Prof. MUDr. Květoslav Šipr, CSc., se dožívá 75 let

Říká se, že s přibývajícím věkem utíká čas rychleji, a tak se to zdá být nedávno, co jsme si připomínali sedmdesátiny prof. MUDr. Květoslava Šipra, a přitom se letos 29. 6. 2009 dožívá již 75 let.

Zastihla-li ho ta jeho sedmdesátka uprostřed pilné činnosti a práce, není tomu jinak ani v tomto dalším životním jubileu. Je stále plný elánu, zájmu i síly, nadále přednáší i publikuje jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Znám se s ním již řadu let, nejsem však jeho životopiscem, abych mohl znát plnou šíři jeho činnosti. Ta by ostatně určitě přesáhla rozsah těchto laudacií. Sám mohu jen namátkově vybrat, že již jako obvodní lékař v Dřevohosticích začal publikovat v Praktickém lékaři a nebál se aktivně zúčastňovat konferencí a seminářů, což byla v té době výhrada významných kapacit různých oborů.

Jeho zájem brzy přesáhl běžnou práci v ordinaci, věnoval se mimo ni geriatrii, stal se členem geriatrické společnosti a časem přešel na II. interní kliniku fakultní nemocnice Masarykovy univerzity v Brně, kde habilitoval. Byl při vzniku Ústavu rodinného lékařství na MU, který vedl až do svých 65 let. Věnoval se zde pregraduální výuce, u něho se scházel mezifakultní výbor pro výuku praktického lékařství, což umožňovalo kontakt vyučujících i srovnání způsobů výuky tehdy začínajícího předmětu všeobecného lékařství (dnes praktického lékařství) na všech lékařských fakultách v Česku. Mimo to pořádal pro obvodní lékaře v rámci postgraduálního vzdělávání obvodních lékařů semináře a konference, pro které připravoval hodnotný odborný program i možnost vzájemného setkání i vzájemného poznání.

Ani odchod z brněnské fakulty neznamenal pro něho odchod na odpočinek. I když je již řadu let mimo kontakt s pacienty v ordinaci, zamýšlí se nad obecnými problémy, které s sebou nese moderní medicína, nad jejími etickými a morálními dopady. Našel své uplatnění na teologické fakultě v Olomouci, kterou sám dálkově absolvoval, a věnuje se zde předmětu biotika.

Své bohaté zkušenosti uplatňuje také na Lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci, kde učí jak na Ústavu soc. lékařství, tak na částečný úvazek také v Centru pro výuku praktického lékařství, kde je pro jazykové schopnosti využit zejména u studentů studujících v angličtině.

Neustává ani v publikační činnosti –⁠ počet jeho publikačních „opusů“, od těch v denním tisku až po odborné časopisy zde i v cizině lze těžko vyčíslit, jen za poslední léta jich jsou desítky.

Cenné jsou i jeho dlouholeté zahraniční zkušenosti a styky umožňující srovnání výuky praktického lékařství u nás s výukou jinde, i podněty pro její další rozvoj.

Jeho elán, pracovní nasazení i chuť do činnosti jsou nadále obdivuhodné. Můžeme mu k nim jen pogratulovat a popřát, aby si svého jubilea užil, aby ho oslavil podle svého zvyku patrně prací, ale také, aby si našel konečně i čas k odpočinku, kulturnímu vyžití a všemu tomu, na co si dosud ten čas nenašel.

MUDr. Libor Kvapil