Albert Schweitzer, nemocnice v Lambaréné a varhany v Praze


Autori: O. Brázda
Pôsobisko autorov: Ústav klinické a experimentální stomatologie, Praha
Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2014; 94(1): 44-46
Kategória: Aktuality/fejeton/historie

V prvních týdnech roku 1923 si pražské hudbymilovné publikum četlo oznámení o koncertu duchovní hudby, který se bude konat dne 16. ledna v českobratrském evangelickém chrámu sv. Klimenta. Sólistou na varhany bude Albert Schweitzer, profesor štrasburské univerzity. Pod programem (obr. 1) pěti skladeb převážně z díla J. S. Bacha byl připojen dovětek: Vstup volný. Při vchodu vykonána bude dobrovolná sbírka, jejíž výnos jest určen pro nemocnici, kterou prof. dr. Schweitzer má v Lambaréné (francouzské Kongo) na rovníku v Africe a kde se ošetřují hlavně malomocní a stižení spavou nemocí. Celý podnik udržuje Dr. Schweitzer příspěvky, které sám osobně sebere. Doporučuje se tudíž, toto jeho veliké dílo nesené duchem lidskosti nejštědřejší podpoře.

Obr. 1. Program Schweitzerova varhaního koncertu v Praze 16. ledna 1923
Program Schweitzerova varhaního koncertu v Praze 16. ledna 1923

Bylo to první seznámení Pražanů s Albertem Schweitzerem – „doktorem z pralesa“, který v roce 1913 dorazil do Gabonu, aby v Lambaréné vybudoval nemocnici pro Afričany. Pro tuto humanitární pomoc domorodcům se rozhodl, když se mu v roce 1905 dostal do rukou článek v časopisu francouzských evangelických misií, vydávaný v Paříži. Autor příspěvku líčí alarmující zdravotní situaci v severním Kongu a vysvětluje, co chybí – především lidé, lidé, lidé!

A Albert Schweitzer (obr. 2, 3), třicetiletý doktor filozofie a teologie, nalezl své životní poslání: odejít do Afriky a pracovat tam jako lékař. Zapsal se na lékařskou fakultu ve Štrasburku, patrně jako její nejstarší posluchač. Studoval a současně pracoval jako evangelický kazatel, přednášel jako docent na teologické fakultě a pořádal varhanní koncerty. Schweitzer totiž absolvoval i hudební vzdělání u proslulých mistrů ve Francii i v Německu a seznámil se podrobně i s technikou konstrukcí varhan. Tím se stal odborníkem na rekonstrukci těchto starých, historicky cenných hudebních nástrojů. Důkazem jeho hlubokého hudebního vzdělání je jeho kniha o J. S. Bachovi, která po francouzském vydání byla přeložena i do angličtiny a němčiny. I svůj příjem z těchto publikací Schweitzer věnoval ve prospěch nemocnice.

Obr. 2. Albert Schweitzer – portrét M. Švabinského
Albert Schweitzer – portrét M. Švabinského

Obr. 3. Albert Schweitzer v roce 1905
Albert Schweitzer v roce 1905

Schweitzer se narodil v Alsasku, pocházel tedy z oblasti, kde se setkávala kultura francouzská s německou, a tak ovládal od dětství oba jazyky, v rodině se však mluvilo francouzsky. Narodil se 14. ledna 1875 v Kayserbergu jako syn evangelického faráře. I matka byla dcerou evangelického pastora, a tak rodinné prostředí směřovalo Alberta ke studiu teologie a filozofie. Jeho dědeček z matčiny strany byl rovněž evangelickým pastorem a současně vynikajícím varhaníkem. A byl to jeho vliv, že pětiletý Albert se učil hře na klavír a poté i na varhany. Již jako desetiletý je varhaníkem při evangelických bohoslužbách. Univerzitní studia zahájil ve Štrasburku, pokračoval v Paříži a Berlíně. Ukončil je roku 1899 a 3 roky poté se habilitoval jako soukromý docent teologie ve Štrasburku. Zásadní zlom přinesl rok 1905, kdy se rozhodl působit jako lékař v Africe.

V červnu roku 1912 uzavřel sňatek s Helenou Bresslauovou, dcerou štrasburského historika. Ta absolvovala ošetřovatelský kurz, a byla tak stálou a spolehlivou spolupracovnicí svého manžela.

V dubnu roku 1913, krátce po získání svého lékařského diplomu, přistáli v Africe a na břehu řekly Ogouve v Lambaréné na pozemcích, které mu poskytla misijní společnost, budoval nemocnici. Ošetřovat nemocné začal na jaře 1914. Současně pomáhal, kde bylo potřeba budovat a vylepšovat nemocnici. Bez zaváhání bral do ruky pilu, kladivo, lopatu, přenášel stavební materiál (obr. 4).

Obr. 4. Při stavbě nemocnice
Při stavbě nemocnice

Po počáteční nedůvěře domorodců si získal jejich obdiv. Schweitzer a jeho choť Helena přijímali další členy pro svůj tým – evropské lékaře a africké ošetřovatele.

Domorodci přinášeli do nemocnice opuštěná, raněná nebo nemocná zvířata a Schweitzer se jich rád ujímal. Vyléčení čtyřnozí pacienti často s vděčností zůstávali u svého zachránce. A. Kalfus, český teolog, který Lambaréné navštívil, vyprávěl, jak vídal ranní procházku nemocnicí, kterou zahajovala antilopa, za ní kráčel Schweitzer následován psy, opičkami, ovcemi (obr. 5). Schweitzer byl důsledným ochráncem všeho živého. To bylo základem jeho filozofie úcty k životu. Proto se ujal mladého šimpanze, kterého připravila zákeřná past o jednu ruku, stejně tak pečoval o opuštěná mláďata pelikánů, která pak dlouho zůstávala v nemocnici. Koupil od domorodců opuštěné mládě říčního orla, kterého sám krmil rybkami, a zachránil mu tak život. Když pracoval, často na psacím stole vedle jeho ruky odpočívalo kotě a jindy jeho večerní hru na harmonium sledoval ochočený papoušek.

Obr. 5. Albert Schweitzer s antilopou
Albert Schweitzer s antilopou

Schweitzer se svěřil, že již jako dítě nechápal, proč večerní modlitba končí jen přímluvou za všechny příbuzné a blízké, a proto později, již na lůžku, připojoval modlitbu za své čtyřnohé přátele. Ve svých vzpomínkách píše, jak na něho hluboce zapůsobil smutný pohled starého koně, kterého jeden muž táhl na jatka a druhý ho poháněl surovým bitím holí. Jindy, když byl pozván kamarády na lov ptáků a dostal do ruky prak, umínil si, že bude mířit vedle. Když měl vystřelit, ozvaly se z blízkého kostelíka zvony. Albert zahodil prak a utekl a nikdy se už takových výprav nezúčastnil.

V červenci 1914 vypukla v Evropě válka, z níž se rychle stala válka světová. Albert Schweitzer jako Alsasan a tehdy tedy příslušník německého státu se ocitl pod dohledem francouzské koloniální správy. I když byl původně přísný dohled zmírněn, přece jen válečné kroky omezovaly jeho činnost. Vázl přísun léků z Evropy, bylo přerušeno spojení s jeho přáteli a podporovateli. O Vánocích 1914 si napsal do deníku: „Kdykoliv přicházím do nemocnice, pokládám za zvláštní milost, že mohu zachraňovat lidský život v době, kdy tolik lidí musí společnosti přinášet utrpení a smrt.“

V září 1917 byl dokonce odvezen do internačního tábora v Pyrenejích a v létě posledního roku války se mu podařilo vrátit se do válkou zničeného Alsaska.

Změny poválečné mapy Evropy vrátily Alsasko Francii, která je ztratila v roce 1870 po nešťastné Prusko-rakouské válce.

Albert Schweitzer se tedy stal francouzským občanem, získal pas a vyrazil ze Štrasburku na cesty Evropou, aby svými přednáškami a koncerty získával finanční prostředky pro svou nemocnici. Navštívil Švédsko, Španělsko, Švýcarsko, Anglii, Dánsko. A přišlo i pozvání do Prahy. Oskar Krása, profesor filozofie na pražské univerzitě, si se Schweitzerem vyměnil několik dopisů a poté jej pozval do Československa. V lednu 1923 přijel Schweitzer do Prahy. Za téma přednášek si Schweitzer jako lékař vybral práci s nemocnými v africkém pralese, jako teolog přednášel o historickém Ježíši, jako filozof o otázkách etiky a o své koncepci úcty k životu. Na programu své cesty měl i několik varhanních koncertů (obr. 6).

Obr. 6. Albert Schweitzer u varhan
Albert Schweitzer u varhan

Večer 12. a 14. ledna vystoupil v evangelickém kostele sv. Michala v Jirchářích, kde ho na housle doprovázel H. Kruger. Pak vycestoval z Prahy a koncertoval v Podmoklech, Mariánských Lázních a dalších městech. Lázeňský dům v „Mariánkách“, kde bydlel, byl pak dlouho nazýván „Lambaréné“.

Jeho čeští evangeličtí kolegové líčí Schweitzera jako poněkud starosvětského muže. Rád se setkával s každým, kdo měl o jeho společnost zájem. O svých návštěvách si vedl podrobné zápisy, zapisoval si jméno každého i s adresou a tématem rozhovoru. S Prahou a s historií českých bratrů ho seznamoval profesor Husovy Bohoslovecké fakulty, klimentský farář dr. František Bednář, z jehož iniciativy Schweitzer v klimentském kostele koncertoval. Všechny Schweitzerovy přednášky i koncerty byly samozřejmě provázeny sbírkami pro nemocnici v Lambaréné.

Druhá Schweitzerova návštěva Prahy se uskutečnila koncem roku 1928. V sobotu 8. prosince odpoledne vystoupil ve Smetanově síni Obecního domu. Na programu měl kromě samozřejmého Bacha i Biblické písně Antonína Dvořáka, v nichž vystoupila pěvkyně J. Nessy-Bäckerová. V neděli následoval koncert u sv. Michala v Jirchářích.

V průběhu této druhé návštěvy Prahy Schweitzer dostává pozvání od prezidenta republiky. Setkává se na Hradě s T. G. Masarykem při obědě, jemuž je přítomná i jeho choť. Po obědě následoval rozhovor dvou filozofů, kteří si vzájemně dobře rozuměli. V lednu následujícího roku píše Masaryk do Lambaréné: „Prokázal jste mi velkou radost tím, že jste mě poctil svou návštěvou. Nic na světě není lepší než příklad člověka, který obrátí své teorie do činů lásky. Proto myslím často na Vás s hlubokou náklonností.“

Není třeba připomínat, že prezident republiky přispěl svým darem do Schweitzerovy sbírky. Rok poté zasílá Schweitzer svůj příspěvek do sborníku připravovaného k uctění osmdesátin T. G. M. Ve svém textu vyjadřuje Schweitzer radost z toho, že mohl v Praze osobně poznat autora „Ideálů humanitních“. Vzpomínal, že při svém setkání s Masarykem se rychle sblížili. „Mám radost z toho,“ končí Schweitzer svůj text, „že T. G. Masaryk si uchoval svou mimořádnou svěžest fyzickou i intelektuální, a přeji mu, aby ještě dlouho mohl pobývat někde mezi námi. Po evropském přednáškovém a koncertním turné, se „Velký doktor“ znovu vrátil do Afriky – léčí nemocné, vylepšuje a rozšiřuje nemocnici, po večerech píše. Tehdy vznikají jeho knihy: Kultura a etika, Křesťanství a světové náboženství. Mystika apoštola Pavla, Z mého života a myšlení, Goethe, Velcí myslitelé Indie, Africké příběhy.

Přichází rok 1939 – znovu válka a znovu světová. Přísun léků, potravin i darů je omezen na minimum. Vázne poštovní spojení. V roce 1940 se i pralesy Gabonu stávají místy válečných střetnutí. Tato francouzská kolonie totiž podporovala Národní výbor bojující Francie, vedený De Gaullem, ale část usazených Francouzů uznávala vládu maršála Pétaina ve Vichy. Nemocnice pracovala ve válečných letech jen s nejvyšším úsilím. V lednu 1945 slavil Schweitzer 70. narozeniny v naději na brzké končení bojů, 7. května konečně zazněl nad nemocnicí zvon – konec války! A Albert Schweitzer byl De Gaullem jmenován vojenským velitelem pro zajištění klidu v Gabonu.

Poválečné uvolnění znamenalo rozvoj nemocnice, byly přiváženy moderní přístroje, přicházeli další lékaři, stoupaly počty léčených. Padesátá léta však přinesla nové mezinárodní napětí. Vznikla Studená válka a s ní největší hrozba pro civilizaci – jaderné zbraně. Schweitzer energicky vstoupil do boje proti nukleární hrozbě. Přednášel, varoval, vysvětloval nebezpečí radioaktivity a vydal knihu „Mír nebo atomová válka“. A tato jeho činnost byla v roce 1952 odměněna Nobelovou cenou za mír.

Mezi tím politický vývoj v Africe změnil francouzskou kolonii v Republiku Gabon. První poštovní známka nového samostatného státu byla vydána v roce 1960 se Schweitzerovým portrétem. V Lambaréné oslavil Schweitzer v roce 1963 půl století trvání nemocnice.

Zaslouží připomenout, že v Lambaréné působili i čeští lékaři. Schweitzerovy vzpomínky na návštěvu Prahy a Československa byly po letech oživeny i českou hudbou, s níž ho seznámili čeští lékaři. A nelze pominout ani to, že ve Schweitzerově pracovně visel obraz J. A. Komenského, jehož spisy „doktor z pralesa“ znal a kterého si vážil jako velkého filozofa.

V lednu 1965 oslavil Albert Schweitzer s přáteli svoje devadesátiny, přicházela blahopřání z celého světa. V srpnu ještě užíval letních dnů, ale s blížícím se podzimem jeho síly rychle ubývaly; 4. září 1965 krátce před půlnocí Albert Schweitzer umírá.

„Velký doktor“ byl pohřben v nemocniční zahradě ve stínu palmy po boku své choti. Nad hrobem byl umístěn prostý dřevěný kříž, který si Schweitzer sám vyrobil.

Vedení nemocnice se ujal dr. Walter Munz, švýcarský gynekolog, kterého za svého nástupce Schweitzer určil, o hospodářské otázky se starala Rhena Schweitzerova-Millerová, zakladatelova dcera. Nemocnice byla rozšířena na desetihektarovém pozemku darovaném francouzskou vládou a její oficiální název je: „Hopital du Docteur Schweitzer“ (obr. 7). Postupně stoupal počet pacientů, rozšiřoval se počet zdravotníků. Přicházeli lékaři ze zemí Evropy i z Japonska a Spojených států. Mezi nimi byli i lékaři z Československa, český plastický chirurg MUDr. J. Sedláček, slovenský psychiatr dr. ?. Friedmann, nemocnici navštívil olomoucký chirurg prof. E. Wondrák, autor dvou Schweitzerových biografií. Opakovaně navštívil Lambaréné evangelický teolog dr. R. Kalfus.

Obr. 7. Uvítání v Lambaréné
Uvítání v Lambaréné

Schweitzerovu památku uctila Praha hned v září 1965. V katedrále sv. Víta byla provedena Velká mše h-moll J. S. Bacha. Na zdi kostela sv. Michala v Jirchářích byla v říjnu 1993 odhalena pamětní deska za přítomnosti Schweitzerovy dcery Rheny.

V epilogu své životopisné knihy „Z mého života a díla“ Schweitzer napsal: „Věřím v budoucnost lidstva, protože spoléhám na sílu pravdy a ducha.“

V roce 2014 si připomínáme 100 let trvání nemocnice v Lambaréné.

doc. MUDr. Otakar Brázda, CSc.

Ústav klinické a experimentální stomatologie

Kateřinská 32, 120 00 Praha 2

e-mail: otakar.brazda@centrum.cz


Zdroje

1. Balcar J. Albert Sweitzer. Praha: Kalich 1947.

2. Čapek J. B. 90 let doktora z Pralesa. Praha: Plamen 1965.

3. Fischel M. Albert Schweitzer a dnešek. Čas. Lék. čes. 2005; 144: 61–63.

4. Hýbl P. Sto let nemocnice v Lambaréné. Čes. zápas 34: 25. 8. 2013.

5. Jankrift K. P. Die großen Ärzte im Portrat. Wiesbahnen: Marx Verlag 2007; 153–156

6. Kalfus R. Velký doktor. Vzpomínky na dr. Alberta Schweitzera a na Lambaréné. Hradec Králové: Kruh 1988.

7. Kohout J. Albert Schweitzer, zastánce kritického myšlení a úcty k životu. Praha: Vyšehrad 1988.

8. Kropáček L. Albert Schweitzer a dnešek. Čas. Lék. čes. 2005; 144: 851–852.

9. Lotar P. O smyslu života. Rozhovor v pěti, ze života a díla Alberta Schweitzera. Praha: Primus 1995.

10. Nossik B. M. Albert Schweitzer. Ein Leben für die Menschlichkeit. Lipsko: S. Hirzel Verlag. 1972.

11. Schweitzer A. Aus meiner Kinderheit und Jugendzeit. Bern: Paul Haupt 1924.

12. Wondrák E. Albert Schweitzer a Lambaréné. Praha: Globe 1995.

13. Wondrák E. Albert Schweitzer a Tomáš G. Masaryk. Čas. Lék. čes. 1994; 133: 61–62.

Štítky
Praktické lekárstvo pre deti a dorast Praktické lekárstvo pre dospelých

Článok vyšiel v časopise

Praktický lékař

Číslo 1

2014 Číslo 1
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou
nový kurz
Autori: doc. MUDr. Martina Doubková, Ph.D.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa