Interferon a léčba hepatitidy C u hemodialyzovaných

15. 5. 2019

U hemodialyzovaných pacientů existuje vyšší riziko nákazy hepatitidou C, a choroba je navíc v této skupině pacientů spojena s vyšší mortalitou. Podávání interferonu hemodialyzovaným pacientům s chronickou hepatitidou C vede podle výsledků několika klinických studií k setrvalé virologické odpovědi (SVR, sustained virological response) ve více než čtyřiceti procentech případů.

U hemodialyzovaných pacientů existuje vyšší riziko nákazy hepatitidou C, a choroba je navíc v této skupině pacientů spojena s vyšší mortalitou. Podávání interferonu hemodialyzovaným pacientům s chronickou hepatitidou C vede podle výsledků několika klinických studií k setrvalé virologické odpovědi (SVR, sustained virological response) ve více než čtyřiceti procentech případů.

Uvedený údaj byl získán pomocí metaanalýzy a regresní metaanalýzy randomizovaných kontrolovaných studií, nekontrolovaných studií a prospektivních pozorovacích studií indexovaných v databázi Medline od roku 1966 s minimálním počtem účastníků studie dosahujícím deseti respondentů. Výzkum provedla skupina vědců z Tufts-New England Medical Center v Bostonu. Podrobné výsledky byly publikovány v časopise American Journal of Kidney Diseases.

Pacienti ve sledovaných studiích byli léčeni buď samotným interferonem (včetně pegylovaného interferonu), nebo interferonem v kombinaci s ribavirinem. Vědci sledovali výskyt SVR po dobu šesti měsíců po ukončení terapie, četnost přerušení léčby kvůli nežádoucím účinkům a faktory s tím spojené.

Bylo vyhodnoceno dvacet studií čítajících v souhrnu 459 pacientů léčených interferonem (IFN), tři studie s třiceti osmi pacienty léčenými pegylovaným IFN (PEG-IFN) a dvě studie s celkem čtyřiceti devíti pacienty, kterým byl podáván PEG-IFN a ribavirin. Celková SVR v případě léčby IFN pak byla 41 % a pro PEG-IFN 37 %. K přerušení léčby došlo ve skupinách léčených IFN ve 26 % případů a ve 28 % při léčbě PEG-IFN.

Pacienti, jimž byly podávány třikrát týdně alespoň tři miliony jednotek IFN, měli nižší hladinu HCV RNA a nižší výskyt cirhózy. Také u nich byla nižší hladina transamináz a méně rizikový genotyp HCV 1, nicméně uvedené nálezy se ukázaly být nesignifikantní. K přerušení terapie docházelo častěji při užívání vyšších dávek.

(zak)

Zdroj: Am J Kidney Dis. 2008 Feb; 51 (2): 263–77.



Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa