Studium hojení ran začíná u mezibuněčných spojů

Zejména při hojení ran se stále častěji používá trojrozměrný organotypický model pro studium epidermální organizace a kožních změn při hojení ran. Problém je poměrná vzácnost použitelných transgenních nebo knock out myší.Autoři si takový model připravili experimentálně in vivo, je opticky transparentní a je vhodný pro real-time analýzu. Byly sledovány především průchodné spoje-gap junction a v nich hlavně expresi konexinu 43 (Cx43) v bazálních proliferujících buňkách a exprese Cx26 a Cx30 v diferencujících se keratinocytech. Autoři ukazují, že komunikace prostředkovaná Cx43 u mimetického peptidu konexinu zlepšuje uzavírání rány v keratinocytové monokultuře, ale také v živém ekvivalentu kožním, což usnadňuje výzkum hojení ran a současně i snižuje nároky na vhodné experimentální myši. Zároveň je vizualizována epidermální regenerace v reálném čase po traumatu, což usnadňuje cesty k výzkumu distinktních metod reepitelizace v ráně neinvazivním způsobem.

P. Barták