze sbírek J. E. Purkyně (...) a soubor posmrtných masek řady známých osobností, rovněž z pozůstalosti J. E. Purkyně.“ (12).

Ohledně doby zániku preparátů vyrobených Purkyněm zůstává řada nejasností. Dataci by mělo být možné odvodit alespoň relativně vůči ostatním vyřazovaným preparátům –⁠ podaří-li se dohledat zápis o jejich vzniku. To zatím s určitostí nelze, vyžadovalo by to přepsat všechny odpisy nebo patřičné číslo objevit šťastnou náhodou. Dosud se mi však nepodařilo dobu odpisů z anatomického muzea více upřesnit.

Za zmínku stojí obsah soupisu sbírek anatomického muzea, které daroval profesor Ilg; i ten se totiž v muzeu dochoval jako „Soupis sbírky zoo -⁠ a antropotomických preparátů darovaných v roce 1830 profesorem Ilgem c. k. pražskému anatomickému ústavu na jeho paměť“. Poslední položka jeho seznamu má číslo 1114 a za ní se vyjímá Ilgův slavnostní podpis a datum 17. ledna 1831. V tomto soupisu Ilgova daru anatomickému muzeu figurují preparáty ode všech 6 živočišných druhů, na nichž Purkyně pracoval jako student dle soupisu z roku 1813 (liška, dřemlík, datel, bažant, perlička a pižmovka), některé i v několika kusech. Zda se ještě ve 30. letech mohlo jednat o původně Purkyňův exemplář, nelze u žádného z nich s určitostí potvrdit ani vyvrátit. Anatomii člověka je věnována méně než polovina soupisu, přičemž s preparáty, které podle výše uvedených seznamů Purkyně vytvořil, jsem zde nenašla shodu žádnou.

K trvanlivosti a počtu preparátů při anatomickém muzeu v té době vysvětluje profesor Radomír Čihák, že „jedny (jichž byla menšina) byly vytvářeny jako stálé, výstavní muzejní preparáty, druhé (většina) byly ukládány hromadně ve velkých nádobách do alkoholu, pro výuku vyjímány a demonstrovány –⁠ tím ovšem poškozeny tak, že je bylo třeba ustavičně obměňovat“ (13). Výše představené soupisy pro muzeum asi patřily k té méně početné části, většina práce rychle podléhala zkáze při výuce a nečekala bych, že se mohly dochovat. Z trvalejších cenných „muzejních preparátů“ celé inventarizované sbírky se potom zachoval jen zlomek poté, co v únoru 1945 budovu i v ní uložené sbírky těžce poškodil nálet (14).

Zjištění ze soupisů vytvořených a ztracených preparátů odpovídají tomu, co o tehdejších poměrech píše docentka Hlaváčková: „Sbírky anatomického muzea sloužící k výuce obohacovali především profesoři a prosektoři velkorysými dary.“ (9) Preparáty představené v tomto článku byly proto příspěvkem Jana Evangelisty Purkyně k těmto snahám –⁠ a podílel se na nich už při svých pregraduálních studiích. Ovšem o řadě preparátů, jež vytvořil, máme záznam právě kvůli zápisu o tom, že už neexistují.

ZÁVĚR

Chtěla jsem dát na vědomí existenci purkyňovských dokumentů, které dodnes zůstávaly stranou pozornosti mezi nezpracovanými dokumenty. Díky tomu, že byly založeny tam, kde byly, se mohly dochovat –⁠ navíc na místě, kam historicky patří.

Nově tedy byly nalezeny jednak dokumenty z prvního pražského období Jana Evangelisty Purkyně. Zmíněn je v konceptu zprávy o fungování anatomického ústavu za rok 1821 –⁠ profesor Ilg zde parafrázuje původní žádost o jmenování Purkyněho prosektorem ústavu a jeho opětovné potvrzení ve funkci. Máme i přepis jeho pochvalného hodnocení na odchodnou. Dále jsou to zápisy o vzniku preparátů pro muzeum z jeho pregraduálních i prosektorských let. Informace z nich doplňují pozdější zápisy o vyřazení těchto preparátů z evidence –⁠ v několika kopiích. Dochovaly se rovněž 3 Purkyňovy podpisy na listinách z druhého pražského období, z titulu funkce je spolupodepsán na úřední korespondenci o výši a vyúčtování dotací anatomického ústavu v 50. a 60. letech. Jeho badatelské ani vlastní pedagogické práce se netýkají.

Věřím, že tyto nálezy pomohou přidat další drobné střípky do mozaiky souvislostí Purkyněho života. Za pozornost stojí podrobné katalogy přírůstků anatomického muzea, které vytvořil během svého působení ve funkci prosektora i za svých předchozích studií na lékařské fakultě. Představené dokumenty zachycují podnětné informace kontextu tehdejších anatomických sbírek fakulty.

Poděkování

Děkuji přednostovi Anatomického ústavu 1. LF UK v Praze profesoru Ondřeji Naňkovi za konzultace a Archivu UK za laskavé zpřístupnění jednacích protokolů.

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Mgr. Markéta Ivánková, Ph.D.