Metaanalýza: urychlená aplikace infliximabu

Infliximab je lék, který je dle zvyklosti aplikován intravenózně, a to jako dvou -⁠ až tříhodinová infuze. Aplikace je tedy velmi časově  náročná a drahá. V některých centrech se ale využívá zkráceného rozvrhu. Vzhledem k malému množství údajů o bezpečnosti rychlejší aplikace  infliximabu se američtí lékaři ve své studii zaměřili na porovnání léčby pacientů s revmatoidní artritidou, nespecifickými střevními záněty, spondylartritidou a psoriázou za použití klasické 2–3hodinové infuze a infuze zrychlené.

Prohledány byly databáze MEDLINE, Embase a Web  of Science. Sledována byla především reakce na infuzi. Analyzován byl  také výskyt vážné infuzní reakce a reakce pozdní. Odlišné trvání infuze a infuzní reakce byly sledovány a hodnoceny také ve spojitosti s přítomností premedikace či konkomitantního podávání dalších  léků (imunomodulátorů, orálních steroidů) a dále s podávanou dávkou  infliximabu (vysoká, nízká).

Metaanalýzou bylo zpracováno 10 studií, které zahrnovaly 13 147 standardních 2–3hodinových infuzí a 8 497 infuzí hodinových nebo kratších. Devět studií zaznamenávalo reakci  na infuzi a porovnávalo standardní vs. zkrácenou infuzi. Riziko vzniku  infuzní reakce bylo u zkrácené verze nižší než u klasické (0,9 % vs. 2,2 %). Sedm studií zaměřených pouze na terapii nespecifických střevních  zánětů ukázalo taktéž nižší riziko reakce u zkrácené verze. Další  porovnávání neukázala žádné rozdíly relativního rizika reakce, a to ani v případě konkomitantního podávání léků.

Zkrácení infuze  infliximabu na jednu hodinu a méně nezvyšuje riziko reakce na infuzi v porovnání se standardní 2–3hodinovou infuzí u pacientů, kteří již jednou tolerovali standardní podávání infliximabu. Hodinová infuze by mohla  nejen ušetřit zdravotnické prostředky, ale také by mohla zlepšit kvalitu života pacientů, kteří by nemuseli trávit v nemocnici tolik vzácného  času.

(boba)

Zdroj: Neef H. C., Riebschleger M. P., Adler J. Meta-analysis: rapid infliximab infusions are safe. Aliment Pharmacol  Ther. 2013 Aug; 38 (4): 365–76.